ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Srpen / 2020

Louky a pastviny

Myslivost 8/2020, str. 26  Martin Mohelský
Hospodářská nutnost a významná pomoc zvěři i přírodě Ještě jednou naváži na kůrovcovou kalamitu: zvěř se pro vnímání lesníků stává potenciálním nebezpečím a silnou komplikací jejich práce. Nedivme se jim, zakládání porostů listnatých dřevin v půdách devastovaných smrkovými monokulturami není nic snadného a už vůbec ne v suchém klimatu. Po těžbách kalamitní dřevní hmoty s mizerným odbytem a zpeněžením je zalesňování a zaplocení výsadeb pracovně i nákladově extrémně náročné. A výsledek nemusí odpovídat vynaloženému úsilí i prostředkům. A jarní období, ideální k této práci, ještě zkomplikovala virová pandemie.
 
Zalesnění vytěžených ploch je zákonnou povinností i nutností z pohledu hospodáře
 
I majitelé obor jsou v této situaci nuceni vybudovat důkladné oplocenky a zalesnit vytěžené plochy, což je v oboře vzhledem ke stavům a hodnotě genofondu chované zvěře o stupeň obtížnější. Ale zalesňování je vždy procesem, který jsme my lidé přírodě povinni, byť smrkové monokultury byly z ryze přírodního pohledu více znásilněním než péčí. Zhodnocení produkce listnatých porostů už bude plně v rukou až přespříští generace lesníků, na současné je jen její příprava.
Zvěř v lesních komplexech musí žít dál a nemůžeme ji zavírat do nějakých ohrazených komplexů, ani razantně snižovat její stavy. Život zvěře i všech živočichů v lesích a oblastech, kde lesní hospodářství převažuje nad polním, je vytěžením silně převažujících smrků s nemalým otazníkem a týká se to i hmyzu včetně života ve vodním prostředí.
Změna, kterou přinese podstatné navýšení podílu listnáčů bude mít vliv na kvalitu lesní půdy a vývoj rostlinných druhů. Do jaké míry žádoucí, ukáže čas. Budeme-li dále opečovávat lesy a ostatních typy porostů jako harmonický komplex v hospodaření lidí a přírodních dějů, pak bude více zřejmé, že kůrovcová kalamita byla jen důsledkem nepřirozeného a dlouhodobě bezperspektivního hospodaření.
Snad poznání nahromaděných chyb a negativních faktorů přinese i žádoucí změnu v přístupu k obnově přírody a bude příkladem i ke změně zprůmyslněné rostlinné „výroby“ na citlivé začlení polí a aspoň částečnému návratu agrotechniky i velikosti a pestrosti půdních celků k tradičním a osvědčeným metodám. Podobnost a následky monokultur na polích i v lesích mají hodně společného.
Pravým paradoxem je požadavek pomýlených aktivistů či pseudoekologů na omezování chovů dobytka, ať už pro fyziologickou produkci metanu a oxidu uhličitého, nebo nepochopení či spíše více či méně skrytou averzi k živočišné složce potravy člověka.
Připomeňme si, že podíl přežvýkavců na produkci skleníkových plynů měl globální a významný vliv na udržování klimatu mnoho milionů let a způsob porážky zvířat odrážel stav a úroveň lidské civilizace. Lidé, kteří v minulých historických obdobích žili se zvířaty jako zdrojem obživy, hospodářským významem i naplněním života, je poráželi bez krutostí a s co nejmenším utrpením. Snad s tím souvisí i ztráta vnímání ukončení života zvířete pro potravu člověka jako součást lidské civilizace i existence.
Bezohledné zacházení se zvířaty v chovech i na jatkách začalo v dobách velkochovů a také za dob socializmu existovalo. Nebylo zcela systémové a většinové, ale přecházelo se. Kupodivu, od dětského věku jsme tehdy věděli a přijímali, že zvíře se porazí, tělo zpracuje a stává se žádoucí a přirozenou potravou.
Současné a nekompromisně vyžadované zákony upravují podmínky chovu i porážek na přijatelné úrovni a z praxe vím, že se skutečně dodržují, až na ojedinělé excesy. Ty jsou ovšem atraktivním příspěvkem pro bulvární média, tak oblíbenými nezanedbatelnou částí populace.
Lovec ukončuje život zvěře způsobem blízkým přirozenému predátorovi, ostatně obřad nad střelenou zvěří je vyjádřením úcty k přírodě a zvěři samotné.
 
