Období toku, parametry hnízd, počátek a velikost snůšek, vejce
Obsazování teritoria
Výr velký je v evropských zemích stálým druhem. Vybranému hnízdišti je po dlouhé roky věrný. V mimohnízdním období se převážně zdržuje ve svém loveckém a hnízdním teritoriu.
S použitím rádio-telemetrického sledování v Německu bylo prokázané, že výr velký se nejčastěji zdržuje v okruhu 2 km od hnízdního teritoria (
Dalbeck et al. 1998, viz také Leditznig 1996). V našich podmínkách jsme však zjistili (
Vondráček 1983, Kunstmüller 2000), že výr dokáže zaletovat za potravou 3,5 až 5 km od hnízdního teritoria.
Houkání, jak samce, tak i samice nemusí být stoprocentním znakem obsazení teritoria párem. Na řadě lokalit jsem zaznamenal již od prosince až po březen velice aktivní houkání samce či samice, ale k hnízdění nedošlo. S vysokou pravděpodobností se jednalo o nespárované jedince.
Je-li na pravidelném hnízdním teritoriu přítomen trvalý pár, k intenzivním hlasovým projevům dochází po krátké období toku a páření (leden až únor). Vše je závislé i na klimatických podmínkách v daném roce.
V období toku se pár hlasově projevuje (
tak zvanými duety), kdy se samec ozývá typickým houknutím (
vúh), které přechází do chechtavého či štěkavého projevu. Samice se projevuje obdobně, ale hlubším a mnohem tišším hlasem. Avšak průběh toku není vždy pravidlem, že v daném roce proběhne hnízdění.
Po usednutí samice na první vejce její hlasová aktivita umlká, často se ozývá pouze samec krátce po západu slunce, kdy pravděpodobně odlétá na lov. Jak v české, tak i v zahraniční odborné literatuře jsou velice málo dostupné poznatky o problematice obsazování teritoria či tvorbě párů, protože toto chování je zřídka sledováno a v přírodních podmínkách těžce realizovatelné.
Počátek snůšek
Ve střední Evropě začíná zakládání snůšek výra velkého nejdříve koncem ledna, hlavní období probíhá v březnu (
Rockenbauch 1978). U Německé populace výra velkého zaznamenali
Mebs & Scherzinger (2000) brzký počátek snůšky 27. ledna v Baden-Württembergu, obdobné uvádí i
Heller (2005). Von Lossow (2010) uvádí 31. leden jako nejčasnější počátek snůšky v Bavorsku. V pohoří Eifel zaznamenal (
Brücher 2009) počátek snůšky 3. února 2008. To platí i pro Šlesvicko-Holštýnsko, kde byla zjištěná nejčasněji zahájená snůška 23. ledna 2001.
V České republice uvádějí
Hudec & Šťastný (2005) počátek hnízdění (snesení prvního vejce) od první dekády února až po druhou dekádu dubna (7 % v únoru, 83 % v březnu a 10 % v dubnu). Na Českomoravské vrchovině jsem zaznamenal v letech 1989 až 2020 více únorových a méně dubnových snůšek: únor 15, 2 %, březen 80,1 % a duben 4,2 %.
Podle výše uvedených hnízdních dat je počátek hnízdění ve střední Evropě rozptýlen od konce ledna do poloviny dubna. V důsledku této skutečnosti není snadné získat konzistentní obraz o počátečních datech hnízdění a o všech změnách v důsledku změny vlivu prostředí.
Obecně lze konstatovat, že klima má určitý vliv na reprodukci výra velkého. Klima se považuje za sekundární faktor. Hlavní období počátku snůšek, však začíná v polovině března.
V rámci výzkumu hnízdní bionomie výra velkého v kraji Vysočina jsem sledoval vliv klimatických podmínek na počátek hnízdění. Do výsledků bylo
zahrnuto 310 hnízd se známým datem založení snůšky (snesení prvního vejce) v letech 1991 až 2018 na 36 až 56 více či méně pravidelných hnízdních lokalitách.
