Asi každý z myslivců potvrdí, že se zážitky z přírody a setkání se zvěří každému zapisují do paměti a mnohdy právě ty zajímavé okamžiky zůstávají v nás po celý život. Většina z nás ale není obdařena tím, abychom obrazy uchované v mysli přenesli na papír či plátno. Můžeme tak jen obdivovat umělecká díla jiných. Jedním z těch, kteří nám dělají svými obrazy radost je malíř Petr Odložil z Vyššího Brodu. Jeho kalendáře a obrazy visí v mnohých mysliveckých pokojích.
Jelikož oslavil v nedávných dnech kulaté životní výročí, vypravil jsem se na jih Čech na rozhovor i za čtenáře Myslivosti, obdivovatele jeho díla.
Kdy jste se poprvé setkal s myslivostí?
Většina z nás byla ovlivněna rodinou a ani já nejsem výjimka. Můj táta byl velký myslivec a já jsem s ním od svého dětství chodil do lesa, stejně tak já jsem vedl k myslivosti své děti. U syna to nevyšlo, ale dcera dnes vykonává myslivost a je členkou střeleckého klubu . Nyní když je u nás vnouček, jde se mnou rád krmit v zimě zvěř, stejně tak, jako jsem já chodíval s mým tátou krmit a postupně jsem se dostával k poznání všeho, co s myslivostí souvisí. Logickým vyústěním bylo to, že jsem složil myslivecké zkoušky.
A ovlivnilo to i vaše povolání?
Já jsem povoláním fotograf a samozřejmě jsem se věnoval i focení zvěře, ale vzhledem k tomu, že jsem fotografování měl jako komerční činnost, snímal jsem vlastně vše. Pracoval jsem na publikacích, kalendářích, pohlednicích a prospektech. Fotografování zvěře mi zůstalo jako koníček, nebyl jsem nikdy profesionálním fotografem zvěře.
Když si vzpomenete na svoje mládí, tak jste si už tehdy kreslil rád obrázky zvířátek nebo přírodu nebo se už u vás projevovaly nějaké takové sklony?
Já jsem jezdíval na Moravu k babičce ke Zlínu, nedaleko byla zoologická zahrada v Lešné. S kamarády jsme se chodili koukat přes plot na daňky, muflony nebo jeleny, moc se mi zvířata líbila a já jsem si je rád maloval. Postupně jsem se začal malování věnovat trochu více, chtěl jsem dokonce studovat na umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti. Tam jsem se ale pro velký počet uchazečů nedostal a šel jsem na fotografickou školu.
Vy jste tedy rodák z Moravy? Co Vás zaválo až sem na Šumavu?
Já jsem se narodil ve Zlíně. Vždycky říkám, že každý dobrý Čech je Moravák. Odstěhovali jsme se sem, neboť tu otec měl práci. Vyrůstal jsem v Kaplici. Až zde jsem se postupně dostal k myslivosti a také udělal myslivecké zkoušky. Do Vyššího Brodu jsem se přestěhoval za svou ženou a zde také žijeme.
Kde také asi působíte dosud jako myslivec a člen ČMMJ …
Členem ČMMJ nejsem, byl jsem, ale odradilo mne to, kam v jednu dobu tato organizace směřovala. Byl jsem dlouholetým členem ČMMJ, ale nezanevřel jsem na ni. Celou dobu jsem vykonával myslivost v klasickém mysliveckém spolku, byl jsem v mysliveckém sdružení Studánky. Dnes mám povolenku od Lesů ČR a jezdím s vnoučkem do krásného srubu na nádherném místě tady nedaleko.
Pojďme ale zpět k vaší výtvarné práci. Jaké techniky jste za svůj život vyzkoušel?
Vyzkoušel jsem leccos, ale zůstal jsem hlavně u práce s olejem nebo s akrylem. Zkouším také akvarel a kvaš. Občas si také udělám návrhy pomocí perokresby. V poslední době se věnuji ale také rytině do daňčích shozů, tvořil jsem rytinu i na losí lopaty. Vytvářím rytinu mikrobruskou, momentálně mám pro dceru do jejího nového domu rozdělané doplňky k petrolejovým lampičkám. Dělal jsem jí i plastického medvěda do paroží.
Takže děláte i plastiky?
Pokud máte na mysli plastiku do dřeva, tak to ne, nebo nějaké sochy zvířat. Občas ale udělám kamarádům do parohu rytinu pro krále honu, to ano. Ale před časem jsem dostal jako dárek malou motorovou pilu a na svém srubu jsem si vyřezal hlavu kňoura nad vchod a medvěda do interiéru. A asi budu brzo dělat i sovu, chtěla by jí k domu moje dcera.
Kam chodíte na nápady? Kde získáváte inspiraci?
Samozřejmě je to les, příroda, díky tomu, že i fotím, tak v mnohých případech používám fotoaparát jako skicák, takže si spoustu věcí nafotím a pak používám snímek jako předlohu, kterou si dotvářím podle svých představ. Snažím se vytvářet díla odpozorovaná z přírody, kombinuji si ale třeba i více motivů, například k určitému zachycení postoje zvěře si doplním reálný obraz prostředí, které tu z okolí znám. Příroda by měla být taková, jaká je, mám zkušenost, že přátelé a moji zákazníci právě to oceňují.
Které druhy zvěře jsou vám nejmilejší? Spíš srstnatou nebo pernatou?
Rád maluju divočáky, jeleny, prostě tu zvěř, která je u nás. A mezi srstnatou a pernatou v podstatě nerozlišuji.
