ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Červenec / 2021

Meopta MeoPro Optika LR 10x42 HD

Myslivost 7/2021, str. 60  Martin Helebrant
Meopta Meopro Optika LR 10x42 je na první pohled normální binokulární dalekohled s jediným můstkem. Můstek je v poměru k průměru objektivů poměrně hodně robustní, respektive je pocitově hodně vyhrbený vzhůru.
 
V roce 1992 firma Leica nabídla myslivcům a střelcům svůj přístroj Geovid, první sériově vyráběný plnohodnotný binokulár spojený s laserovým dálkoměrem.
Na novinku postupně reagovali všichni významní výrobci loveckých optických přístrojů, v roce 2017 svůj dálkoměrný binokulár představila i naše Meopta. Její Meopta 10x42 MeoRange určitě byla velmi solidním příspěvkem k tématu dálkoměrných dalekohledů, přístroj s měřením teploty a tlaku a s elektronickým kompasem je odolný a v době svého vzniku mířil na horní skupinu dálkoměrů firem Leica, Zeiss, Swarovski a další, vůči kterým mohl představovat ekonomicky zajímavou alternativu.
Bohužel, v tom samém roce se na trhu evropském objevil dálkoměrný dalekohled Kahles, který na trh přinesl novou odrůdu dálkoměrného dalekohledu. Kahles šel totiž cestou ořezání funkcí dálkoměru na rozumné minimum, které může běžný lovec potřebovat, to spojil s dramatickým snížením ceny. Založil tak novou kategorii dálkoměrných binokulárů, která našla rychle své následovatele. Nyní je mezi nimi i nová Meopta MeoPro Optika LR 10x42 HD.

IMG_7508.JPG
 
Meopta Meopro Optika LR 10x42 je na první pohled normální binokulární dalekohled s jediným můstkem. Můstek je v poměru k průměru objektivů poměrně hodně robustní, respektive je pocitově hodně vyhrbený vzhůru.
Celý povrch přístroje kryje armování ze zelené (Meopta zelené, abych byl přesný) syntetické pryže, očnice a točítko centrálního ostření jsou černé. Povrch je zdrsněný jemným pískovým desénem.
Uvnitř můstku je dálkoměrná jednotka.
Optická soustava využívá dnes asi nejběžnější hranolový systém Schmidt Pechan, takže tubusy jsou přímé. Očnice jsou výsuvné, s třemi základními polohami (plně zasunutá, střed, plně vysunutá), ale není problém ustavit očnici kdekoliv, vysouvají se otočným pohybem a přímým tlakem se očnice nezasune.
Na okulárech jsou dva ostřicí kroužky. Na kroužku pravého tubusu je ostření obrazu displeje. Obraz displeje se ideálně ostří tak, že se zaměříte na nějakou hodně blízkou, barevně jednolitou stěnu, stiskem hlavního tlačítka spustíte měření a točítkem na pravém tubusu doostříte obraz displeje.
Na levém tubusu je kroužek dioptrické korekce – napřed zaostřete centrálním ostřicím točítkem obraz v pravém tubusu (levé oko zavřete nebo zacloňte krytkou levý tubus) a pak zavřete pravé oko, odcloňte levý tubus a kroužkem na levém okuláru zaostřete obraz, který vidíte levým okem. Po otevření obou očí byste měli mít pocit jediného obrazu, rovnoměrně ostrého v celé ploše.
K ovládání dálkoměru slouží dvě kulatá, výrazným žebrováním zvýrazněná tlačítka na horní ploše můstku, na každé polovině můstku jedno. Průměr tlačítek jej 18 mm, takže je nebudete hledat ani pokud máte ruce v rukavicích.
Tlačítko vlevo je tzv. menu tlačítko, jeho stiskem můžete volit režim zobrazení (přímá vzdálenost a úhel – označené golfovou vlaječkou, nebo přímá vzdálenost a vodorovná vzdálenost – označenou parohatou zvířecí hlavou), jednotky měření (metry nebo yardy), jas displeje, prioritu nejbližšího nebo nejvzdálenějšího cíle (když měříte například zvíře za keřem).
Tlačítko vpravo je hlavní tlačítko, kterým spouštíte měření a pokud jej přidržíte delší dobu, přejde měření do kontinuálního režimu, v kterém vydrží tak dlouho, dokud budete mít tlačítko stisknuté. Jiné volby měření přístroj nenabízí, zmizely tlak a teplota vzduchu a kompas, nabízené MeoRangem. Ovládání je celkem intuitivní.
Měření dodává energii lithiová baterie CR2, skrytá s centrálním točítku ostření, pod krytkou s „mincovou“ drážkou. Baterie se vkládá do přístroje „pupíkem“ dolů, dovnitř

