Časopis Myslivost

 
Obora Jilmová v Ovesných Kladrubech leží v západní části Česka, asi 5 km od Mariánských Lázní. Je dobře dostupná od Prahy a Plzně po dálnici i silnicích z východnějších částí.
 
Zakladatelem a původním majitelem obory Jilmová v Ovesných Kladrubech byl Rudolf Kožíšek, otec Jakuba Kožíška. Úmysl založit oboru popisuje v pečlivě sepsané kronice: Sametová revoluce v listopadu 1989 otevřela mnoho tušených i netušených možností. Po dvou letech poměrně úspěšného podnikání ve stavebnictví, které zabralo můj veškerý pracovní i volný čas, jsem pocítil potřebu nějaké činnosti, a tak zpočátku jen pro rozptýlení a později vážně, začal uvažovat o oboře v Ovesných Kladrubech. V roce 1993 jsem navštívil všechny úřady, které budou mít s oborou co do činění a zjišťoval jejich názory, postoje a pohledy na věc.
V roce 1994 zjišťoval vlastnické poměry majitelů restitučních nároků, vyjednával odkupy
a pronájmy pozemků od PF ČR. Něco pronajal, něco koupil.
Čas, který zbyl, věnoval pan Kožíšek přípravě sazenic stromů a keřů, výrobě oplocenek a shánění materiálu pro stavbu plotů.



Zemní práce začaly v roce 1996 budováním alejí, cest, napajedel a rybníků. V tomto roce koupil hospodářské stavení, které se stalo osobním i technickým zázemím a slouží k ubytování hostů.
První zvěř, 10 ks daňčí a 4 ks mufloní vypuštěných do obory v lednu 1997získal od Lázeňských lesů. Dne 26. 3. 1997 byla Obora Jilmová uznána Okresním úřadem v Chebu.
 
Jakub Kožíšek, syn Rudolfa Kožíška, vystudoval SOŠ v Chebu, obor pozemního stavitelství.
Pan Jakub: Znalosti přírody, poznatky související s chovem zvěře jsem získával z literatury, hodně od táty, jiných myslivců a podstatná byla příprava a studium na myslivecké zkoušky, adjunkturu jsem absolvoval u MS Podhora a mým patronem byl Vladimír Galas. Zkoušky jsem skládal v Chebu. Musím přiznat, že jsem zpočátku nějaký velký vztah a zájem o myslivost a přírodu neměl. Spíše to ve mně postupně rostlo a učil jsem se, jak jsem od táty přebíral více péče, práce a starostí o chod obory. Teď je práce a péče o oboru a ranč pro mě plným nasazením.


 
Obora má rozlohu 50 ha. Ovesné Kladruby jsou v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, okolí vévodí Podhorní vrch, třetihorní, bazaltová sopka s výškou 830 m nad mořem, necitlivě zhyzděná přijímacím a vysílacím zařízením. Obora má nejvyšší bod 731 nadmořské výšky, nejnižší 660 m.
Geologicky je oblast je tvořena třemi tvarově výraznými celky: Karlovarským masivem na severu a severovýchodě, v centrální částí Slavkovským lesem, a východní a jihovýchodně Tepelskou vrchovinou. Oblast Slavkovského lesa je tvořena převážně žulovými horninami, výrazným a mimořádným fenoménem je pruh hadcových výchozů táhnoucí se zhruba od Mariánských Lázní k Nové Vsi. Tato hornina je výjimečná svým chemickým složením i fyzikálními vlastnostmi a udává tak specifický ráz rostlinnému společenství, které se na podloží hadců vyskytuje.
Ovesné Kladruby leží v chladném až mírném pásmu, lze to vyjádřit i tak, že oblast CHKO Slavkovský les je převážně v mírném pásmu, ale obora a okolí obce spíše ve chladném. Podle Quitta, E. (1971) se jedná o oblast s mírně chladným a mírně suchým létem a normálně dlouhou zimou se sněhovou pokrývkou. Průměrná teplota je 6,5 ^oC v teplejších obdobích, 5 ^oC v chladnějších obdobích. V oblasti převládají západní větry a nejnižší četnost vykazují větry jižní.
Z rozlohy obory zaujímají 15 ha lesní porosty, 35 ha pastviny, vodní plochy na úkor pastvin asi 4,5 až 5 ha.
Lesní porosty jsou tvořeny převážně smrky, olšemi, břízami a osikami v alejích se vysazen jírovec, občas dub, javor. Jako solitéry dva buky, v porostu jsou přimíšeny borovice, občas javor a líska. Jilmy nově vysazené v oboře zničila grafióza, a tak z nich zbyl jen název. Fakt je, že historicky tu rostly.
Oborou protéká potok Jilmový, z něj jsou napájeny tři kaskádové rybníky: Sedmiprameňák – název je od sedmi napájejících pramenů, spočítaných při jeho kopání, bezpřítokový rybník Krušinový (jeho zdroj tvoří pouze srážková voda) a nakonec Čihnoj u statku. Rybníky plně postačují jako napajedla. Jejich okolí, hlavně pod kaskádovými rybníky, je rozmočené se specifickými vlhkomilnými travami a bylinami.
K vybudování obory byla připravena studie s ohledem na estetiku i funkčnost. Na budování se podílela firma Rudolfa Kožíška, pomocnou ruku však přidali i jeho dva bratři Lior a Ivan. s dostatečným lidským i technickým potenciálem a k teoretické přípravě zakladatel přizval několik odborníků z více oborů, mimo jiné Ing. Vladimíra Hanzala z katedry Ekologie a myslivosti Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích.