A kolik je to z hlediska druhů? Kolik jste vlastně vytvořil obrazů?
Nepočítám to už dlouho, mám většinu obrazů nafocených, ale mnohdy nestihnu ani obraz nafotit, jde zákazníkovi hned. Většinou jsou to obrazy na zakázku nebo nějaká specifická přání. Ale díky tomu, že dělám i nástěnné kalendáře, kam musím obrazy nafotit, tak mi zůstává mnoho děl fotograficky uchovaných. Ale přesné číslo, kolik obrazů jsem vytvořil, po mně nechtějte, určitě to bude už přes tisíc děl.
A z hlediska druhů si nevybavuji, že bych nemaloval nějaký druh zvěře, asi jsem zpodobňoval už vše, co u nás z hlediska zvěře žije. Mám i takové druhy jako je třeba sluka nebo jeřábek. Mám ale namalované také ryby, dělal jsem rybářské kalendáře, ryby se mi vždy docela líbily. A jen okrajově jsem maloval také koně a klasickou krajinu.
Lákaly vás někdy exotické druhy?
Byl jsem s kamarády v Africe, nejdřív se mi tam moc nechtělo, říkal jsem, že tam pojedu jen fotit, pak jsem byl mile překvapený a hrozně se mi tam líbilo. Neustále se snažím najít čas, abych něco z Afriky namaloval, mám rozmalovanou africkou pětku, ale pořád nemám domalováno. Jen jsem kamarádovi namaloval slona. Ale Afrika je přece jen trochu něco jiného než naše zvěř a asi se musím dostat do odpovídající nálady, abych africké motivy namaloval.
Takže jsem asi dobře pochopil, že většinu obrazů vytváříte na zakázku…
Ano, většinou maluji obrazy na zakázku, nejvíce jsou to myslivci a mají ke zvěři nějaký vztah, vysvětlíme si co chtějí namalovat a pak už obvykle vše nechají na mně. Vždy se snažím zjistit jejich základní myšlenku a nebo přání, zatím se mi nikdy nestalo, že by někdo chtěl něco nesmyslného, to bych stejně nedělal a odmítnul obraz namalovat.
Viděl jsem, že také děláte portréty…
Dělal jsem už více portrétů, na zakázku jsem portrétoval třeba rytíře Řádu svatého Huberta. Vždy se snažím, aby byl na obrazu kromě portrétu také nějaký motiv zvěře a nebo přírody blízký zobrazenému člověku. U portrétů rytířů se jednalo samozřejmě o klasický portrét.
Když mluvíte o krajině, jste také krajinář?
Na malbu samostatné krajiny ve smyslu krajinářském jsem nikdy neměl nějakou zvláštní chuť, vždy se ale snažím do obrazů zakomponovat konkrétní místa v krajině, která znám.
Možná Vás bude ale zajímat, že moje obrazy byly dřív naprosto abstraktní, vůbec to nebyla zvěř, byla to jen barva, a já se vlastně dostal přes abstrakci až k realitě. Dělal jsem takové obrazy kolem mých dvaceti let, občas i později. Většinou to bylo v situaci, když jsem se potřeboval nějak výtvarně odpoutat, výrazově se tak trochu vybít, tak jsem se věnoval barvě. Naprosto abstraktní obrazy vznikající kombinací různých barev a tahů. Když mi bylo šestnáct, tak jsem chodil k panu Kyzourovi na lidovou školu umění v Kaplici. To byl vynikající malíř, věnoval se také abstraktním dílům. Pamatuji si, že mi říkal, že nejdřív musím namalovat realistickou práci abych se od ní mohl odpoutat k abstraktní malbě. Já jsem to měl ale asi nějak přehozené, takže jsem v těch letech vytvářel nejprve díla založená na barvě a abstrakci, ale pak jsem začal dělat věci realistické.
Ilustroval jste někdy nějakou publikaci?
To jsem zatím nikdy nedělal, moje díla vyšla většinou jen v kalendářích.
Jistě ale viděli zájemci vaše obrazy na výstavách…
Výstavy samozřejmě byly, nejen zde v Čechách, například na loveckém zámku Ohrada v Hluboké nad Vltavou, v Prostějově, Kaplici, Vyšším Brodě a jinde, ale vystavoval jsem třeba i ve Slovinsku. Měl jsem vždy problém kolekci sestavit, protože si obrazy nevytvářím na uložení, v podstatě každý hned jde k zákazníkovi a já mám pak problém na výstavu svá díla poshánět a popůjčovat. Navíc je problematické obrazy převážet a vystavovat tak, aby se nepoškodily, raději proto výstavy moc nedělám.
A kde všude ve světě vaše obrazy jsou?
Jsou v Americe, Kanadě, v Rakousku, Německu, na Slovensku, Slovinsku, něco je i v Emirátech, možná jsem na mnoho míst už zapomenul. Nejvíce obrazů je samozřejmě tady mezi našimi myslivci a lesníky.
Jako mají herci vysněnou roli, kterou by chtěli zahrát, máte nějakou touhu někde vystavovat nebo namalovat něco specifického?
Víte, já snad ani takové konkrétní sny nemám, každý obraz je pro mne snem, každý obraz prožívám individuálně a většinou se pak s obrazem i nerad loučím. Na druhou stranu vím, že obrazy jsou u lidí, kteří z nich mají radost a kteří k obrazu mají vztah. Pak i já mám z práce radost. Takže pokud bych měl konkretizovat sen, pak je takový, aby moje obrazy byly vždy tam, kde se na ně někdo bude rád dívat a bude z nich mít radost.