Inerční závěr si vymyslel Bruno Civolani z firmi Benelli Armi, rozvinul ho a v roce 1986 ho patentoval Paollo Benelli a poprvé ho firma použila u své brokovnice Modello 121. Po „stodvacetjedničce“ nastoupil model Montefeltro a po něm současný model Vinci. Jeho test jsme otiskli již před pěti lety v Myslivosti 10/2015.
Výhodou inerčního závěru je, že nepotřebuje odebírat spalné plyny z hlavně, vystačí si s chytrým využitím různé setrvačnosti různých částí závěru.
Původní patent Civolaniho a Benelliho vypršel v roce 2006. Nějakou dobu trvalo, než se uvolněné koncepce ujala i konkurence.
Jako jeden z prvních se jí ujala turecká firma ATA, která začala vyrábět samonabíjecí brokovnice s inerčním závěrem. I tuhle brokovnici už jsme testovali (Myslivost 3/2017). Firma Browning jej použila (pod názvem Kinematic Drive) ve své brokovnici A5, nástupci slavného „hrbáče“ Auto-5. Už chápete, proč jsem byl na novou brokovnici Retay Masai Mara tak zvědavý?
Jak tedy funguje inerční závěr?
Nosič závorníku je volně spojený se závorníkem – v našem případě rotačním, se dvěma uzamykacími oblými ozuby. Mezi závorníkem a nosičem závorníku je pružina. O nosič závorníku se opírá přes tyčku vratná pružina.
Pracovní cyklus závěru začíná v přední poloze, hlaveň je uzavřená čelem závorníku a uzamčená ozuby pootočeným do uzamykacích drážek v hlavňové stopce.
Po stisknutí spouště úderník iniciuje náboj v komoře a dojde k výstřelu. Zbraň se dá vlivem reakčních sil do pohybu vzad, začne zaklouzávat. Hmota nosiče závorníku má snahu zůstat díky své setrvačnosti na místě, přitom stlačuje pružinu mezi závorníkem a nosičem závorníku. Křivka v nosiči závorníku přitom po krátkém podkluzu pootočí závorníkem, takže vyjdou ze záběru uzamykací ozuby.
Zbytkový tlak v hlavni a setrvačnost celého závěru nyní otevřou hlaveň, je vytažena prázdná nábojnice, vyhazovač ji vyhodí, závěr cestou do své zadní úvrati napne bicí mechanismus (vnitřní kladívko).
Závěr se ve své zadní úvrati zastaví, tlak vratné pružiny (v případě Masai Mara uložené v pažbě) jej začne sunout zase dopředu.
Ze zásobníku je podán nový náboj, závorník jej zasune do hlavně. Přitom je závorník bržděný jak vlastní setrvačností, tak setrvačností náboje zasouvaného do hlavně. Tím je stlačena vnitřní pružina závěru, hlava závorníku je tedy pootočená do otevřené polohy, ozuby vklouznou do hlavňové stopky.
Závorník se zastaví, stlačená vnitřní pružina závěru odsune nosič závorníku směrem dozadu. Tím pootočí závorníkem, který závěr uzamkne v uzavřené poloze. Zbraň je připravená k dalšímu výstřelu.
Pro funkci inerčního závěru je podstatné, že zbraň musí alespoň kousek zaklouznout a být střelcovým ramenem bržděná. Pokud by byla opřená (bez pružné botky) třeba o pevnou zeď, závěr by se neodemkl, ani neotevřel.
Na funkci závěru se Retay Masai Mara shodne se svojí inspirací od Benelliho. Poněkud odlišné je konstrukční řešení.
Benelli Vinci má pouzdro závěru vyrobené jako jeden celek s hlavní, pouzdro plynule navazuje na hlaveň a tvoří s ní nerozebíratelný celek.
Masai Mara má pouzdro závěru rozdělené ve vodorovné linii. Spodní část nese na sobě spušťadlo a vede závěr, horní část je vytvořená z hlavňové stopky a uzavírá vnitřní pracovní prostor závěru. Výhodou tohoto řešení je, že při rozborce není nutné vyjímat ze závěru napínací rukojeť.
Ohledně použitých materiálů, Retay spoléhá na jistotu. Hlaveň je z léty prověřené oceli Böhler Antinit a je tormentovaná i pro ocelové broky. Pouzdro závěru je z pevnostní duralové slitiny Ergal, používané v leteckém průmyslu. Vodítko vratné pružiny v pažbě je také ocelové, v případě používání těžkých loveckých laborací slouží jako doraz závěru a ocelové se nebude rozbíjet a pěchovat.