 
Technická zařízení: Oplocení původně dřevěné, kulatina rozřezaná napůl, připevněná na kůly na zabetonovaných sloupcích. To bylo na pokyn AOPK. Protože tento typ oplocení po několika letech vždy ztrácí neprůchodnost, postupně bylo nahrazováno pozinkovaným pletivem, oka 15x15 cm, výška plotu 2,2 m. Černé zvěři odolává, zaznamenány byly jen jednou dva kusy, nicméně oboru opustily. Charakteristické rytí je kolem obory, nikoliv uvnitř. Při vědomí, že tu nemají stálou ani pravidelnou nabídku atraktivních krmiv, se do obory divočáci nijak netlačí.
Krmí se a přikrmuje hlavně objemnými krmivy. Seno se podává do okruží, na jadrný příkrm slouží korýtka s dostatečnou kapacitou pro chované stavy zvěře, kromě toho tu je několik slanisek.
V oboře jsou tři posedy o výšce 3,3 m, k dispozici také dva mobilní a dvě kazatelny či spíše sedátka. Za zmínku stojí, že ve dvou posedech jsou vystaveny profily odpovídající hlavě člověka.
 
Pro hosty je tu plně vybavená dvoulůžková ložnice s kuchyňkou, sprchou, vlastním WC i televizí. Kapacitu je možné rozšířit dvěma přistýlkami. Kromě toho jsou v horním poschodí statku dva pokoje s dvěma a třemi lůžky, vybavené společnou koupelnou i WC.
 
Kromě chované zvěře se v oboře občas objeví lišky, ale vzhledem k druhu chované zvěře to není závažný problém, příležitostně jsou stříleny. Kromě lišek rovněž v malé míře jezevci.
V návaznosti na CHKO Slavkovský les tu žijí obvyklé druhy ptáků, lze jmenovat pěnkavu obecnou, drozda zpěvného a kosa černého. Dále podle hojnosti pěnice černohlavá, budníček menší, holub hřivnáč, červenka obecná, střízlík obecný, sýkora uhelníček a budníček větší. Ptáky je slyšet přes celé léto i podzim. Objeví se také volavky popelavé, krkavci a drobní dravci – raroh nebo moták.


 
Majitel udržuje tyto normované stavy zvěře:
Daňci 15 ks, z toho 4 samci ve III. věkové kategorii, 3 kusy mezi I. a II. kategorií, 8 kusů holé zvěře. Mladí daňci se projevují už na první hlavě jako špičáci.
Mufloni v počtu 35 kusů, nejstarší muflon má 6 – 7 let, ve III. věkové kategorii je 8 ks, ve II. 6 – 7 ks a stejně tak v I. kategorii. Holé zvěře je včetně letošního příchovku 20 kusů.
 
Plán chovu je v oboře jednoduchý a přímočarý. Vzhledem k nadmořské výšce i půdním podmínkám má zvěř limitovanou potravu. I zimní podmínky, částečně zmírněné změnou klimatu mají na zvěř svůj vliv. Prioritou není mít třikrát zatočeného muflona – tedy jen proto, že při sofistikované výživě je to možné. Podstatné je, aby zvěř měla dostatek kvalitního objemu, což je hodný kus nad stavem, kdy už nestrádá.
Jakub Kožíšek: Mojí perspektivou i cílem snah jako majitele je udržet oboru přinejmenším ve stavu, v jakém jsem ji po otci dostal. Hlavní chovatelskou perspektivou jsou kvalitní mufloni. A podle toho vypadá selekce. Něco jde do mrazáku, něco je pro hosty. A pak je třeba udržet normovaný stav zvěře. Pravda je, byť musím uznat že nezvyklá, že bodová hodnota ani maximální tělesný rámec není moje priorita. Skutečnou prioritou a trvalou perspektivou je zdravý a spokojený život zvěře.


