Firma Nikon je pro mě primárně fotografická firma. Je to firma velmi, velmi panská, se slavnou optickou historií, která sahá až do roku 1917. Na pomyslném fotografickém trůnu má jen dva konkurenty – Canon a Sony. Můžete namítnout – kam se poděla (přiznávám, že moje oblíbená) Leica? Leica děla také špičkové fotoaparáty, ale svým rozsahem nabídky a produkce oběma výše zmíněným výrobcům fotografické techniky konkurovat nemůže. Z těch dvou velkých se produkci sportovních optických přístrojů věnuje Nikon a Canon.
Nikon vyrábí dalekohledy velmi slušné střední třídy i zaměřovací dalekohledy, jak pozorovací binokuláry a monokuláry, tak i zaměřovací dalekohledy. Canon dělá také binokuláry, ale osazuje je elektronickou stabilizací obrazu a pro lovecké použití jsem se s nimi v ČR zatím nesetkal.
Když začal nástup laserových dálkoměrů, Nikon začal nabízet i je. Není tedy divu, že v souladu s dnešním trendem i Nikon spojil svůj dálkoměr s binokulárem. Pojďme se na něj podívat.
Nikon LaserForce 10x42 je postaven na základě hranolového systému Schmidt Pechan a konstruktéři použili koncepci s jedním robustním můstkem. Dálkoměrný laserový systém je uložený ve dvou hrbolech – „boulích“ na spodku obou tubusů. Tohle je dnes asi nejběžnější uspořádání.
Celý binokulár je pokrytý černým plastem.
Na horní ploše můstku jsou dvě tlačítka. To menší, asi 8 mm v průměru, umístěné více vepředu, slouží k volbě režimu. Jeho stisknutím lze volit funkce dálkoměru. Větší tlačítko (průměr asi 12 mm), blíž k okuláru, slouží jako spoušť měření.
Na okulárech jsou kroužky. Ten na levém tubusu slouží k dioptrické korekci tubusů podle očí uživatele. Prstencem na pravém okuláru se ostří obraz měřicího displeje.
K pracovnímu ostření dalekohledu slouží poměrně mohutný knoflík umístěný na zadním čele můstku.
Okuláry mají výsuvné očnice, které se posouvají mezi celkem čtyřmi polohami.
Elektrickou energii pro laserový dálkoměr dodává baterie CR2, ukrytá v šachtě na spodní straně pravého tubusu. Šachta je uzavřená šroubovacím víčkem s drážkou pro povolení mincí. Životnost baterie je při 20 °C až 4000 měření.
Měření začíná prostým stiskem velkého tlačítka, tím se rozsvítí záměrný čtvereček, vedle něj svítí indikátor stavu baterie. Záměrný čtvereček umístíme na cíl a stiskem velkého tlačítka změříme vzdálenost. Dokud je stisknuté tlačítko a probíhá měření, svítí nad čtverečkem tři vodorovné čárky, indikující laserové záření. Změřená vzdálenost se zobrazuje pod záměrným čtverečkem spolu s indikací jednotek měření (M a Y).
Malým tlačítkem můžeme kromě toho volit, zda bude přístroj měřit skutečnou vzdušnou vzdálenost nebo přepočtenou vodorovnou vzdálenost a přepínat se mezi 4 stupni jasu.
Při delším přidržení tlačítka měření přejde přístroj do režimu průběžného měření, kdy přístroj v krátkých intervalech opakuje měření a aktualizuje zobrazenou vzdálenost.
Jak je vidět, u Nikonů se rozhodli přidržet se co nejjednodušší koncepce a omezili poskytnuté funkce jen na nezbytné minimum. S tímhle konceptem přišli jako první pánové od SIG Optics se svým monokulárním dálkoměrem Kilo 2000 a u binokulárů se konceptu jednoduchého, dostupného přístroje v Evropě jako první chopil v roce 2018 rakouský Kahles Helia RF se svými modely 8x42 a 10x42.
Nikon LaserForce ale určitě není jejich kopií, ačkoliv například obrysové rozměry jsou si tak blízké, až mě to zarazila. Historie je ve skutečnosti taková, že Nikon LaserForce vznikl již v roce 2017, ale výrobce jej dodával pouze na severoamerický trh, do USA a Kanady. Nikon a Kahles sdílí jednu koncepci, ale jsou to zjevně dva různé přístroje.