IMG_7509.JPG
 
Praktický text
 
Testování přístroje jsem zahájil mým tradičním jednoduchým testem odolnosti proti klimatickým vlivům. Pověsím přístroj nahřátý předem sluníčku na poličku ve sprchovém koutu a důkladně se osprchuji. Od mého těla odražené kapky vody dopadají na nijak nechráněný přístroj. Uprostřed sprchování otočím přístroj čelem vzad a vzhůru nohama.
Pak přístroj, zabalený v igelitovém sáčku, putuje do chladničky, kde zkouším, zda rázné ochlazení na asi 6 °C nezpůsobí v zorném poli přístroje nějakou kondenzaci, indikující poškození těsnosti a průnik vlhkosti do přístroje.
Následně vložím přístroj do mrazničky a zmrazím jej na asi -17 °C. Nechám mráz důkladně prostoupit celým přístrojem (trvá dobře půl hodiny i déle) a pak zkouším pohyblivost a funkci všech ovládacích prvků.
Nakonec, sotva mi přestane na přístroji kondenzovat a namrzat vzdušná vlhkost, znovu zkontroluji zorné pole.
Meopta MeoPro Optika LR 10x42 HD bez zaváhání obstála. Pokud se týká funkčnosti prvků – výsuvné očnice zmrazeného zatuhly, ale funkce a výsuv byly bez problémů. Na tlačítka ovládání dálkoměru nemělo zmrazení žádný zjevný vliv. Všechny tři ostřicí kroužky zatuhly, ty na okulárech hodně silně, točítko centrálního ostření o něco méně. Zde chci vyzvednout designově a funkčně mimořádně zdařilé zdrsnění točítka centrálního ostření formou zkřížených jehlánků – znak celé řady Optika – které umožnilo i prstům v pletené rukavici perfektní ovladatelnost. Plast použitý na vnější armování povrchu dalekohledu Meopta MeoPro Optika LR 10x42 HD patří spíš mezi ty subjektivně na omak teplejší, ale podobně jako plast u MeoRange je výrazně smáčivý.
 
Následoval test optických vlastností, kdy testovaný dalekohled porovnávám se svým vlastním dalekohledem Leupold 10x50 Tactical, podle kterého usuzuji, jak dobře testovaný dalekohled přenáší světlo. Oběma dalekohledy sleduji v postupujícím večeru zkušební obrazec ISO12233 a čekám, kdy jemné šrafování uvnitř testovacího obrazce začne splývat v šedou plochu. Můj Leupold už má něco za sebou, ale také má výrazně větší objektivy (42mm čočka má jen asi 70 % plochy 50mm čočky).
Výsledek byl, že Leupold prohrál s Meoptou jen o nějaké 2 až 3 minuty. To je na hranici rozlišení měřicí metody. MeoRange na tom byl v době testování lépe, ten nad Leupoldem zvítězil o 7 minut.
Světelná propustnost ale není všechno. Pořád je tu ještě ostrost, kontrast a zobrazovací vady. Meopta MeoPro Optika LR 10x42 má velice hezký obraz uprostřed zorného pole, zejména pokud je pod mrakem nebo v podvečer, to se týká i barevného podání. Na okrajích zorného pole ale najdete poduškovou vadu a obraz se mírně rozostřuje. Za jasného, slunečného dne plného tvrdých světelných kontrastů, se na okrajích kontrastních linií občas objevily žluté nebo modré aberace. Není to něco, co by překáželo nebo vyřazovalo dalekohled z použití v roli hlavní lovcovy optické pomůcky, ale v porovnání s MeoRangem prostě víte, že nic není zadarmo. Řada Optika je ekonomická řada, nikoliv špičková nabídka.
 
