Časopis Myslivost

Lepší pažbu nebo střenky?

Myslivost 3/2021, str. 54  Martin Helebrant
Zkuste ty od Klinského! Myslivec má být hladce oholen, alespoň já jsem ještě z generace, kdy hospodář nám mladším před naháňkou přejel po líci kartou a pokud to zachrastilo, udělal si poznámku do notesu a na poslední leči vybral mysliveckou pokutu. To samé platilo o kravatách, jejich absence také byla „za metr“. Pokud hladce oholen není, má mít mužný vous a ne angrešt. A pokud je myslivec kuřák, pak by měl kouřit dýmku.
Tenhle kánon do mě vtloukala i etiketa likéru Stará myslivecká, která za minulého režimu zobrazovala myslivce vskutku archetypálního (dnešní podobu etikety se „sňatkovým podvodníkem v kloboučku“ beru dodnes úkorně a byť vůči chuti „whisky chudých“ nic nenamítám, už trochu ustoupila z výsluní lidové popularity).
Fousy jsem jednu dobu nosil, ale dnes jsem opět hladce oholen. Dokud jsem kouřil, kouřil jsem i dýmku, a ačkoliv už nekouřím hezkých pár let, pořád ještě mám takový divný pocit neukončenosti, že si po úspěšném výstřelu nenacpu fajfku a jejím zabafáním nevzdám ulovené zvěři tichou poctu. Má úplně první dýmka byla z dědovy pozůstalosti. Ale první dýmka, kterou jsem si už kupoval sám pro sebe a podle svého vkusu, pocházela z Proseče u Skutče.
Proseč je malé město na úpatí Vysočiny, takové malé, úhledné městečko s náměstíčkem se dvěma hostinci a muzeem výroby dýmek. Když si zaplatíte, vstoupíte dveřmi muzea do světa plného romantiky, vonícího tabákem a dřevem, kde se můžete poučit o tom, že výroba dýmek měla v Proseči dlouhou a docela slavnou tradici, která žije pod rukama některých mistrů dodnes.
Kromě zajímavého poučení o výrobě dýmek v průběhu desetiletí až století v muzeu najdete i jména mistrů dýmkařů, kteří tradici „proseček“ zakládali a budovali. Jedním z nich byl i mistr Klinský.
Krátce po revoluci se v obchodech se zbraněmi začaly objevovat luxusnější střenky na pistole vyrobené z ořechového dřeva. Sám jsem si jedny na svoje Norinco 1911A1 dal. Na krabičce bylo logo se jménem Klinsky. Mám je dodnes.
pazby-1.jpgNěkdy kolem roku 2007 jsem si na výstavě IWA v Norimberku všimnul skromného stánku, vonícího dřevem. Stěny stánku pokrývaly kvalitní dřevěné střenky na pistole a několik pažeb na pušky. Nahoře na stánku byl nápis Klinsky a skoro celý stánek vyplňoval na všechny strany prostorově výrazný muž. Tehdy jsem si říkal, že ten stánek je mu malý. Luboš Klinský je prostě velký chlap. A nejenom rozměrově. Už tenkrát v Norimberku jsem si během krátkého rozhovoru uvědomil, že z něj cítím zvládnuté klasické řemeslo, houževnatost, a něco, co dává naději na dlouhodobou perspektivu jeho firmy. Od té doby jsem se s ním potkal mnohokrát a ten dobrý dojem se utvrzoval.
Sortiment firmy se přitom rozrůstal ze střenek na pistole i na pažby pušek. Dnes mám pažbu od Klinského i na svojí malorážce a ze stařičkého Brna model 3 je najednou opravdový sportovní brus, se kterým dobrý střelec může bojovat i o medailová umístění.
Ono totiž přísloví, že hlaveň střílí, ale pažba strefuje, neplatí jenom o brokovnicích, ale i o jakékoliv střelbě, kulovou nevyjímaje, kdy jste pod stresem a potřebujete střílet rychle a přesně.
Klinský nabízí pažby na docela hodně široké spektrum zbraní a výměna pažby dokáže udělat občas divy. Platí to jak pro sportovní zbraně, tak pro ty „obyčejné“ lovecké. Osahal jsem si to na vlastní kůži.
Pažby od Klinských jsou zajímavou alternativou, pokud chcete něco trochu jiného, než je industriální komerce nebo pokud chcete svoji pušku posunout na vyšší sportovní úroveň. Střenky a pažby od Klinských dnes již neoodělitelně patří ke zbrojnímu průmyslu a jsou součástí dodavatelského řetězce podobně jako třeba německý Nill, španělská Cometa, švýcarský Morinni nebo italský Mirelli, ačkoliv je pravda, že Klinských nedělají pažby na míru.
Firma roste, v roce roku 2006 vstoupil do firmy Dan Tobiáš, další nástrojař a dnes druhý šéf firmy. Je to i jeho zásluha, že Klinsky je dnes schopen vyrábět kolem 15 000 pažeb ročně (asi 5000 pažeb a 10 000 sad střenek na krátké palné zbraně). Své pažby přímo dodávají jedné menší zbrojovce v ČR a třem v zahraničí. Ale myslím, že zajímavé nejsou u Klinských jen pažby, ale i příběh Klinských samých. Dovolte mi ho nabídnout vám příběh dvou klíčových osob firmy.
 
