Časopis Myslivost

Jak se vyznat v technických parametrech termovizních monokulárů

Myslivost 5/2021, str. 59  Martin Brožek
Každý, kdo v poslední době vybíral termovizní monokulár, mi dá jistě za pravdu, že v záplavě značek, modelů a jejich parametrů je velmi složité se zorientovat. Pokud častěji obměňujete monokulár za novější model, už máte přehled. Ale ti, kteří si vybírají svoje první „termo“ a mají omezený rozpočet, ocení vysvětlení toho, na co se při výběru soustředit a zda se vyplatí připlatit si pár tisíc navíc. Podíváme se tedy postupně na různé technické parametry, které ovlivňují výsledné využití přístroje.

 

Na úvod je nutné poukázat na skutečnost, že výběr monokuláru je velmi individuální záležitost. Pokud se zeptáte v tematických internetových skupinách na doporučení, mohou být všechny odpovědi naprosto správné, ale ani jedna nezodpoví vaši otázku. Je to totéž, jako zeptat se na doporučení k nákupu auta bez dalších doplňujících informací.

Každý uživatel posuzuje mix parametrů ze svého pohledu a podle svého způsobu použití. Někdo vychválí základní přístroje s nejslabší elektronikou a jiný bude hanit i velmi drahé modely. Proč?

Protože někdo chodí sedět 30 metrů k vnadišti a jiný šoulá v převážně polní honitbě a potřebuje pozorovat na vzdálenost stovek metrů.

Termovizní monokuláry fungují na principu snímání infračerveného záření elektrosoučástkou, která se nazývá bolometr. Bolometr není žádná novinka, princip byl popsaný už v 80. letech 19. století a používal se v astronomii pro snímání teplot planet a hvězd.

Bolometr se dnes používá v mnoha různých oborech – všude tam, kde je potřeba bezdotykově snímat teplotu. Přestože je součástka malá a velmi dlouho známá, je její výroba technicky a finančně náročná.

Bolometr zasílá signál do elektroniky, která jej zpracuje a vyhodnotí. Jakým způsobem se s tímto principem poperou různí výrobci a jak signál dokážou interpretovat, digitálně vyčistit a následně zobrazit, to už je předmětem know-how jednotlivých značek.

 

Vraťme se ale k samotné termovizní technologii v monokulárech. Nejprve se zaměřme na senzor, resp. snímací jádro. Infračervený senzor je drobná obdélníková mřížka mikrobolometrů, ze kterých elektronika sbírá signál. Určujícím kritériem citlivosti senzoru je počet mikrobolometrů a jejich vzdálenost od sebe. Počet je udáván rozměrem A x B, tedy např. 160 x 120 bodů. Vzdálenost od sebe je magické číslo – 12 µm nebo třeba 17 µm - které často vidíte vytištěné na přístrojích.

Tím se tedy dostáváme k prvnímu důležitému poznatku. Čím víc bodů ve snímacím jádru v přístroji bude, tím více detailů bude schopno změřit. Proto se také uvádí u termovizí hodnoty detekce a identifikace. S málo vstupními body budete schopni objekt detekovat, ale identifikovat ho už ve střední vzdálenosti nejspíš nebude možné.

Vzdálenost mezi mikrobolometry je udávaná v µm (mikrometrech) a dnes jsou nejčastěji používané dva rozměry: 12 µm a 17 µm, přičemž dvanáctimikrometrový senzor je menší než sedmnácti. To dovoluje výrobci navrhnout a produkovat celkově menší výrobky. Může si dovolit umístit před senzor menší optickou soustavu a dosáhne podobných výsledků jako se senzorem s vyšší vzdáleností mezi mikrobolometry.

Samostatně však toto číslo není zárukou kvality snímání obrazu. Při nákupu zánovního zařízení bude pravděpodobně kvalita obrazu u 17 µm vyšší, ale novější modely s 12 µm mají lepší softwarové zpracování. Je třeba to osobně vyzkoušet, samotné číslo není vodítkem.

Se vzdáleností mezi mikrobolometry se musí poprat především výrobce – musí čistit získaný obrazový signál, řešit šum a zajistit dostatečné chlazení senzoru. Přidanou hodnotou jednotlivých výrobců je obalení hotového senzoru výpočetní vrstvou, která signál získaný mikrobolometry vylepší, případně je schopná se vypořádat například s poškozenými body bez dopadu na výsledný uživatelský zážitek.