Dálkoměrný dalekohled si ale člověk kupuje také proto, aby s ním měřil. Základní přesnost měření a funkci dálkoměru již hodně dlouho testuji na staré geodetické trati v pražské Hvězdě. Jednotlivá stanoviště jsou po 50 metrech a měření lze provádět až do 1000 metrů. Nevím, zda je trať dodnes ještě kalibrovaná, ale protože nehoním centimetry ale metry, netrápím se tím. V pražské Hvězdě se i v době pandemie pohybuje spousta psů (srstnatý povrch) a nejrůzněji oblečených lidí (dá se zkoumat vliv odrazivosti různých barev a povrchů).
Poprosil jsem tedy kamaráda se psem (německý ovčák), aby mi postál u jednotlivých stanovišť, stejně jako při testování MeoRange v roce 2018. Po celé délce trati jsem naměřil vzdálenosti shodné plus mínus 1 metr s očekávanými hodnotami. Přitom kamarád měl zelenou mikinu s kapucí, pes byl „normálně ve svém kožichu“.
Měření do 400 až 500 metrů bylo snadné, s rostoucí vzdáleností se komplikovalo, zejména pokud jsem měřil psa Arona – záměrný kroužek je poměrně velký a pokud byly za psem další objekty nebo osoby, bylo občas složité zjistit, který cíl jsem vlastně změřil. Je to přesně to samé zjištění, jaké jsem udělal u MeoRange. Udržet z volné ruky záměrný bod na cíli, navíc dostatečně dlouho na to, aby proběhlo měření, není totiž snadné s jakýmkoliv dalekohledem. Vždy se jedná o rychlost měření a odpor spouštěcího tlačítka.
MeoRange obecně patří k těm rychlejším dálkoměrům, ale nové LR bylo komfortnější. Nechci se pouštět do hlubšího rozboru, zda je pro lepší pocit z měření klíčová nová elektronika nebo odpor tlačítka, tady už bych potřeboval laboratorní vybavení vyšší třídy, ale subjektivně je měření LR-kem pohodlnější. Zdůrazňuji slovo subjektivně a doporučuji – najděte si prodejnu, kde můžete porovnat oba dalekohledy a zkuste si je vedle sebe. Netvrdím, že moje preference se musí shodnout s vašimi.
Zkoušel jsem měřit vzdálenosti ještě dál, doma, z okna přes park k domům naproti. Výsledky jsem kontroloval odečítáním z map na www.mapy.cz a se svými záznamy - měření souhlasilo s mapami a záznamy na nějakých +- 2 až 3 metry. Pro střelecké účely v rozsahu běžných loveckých vzdáleností je to lepší přesnost, než kolik bych potřeboval.
Výrobce uvádí jako maximální dosah dálkoměru MeoPro Optika LR v návodu k použití 1100 metrů, na svém webu uvádí 2380 metrů. Kde je pravda, nevím, mohu jen uvést, že se mi podařilo bez výrazných potíží změřit za čistého podvečerního vzduchu vzdálenost 1366 metrů, odrazovou plochou byla bílá stěna panelového domu.
MeoPro Optika LR si do vzdálenosti přibližně 500 metrů dokázala poradit i s průhlednými překážkami typu boční okénko u auta, poradilo si i s dvojitě zaskleným oknem našeho bytu, dokonce překonala i akrylátové zasklení lodžie – tedy materiál, který má k optickému sklu opravdu hodně daleko. Neříkám, že na každý pokus, musel jsem zasklení umýt, ale nakonec jsem změřit dokázal.