Pastviny a louky jsou nadějí na přirozenost a návrat ke zdraví krajiny
 
Bez chovu skotu, dojeného nebo masného, se v krajině nedokážeme vrátit k přiměřenému podílu trvalých travních porostů neboli luk a pastvin v podmínkách všech výškových a krajinných typů. A pro ornou půdu nikoliv jen žádoucí, ale nutnou, nejcennější a nejúčinnější podporu tvorby humusu – chlévský hnůj. Životně nutnou i pro život člověka v krajině, kterou bychom jednou chtěli nazývat krajinou zdravou a přirozenou.
K chovu skotu patří i jeteloviny, a ty stejně jako travní porosty účinně brání erozi, zvyšují podíl humusu díky velké tvorbě kořenové hmoty a přirozeně obohacují půdu dusíkem pocházejícím z činnosti symbiotických bakterií.
Půda s dostatkem humusu a trvalými porosty brání erozi po celý rok, váže mnohonásobně více vody než produkční porosty olejnin, obilovin či okopanin. Podílí se na regulaci vodního režimu včetně pozvolného výparu, který je základem malého vodního oběhu, tedy návratu vody do krajiny ve formě místních srážek. Trvalé travní a jetelové porosty kromě zvyšování úrodnosti půd a zlepšování půdní struktury také nutně přinesou snížení podílu pěstování olejnin pro nepotravinářské účely.
 
Pestrost polních kultur by měla jít ruku v ruce s rozmanitostí krajinných kultur a prvků. V podhůří a horských oblastech je díky přesunu chovu skotu z nížin luk a pastvin mnohem více než dříve. Krajina je tu aspoň částečně zachována díky nižší intenzitě rostlinné výroby, která je dána výškovou členitosti a velkým podílem lesních kultur a také ve většině výše položených oblastí chybí hluboké a (kdysi) humózní úrodné půdy. Neboli Polabí či Hanou s jejich naplaveninami s Českomoravskou vrchovinou, Beskydy, Jeseníky, Krkonošemi, Orlickými a Krušnými horami ani Šumavou porovnávat nemůžeme.
Jejich krása a bohatství nespočívá ve výnosech olejnin a obilovin, i skromnější plodiny jsou v podhůří s ekonomickým otazníkem. Sem patří lesy, louky a pastviny, chov skotu, koz a ovcí. I přes většinou nízký orniční profil a živinami chudší půdy je výnos trav a jetelovin na podhorských a horských loukách dobrý a spolehlivý, neboť hory a podhůří jsou od toho, aby na nich pršelo.
Živinově jsou traviny z vysokých poloh chudší než z nížin, zato pestrost složení luk zlepšuje chutnost pro dobytek i zvěř, také pro posouzení lidskými smysly.
Dobrému hodnocení přispívají typicky jemné stonky sen a vůně specifických bylin, snad jen možnost výskytu některých toxických bylin (starčky, náprstníky a oměje) jsou nepominutelnou komplikací.
Horší jsou těžko pochopitelné omezení sečí. Každý hospodář ví, že dvouděložné plevele a nežádoucí byliny lze z luk a pastvin odstraňovat jen častým sečením a dobrý porost trav s hustým drnem bez několika sečí v raných fenofázích vytvořit nelze. Na louky zaplevelené agresivním plevelem vratičem je smutný pohled, i silně jedovatým starčkům omezené sečení prospívá, stejně jako mnoha dvouděložným plevelům.
Hory, lesy a louky patří k sobě, patří tam i zvěř. Přirozená pestrost travních a bylinných porostů i původní druhové bohatství dřevin zůstalo zachováno jen v malé části naší krajiny, většinou v národních parcích nebo na územích s omezeným hospodařením. Význam lučních a pastevních porostů spočívá v zadržování vody v půdě i krajině, jejím pomalém uvolňování výparem a kladném ovlivnění malého vodního oběhu, který pro naši krajinu tolik potřebujeme. To by ale bylo velmi zjednodušené a redukované hodnocení.
Význam luk, zejména ve vyšších polohách spočívá v nesmírné bohatosti travních i bylinných druhů, které tak poskytují životní podmínky řadě plazů, obojživelníků a hmyzu, ze kterého jsou pro naše lidské vnímání určitě nejvýznamnější motýli, botanická pestrost je radostí včelařů.
 