Většina území kraje Vysočina se nachází v mírně teplé podnebné oblasti. Pouze nejvyšší části Hornosvratecké a Javořické vrchoviny patří do chladné oblasti. Nejchladnějšími oblastmi Vysočiny jsou Žďárské a Jihlavské vrchy, kde se průměrná roční teplota pohybuje pouze okolo 5 °C. Na většině území Vysočiny průměrné roční teploty dosahují 6 až 8 °C.
Roční úhrn srážek se na Vysočině pohybuje od 500 mm do 800 mm. Na množství a intenzitě srážek na Vysočině se významně podílí reliéf a převažující západní a severozápadní směr větru.
Klimatické podmínky jsou dány polohou sledované oblasti v mírném pásmu. V předhnízdním a hnízdním období výra velkého dosahují průměrné teploty následujících hodnot: leden -3,2 °C; únor -1,9 °C; březen 2,0 °C; duben 6,7 °C; květen 12,2 °C. Klimatické údaje byly použity z dat uvedených meteorologickou stanicí ČHMÚ (meteorologické stanice Přibyslav – 49°34´37´ N – 15°44´19´ E; 530 m n. m.).
Pro posouzení vlivu klimatických podmínek na založení únorových snůšek výra velkého byly do výsledků zahrnuty parametry teplotní a srážkové. Vzhledem k tomu, že se jedná o několik proměnných hodnot, kdy denní teplota, úhrn srážek, výška a dlouhodobá sněhová pokrývka, doba slunečního svitu spolu úzce souvisí, byly pro hodnocení teploty a sněhové pokrývky použity průměrné měsíční hodnoty.
Také
Dalbeck & Heg (2006) zmiňují nepřímé důkazy, že nepříznivé počasí může vést ke ztrátám na vejcích z důvodů podchlazení. Klimatické podmínky v lednu a únoru nepřímo ovlivňují načasování zakládání snůšek.
Dubnové snůšky – náhradní snůšky?
O dubnových termínech jsem přesvědčen, že se již jedná pouze o náhradní (druhé) hnízdění, po ztrátě první snůšky. Například v roce 1994 jsem zaznamenal tři založené snůšky výra. Dne 6. dubna byla na hnízdě zjištěna rozbitá první březnová snůška dvou vajec, avšak tentýž den bylo dohledané nové hnízdo se sedící samicí. Kontrola druhého hnízda proběhla 18. dubna, snůška 2 vajec byla však opuštěná, hnízdní kotlinka byla silně provlhlá a vejce špinavá a studená. Při třetí kontrole hnízdiště 2. května byla na zcela jiném místě dalekohledem zjištěná sedící samici na skalní plošince. Nerušil jsem ji, při kontrole provedené 15. května byla na hnízdě nalezena rozbitá 3 vejce.
Obdobně i v letech 1993, 1996, 2005, 2006 a 2013 byly zaznamenány dubnové snůšky. V těchto letech byly měsíce leden, únor i březen velice chladné, průměrně pod bodem mrazu. Stejně tak, i výška sněhové pokrývky ještě v březnu dosahovala rekordních hodnot (viz tab. 1). V těchto letech jsem nacházel opuštěné snůšky (obr. 1), a na základě toho docházelo k prokazatelným náhradním dubnovým snůškám.
V letech s příznivějšími klimatickými podmínkami jsem dubnové snůšky nenacházel. Nicméně to však neznamená, že nemohlo docházet k náhradním březnovým snůškám, když docházelo ke ztrátám únorových snůšek.
Tab 1
Dosažené výsledky ukazují, že začátek hnízdění je silně závislé na klimatických podmínkách, zvláště na teplotě a výšce sněhové pokrývce. Například zima 1995/1996, především však zimní období 2005/2006 dosahovaly rekordní výše sněhové pokrývky ještě po celý březen 1996 a 2006. Sněhová pokrývka trvale ležela po celé uvedené měsíce. V tomto hnízdním období bylo zjištěno nejvíce dubnových snůšek a žádné únorové. Zjištěné březnové snůšky byly zakládané až v druhé polovině měsíce.