IMG_7518.JPG
 
Subjektivní postřehy
 
Dovolte mi nyní několik subjektivních pocitů. Především, pořád ještě jsem si úplně nezvykl na skutečnost, že Meopta má ekonomickou řadu produktů Optika. Dálkoměrný dalekohled MeoPro Optika LR 10x42 používá jistou část svých dílů vyrobených v Asii a opticky je v porovnání s Meorangem ústupem z kvality – ale pořád je o něco lepší můj vlastní starý věrný Leupold a jako takový vyhoví i v roli primárního loveckého pozorovacího přístroje.
Nic na tom nemění ani označení přístroje písmeny HD – High Definition. Tohle označení nemá jasnou fyzikální kodifikaci, znamená jen, že přístroj používá ve své konstrukci čočky z fluoridového skla. Ty sice mají potenciál k vysoké světelné propustnosti, ale neříkají nic o kvalitě povrchových vrstev a návrhu optické soustavy jako celku. HD je zkrátka další marketingové označení, které naznačuje potenciál, ale negarantuje ho.
Ačkoliv součásti pocházejí z Asie, Optika LR není ani klonem nějakého již existujícího dálkoměrného dalekohledu, což vnímám v dnešní době jako příjemné zjištění.
Měřicí technika je zjednodušená – ořezaná na rozumné minimum, které může běžný středoevropský myslivec potřebovat. Ale pokud Optiku LR spojíte v praxi s využitím nějakého balistického kalkulátoru v chytrém mobilním telefonu, máte dost informací na to, abyste stříleli až za hranice 300 metrů. Tedy, pokud se to na střelnici naučíte.
MeoPro Optika LR 10x42 má novu ergonomii, hmotnost je výrazně víc soustředěná do středu přístroje a všichni, kdo měli možnost si ji osahat, si vyvážení dalekohledu a to, jak sedí v ruce, vysloveně pochvalovali. Ve spojení s jasně pod prstem zřetelným ovládacími tlačítky a jejich přiměřeným odporem a jistým chodem to zpříjemňuje měření. O své preferenci zdrsňování točítek ostření zkříženými jehlánky, znakem celé řady Optika, jsem již mluvil mnohokrát.
Pokud jsem při hodnocení dalekohledu Meopta MeoRange 10x42 HD hovořil o velmi silném pocitu robustnosti a odolnosti, vyjadřovaném v dobách mého mládí přívlastkem „tankový“, mohu s klidným svědomím říci, že Meopta MeoPro Optika LR 10x42 HD si podržela podobnou míru robustnosti a pocitu konstrukce se značnou rezervou. Osobně to vítám, člověk nikdy nemůže vyloučit nějakou nepříjemnou náhodu a vyšší odolnost se může hodit.
Samostatnou pochvalu si zaslouží také nosný popruh s všitou malou reflexní vložkou vzadu na krku. Popruh sám je z nějakého pružného, a i na holém krku příjemného „neoprénu“, dobře rozkládá hmotnost dalekohledu na krk a pruží tak akorát, aby byl příjemný při nošení a současně aby dalekohled držel jistě i při rychlém pohybu přiměřeně stabilně. Jak jinak dávám k stáru přednost nošení dalekohledu na křížovém postroji přes záda, tenhle popruh se podařil.
Dalším dobrým trikem je použití rychloupínacích spojek – „trojzubců“ ke spojení dalekohledu a nosného popruhu. Stejnými spojkami disponuje i přenosná brašna, takže je možné snadné a rychlé přepnutí popruhu z dalekohledu na brašnu.
Brašna sama je polotuhá, z vytužené kordury, zadní stěnu a zavírací chlopeň má povlečenou materiálem podobným plsti. Díky tomu nešustí o oblečení. Zapínání brašny obstarává silný permanentní magnet, který je tichý. Můžete říct, že je to detail, ale určitě je to detail milý a svědčí o tom, že na návrhu dalekohledu a jeho příslušenství byl někdo, kdo znal potřeby myslivců.
 
Závěrečné shrnutí
 
Pokud shrnu všechno výše uvedené – dálkoměrný dalekohled Meopta MeoPro Optika LR 10x42 HD - je to dobrá alternativa pro myslivce, který má potřebu používat dalekohled s integrovaným dálkoměrem a přitom má hlouběji do kapsy.
Optika LR nabízí jen základní funkce měření dálky a polohového úhlu (ať již vyjádřené ve stupních nebo v podobě vodorovné vzdálenosti). Pokud jste normální český myslivec, bohatě vám to postačí.
Pokud máte ambice na dálkovější střelbu, daleko za 300 metrů, je vhodnější přístroj, který pracuje i s teplotou a tlakem vzduchu, pokud chcete zůstat v domácích krajích, pak je tu MeoRange. Ale to už je dálkoměrný dalekohled vyšší třídy a výrobce si ho nechá zaplatit, klidně i dobře dvakrát tolik.
I přes cenovou optimalizaci je Meopta MeoPro Optika LR 10x42 HD dostatečně kvalitní pro to, abyste ji používali svůj jediný, hlavní dalekohled.
 
Za zapůjčení přístroje k testu děkuji výrobci, firmě Meopta – optika, s.r.o.
Ing. Martin HELEBRANT
 

Zpracování dat...