Na louky a pastviny můžeme pohlížet různým způsobem
 
Pro vodohospodáře jsou lokalitou se schopností zadržovat vodu, pro chovatele hospodářských zvířat je louka a pastvina přirozeným zdrojem objemných krmiv, odchov a chov zvířat v pastevním hospodářství znamená velmi dobrou konstituci, kondici a na kvalitní a udržované pastvině i dobrý zdravotní stav. Totéž platí o oborní zvěři.
Botanické složení porostů, včetně trav samotných, je vždy jedinečné a podle vodního a půdního režimu a nadmořské výšky vytváří mnoho typů a stanovišť s výskytem řady vzácných a chráněných druhů. Louky jsou místem výskytu a hnízdění řady druhů ptáků zasluhujících pozornost a ochranu.
Chovatel hospodářských zvířat i zvěře bude mít zájem na částečné úpravě vodního režimu, vápnění či přihnojení a pravidelných sečích i dalších agrotechnických opatřeních.
Orgány ochrany přírody budou vždy trvat na zachování přírodního a přirozeného stavu s tím, že pokud původní a přirozená biocenóza byla narušena náletem dřevin, druhotným prorůstáním bylin a dřevin, které do ní nepatří, je nutné tyto likvidovat a omezovat ve prospěch původních a pro danou lokalitu charakteristických druhů. Velká péče je vždy věnována vzácným a chráněným druhům. Nikoliv s přáním neúspěchu v této činnosti je ale nutné konstatovat, že řada opatření dobře míněných i cílených má v delším časovém období občas rozporuplný či ambivalentní výsledek.
Dá se říci, že louky, zejména ve vyšších polohách, musí být posuzovány jak podle významu jedinečné a cenné lokality pro přítomnost cenných a chráněných bylin, hmyzu plazů, obojživelníků a ptáků, tak podle hospodářského významu.
Zájem ochrany přírody má vždy ze zákona přednost, byť nařízení a způsob rozhodování zákonem podpořené zdaleka nemusí být optimálním řešením pro lokalitu samotnou ani pro stav porostu či hospodářský výsledek.
 
Louky si kromě výškové polohy můžeme popisovat či rozlišovat podle vodního režimu a obsahu živin v půdě.
 
Podle vodního režimu se dělí louky do pětistupňové řady.
Xerofytní stupeň na vysychavých, jižních svazích v teplých, nízko položených oblastech. Převládají v něm suchomilné stepní a polostepní druhy, porosty jsou řídké s minimálním výnosem. Prosperují tu traviny stepního charakteru – úzkolisté kostřavy, kavyl, pýr prostřední, vousatky. Z jetelovin tu bývají suchomilné typy, štírovník růžkatý a úročník lékařský. Hospodářsky jsou tyto porosty nevýznamné.
Mezoxerofytní stanoviště je zásobeno vodou výhradně z atmosférických srážek do 700 mm. Do této kategorie nezahrnujeme polohy s jižní orientací, což znamená poněkud lepší vláhové poměry – ovšem v současném klimatu se rozdíl v kvalitě porostů nejspíš smazává. Při dostatku živin a humusu na tomto stanovišti prosperují vysoké trávy se schopností vysokého výnosu: ovsík vyvýšený, srha říznačka a trojštět žlutavý. O travině trojštět žlutavý je známo, že v sobě dokáže koncentrovat velmi vysoké množství D vitaminu až na úroveň toxicity.
Mezofytní stupeň má pro travní porosty optimální vodní režim, předpokladem jsou roční srážky nad 700 až 800 mm. Je typický pro údolní lokality, náhorní a svahové oblasti. Při kvalitních půdách jsou louky a pastviny výnosné a měly být prioritně využívány jako hospodářské. Hladina podzemní vody je v dosahu kořenového systému. Při dostatku živin v půdě v porostu převládají z pícninářského pohledu kvalitní trávy: kostřava luční, trojštět, ovsík, psárka luční, jílky a jeteloviny. V tomto typů stanoviště se většinou neobjevují vzácné ani chráněné druhy rostlin, a to by měl být důvod k volnějšímu způsobu hospodaření, pokud jsou na území chráněných oblastí. Louky tohoto typu bývaly často převedeny na ornou půdu.
Mezohygrofytní stanoviště mívá v jarních a zimních přebytek vody, a pokud srážky dbají na zavedené zvyklosti, hladina vody stoupá do hlavní kořenové vrstvy porostu. Mechanizace se může použít až po poklesu hladiny. Půda se pomaleji prohřívá, opožděný počátek vegetace snižuje produkční schopnost. Na loukách tohoto typu převládají pícninářsky nehodnotné druhy trav: ostřice, sítiny, metlice, z bylin výrazně vlhkomilné přesličky, pryskyřníky i starček. V lepším případě jetel plazivý, psárka luční a chrastice rákosovitá. V minulosti byly takové louky odvodňovány a rekultivovány.
Hydrofytní stupeň má celoroční přebytek vody. V porostu dominují vlhkomilné trávy a byliny, ale hospodářsky jsou nevyužitelné. Typické jsou zblochan vodní, ostřice, orobince, tužebník jilmový, blatouch bahenní, kosatec žlutý, rákos obecný… Tyto louky mohou být ve vyšších nadmořských výškách, ale jsou i v nížinách jako nivy v okolí řek a doplňují lužní lesy. Jsou cenné v souvislosti s ochranou vzácných druhů živočichů a rostlin, vytvářejí mokřady nebo na ně navazují a významně upravují hydrologické poměry v krajině.
 
