ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Srpen / 2020

VRACÍME SOVY LESU

Myslivost 8/2020, str. 46  Ivo Hertl, Rostislav Čech
Biologická ochrana lesa před drobnými hlodavci V letošním roce Lesy České republiky, s.p. představily projekt „Vracíme sovy lesu“. Rozvíjí tím dlouholetou spolupráci s pobočkou České společnosti ornitologické na Vysočině, v reakci na rychle narůstající holiny z kůrovcové kalamity. Tyto plochy výrazně mění krajinu, kromě jiného ve smyslu narůstajícího životního prostoru drobných hlodavců a současně se zmenšujícího životního prostoru sov a poklesu hnízdních možností. Cílem tohoto projektu je ochrana nově zakládaných porostů přirozenou cestou, bez použití jedů.
 
V prostředí střední Evropy dochází k poměrně pravidelně se opakujícím gradacím drobných hlodavců z čeledi hrabošovitých a myšovitých, a to v tří až pětiletých cyklech a zhruba vždy po 10 až 12 letech je gradace silnější.
Přechodně vysoká početnost těchto živočichů se v lesním prostředí projevuje nadměrným okusem kmínků semenáčků a sazenic, především buku a habru, a konzumací vysokého podílu stromových semen. Dochází tak ke škodám, obzvláště bolestivým v době rozsáhlé kůrovcové kalamity v kraji.
Na řadu potom často přichází rodenticidy, což jsou nebezpečné jedy, způsobující kromě jiného sekundární otravy necílových organizmů. Tím se do jisté míry uzavírá kruh vedoucí k oslabení populací predátorů a rychlejší obnově populací hlodavců s vyšší početností ve vrcholu gradace.
Cílem projektu je podpořit přirozené regulační mechanismy populací hlodavců a přispět k omezení potřeby použití jedů v krajině. V lesích na Vysočině se setkáváme s gradačním výskytem norníka rudého, myšice lesní a myšice křovinné. Ze zemědělské krajiny do lesního prostředí dále proniká hraboš polní a hraboš mokřadní.
Početnost drobných hlodavců a možné hospodářské škody dokáží tlumit (nikoli jim zcela zamezit) dostatečně početné populace predátorů. Ze savců je nejvýznamnějším liška obecná a prase divoké, dále kuny a lasice. Vysoké zastoupení drobných hlodavců najdeme také v potravě dravců a sov.
Na lesní prostředí se dokázaly nejlépe adaptovat puštík obecný a sýc rousný. Na okrajích lesů a lesních pasekách hlodavce zase loví kalous ušatý a z denních dravců káně lesní a poštolka obecná. Významnou měrou jsou drobní hlodavci zastoupeni i v potravě kulíška nejmenšího a výra velkého.
 
Při použití biologické ochrany je nutné pracovat s krajinou jako celkem a hnízdní podporu realizovat v celém prostoru vybraného území. Nelze oddělit zemědělskou krajinu od lesního prostředí. U obou částí dochází ke vzájemným interakcím ve vztahu k predátorům a kořisti – sovy mohou lovit na okrajích lesních celků na zemědělské půdě, stejně tak jako poštolky zalétají občas za kořistí na lesní mýtiny. Podobně drobní hlodavci migrují z lesního prostředí do refugií okolní krajiny a obráceně se hraboš polní v letech zvýšených populačních hustot přesouvá na okraj lesa nebo travnatými koridory podél cest i na vzdálené lesní mýtiny, kde ohrožuje lesní výsadby.
 