Ale teď tu mám Nikon. Ten je pocitově mnohem mohutnější a středový můstek je výrazně vyhrbenější vzhůru. Ten pocit „hrbatosti“ byl natolik silný, že jsem při prvním seznamování snad pět minut hledal, zda někde není nějaká západka, která by umožnila binokulár zploštit. Nic jsem nenašel, rozestup mezi tubusy umožní používání i člověku s očima hodně vzdálenýma od sebe. Takže to tak asi má být.
Testy optických přístrojů zahajuji jednoduchým testem odolnosti proti klimatickým vlivům, kterému přezdívám sprchový test. Princip spočívá v tom, že střídám teplo a chlad, tím se mohou rozestoupit spáry a umožní to průnik vlhkosti dovnitř.
Přístroj nahřátý na okně na sluníčku umístím na poličku ve sprchovém koutu a důkladně se osprchuji. Odražené kapky vody dopadají na nijak nechráněný přístroj a v prostoru sprchového koutu je prakticky 100 % vlhkost, která se snaží dostat do přístroje. V průběhu sprchování otočím přístroj čelem vzad a vzhůru nohama.
Důkladně osprchován dám přístroj napřed do chladničky. Po asi 10 až 15 minutách zkoumám, zda ochlazení přístroje na asi 6 °C nezpůsobí v zorném poli přístroje nějakou kondenzaci, indikující netěsnosti a průnik vlhkosti do přístroje.
Následně vložím přístroj do mrazničky, kde je teplota asi -17 °C. Nechám přístroj zmrznout na kost (trvá to dobře půl hodiny i déle) a pak zkouším pohyblivost a funkci všech ovládacích prvků.
Nakonec, sotva mi přestane na přístroji kondenzovat a namrzat vzdušná vlhkost, znovu zkontroluji zorné pole.
Nikon LaserForce obstál s jen nepatrným zaváháním. Výsuvné očnice zatuhly, ale pořád si zachovaly funkci a ovladatelnost. Ostření bylo funkční i v případě, že jsem měl na ruce pletené rukavice. Kroužky dioptrické korekce a ostření obrazu displeje v pletené rukavici beznadějně klouzaly, ale holou rukou se ovládat daly. Na tlačítka ovládání dálkoměru nemělo zmražení žádný zjevný vliv.
V poslední době pozoruji, že plast použitý na vnější povrch některých přístrojů se po vyjmutí přístroje z mrazáku odmítá ojínit, je „teplý“. Nikon LaserForce je z tohoto pohledu zcela jednoznačně velmi teplý, jak minimálním ojíněním, tak i na pohmat holou rukou.
Plastový povrch je také hodně vodoodpudivý, ale na druhou stranu – je to ten druh plastu, kdy člověk má pocit jakési „nedopečenosti“ – ten povrch je sice příjemně měkký, ale současně jakoby na něm rád ulpíval prach. Ten se pak drží povrchu s obdivuhodnou odolností a pomůže až otření vlhkou žínkou s přídavkem nějakého jemného odmašťovače (třeba na nádobí).
Následoval test optických vlastností, při kterém jako etalon používám již dlouhou dobu dalekohled Leupold 10x50 Tactical, podle kterého usuzuji, jak dobře testovaný dalekohled přenáší světlo.
Oběma dalekohledy souběžně sleduji v postupujícím večeru zkušební obrazec ISO12233 a čekám, kdy jemné šrafování uvnitř testovacího obrazce začne splývat v šedou plochu. Můj Leupold už má něco za sebou, ale také má výrazně větší objektivy (Leupold má objektiv 50 mm v průměru, zatímco Nikon LaserForce má objektivy 42 mm, tj. jen 70 % plochy Leupoldu).
V souladu s očekáváním Leupold odpadl jako první, Nikon vydržel nějakých 6 až 7 minut déle, což není zas tak moc. Přenos světla je ale jen jedním z aspektů, podílejících se na kvalitě obrazu.
Za denního světla má Nikon velmi příjemné a věrné barevné podání, dobrý kontrast a nabízí velmi dobře čitelný, ostrý obraz. Je ale také pravda, že na okraji zorného pole má lehkou fialovou aberaci (orámování kontrastních hran „svatozáří“), která u slabšího kontrastu směrem ke středu zorného pole buď zmizí k neviditelnosti, nebo, na opravdu výrazně kontrastních hranách, přejde do lehounce nazlátlého okraje.
Také je pravda, že na okrajích obrazu najdu poduškovou vadu, ale musím ji hledat, nebije do oka.
