Mezi ty pravé norníky se ale samozřejmě řadí plemena jezevčíků (tedy standardi, trpaslíci a králíci všech tří druhů srsti) a teriéři, ať už nízkonozí nebo vysokonozí. Nejčastěji na norovacích zkouškách vídáme standardní jezevčíky, ale také jagdteriéry, foxteriéry a velšteriéry, v nedávné době ale zkoušky nováčků úspěšně složili i zástupci plemen miniaturní bulteriér a stafordšírský bulteriér.
Jak tedy na zkoušky z norování?
Úvodem si řekneme, že mohou být dvoje – ZN, tedy zkoušky nováčků na umělé noře, podle platné legislativy s použitím zarážky – anebo IZN, individuální zkouška z norování.
Jak tyto zkoušky probíhají?
Zkoušky nováčků probíhají, jak už jsme si řekli, bez kontaktu s liškou, která je v umělé noře, jejíž parametry jsou zkušebním řádem přesně dány, oddělena kovovou mřížkou nebo jinou pevnou, pachově a zvukově propustnou přepážkou. Pes se jich může zúčastnit až od věku jednoho roku.
Jak vypadá nora?
Musí být oplocená, a postavená na rovině nebo v mírném svahu, na stinném místě, podle možnosti v lese. Kotle musejí být uzavíratelné tak, aby byl znemožněn přístup psa k lišce, stěny jsou z cihel, betonu nebo prken, prkenný strop je vyroben tak, aby bylo noru kdekoliv možno otevřít. Jako kontrola pohybu psa v noře bývají ve stropě dírky, a v nich zasunuty větvičky, jejichž pohyb signalizuje pohyby psa. Dno je přirozené, tedy zemina. Kolem nory je vyznačené pásmo (šířka 1 m), do kterého není dovoleno během zkoušky vstupovat. Asi po dvou hodinách se nora větrá. Na deset psů se používají minimálně tři lišky, na každou další pětici pak další liška, střídají se po každém psu, a stejně jako u psa se u nich kontroluje zdravotní stav a očkování a v manipulaci s nimi je nutno dbát na zásady welfare.
Vlastní zkouška
Zkouška má sice několik disciplín – jsou to ochota k práci, hlasitost, vytrvalost a rychlost, ale v podstatě je do pěti minut hotová. V prostoru nory jsou vždy jen rozhodčí, vůdce se psem a normistr. Ten vypustí lišku do vsuku a zavře ji v prvním kotli. Pes se vypouští metr od vsuku, do minuty by měl vsouknout a do dvou minut dosáhnout prvního kotle s liškou, kde se pak měří 1,5minutové doléhání, pak se liška přežene do třetího kotle a pes se vypouští na rychlost za ní. Zde by opět měl 1,5 minuty doléhat. Doléháním se myslí hlášení u přepážky, někteří psi se snaží přes přepážku dostat a pak jim může být čas zkrácen, aby se o přepážku zbytečně nezraňovali. Vůdce by měl zůstat stát v místě, kde psa vypustil a až na pokyn rozhodčího jde s normistrem ke kotli si psa odebrat.
Jak se hodnotí?
Každá disciplína je hodnocena známkou 4, 3, 2, 1 nebo 0, oproti jiným zkouškám se zde ale nezadává cena, ale pouze hodnocení obstál nebo neobstál. Co se týče jednotlivých disciplín, ochota k práci je vlastně drajv, tedy snaha psa se k lišce dostat a následovat ji norou, bez známky bázlivosti anebo opatrnosti. Co se týče hlasitosti, známku 4 dostane pes, který u přepážek hlásí celou dobu, bez přestávek, ještě aspoň jedničku pak obdrží ten pes, který hlásí jen občas anebo hlásí mimo přepážky. Z vytrvalosti dostane známku 4 pes, který noru neopustí, za každé opuštění nory se známka o jednu snižuje. Známku 4 z rychlosti obdrží ten pes, který dosáhne konce nory do 30 sec., naopak neobstojí pes, kterému to na konec nory trvá déle, než dvě minuty…
Individuální zkoušky
aneb křest ohněm
Při zkouškách nováčků se pes učí vlastně to, že liška je za přepážkou a že se mu nemůže nic stát, takže vlastně před ní machruje. Na individuálních zkouškách, tedy v přírodní noře bez přepážky a s divokou liškou, naopak situace odpovídá běžnému lovu.
Samozřejmě je nutné mít předem obeznané nory. Nora musí být v terénu, který umožňuje kopání. Nory ve skalách tedy nejsou ke zkouškám přípustné, vždy jde o bezpečnost psa. Zkouška je neveřejná, zkoušky se smějí účastnit, kromě rozhodčích, vůdce a zástupce OMS a honitby, pouze ty osoby, kterým to rozhodčí výslovně dovolili (lovci, pomocníci, veterinář apod.). Pes může být vybaven lokátorem. Vůdce psa má na rozdíl od ZN možnost povzbuzovat psa a je na vyzvání rozhodčího povinen pokusit se psa odvolat z nory, aby se předešlo nadměrnému zatížení psa.