Martin Helebrant a Luboš Klinský, s přispěním Dana Tobiáše
 
Luboši, v muzeu je zmínka o dýmkařském mistru Klinském. Byl to někdo z rodiny nebo je to jen shoda jmen „v kraji běžných“?
LK: Není to shoda, příbuzenský vztah tady je, ačkoliv není tak přímý. Jeho rozebrání by zabralo hodně místa. A „fajfkařů Klinských“ bylo víc, mě nevyjímaje.
 
A jak jste se od dýmek dostal k pažbám?
LK: To je dlouhá historie. Jsem vyučený nástrojař a dlouhá léta jsem pracoval v Koh-i-nooru České Budějovice, pobočka Proseč, tedy v takzvané „fajfkárně“. Dělal jsem tam mistra ve výrobě. Kromě dýmek se koncem 80. let 20. století ve „fajfkárně“ ale začaly dělat také pažby pro Drulov Litomyšl a brněnský Aeron. Kopírovací stroje ve „fajfkárně“ tyhle jinak nesnadno vyrobitelné tvary dokázaly vyrobit, ale muselo se jim porozumět a opečovávat je, … a od toho jsem tam byl já.
 
pazby-chlapi.jpgAle jak se pažby dostaly z „fajfkárny“ k vám?
LK: Po roce 1990 se fajfkárna začala transformovat, měnil se sortiment a rozprodávala část      strojového vybavení. A já jsem tehdy koupil klíčový kopírovací stroj, protože jsem si myslel, že pažby budou potřeba i nadále a že by mi to mohlo dávat chleba. Mašinu jsem si převezl domů do sklepní garáže a pro Drulov a Aeron jsem začal dělat pažbičky už sám za sebe. V roce 1993 už mi garáž nestačila, mašinu jsem přestěhoval do pronajaté provozovny a začal zaměstnávat manželku a další lidi. To už jsem měl trochu jméno, ale pořád jsem ještě dodával hlavně výrobcům zbraní, kteří střenky prodávali pod svým jménem, jako „lepší“ doplňky. S dobrým jménem jsme začali pomalu dodávat i do zahraničí. Musel jsem nabrat další lidi a dál rozšířit výrobu.
 
Čím jste začínali?
LK: Začali jsme českou klasikou, CZ 75, ČZ 50, vz. 52, vz. 24 a 27, k tomu se přidaly slavné světové zbraně jako Colt 1911, FN HP35, P 08, Walther P 38, PPK, SIG 210, 226 a 228. Celkem máme něco přes 30 typů pistolových střenek a 15 revolverových. K tomu se začaly později přidávat pažby na dlouhé palné zbraně – na jejich výrobu jsme investovali do naší první tříosé NC kopírky.
DT: Dnes máme jednu tříosou, jednu čtyřosou a dvě plně CNC řízené šestiosé kopírky.
LK: I u dlouhých zbraní jsme začali s osvědčenými českými zbraněmi, napřed to byly malorážky (ZKM 456, CZ 451 a 452-3) a k nim se přidaly kulovnice CZ 550, Mauser 98 a další. Přidali jsme pažby na původně vojenské zbraně, třeba na AR 15, na náš Sa vz. 58, na Špagina (PPŠ 42) a Dragunova (SVD). Sortiment se postupně rozšiřoval a dnes je skutečně široký – dlouhé, krátké, lovecké, sportovní zbraně, hodně pažeb děláme i na vzduchovky a plynovky, něco jsme dělali i pro Airsoft a Paintbal.
 
Dane, a co přivedlo k pažbám tebe?
DT: Za vším hledej ženu. V době, kdy už Lubošovi výroba jela, jsem chodil s jeho dcerou. Napřed jsem chodil v rámci budování dobrých vztahů s budoucím tchánem vypomáhat, ta práce mě bavila, jsem nástrojař stejně jako Luboš a rozuměli jsme si. Když firma pořád rostla, Luboš mi v roce 2006 nabídl místo nástrojaře. Já jsem to přijal a už jsem ve firmě zůstal dodnes.
 
pazby-2.jpgDnes sídlíte v poměrně nové, hezké budově. To je pořád ta původní?
LK: Ale ne, to by už nešlo. Do dnešního sídla, do objektu bývalých kanceláří místního zemědělského družstva, jsme se nastěhovali v roce 1998 a museli jsme si je dost výrazně přizpůsobit. Zvětšený prostor jsme využili k inovacím ve výrobě. Jak už řekl Dan, přibyly nové CNC stroje, významný zlom nastal, když jsme rybiny na střenky začali pálit laserem. Takto řezané, respektive pálené rybiny jsou kvalitativně někde úplně jinde než klasicky vyrobená rybina. Laser nám dává možnost výzdoby střenek celou řadou motivů, od tradičních „dubových ratolestí“ přes jednoduché grafické motivy a obrázky až k personalizaci třeba počítačem upravovanou fotografií majitele zbraně. V ČR jsme byli první, kdo začal laserem na pažbách pracovat a byl to krok dobrým směrem.
 