Posledním, ale zásadním parametrem, který je třeba v případě senzoru zvážit, je obnovovací frekvence. Současným standardem je 50 Hz, resp. 60 Hz (pro americkou NTSC normu). Toto číslo udává, jak často bude senzor snímat. Slabší přístroje, především staršího data produkce, mají obnovovací frekvenci nižší, obvykle 25 Hz. O obnovovací frekvenci byste se tedy měli informovat, pokud se chystáte koupit starší model. Přístroje s nižší obnovovací frekvencí pohybující se předměty rozmazávají a zvěř v pohybu bude složité přečíst.

 

Po senzoru je dalším dílkem skládačky čočka. Je zřejmé, že čočka velikosti 13 mm přenese na senzor výrazně méně obrazu, než čočka velikosti 35 mm. Také je zcela logické, že přístroj s větší čočkou bude celý zákonitě větší.

Je však potřeba si uvědomit, že se vzrůstající velikostí čočky bude přístroj pravděpodobně disponovat i optickým zvětšením obrazu. Přestože s větší čočkou najednou neobhlédnete celou louku, uvidíte detaily vzdálenějších objektů. Menší čočka je vhodná pro pozorování na kratší vzdálenosti, větší se hodí pro rozlehlé polní honitby, abyste viděli i několik set metrů daleko.

Také mějte na paměti, že větší čočky, u některých výrobců už od 19 mm, se ovládají manuálním ostřením. Výhodou je přesné zaostření na pozorovanou oblast, nevýhodou je nutnost ovládání přístroje oběma rukama, což může být komplikace například pokud šouláte: na rameni pušku, v jedné ruce monokulár a v druhé třeba šoulací tyč nebo trojnožku. Rázem se musíte naučit nejprve si uvolnit druhou ruku, abyste zaostřili a přečetli detaily.

 

Obraz je třeba uživateli zobrazit, podíváme se tedy na displeje. Opět „tvrdá“ čísla jako rozlišení by neměla být tím zásadním, na co se koukat. Zobrazení na menším nebo větším displeji je totiž úměrné schopnosti přístroje zpracovat signál senzoru a přenést do mřížky displeje.

Současný běžný standard senzoru je QVGA, tedy 384x288. Software musí hladce vykreslit body do displeje např. 1280x960, což nejde přesně jedna ku jedné. Výsledná kvalita obrazu je kombinací vykreslovacího algoritmu a zvolené technologie displeje (QLED, LCOS apod). Při výběru tedy nic nenahradí se do přístroje podívat.

U displeje je ovšem také velmi důležité zvážit možnost úpravy dalších jeho parametrů. Nemyslím jen kontrast pro sledování detailů zvěře, ale především úrovně intenzity podsvícení displeje. Obvykle člověk vybírá monokulár ve dne, tím ale neověří, zda ho přístroj na nejnižší úroveň podsvícení nebude oslňovat v noci. Doporučuji si nechat u vybraného přístroje ukázat nastavení nejnižší intenzity svitu a pokud uvidím obraz bez problémů ve dne, pravděpodobně mě to bude oslňovat v noci.

 

Než přejdeme k softwarovému vybavení, zastavme se u těla monokuláru. Každý z výrobců se vydal svojí cestou z hlediska tvaru a ovládacích prvků. Mám na mysli především množství tlačítek, jejich profil, zpětnou vazbu při stisknutí, pohodlnost ovládání v rukavicích anebo takové drobnosti, jako piktogramy na těle přístroje, které vám připomenou, jak se přístroj ovládá. Jelikož od sebe výrobci „opisují“, uživatel nemá problém přecházet mezi jednotlivými modely.

S tělem ještě přímo souvisí použitý akumulátor a celková odolnost zařízení. U akumulátoru radím, přemýšlejte nad tím, co byste dělali při víkendové návštěvě lovecké chaty, kde nebude možné baterii nabít. Existují samozřejmě použitelné způsoby nabití, ale tím základem je dlouhá výdrž a možnost výměny či dobití „v poli“.

U posouzení odolnosti se zamyslete nad tím, jak výrobce vyřešil schopnost udržet vodu a prach mimo elektroniku, jak jsou ošetřené čočky proti mlžení a zda mají přístroje schopnost přežít pád. Monokulár totiž budete používat mimo pohodlí domova, v noci, za mizerného počasí, v teplotách pod nulou a bohužel se i může stát, že vám upadne z výšky, do bahna apod. Hledejte v parametrech odolnost proti vodě a pevným částem, nejlépe IP65 a pádovou odolnost.