CÍLOVÉ DRUHY pro biologickou ochranu lesa
 
Zatímco posílení populace některých živočichů není žádoucí (prase divoké způsobuje škody při obnově lesa i na sousedních zemědělských plochách, liška, kunovité a lasicovité šelmy negativně ovlivňují populace mnoha dalších skupin živočichů), u drobných ptačích predátorů se s těmito kolizemi nesetkáváme. Jsou do značné míry na zemní savce specializováni a v letech jejich nízkých populačních hustot přecházejí na náhradní potravu v podobě hmyzu nebo dalších bezobratlých živočichů, v menší míře také ptáků a ostatních dostupných drobných obratlovců.
V té době omezují počty odchovávaných mláďat nebo nehnízdí vůbec a rozptylují se do širšího okolí, kde vyhledávají nově vznikající ohniska kořisti.
Jsou-li populace predátorů početné, mohou v lesním prostředí snížit hustoty hlodavců ve vrcholu gradace až o 50 %, v zemědělské krajině až o 71 %. Vhodnými druhy pro biologickou ochranu lesů na Vysočině jsou puštík obecný, sýc rousný, kalous ušatý a poštolka obecná.
Limitujícím faktorem pro rozvoj stabilních a početných populací těchto ptáků je množství kvalitních hnízdních příležitostí. Uvedené druhy dravců a sov si totiž nestaví vlastní hnízda. Puštíci, sýci a kulíšci hnízdí ve stromových dutinách vytesaných strakapoudy, datly a žlunami. Vhodné dutiny však často nejsou v lesním prostředí v dostatečném počtu a rozptýleny tak, aby vytvářely potřebnou síť hnízdních příležitostí a umožnily cílovým druhům osídlit maximum úživných lokalit.
Kalousi ušatí a poštolky hnízdí na stromech v otevřených hnízdech, postavených původně krkavcovitými ptáky, holuby hřivnáči nebo jinými druhy dravců (krahujec, jestřáb, káně, včelojed). Z otevřených hnízd v lesním prostředí jsou však často vytlačováni kunami do rozptýlené zeleně v navazující zemědělské krajině.
S plošnou asanací „kůrovcové kalamity“ a úbytkem potravních zdrojů pro krkavcovité ptáky v posledních desetiletích se významně snížila nabídka ponechaných hnízd a zbytková populace predátorů se nachází hluboko pod nosnou kapacitou prostředí.
Nabídka hnízdních příležitostí je v současnosti jedním z hlavních omezení míry jejich vlivu na populace hlodavců. Počet kvalitních hnízdních příležitostí však umíme navýšit instalací vhodných hnízdních budek, které tyto druhy obsazují.
 
pustik_obecny_Jiri_Michal_LH0J5752.jpg

Puštík obecný (Strix aluco) – osídluje nejčastěji starší listnaté nebo smíšené lesy při okrajích lesních celků. Méně početné jsou populace uvnitř lesa nebo ve vrcholových bučinách. Loveckým prostředím jsou především lesní okraje a navazující krajina s pásy dřevin a remízky nebo krajina parkového typu.
Uvnitř lesních celků loví v přehledném terénu světlých porostů a na lesních mýtinách nebo podél cest a v průsecích. Upřednostňuje lov na čekané, tj. sedí na vyvýšeném místě, a především sluchem vyhledává kořist.
Puštík obecný je v ČR nejrozšířenější sovou.
 
syc_rousny_Jiri_Michal_5D3_0006A.jpg

Sýc rousný (Aegolius funereus) – je typickým obyvatelem lesního prostředí středních a horských poloh. Na výběr hnízdního biotopu není náročný, usadí se jak v zapojených smrčinách, tak ve smíšených nebo i listnatých porostech. Bez problémů obsazuje dutiny i na solitérách v imisních holinách nebo v porostních stěnách na okraji mýtin.
Kořist vyhledává v celém prostoru lesa včetně okrajů hustě zapojených kultur, v rozrostlém bylinném patře podél cest, na průsecích, mýtinách nebo holinách. Loví stejně jako puštík z vyvýšeného místa na čekané. Osidluje především datlí dutiny.
Sýc rousný je zvláště chráněný, silně ohrožený druh.
 
Kalous-1.jpg

Kalous ušatý (Asio otus) a poštolka obecná (Falco tinnunculus) – nejčastěji osídlují otevřenou krajinu s liniovými výsadbami dřevin nebo remízky a okraje lesních celků, kde přirozeně hnízdí v opuštěných hnízdech větších druhů ptáků.
Kořist loví za letu, v zemědělské krajině. Do lesního prostředí zalétají za potravou na velké mýtiny nebo loví při okrajích lesních porostů v sousedství zemědělských ploch. Významně tak snižují nebezpečí migrace hraboše polního do lesního prostředí v letech jeho vysoké početnosti.
Kalous ušatý je v ČR po puštíku obecném druhou nejrozšířenější sovou. Poštolka obecná patří u nás mezi nejrozšířenější dravce.
 
