ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Srpen / 2020

Je změna ústavy nutná?

Myslivost 8/2020, str. 38  Václav Chaloupek
V červencovém vydání časopisu Myslivost se na stranách 32 až 37 objevil článek podepsaný Dr. Ing. Bohumilem Strakou, vyjadřující a hodnotící hlasování Senátu Parlamentu ČR o ústavním návrhu „Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní“. Autor si přisvojuje právo mluvit jménem myslivců, a protože se v článku objevuje několikrát moje jméno, dovoluji si na něj reagovat.
Musím nejprve upozornit, že i když zdůvodnění měnit ústavu mne nepřesvědčilo, nestavěl jsem se k tomuto návrhu negativně. Čekal jsem, zda při dalším projednávání mne navrhovatelé nepřesvědčí. Zařazení do programu pléna Senátu má svá pravidla. Návrhy jsou nejprve přiděleny do výborů nebo komisí, jejichž činnost má k nim nějaký vztah. Pak jeden senátor před plénem návrh obhajuje nebo zamítá. Předtím se ještě hledají názory odborníků, specialistů, jednotliví senátoři mají možnost poradit se nebo požádat o posudek.
Jednání jsou věcná a nepamatuji se, že by za čtyři roky mého působení v Senátu chyběla slušnost, tolerance nebo došlo k nějaké konfrontaci. Pokud mi autor článku vytýká, že jsem se „tvářil kamarádsky a žoviálně“ není to nic zvláštního. Takové jednání je v Senátu obvyklé i mezi odpůrci a zastánci různých postojů a názorů. Mýlí se každý, kdo se domnívá, že projednávání zákonů v Senátu provází stejná nálada, jakou známe ze Slavností sněženek.
Se zástupci petentů jsem také mluvil přátelsky, i když jsem se s nimi setkal na nádvoří. Tam jsem jim také řekl, že jsem se při hlasování zdržel. Na hlasovacím zařízení, které každý senátor má před sebou, se dá sledovat, jaký je poměr hlasů. Kdyby bylo třeba, nejspíš bych svým hlasem umožnil, aby měli možnost předkladatelé mne přesvědčit při dalším projednávání.
Ze stejných důvodů jsem tento návrh podpořil ve Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, kde prošel o jeden hlas.
 
Zatím se nedomnívám, že by tato ústavní změna pomohla našim myslivcům nebo je nějak omezovala. Zacházení se zbraní vyžaduje vyšší odpovědnost a její použití proti jinému člověku je vlastně volba mezi životem a smrtí.
O myslivost se zajímám od dětství a dlouhou dobu to byl nejen koníček ale i vášeň, která ovlivňovala můj život. Časopis Myslivost jsem začal odebírat, když mi bylo 7 let, nečetl jsem jiné knihy než o zvířatech a myslivosti. Adeptské zkoušky jsem složil v roce 1974 a záhy přišlo vystřízlivění.
Myslivecká sdružení byla politickými organizacemi, ovládanými stranickými skupinami KSČ. Nečlenové byli nižší kategorie, dostat povolení vlastnit kulovou zbraň byla výsada, kterou měli jen vyvolení. Já to tenkrát obešel, když jsem koupil kulobrok od policisty, který vydával povolení v jiném okrese. V mém mysliveckém sdružení mi ho zakázali používat a znepříjemňovali myslivost i nadále, bez možnosti odvolání.
Komunisté zdůrazňovali, že myslivci jsou čtvrtou ozbrojenou složkou společnosti (po armádě, policii a lidových milicích). Vlastnit zbraň měli jen spolehliví, kteří jsou ochotni kdykoliv ji použít při obraně socialismu a míru. Dnes už těžko někdo uvěří, kolik myslivců přišlo v období normalizace o kulové zbraně i o členství v ČMS.
Udělal jsem si vyšší odbornou zkoušku a jako lektor učil i zkoušel budoucí myslivce i myslivecké hospodáře. Tuhle funkci dělám už 35 let.
Jsem přesvědčen, že náš zákon o zbraních je velmi přísný, a proto vyhovující. Někteří navrhovatelé tvrdí, že ústavní změna je pojistkou proti omezování legálního držení zbraní, které nám chce vnutit EU. Nevěřím tomu a chtěl bych slíbit, že pokud by došlo k nějakému vnucené snaze regulovat držení zbrojních průkazů a loveckých nebo sportovních zbraní, udělám maximum, abych tomu zabránil.
Zároveň mám ale obavy, aby možnost použít zbraň nebyla zneužívána. Domnívám se proto, že důležitost projednávání zákona není zdaleka taková, jak je podávána.
Daleko důležitější bude pro nás připravovaný zákon o myslivosti. Ten ovlivní na dlouhou dobu to, co ještě z české myslivosti zbylo. Bude obtížné hledat kompromisy mezi státem, zemědělci, lesníky i různými zájmovými skupinami mezi myslivci. Já budu hájit především zachování biodiverzity přírody, obnovu lesů i krásu naší krajiny, jejíž nedílnou součástí je zvěř.
 
Ve zmíněném článku v Myslivosti 07/2020 píše autor výzvu voličům, aby v dalších volbách vzali v úvahu, jak Chaloupek hájil „myslivecké zájmy“. To, že se v článku objevilo, jak kdo hlasoval, je v pořádku. Voliči mají právo vědět, kdo jaké zájmy hájí a jaké má jejich zvolený zástupce názory.
Nebudu s panem Strakou polemizovat o tom, kdo za koho mluví a jaké jsou jeho zájmy. Jen bych chtěl zdůraznit, že nejsem členem žádné strany, že mne neovlivňují žádní lobbisté a že veškerá rozhodnutí dělám především sám za sebe.
Pokud se zákon vrátí do Senátu, bude třeba pro jeho schválení 2/3 většiny hlasů. Není vůbec jisté, zda senátoři, kteří ho svým hlasem pustili do Sněmovny, budou opět hlasovat pro.
Já bych chtěl ještě zdůraznit, že se od nikoho nenechám vydírat nebo nutit k rozhodnutí, se kterým nesouhlasím. Při podrobné rozpravě svá rozhodnutí určitě opek 2008důvodním (pokud stejný názor nevyjádří jiný senátor) a určitě na ně bude mít i vliv i zmíněný článek a způsob, jakým je zákon prosazován. Pokud chcete vědět, jak budu hlasovat, budu tentokrát proti.
Václav CHALOUPEK
senátor a myslivec

Zpracování dat...