Zima 2012/2013 byla víceméně chudá na sněhovou pokrývku, ale měsíce leden až březen 1996 byly teplotně pod bodem mrazu. Avšak relativně suchá země umožnila výrům zakládání snůšek již v průběhu února. Je tedy zřejmé, že existuje určitý vztah mezi obdobím rozmnožování a klimatickými podmínkami, zejména teplota a výše sněhu v únoru a březnu ovlivňují start hnízdění. Případné nepříznivé faktory pro hnízdění, vedou výra k odložení založení snůšek.
Umístění a tvar hnízda
V období toku si samice pařáty vyhrabe hnízdní kotlinku, i více kotlinek v písčitém či hlinitém podkladě (
obr. 2). Vyhrábnutý důlek plní důležitou roli, snůška vajec v kotlince drží pohromadě a nemá možnost vypadnout z hnízda. Hloubka kotlinky je odvislá od charakteru podloží. Zaznamenal jsem kotlinky hluboké jen 2 cm, ale také i 12 cm (
tab. 2).
Na skalních masivech a skalkách byly kotlinky hloubeny na plošinkách s hlinitým, písčitým, drnovitým či štěrkovitým podkladem, pokud možno kryté skalním převisem (
obr. 3), stejně tak na lesních svazích pod pařezy či vývraty, převislými balvany.
Situování hnízd a jejich expozice na světové strany je důležitým faktorem pro zdárné hnízdění. Plných 73 % hnízd jsem nacházel s orientací na JV, J až JZ. Takto situovaná hnízda jsou vystavená více slunečnímu svitu a chráněna proti SZ a SV mrazivým větrům.
Délka inkubace a velikost snůšek
Samice zasedá na snůšku od snesení prvního vejce, každé další vejce v pořadí je sneseno s odstupem dvou až čtyř dnů. Takže založení snůšky se třemi vejci je rozloženo do čtyř až osmi dnů. Ojedinělé bývá poslední vejce, většinou se to týká čtvrtého vejce, sneseno značně později.
Inkubační doba (zahřívání vajec samicí) trvá 33 až 36 dní. Mláďata se líhnou asynchronně, to znamená v pořadí, jak byla jednotlivá vejce snesena. Takže rozdíl ve stáří mezi prvním a čtvrtým mládětem může být až 10 či 14 dnů. V takovém případě většinou čtvrté mládě nepřežije. Velikost snůšek se pohybovala od jednoho do čtyř vajec. Jednokusové i čtyřkusové snůšky byly vzácné.
Počet vajec v úplných snůškách z ČR v letech 1982 až 1998 uvádějí
Hudec a Šťastný (2005) takto: 54x 1 vejce; 287x 2 vejce; 300x 3 vejce; 56x 4 vejce a 1x 5 vajec.
Danko et al. (1990) uvádějí, že v bývalém Československu bylo v letech 1975 až 1990 ve snůškách z 598 kontrolovaných hnízd výra zjištěno 38x 1 vejce; 227x 2 vejce; 292x 3 vejce; 40x 4 vejce a 1x 5 vajec. Zjištěná snůška s 5 vejci byla v jednom případě v roce 1989 na jižní Moravě. Dále autor uvádí zjištěnou snůšku s 5 vejci v roce 1974 na východním Slovensku, okres Michalovce.
Vůbec první písemné záznamy o snůškách s 5 vejci na Moravě pocházejí z roku 1935 u Veverské Bítýšky a z roku 1945 od Mohelna.
Bývá běžným jevem, že si samice vyhrabou v hnízdním teritoriu několik hnízdních kotlinek od sebe vzdálených desítky metrů i více. Poté si jednu vyberou pro hnízdění.