Zásobování zbraně náboji je z trubicové nábojové schránky pod hlavní. Schránka má kapacitu 2 náboje. Nabíjí se nabíjecím okénkem na spodku zbraně, okénko má dostatečné rozměry i pokud byste měli zimní rukavice.
Stejně jako snad všechny dnešní samonabíjecí brokovnice, i Masai Mara má bicí mechanismus s vnitřním kladívkem. Mechanismus je ale koncipován jako spušťadlo, v souladu s dnešními trendy jej tedy lze po stisknutí malé západky po straně lučíku spouště odejmout a zbraň tak při dlouhodobějším odložení zabezpečit.
Rám spušťadla je opět z Ergalu, takže asi při dlouhodobém a často opakovaném vyjímání spušťadla by se neměl vymačkávat a spojení se zbraní by mělo zůstat tuhé a jisté. Kromě toho má zbraň manuální pojistku v podobě příčně suvného čepu v zadní úponě spoušťového lučíku. Tato pojistka blokuje pohyb spouště vzad.
Pažba je podle provedení buď ořechová, nebo plastová. Ať ta či ona, obě jsou amerického typu, zcela přímé. Obě mají shodnou ergonomii, ale lomení a vyhnutí pažby lze regulovat pomocí podložek mezi pouzdrem závěru a krkem pažby, délku pažby lze regulovat podložkami pod botkou. Botka od italské firmy Cervelatti je ze syntetické pryže, je měkká a částečně pomáhá zvládat zpětný ráz.
Úchopové plochy jsou zdrsněné středně hrubou křížovou rybinou. Zbraň je dodávaná standardně již vybavená poutky na nosný řemen, poutka jsou rychlosnímací.
Hlaveň má výměnná zahrdlení, standardně dodávané vložky nepřečnívají ven z ústí hlavně. Na hlavni je ventilovaná lišta má šířku 8 mm a je matovaná jemnou křížovou rybinou. Na ústí je světlovodná muška Trueglo.
Rozborka zbraně je velmi prostá. Zkontrolujte nábojovou schránku. Stáhněte záběr dozadu a zkontrolujte nábojovou komoru. Závěr ponechte v zadní poloze. Nyní odšroubujte čepičku na předním konci nábojové schránky a stáhněte směrem dopředu hlaveň s předpažbím z pouzdra závěru a nábojové schránky. Uvolněte a vysuňte závěr směrem dopředu z pouzdra závěru. Stiskněte záchyt spušťadla na vlevo vedle zadní úpony lučíku spouště, spušťadlo vyklopte a vytáhněte šikmo vzad z pouzdra závěru. Tím je běžná rozborka u konce. Sborka je identická, je v opačném pořadí. Z praktické zkušenosti mohu jen dodat, že spušťadlo se mi snáze vkládalo do zbraně až úplně nakonec, při závěru v přední poloze.
První dojem ze zbraně je elegance a lehkost. Nevím, zda Retayové použili služeb nějakého designéra nebo zda mají šikovného designéra ve vlastních řadách, ale elegance se Masai Mara upřít nedá. Zejména v provedeních s dřevěnou pažbou.
Rychlá rozborka ukazuje velmi solidní zpracování, alespoň na těch plochách, které jsou vidět. Černé povrchy hlavně a pouzdra závěru jsou jemně matné a zcela jednolité. Zbraň byla poměrně nová, chod některých ovládacích prvků byl ještě tuhý, ale jinak jistý.
Vlastní střeleckou zkoušku jsem prováděl na střelnici Mysliveckého spolku Hradec v Bezděkově pod Třemšínem. Byl jasný den na začátku babího léta, jako stvořený pro „procházku okolo kolečka“. Pro zkoušku jsem si připravil širší výběr nábojů, od sportovních skeetových s navážkou 24 gramů broků až po těžké lovecké laborace s 28 gramy broků.
Začal jsem s lehkými vlašimskými Skeet 24 Sporty s 24 gramy broků průměru 2 mm. Tohle je hodně mírná, měkká laborace, a v podstatě jsem očekával, že samonabíjecí funkce by s ní mohla mít problém. Měla. Ne sice zásadní, ale občas Masai Mara prostě nepodala.
Již 24gramová Trap 24 Super ale fungovala spolehlivě, stejně jako 28gramová nová Sellier & Bellot S-Class 28 a Trap 28 Super. Lovecké SB Corona se 32 gramy broků ani SB Fortuna se 36 gramy přebíjely „jako z partesu“ a to samé platilo o těžké laboraci Rotweill Semi-Magnum se 40gramovou navážkou. Jak rostla navážka, rostla také razance vyhazování.