 

Posledním bodem z hlediska monokulárů je jejich softwarové vybavení. Mimo základní firmware, který ovládá, jak zařízení funguje, se jedná především o uživatelské funkce. Různé zobrazovací režimy, které ukážou obraz v odlišných barevných spektrech, schopnost focení a nahrávání videa, obraz v obraze, poměrový dálkoměr, vysílání obrazu do obslužné aplikace atd. Zobrazovací režimy jsou užitečné, protože pomáhají s identifikací v různých teplotních a srážkových podmínkách. Ostatní jmenované funkce pro mě osobně prioritou nejsou. Pro mě jsou na prvním místě obraz a výdrž, ale jsem přesvědčený, že pro mnoho lidí bude pořizování fotografií kritický parametr.

 

Jak tedy postupovat při výběru?

 

Definujte si vlastní očekávání na obrazový výkon a podpůrné funkce. Vyfiltrujete tím přístroje pro vás nevhodné nebo zbytečně drahé. Není sporu o tom, že to nejdůležitější je potřeba detekce a identifikace na určitou vzdálenost.

Do 200 metrů není hlavní optické zvětšení a zůstáváme u přístrojů s čočkou do 20 mm. Cena se bude pohybovat pod 30 tisíc korun.

Další je kategorie přístrojů s čočkami 25 mm a detekčním čipem od 300x200 bodů výše, které obvykle dovolí optické zvětšení 1,5 až 2x a hodí se na vzdálenosti hraničně 300 metrů. Cenu očekávejte v úrovni 50 tisíc korun.

Poslední skupinu tvoří přístroje vhodné pro rozsáhlé planiny, identifikace spárkaté zvěře bude možná i na půl kilometru. Přístroje obsahují čočky od 30 mm výše a jsou vybavené nejnovějšími senzory v rozlišení QVGA (384x288px) a lepšími. Zde se musíte připravit na ceny nad 65 tisíc korun.

Se znalostí těchto vstupních parametrů doporučuji navštívit specializované diskuse na sociálních sítích a přesně svůj požadavek popsat. Velmi pravděpodobně pak s vámi bude svoji zkušenost sdílet právě člověk, který používá přístroj v podobných podmínkách. Ale i přes vynikající cizí zkušenost doporučuji vybraný přístroj fyzicky vyzkoušet, a to nejlépe v přírodě, protože budovy a teplá auta vypadají ve všech přístrojích stejně dobře. Také třeba zjistíte, že pro vás přístroj není ten pravý – každý máme přece jen trochu jiné oko, zejména jiné vnímání barev.

 

Jistě jste si všimli, že totožný přístroj naleznete pod různou značkou. Je to dáno tím, že trh je nenasycený a jedná se o velmi dobrou obchodní příležitost. Pro civilní trh jsou v současnosti dodávány díly a výrobky od velmi malého množství prvovýrobců. Proto stále vznikají a zase zanikají značky, ale jednotlivá zařízení nerozeznáte jedno od druhého.

Také stojí za zmínku, že některé značky naleznete jen v jedné evropské zemi nebo regionu – značky jsou geografickým specifikem. Osobně bych doporučil vsadit na společnosti se silným lokálním zastoupením a garantovaným pozáručním servisem.

Je bez diskuse, že termovizní přístroje jsou vybavením, po kterém je obrovská poptávka. To s sebou nese technologické investice, inovace a konkurenční prostředí. Za rok budou nové modely, nové možnosti a nižší ceny. Mně osobně to dělá radost, protože přístroje zlidoví, cena se bude nadále snižovat a vybavení bude dostupné pro kohokoliv.

 

Použité fotografie elektrosoučástek pochází z vývojového a servisního oddělení české společnosti NightPearl.

 

 

Ing. Martin BROŽEK,

externí spolupracovník,

autor nekomerčního projektu JduLovit.cz

 – webové aplikace pro myslivce a lovce.

 

JduLovit.cz je webový portál, kde pro vaše uložená místa naleznete předpověď počasí včetně směru větru, vývoje tlaku, nebo pocitové teploty. Dále v aplikaci najdete předpověď sluneční a měsíční fáze, myslivecký deník, doby lovu zvěře, integraci GSM fotopastí a další užitečné funkce. JduLovit.cz je zdarma a dostupné z jakéhokoliv moderního webového prohlížeče na adrese https://jdulovit.cz.

Zpracování dat...