Na vodní režim můžeme navázat rozdělením úrodnosti stanovišť. Podstatný je geologický podklad, typ půdy a nadmořská výška. Geologii vynecháme spolu s názvy a vlastnostmi typu půd, což by vydalo na jeden sice obsáhlý, ale zcela nezajímavý text. Spokojíme se zmínkami o zásobách živin a základní skutečnosti, že půdy naplavené ve více či méně dávné minulosti v okolí velkých řek mají několikanásobnou produkční schopnost i vyšší obsah živin než horské louky. Příkladem je skutečnost, že francouzští majitelé špičkových chovů koní dávají přednost senu z okolí delty řeky Rhôny před seny z hor, kterých mají ve Francii dostatek…
Oligotrofní půdy neboli s nedostatkem přístupných živin, neumožňují růst kvalitních a výnosných druhů. Jsou charakteristické malou zásobou pohotových živin, omezenou mikrobiální aktivitou a tvorbou nehodnotného, kyselého humusu.
Nehodnotné druhy travin na jaře opožděně obrůstají a vegetaci končí v druhé polovině léta. V těchto podmínkách prosperují smilka tuhá, vřes obecný, metlička křivolaká, bezkolenec modrý, kostřava ovčí, psineček psí, trojzubec položený a pokud je stanoviště s dostatkem vody, rašeliníky a mechů, třeba ploníků se schopností vázat velké množství vody. Mechy ploníky vegetují i na chudých, písčitých půdách.
Mezotrofní půdy neboli stanoviště se střední zásobou živin vyhovuje většině kulturních trav, neprosperují tu ale vysoké druhy s velkými živinovými nároky. Ani výnosy nejsou vysoké, kvalitu porostů vylepšují jeteloviny. Botanické složení bývá rozmanité, z trav většinou trojštět žlutavý, psineček výběžkatý, lipnice bahenní a luční, kostřava luční a červená, jetel luční a plazivý, hrachor luční a hliznatý. Bývají botanicky velmi bohaté, a kromě hospodářsky významných pícnin tu prosperují kontryhel obecný, kohoutek luční, kmín kořenný, zvonečník klasnatý, ocún jesenní, orsej jarní, pryskyřník plazivý, toten lékařský, smetánka a další.
Přechodem mezi těmito dvěma typy jsou mezooligotrofní půdy s malou zásobou živin. V tomto prostředí dominují převážně nízké a nekulturní druhy trav – metlička křivolaká, tomka vonná, psineček tenký, z leguminóz podle vodních poměrů štírovník růžkatý a bažinný, úročník, vičenec, čičorka pestrá, jetel alpinský, horský, kaštanový a pochybný, vikev ptačí a hrachory.
 
Biotické faktory a prvky – základ vzniku, existence a produktivity luk
 
Pomineme-li původní kácení a vypalování lesů člověkem, je zásadním faktorem kosení a spásání. Pastva může mít mnoho kladných i záporných vlivů.
Pastva zvyšuje hustotu porostu a pokryvnost trav, zjemnění jeho mozaikovitosti. Omezuje šíření druhů rostlin, které nesnášejí sešlap, okus, nebo působení exkrementů zvířat a také dřevin. Snižování a prosvětlování porostu i mechanické působení na půdu při citlivé realizaci pastvy umožňuje existenci nebo uchycování druhů s nižší konkurenční schopností, napomáhá tedy zvyšování biodiverzity. Pastva však nese i rizika snižování biodiverzity, může dojít až k devastaci celého biotopu. Nejvíce záleží na intenzitě a organizaci pastvy ve smyslu počtu zvířat na jednotku plochy a vlivu způsobu příjmu zelené hmoty podle druhu zvířat. Pozitivních účinků může být dosaženo jen volbou a pečlivým provedením vhodného managementu zohledňujícího specifické podmínky každého stanoviště. Proto je nutná úzká spolupráce mezi chovateli pasených zvířat a odborníky územně příslušných orgánů ochrany přírody.
 
Louky a pastviny jsou na většině našeho území, ale hlavně ve vyšších polohách stabilizací vodního režimu nadějí na obnovení malého vodního oběhu a místem života hmyzu, obojživelníků, plazů, ptáků a také zvěře. Jejich malý rozsah, zlomek rozlohy vůči předminulého století je výsledkem naivních snah typu poručíme větru dešti a nesmyslné honbě za zvyšováním produkce obilovin, považovaných v rámci tehdejší RVHP za strategickou surovinu. Hospodářsko-technickými úpravami půdního fondu bylo v minulém století zničeno mnoho mokřadů, rašelinišť a cenných jedinečných stanovišť a přírodních prvků pro neúměrně hubený výsledek.
Přejme si co nejvíc dobré a promyšlené nápravy, přejme hospodářům i orgánům ochrany přírody co nejvíc dobré vůle, odbornosti a vzájemného pochopení při nápravě minulých škod.
Ing. Martin MOHELSKÝ

Zpracování dat...