A jak jste tedy dnes velcí?
LK: Dnes je nás patnáct, což zatím stačí. Produkční plocha má ještě prostor pro další expanzi, ale uvidíme.
 
A není omezením kapacita skladu dřeva?
LK: Ani moc ne. Pokud to jen trochu jde, kupuji již vysušené přířezy, nikoliv syrové dřevo. Nemusím čekat až kmen vyzraje a pak ho teprve řezat. Nemalou část produkce pořád ještě tvoří střenky na pistole, na ty je spotřeba poměrně malá. Z jednoho kubíku dřeva jich naděláme strašně moc. Na dlouhé zbraně sice potřebujeme dřeva víc, ale kupujeme ho většinou až když máme zakázku. Naše sklady dřeva tedy nejsou nic gigantického.
 
Hodně zbrojovek si stěžuje, že kvalitní ořech shání rok do roku hůř. Z čeho dnes děláte pažby vy?
DT: My zatím problémy s dodávkami ořechu nemáme, máme svého zavedeného dodavatele a ten funguje. Naše pažby jsou primárně ořech a buk, zbytek je lepená finská bříza. Když to odhadnu, tak buk a ořech jsou 40 % každý, zbývajících 20 % je lepených. Ale podíl lepených pažeb roste.
 
Žádná exotická dřeva nebo plasty?
LK: Zatím ne. Ono není problém vyrobit jeden nebo dva kusy z nějakého exotického nebo atypického dřeva. Ale to, co nabízíme, chci nabízet stabilně, a tady se s exotickými a atypickými dřevy dostávám do problémů. Takové dřevo seženu sotva na jednu várku. Co až ho zpracuji?
DT: Další problém je rozměrové stabilita. To vyřazuje ze hry celou řadu jinak krásných evropských dřevin. A taky povrchové úpravy – každý materiál chce něco trochu jiného. Nechceme dát na trh něco, za co bychom se třeba museli jednou stydět.
 
Když jsme u toho – jaké používáte povrchové úpravy?
LK: Na pistolových střenkách je to ve zdrcující většině případů klasický olejový povrch, vyleštěný směsí vosků. Je to trochu zdlouhavé, ale podle mě je to jeden z nejlepších povrchů, jaký na střenky lze použít. Je přírodní, snadno se udržuje, je trvanlivý, a pokud ho umíte správně udělat, je opravdu těžké najít něco lepšího. Na dlouhé zbraně používáme také speciální polyuretanové laky, ale docela dlouho nám trvalo, než jsme našli ty pravé a přišli na to, jak s nimi pracovat. Také záleží, z jakého materiálu ta pažba je. Ale dnes si myslím, že i tuto technologii máme zvládnutou. U větších zakázek se řídíme přáním zákazníka.

pazby-3.jpg
 
V čem vidíte vaši hlavní konkurenční výhodu?
LK: V lidech. Přes všechny modernizace strojového vybavení pracujeme, zejména v konečné fázi výroby, s nezanedbatelným podílem ruční práce. V některých operacích je zkušená lidská ruka zatím nenahraditelná, stroje nemohou udělat všechno. Lidská ruka a cit nejsou na některých operacích ekonomicky nahraditelné. Nějaký čas trvá, než se lidé tuhle práci naučí a než najdete ty správné lidi. Naštěstí jsme stabilní parta, je nás hrstka a navzájem si vidíme do talíře. Nějaký pořádek být musí, ale jinak jsme v zásadě rodinná firma.
 
Jak vás zasáhla současná pandemie?
DT: Zatím jsme měli velké štěstí, nikdo z firmy nebyl nakažený, jen jeden zaměstnanec byl v karanténě. Po obchodní stránce jsme měli větší obavy, ale protože vypadli italští a španělští výrobci, nakonec není propad tak kritický. Až doteď jsme měli štěstí, tak snad nám vydrží. Ale jsme malá parta, stačí jeden pozitivní člověk a bude to všechno špatně.
 
Otázka na závěr: střílíte a z čeho?
LK: Moc ne. Střílení jde dost mimo mě, dlouho šlo úplně mimo mě. Ale skoro třicet let se střelci žiji a protože mě živí, snažím se pochopit, co potřebují a hledám způsoby, jak jim dát to, co chtějí.
DT: Začínám. Učím se střílet z brokovnice, střílím z malorážky, láká mě střelba na velké vzdálenosti. Začínám chápat některé věci a taky tu radost, když se mi opakovaně podaří udělat díru do papíru ve správném místě navzdory tomu, že terč je docela daleko.
 
Říká se, že 60 % nově založených podniků nepřežije prvních pět let své existence, 80 % nepřežije deset let a skutečná stabilita a jistota začíná s patnácti lety existence. Firma Klinsky již existuje skoro třicet let. Skoro to vypadá, že Luboši Klinskému a Danovi Tobiášovi se podařilo vytvořit stabilní firmu. Držím jim palce a mám z toho radost. Jsem totiž přesvědčený, že to, co dělají, dělají opravdu dobře.
 
Ing. Martin HELEBRANT

Zpracování dat...