Dalekohled LaserForce je slušná lovecká optika a výše uvedené nedostatky nejsou něco, co by mi zásadním způsobem vadilo v lovecké praxi. Konec konců, mnozí z nás lovíme s dalekohledy staršími i 10 a více 15 let, kde lapálie typu okrajová aberace nebo podušková vada nikdo vůbec neřeší.
Dálkoměrný dalekohled si ale člověk kupuje proto, aby mohl nejenom koukat, ale i měřit vzdálenosti. Tady musím říci, Nikon LaserForce je velmi rychlý na měření, tlačítka jsou intuitivně rozmístěná a mají dobrý odpor. Tím myslím, že člověk si je nezmáčkne nechtěně v brašně a současně nemají tak velký odpor, aby člověk stiskem tlačítka strhával dalekohled od cíle.
Přesnost měření dálky kontroluji na staré geodetické trati v pražské Hvězdě. Maximální vzdálenost je tu 1000 metrů, stanoviště jsou po 50 metrech. Po celé vzdálenosti se změřené hodnoty shodovaly plus mínus na 1 metr s očekáváním a v tomhle se tedy LaserForce neliší od snad už všech soudobých dálkoměrů.
I v době koronavirové přitom ve Hvězdě byl dostatek pejskařů s mazlíčky větších plemen, kteří dostatečně věrně imitovali cíl velikosti srnčí nebo kamzíka.
Za tisíci metry se musím spokojit s měřením známých bodů v okolí mého bydliště. Za ta léta mám zmapované okolí až do asi 2500 metrů. Nikon deklaruje měření až do vzdálenosti 1730 metrů a musím přiznat, že stěnu panelového domu měřil celkem jistě ještě na 1960 metrů, ale to byl jasný den, čistý vzduch a stěna je rovná a jasná – tedy má dobrou odrazivost.
Obecně se dá říci, že měření do asi 500 metrů na cíl velikosti srnčí (hnědý labrador retriever) bylo poměrně snadné, dál je problém daný malým cílem a velkým záměrným kolečkem. Opření dalekohledu pomůže, ale stejně – při měření dálky k menším cílům používejte i rozum.
Stěna listnatého porostu byla měřitelná ještě na 800 metrů, pak již byl měření problém a 900 metrů již se nedařilo. Domnívám se, že při měření přes asi 1000 až 1200 metrů chyba měření nepřesáhne 5 metrů. Pro lovecké účely je to zcela dostačující.
Rychlost měření mi subjektivně připadala jako dostatečná. Stačilo namířit, stisknout měřicí tlačítko a výsledek naskočil na displej. Určitě jsem nemusel nijak čekat se stisknutým tlačítkem, až přístroj doměří.
Jako většina novějších dálkoměrů, i LaserForce si velmi dobře poradil s měřením přes automobilové sklo, přes dvojité sklo okna v bytě a dokonce, když jsem se snažil a opakoval měření, tak i přes akrylátové zasklení lodžie. Měření přes tyto překážky fungovalo na kratší vzdálenosti, ale do asi 400 až 450 metrů bylo celkem spolehlivé.
Velmi dobře si Nikon poradil také s měřením v dešti, kde se sice trochu prodloužila doba měření, ale téměř nezměněn zůstal dosah. Dá se říci, že pokud byl cíl v dešti vidět, LaserForce ho dokázal změřit.
Ranní mlha pro Nikon představovala problém, ale to představuje snad pro všechny laserové dálkoměry, mlha je pro dálkoměry asi nejhorší nepřítel.
LaserForce se díky své kompaktnosti dobře nosí a velmi příjemně sedí v ruce. Dosah na ovládací tlačítka je příjemný a nebude dělat potíže ani menší, třeba dámské ruce.
Výsuv mušlí očnic je jistý a v aretovaných polohách drží, což ocení zejména uživatelé obrýlení jako já.
Ostření je jisté, přiměřeně tuhé, ale zdrsnění na ovládacím knoflíku bych uvítal trochu agresivnější.