ROZMISŤOVÁNÍ BUDEK v lesním prostředí
 
Při umisťování budek je potřeba respektovat nároky jednotlivých druhů, vyjít ze současného poznání jejich rozšíření a znalosti existujících hnízdních možností (především doupných stromů s datlími dutinami).
Pro biologickou ochranu lesů na Vysočině bude v letech 2019 až 2020 pořízeno celkem 2000 budek, které společně s dalšími dříve instalovanými budkami a doupnými stromy poskytnou vyšší nabídku vhodných hnízdišť na území v působnosti Lesů ČR (KŘ Jihlava).
Je třeba vytvořit natolik hustou síť možných hnízdišť, aby byl maximálně oslaben konkurenční tlak na dutinu a umožněno zahnízdění i početnější skupině hnízdících párů. Dlouhodobé výsledky hnízdní podpory z chráněných krajinných území a národních parků to jasně dokladují.
Aby byl systém hnízdní podpory skutečně funkční, je potřeba počítat také s následnou každoroční kontrolou a péčí o budky. Podstatná je především evidence hnízdících párů a pobytových stop po nehnízdících jedincích i podchycení výskytu ostatních dutinových živočichů. Podle obsazenosti na jednotlivých lokalitách je třeba podle potřeby počty hnízdních budek navyšovat. Vzhledem ke změnám v prostředí (těžby, pěstební zásahy, odrůstání porostů apod.) je nutné umístění budek přizpůsobit novým podmínkám tak, aby plnily nároky na umístění v prostoru i vyhovovaly biotopovým preferencím jednotlivých druhů.
 
DALŠÍ FORMY POMOCI
 
Ponechávání doupných stromů – stromy s dutinami, odumírající či odumřelé stromy jsou nepostradatelným stanovištěm velkého množství organizmů. Pro některé představují zdroj potravy, jiným jsou místem úkrytu či reprodukce. Hnízdí v nich například hmyzožraví pěvci (lejsci, sýkory, brhlík, rehek zahradní), holub doupňák a některé druhy sov. Ze savců jsou často využívány veverkou obecnou a netopýry.
Na vyhledávání, vyznačování a ochraně doupných stromů spolupracujeme od roku 2007. Stromy značíme modrým trojúhelníkem a následně zůstávají v porostech k přirozenému dožití a jejich rozpadu. V Kraji Vysočina bylo označeno již přes 5000 stromů.
 
Zlomy a torza – na „prázdných“ kalamitních holinách ponecháváme stojící zlomené stromy nebo ve výšce 3 až 5 m při těžbě odříznuté kmeny, které poskytují prostor pro hnízdění strakapoudům. Jejich dutiny mohou být následně obsazené dalšími druhy ptáků. Na tyto stromy je také možné umisťovat budky a sovám i dravcům slouží jako vyhlídky při lovu. Předpokládá se ponechání těchto stromů přirozenému rozpadu.
 
Jak můžeme pomoci?
 
Biologická ochrana (nejen lesních pozemků) bude tím účinnější, čím větší množství vlastníků a hospodářů se do ni zapojí. Přitom právě letošní podzim se jeví jako optimální období pro vyvěšení prvních budek pro sovy. Nelze se totiž spolehnout, že „hraboší kalamita“ je za námi a máme na několik let klid. Pokud právě nyní instalujeme budky a na svůj pozemek nalákáme sovy, sníží zbytkovou početnost hrabošů a oddálí tak období, kdy dojde k jejich další gradaci.
Proto právě nyní uvítáme spolupráci s myslivci  a pomoc s výrobou a umisťováním budek, naopak nabízíme pomoc s výběrem typů budek a vytipováním jejich nejvhodnějšího umístění.
 
Ivo HERTL,
pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině
hertl@atlas.cz, +420 604 32 88 34
Rostislav Čech, KŘ Jihlava,
Lesy České republiky, s. p.
 
 
 
POZNÁMKY a POKYNY k vyvěšování a péči o budky:
- sklon střechy budky dopředu, aby nezatékalo na zadní stěnu budky,
- budky instalujeme do výšky nejméně 6 metrů, na hladké kmeny bez větví,
- orientace vletu vzhledem ke světovým stranám nerozhoduje, důležitý je volný přílet,
- do budky je vždy nutno umístit dostatečnou vrstvu slámy nebo dřevinné drti,
- budky na podzim pravidelně kontrolujeme a případně doplňujeme hnízdní materiál,
- budky čistíme zhruba jednou za 3 roky, není nutno dělat každý rok,
- budky lze také zakoupit od Lesů ČR (Semenářský závod, Týniště n. O.)
 
 
PROČ právě tyto druhy?
 
* Disponují schopností rychle osídlovat náhradní hnízdiště (budky). Proto početnost hnízdišť (populací) těchto druhů dokážeme posílit. A to již v následujícím roce od vyvěšení, pokud je dostatek potravy.
* Složení potravy u sýce a puštíka tvoří drobní savci (hlodavci a rejsci) z 88 až 94 % potravy, v případě poštolky a kalouse až 100 % potravy.
* Množství úlovků: Sovy loví hlodavce nepřetržitě (úlovky hromadí), bez ohledu na potřebu mláďat. Přebytky hromadí na hnízdech na „horší časy“.

budky-web.jpg
 

Zpracování dat...