Kromě mých nábojů byly na střelnici k dispozici ještě i španělské SAGA Skeet s 28 gramy broků – opět fungovaly zcela spolehlivě.
Pokud shrnu vše výše uvedené, doporučuji vyhnout se nejlehčím laboracím, ale již od 28 gramů byla funkce zcela bezchybná.
Rychlost přebíjení byla pocitově velice blízká mé zkušenosti s originálními „benelkami“, pokud si pamatuji, tak ATA byla o něco pomalejší, z Masai Mara bylo možné vystřelit na jeden asfaltový terč všechny tři rány.
Pokud mohu uvést svoje subjektivní pocity, pak pažba mi sedla velice dobře a také úchop zbraně, ať již pažbené v plastu nebo ve dřevě, byl příjemný a jistý. Vyvážení zbraně je jiné než v případě dvojhlavňových brokovnic, předek je lehký, takže jsem zpočátku hlavněmi tak trochu „mával“, zejména v případě terčů letících kolmo ze strany. Ale postupně jsem si zvykl a určitě by to nebyl problém.
Vlastní střelba je příjemná, myslím, že všechny samonabíjecí brokovnice s inerčním závěrem ze kterých jsem střílel poněkud tlumily vnímání zpětného rázu. Ani u těžkých laborací jsem neměl pocit, že bych cítil tvrdé dorazy závěru na trubku vratné pružiny. Je ale pravda, že mezi náboji použitými v testu nebyly žádné extrémy, výběr pokrýval jen běžné lovecké potřeby.
Spoušť měla přiměřený odpor a délku chodu, k vynulování spouště po výstřelu stačilo jen lehce povolit prst na spoušti.
Příjemné je ovládání záchytu záběru, tlačítko je dostatečně velké a má jistý chod, jeho trochu vyšší odpor přičítám novosti mechanismu a nevidím to jako významné. Jako přínosné vnímám spušťadlo, zejména když si uvědomíte, že jeho odejmutím ze zbraně nepřerušujete jenom vazbu mezi spoušťovým jazýčkem a úderníkem, ale i veškerou energii naakumulovanou ve zbrani za účelem inicializace zápalky. Přitom vyjmutí spušťadla ze zbraně je otázkou okamžiku, stejně jako její vrácení.
Pojistka není na ideálním místě, ale asi bych si nakonec zvykl.
Příjemná je jednoduchá rozborka a vynikající přístupnost všech mechanismů na čištění.
Turecko je levnou zbrojnicí Evropy, tak to již prostě je. Na stránkách firmy Retay jsem zjistil, že tato až dosud mě neznámá firma vyrábí i pistole.
V Česku mají turecké zbraně z minulosti poněkud smíšenou pověst, jenže časy se mění. Když jsem testoval zbraně Akkar, zjistil jsem, že není Turek a jako Turek. V Turecku se nepochybně vyrábějí opravdu laciné zbraně se spornou kvalitou a životností, ale jsou tam i firmy, které snesou plné porovnání s běžnou evropskou produkcí. Konec konců, nejedna evropská či světová zbrojovka si v Turecku nechává něco vyrábět. Přitom aplikuje svoje standardy a svoji kontrolu kvality. Turecké továrny dnes mohou používat stejné moderní stroje, jako kdokoliv jiný na světě. Vše je to jenom o ceně, kterou jste za zbraň ochotní zaplatit.
Samonabíjecí brokovnice Masai Mara je chytře zkonstruovaná, je z kvalitních materiálů a je dobře vyrobená. Má tedy všechny předpoklady, aby sloužila dobře a dlouho. Zjevně patří k tomu lepšímu, co Turecko nabízí.
Pokud chcete samonabíjecí brokovnici, pak je Retay Masai Mara zbraní, o které stojí za to uvažovat.
Ing. Martin HELEBRANT
Za umožnění vyzkoušení zbraně a podporu v jeho průběhu děkuji jejímu dovozci, firmě Zoja Ličková Ltd. a příbramskému obchodu Lovecké potřeby KKK.
Takticko-technická data
ráže 12 / 76 mm, tormentace i na ocelové broky
délka hlavně 61 nebo 66 nebo 71 nebo 76 cm
výměnná zahrdlení zapuštěné do ústí, provedení Marapro s délkou 7 cm, zahrdlení všech standardních 5 stupňů
kapacita nábojové schránky 4 náboje 12 / 76 mm, v ČR omezeno vložkou na 2 náboje
hmotnost nenabité zbraně 2,95 kg