Současně jsem vyzkoušel i příslušenství dalekohledu. Neoprenový nosný popruh je měkký a lehce pruží, ale při delším nošení se pod ním člověk zpotí. Brašna je s odolné cordury podložené jemnou měkkou látkou. Chlopeň je spínaná na trn, zapínání je tiché – právě z důvodu tichost jsem příznivcem klasických knoflíků a šňůrek, asi nejhorší je pro myslivce suchý zip, který prostě potichu nerozepnete, zvlášť když je nový. Brašna nemá ani poutka na opasek, ani očka na nosný popruh. Budiž. Jenže ona má i nešťastný střih, který po zapnutí chlopně vytváří po stranách dva „lapače“ prachu nebo vody. Za deště by se asi udělal uvnitř brašny nehezký rybníček, protože jinak se brašně jeví jako docela vodovzdorná.
Dovolte mi nyní krátkou úvahu. Je tu výrazná rozměrová podobnost Nikonu LaserForce s Kahlesem Helia RF 10x42. A je tu i podobnost koncepční. Jenže když máte dvě optické soustavy se stejným průměrem objektivů, se stejným zorným polem a postavené na stejné hranolové soustavě, pak dojdete k prakticky stejným rozměrům, i když takhle těsná podobnost je opravdu nezvyklá.
Přístroje ale nejsou úplně stejné, Nikon LaseForce je nahrbenější, ale stejně jako Kahles má měření umístěné v „boulích“ pod tubusy. Baterie obou přístrojů jsou umístěny svisle a jsou pod pravým tubusem, ačkoliv nejsou na úplně stejném místě. Design je odlišný, ale to je do jisté míry kosmetika.
Nemyslím, že by Kahles natvrdo okopíroval Nikon LaserForce. Jenže jak Kahles, tak Nikon jsou vyrobené v Číně, a tak ve mně hledá podezření, že když Kahles jednal o výrobě, někdo mu nabídl, že pokud se přikloní k již vyráběnému typu hranolů, pak by mohla být cena ještě „o něco lepší“. Tady by mohly kořeny té podobnosti.
Porovnání Kahlese a Nikonu se prostě vyhnout nelze. Oba přístroje jsou jednoduché, ale pro potřeby normálního lovce v české či moravské krajině bohatě postačí.
Oba přístroje mají intuitivní ovládání s prakticky úplně stejnou logikou a jsou příjemně kompaktní. Kahles má pět stupňů jasu měřicího displeje, Nikon má jen čtyři, ale je s nimi schopen pokrýt jak tmavou noc, tak plné polední slunce.
Jako všechny binokuláry na průměru 42 mm, LaserForce i Helia RF jsou oba citlivé na správný rozestup obou tubusů a přisazení okulárů k očím. Proto se u „dvaačtyřicítek“ přikláním spíš k zvětšení 8x, ale to Nikon u LaserForce zatím nenabízí.
Neměl jsem k dispozici při testování LaserForce i Helii RF zároveň, ale podle mých poznámek i subjektivního pocitu má Kahles o něco lepší obraz – Kahles tady asi profituje z antireflexních vrstev svého velkého bratrance Swarovski, které patří k nejlepším na světě, pokud nejsou úplně nejlepší. Ale taky se mi zdá, že i taková Meopta MeoRange (viz test v Myslivosti 4/2018) má, zejména za šera, o něco plastičtější obraz. Nikon má větší dosah měření, ale nemyslím, že tohle by bylo nějak kritické.
Jak Kahles, tak Nikon dokážou měřit dál než kolik běžný středoevropský lovec potřebuje. Tohle všechno Nikon LaserForce navíc mocně vyvažuje cenou hluboko pod 40 000 Kč.
Když se ale zamyslím nad vším výše uvedeným, pak musím říci, že mám z Nikonu LaserForce jako celku docela dobrý dojem. Je to kompaktní optika, která ale jako dalekohled pro běžné lovecké použití velmi dobře postačí.
Není a nebude to noční optika – na to ani nemá dostatečný průměr objektivů.
Není a nebude to špičková optika – za tu byste zaplatili výrazně, výrazně víc.
Je to „jen“ dobrý pracovní nástroj ve spřátelené ceně, ale v mých očích to není málo. Pokud chcete střílet na větší dálky, dá se to i s tradičními rážemi jako je 7x57 nebo 8x57 JS. Potřebujete „jenom“ mít nastříleno na střelnici, znát balistiku svojí zbraně. A znát vzdálenost, na jakou střílíte.
Nikon LaserForce 10x42 nabízí velmi dobrý poměr výkonu k ceně a v dané chvíli asi i nejnižší cenu za dálkoměrný binokulár na trhu.
Pokud proto uvažujete o koupi dálkoměrného dalekohledu, najděte si chvíli a zkuste i novinku od Nikonu.
Ing. Martin HELEBRANT