Podmínkou úspěchu je obsazenost nory, tedy to, že je možno prokázat, že liška v noře opravdu je. Zkouška může končit vyhnáním a ideálně ulovením lišky, anebo pes dokončí zkoušku jako hlasič, tedy v noře vytrvale doléhá a hlásí, anebo jako davič, kdy lišku z nory vytáhne, případně je nutné psa zakousnutého do lišky vykopat. Práci psa detailně ve své zprávě popíše rozhodčí. Zkoušky na jedné noře se můžou účastnit maximálně tři psi (samozřejmě v případě, že psi vyhnali a liška se vrátila, nebo že pracovali jako hlasiči).
Jak se na noru připravit?
„Norovačky“ jsou jediné zkoušky, které pes smí v životě absolvovat nejvíce třikrát, proto si rozmyslete, zda je váš svěřenec opravdu připraven. ZN se konají zpravidla na jaře a v létě. Na každé umělé noře před nimi probíhají nácviky pod vedením zkušených normistrů, proto se na OMS informujeme a na nácvik rozhodně vyrazíme, to, že náš jezevčík štěká na veverky a kočky, neznamená, že mu hned půjde i nora. Nejprve je dobré seznámit psa s liškou v bedýnce, kdy psa „hecujeme“ k hlášení a doléhání na přepravku, nesmělému psíkovi pomáháme vlastním příkladem, tedy plácáním do přepravky. Pokud se pes nebojí a doléhá, normistr lišku umístí do kotle a psa vpustíme za mohutného povzbuzování k přepážce, opět můžeme psovi pomoci otevřením stropu nory a „společným“ útokem na lišku. Postupně lišku přeháníme a psa chválíme, pokud se řítí za ní a hlásí, pokud ne, opět mu pomůžeme a do nory odklopením poklopů (samozřejmě ne v kotli) pustíme trochu světla, aby pes na lišku lépe viděl. Pokud pes nemá s probíháním a dorážením na lišku problém, zkusíme postup podle zkušebního řádu, zkusíme i variantu, kdy na psa během výkonu nemluvíme a nechodíme podél nory.
Někdy pes vybíhá a zkouší se na lišku dostat svrchu, ale opětovným nasazením do vsuku mu vysvětlíme, že tohle je jediná cesta k voňavé „kočce“ na konci. Jsou i metody, jak dodat sebevědomí i méně razantnímu psíkovi, ty vám jistě normistr rád při nácviku ukáže. Rozhodně je dobré zvykat psa na pohyb v tmavém stísněném prostoru od štěněte a nechávat ho probíhat trubky, kanály u cest a další vhodné prostory, někteří chovatelé rovnou štěňatům staví na dvorku vlastní nory.
Jednoduché zkoušky, ale…
Norovací zkoušky, tedy samozřejmě pokud jde o zkoušky nováčků, vypadají jednoduše. Pokud je psík trochu ostřejší, což jezevčíci a teriéři bývají více než často, není třeba vlastně nic cvičit, jednou dvakrát na nácvik a jde se na zkoušky. Jenže i tady je jedno velké ale… Pokud psíka cvičíte na norovací zkoušky, počítejte s tím, že se mu pach lišky a adrenalin doléhání u zarážky může zalíbit. Pokud jste myslivec a se svým psem chcete norovat v přírodě, je to dobrá zpráva.
Jenže pokud myslivec nejste nebo chcete psa využívat na jinou práci, máte problém, který není nic pro labilnější povahy. Není nic lepšího, než prosedět pár hodin u vsuku a čekat, zda miláček, který si po voňavé stopě odskočil do přírodní nory, vyleze a zda bude v pořádku. Kromě lišky totiž v podzemí může čekat i jezevec, a to pro nezkušeného psa, který si navíc doteď „honil triko“ u zarážky, může také být poslední frajeřina v životě, stejně jako setkání s fenou, bránící svá liščata. Takže, pokud máte plemeno, kde ZN nejsou podmínkou uchovnění a víte, že norovat „naostro“ nikdy nebudete, zvažte, zda svého svěřence přece jen nepřipravíte raději na jiné zkoušky, zvlášť pokud doma máte temperamentnější exemplář…
Jinak samozřejmě norníkům zdar, práce těchto malých bojovníků, kteří se sami, ve tmě a stísněném prostoru, postaví většinou většímu a silnějšímu nepříteli, je neuvěřitelná. Jen si předem rozmyslete, zda máte nervy na vše, co lov norováním obnáší…
Lucie KOLOUCHOVÁ