Zaznamenal jsem však velice zajímavý případ hnízdění na nově obsazené lokalitě, kde před tím nebylo hnízdění známé. Samice si vyhrabala dvě hnízdní kotlinky od sebe vzdálené pouhých 95 cm. V obou hnízdech měla snesená vejce, dvě resp. jedno vejce (
viz obr. 6). Samice, patrně mladá a nezkušená, inkubovala pouze snůšku s 2 vejci. Hnízdo bylo dobře přístupné a hnízdění nakonec i neúspěšné.
Parametry vajec
Tvar a rozměry vajec jsou variabilní. Maximální rozměry byly 63,2 x 48,1 mm nebo 61,8 x 51,0 mm, minimální rozměry byly 54,2 x 49,1 či 59,8 x 45,9 mm. Hmotnost čerstvě snesených vajec se pohybovala od 85 do 92 g, vejce těsně před líhnutím mláďat dosahovala hmotnosti 61 až 75 g.
Ivan KUNSTMÜLLER
Obr. 1 – Pod tajícím sněhem nalezené opuštěné hnízdo s jedním vejcem.
Obr. 2 – Hnízdní kotlinka na skalní plošině
krytá převisem.
Obr. 3 – Hnízdní kotlinka na skalní plošině krytá převisem.
Obr. 4 – Inkubující samice výra velkého na hnízdě v kamenolomu.
Obr. 5 – Méně časté snůšky se 4 vejci.
Obr. 6 – Rarita v umístění dvou nekrytých hnízd v horní partii skalního masivu.
Obr. 7 – Variabilita vajec výra velkého ve srovnání s vejcem domácího kura (slepice). Jedná se o preparovaná vejce s opuštěných hnízd, uložených v archivu autora snímku.
Použitá literatura
Brücher S. 2009: Uhu brutsaison 2008 in der Eifel. – Eulen-Rundblick 59
: 65-66.
Dalbeck L. & Heg D. 2006: Reproductive success of a reintroduced population of Eagle Owls
Bubo bubo in relation to habitat characteristics in the Eifel, Germany. – Ardea 94(1): 3–21.
Dalbeck L., Bergerhausen W. & Krischer O. 1998: Telemetriestudie zur Orts- und Partnertreue beim Uhu.
– Vogelwelt 119: 337–344.
Danko Š. 1990: Hnízdo výra skalného (bubo bubo) s Putimi mláďatami. – Buteo 5: 88-91.
Heller M. 2005: Extrem früher Brutbeginn beim Uhu Bubo bubo. – Ornithol. Anz. 44: 196-197.
Hudec K. & Šťastný K. a kol. 2005: Fauna ČR, Ptáci 2/II. – Academia, Praha.
Kunstmüller I. 2000: Potravní ekologie a skladba potravy výra velkého (
Bubo bubo) na hnízdištích Českomoravské vysočiny. – Crex 16: 50-59.
Leditznig C. 1996: Habitatwahl des Uhus
(Bubo bubo) im Sudwesten Niederosterreichs und in den donaunahen Gebieten des Muhlviertels auf Basis radiotelemetrischer Untersuchungen. Abh. Zool.-Bot. Ges. Osterreich 29: 47–68.
Mebs T. & W. Scherzinger 2000: Die Eulen Europas. – Stuttgart.
Rockenbauch D. 1978: Untergang & Wiederkehr des Uhus (
Bubo bubo) in Baden-Württemberg. – Anz. Ornithol. Ges. Bayern 17: 293-328.
Von Lossow G. 2010: Der Uhu (
Bubo bubo) am Mittleren Lech 2003 bis 2009. Entdeckung der
erfolgreichsten bayerischen Uhu-Population. – Ornithologischer Anzeiger 49: 1-24.
Vondráček, J. 1983: Příspěvek k potravní ekologii a složení potravy výra velkého na severočeských lokalitách. Sylvia XXII: 39-54.