 
Lov v oboře je provozován na čekanou i na šoulačku. Ideální je sednout na posed a na zvěř počkat, nechat ji vyjít. V podmínkách obory i s ohledem na zvěř a velikost obory není vhodné lovit šouláním nebo natláčkami. Pokud se sejdou dva až tři lovečtí hosté, je možné všechny „posadit“ a je reálné zajistit lov s dobrým výsledkem i bezpečností. Sám majitel se stává honcem, vzhledem k detailnímu znalostí obory i chování zvěře nanejvýš kvalifikovaným. Fyzická náročnost je úměrná zvolenému způsobu lovu, obora je neveliká, převýšení pouhých 70 m. To je ale v zalesněné části při záměrně částečně ponechaných padaných stromech, krátkých a srázných kamenitých reliéfech skutečně hodně. Zvěř v místních podmínkách neztrácí pozornost a ostražitost a zcela naplňuje obvyklé úsloví – umí využívat terénu a krytů. Není výjimkou, že na ulovení muflona jsou potřebné tři hodiny. Zvěř, mufloni ani daňci, nepřichází na zvuky čtyřkolky nebo traktoru, neboť není zvyklá na tento způsob přísunu krmiv a příkrmů.
 
Živé hmotnosti ulovené zvěře nedosahují horních fyziologických mezí. Zatím nejtěžší daněk vážil 80 kg – tedy v kůži, po vyvrhnutí a bez hlavy. Muflon v obdobné relaci váží obvykle 21 kg, ale při prodeji mladších kusů tato hodnota většinou činí 15 až 17 kg.
Trofeje u daňků dostatečně prezentuje fotografie. Častý host, zkušený lovec muflonů svůj úlovek v oboře Jilmová považuje za dosažení zlaté medaile. Poplatky za úlovek stanovuje p. Kožíšek na cenu 20 000 Kč za uloveného muflona ve III. věkové třídě. U daňků rovněž, ale je tu prostor k dohodě.


 
Prevence parazitů a chorob zvěře: Ještě před třemi roky a dříve se odčervovalo pravidelně každý rok, vždy v únoru směsí přípravku a namačkaného jádra. Při běžném průběru se naskýtá příležitost k pečlivé prohlídce tkání, tedy plic, jater a podkoží zvěře i dalších orgánů. Faktem je, že zvěř v oboře Jilmová je parazity napadena zcela minimálně. Platí to i pro muflony.
P. Kožíšek: Lovci mi říkají, že jsou vždy překvapeni velmi dobrou kondicí zvěře, zejména v porovnání s jinými oborami. Pozitivní nález střečků, kožních ani nosohltanových tu dosud neměli.
 
Výživa a krmení je silně limitována skutečností, že se jedná o ekologické hospodářství. Přirozená úživnost obory se za roky své existence ukázala jako dostatečná. Zvěři podávají vlastní luční seno. Senáže, které zvěř přijímá velmi dobře, nakupují z jiného ekologického hospodářství.
Objemné krmivo je zakládáno jednou za 2 až 3 dny tak, aby se zvěř dostala k dostačenému a nenarušenému příjmu krmiva. Vyhovujícím způsobem je vyřešen dostatečný prostor při krmení a kolem krmných míst i jejich samotná kapacita. Jsou zavedena tři krmná místa.
Ekologické hospodářství majitele obory omezuje hlavně v příkrmech. Řešením by snad bylo spolupracovat s certifikovanými výrobci doplňkových krmiv, ale v této věci chybí dostatečná nabídka, zaměřená na specifické poměry oborního hospodářství. „Protokol“ ekologického hospodářství povoluje pouze příkrm vlastními či od jiného ekologického hospodářství získanými obilovinami, podávané ovšem mimo sledované plochy. Kromě obilovin zkrmuje zvěři kamennou sůl i lisované kostky krmné soli, popřípadě lizy s obsahem mikroprvků.
 
Obora Jilmová a Jakub Kožíšek: Je tu zima, roste tady toho málo, ale zvěř dobře prosperuje. Má velmi dobré podmínky, vysvětluji si to nadmořskou výškou a klidným prostředím. I živinově chudší půdy poskytují dostatečnou a druhově pestrou pastvu, která ve vegetačním období splňuje potřebu chované zvěře a mimo vegetaci mám k dispozici dostatečné zásoby sena i nakoupených senáží či obilovin. A to je myslím k mé oboře všechno.
 
S panem Jakubem Kožíškem
sestavil Ing. Martin MOHELSKÝ