Region Podunajsko jsem nejprve poznával koncem sedmdesátých let z okna rychlíku Amicus při svých častých cestách do maďarské metropole a dalších měst našich tehdejších jižních sousedů. Bylo to poznávání letmé, ale i tak milé a vzrušující, jelikož blízkost veletoku dávala tušit nekonečná bohatství přírody.
O pár let později jsem se do oblasti Marcelové a Iži konečně dostal osobně. Jako novináře mne sem přepravil armádní vrtulník za reportáží ze stavby v tom čase nejdelšího možného pontonového mostu v tehdejším Československu a střední Evropě vůbec. Téměř pět set metrů vozovky poskládané z jednotlivých pontonů zamezilo na přesně vymezený čas provozu lodní dopravy. Lodě v obou směrech plavby houkaly na pozdrav, všude řvaly motory nákladních aut a motorových člunů. Ale ani tento hlomoz nedokázal konkurovat hlasům tisíců opeřenců hnízdících na Virtském jezeře, Patinském kanále a dunajských ostrovech poblíž Moči. Doslova ptačí ráj, a to jsem ještě tenkrát nepoznal lokality ležící proti toku Dunaje, směrem ke Komárnu, Medveďovu a Gabčíkovu...
Podunajský region zahrnuje okresy Dunajská Streda, Komárno, jižní část okresu Nové Zámky a z okresu Senec obce Hamuliakovo a Kalinkovo. Největší část Podunajska tvoří Žitný ostrov.
Ramena Dunaje jsou lemovaná lužními lesy se specifickou faunou a florou, což podnítilo vznik Chráněné krajinné oblasti Dunajské luhy. Zajímavou atrakcí jsou vodní mlýny zde zachované, které se nacházejí při obcích Jelka, Jahodná, Kolárovo, Dunajský Klátov či Tomášikovo.
Území je bohaté na termální prameny, díky nimž vznikla termální koupaliště, jako například Veľký Meder, Štúrovo, Patince či Komárno.
Vraťme se nejprve na největší říční ostrov v Evropě a zároveň k největší zásobárně pitné vody ve středoevropském regionu. Na Žitný ostrov, historicky Čaokez, Šuty, Medzičalovie, maďarsky Csalloköz, německy Grosse Schüttinsel či Grosse Schütt.
Ostrov na jihu ohraničuje koryto Dunaje, ze severu jeho rameno Malý Dunaj a na krátkém úseku i řeka Váh. Ta je proto někdy v této části nazývaná Vážsky Dunaj. Žitný je vlastně jakýsi obří náplavový kužel, který veletok vytvořil pod Bratislavou kdysi dávno, v období, kdy se prořezával přes Malé Karpaty do poklesávající Malé dunajské kotliny.
Povrch Žitného ostrova jen zvolna klesá od metropole ke Komárnu, vlastně jen o nějakých dvacet šest metrů nadmořské výšky. Vyskytují se zde různé druhy půd, od černozemě, hnědozemě, přes půdy lužní a rašelinové, které vyplňují mrtvá ramena Dunaje v okolí Dunajské Stredy a Veľkého Medera. Slaniska a půdy niv vznikly na územích, kde se řeka rozlévala do značné šířky, o čemž byla řeč v úvodu.
Největším bohatstvím Žitného ostrova je voda, byť je zde paradoxně nejmenší roční souhrn srážek z celého Slovenska. Pod povrchem se totiž nachází neuvěřitelných deset miliard kubíků kvalitní pitné vody! Tato zásobárna je přitom znovu a znovu doplňovaná vodou prosakující z řek. Dunaj a jeho početná ramena neustále měnila svůj směr, a proto říční usazeniny vznikaly v podobě různě mocných a propustných sedimentů, například štěrků, písků a půd. Jihovýchodně od Bratislavy dosahují tyto sedimenty mocnosti jen asi patnácti metrů, ale už při Čilistove sto padesáti metrů a u Gabčíkova dvou set metrů! Toto nerovnoměrné rozložení logicky způsobuje nerovnoměrné podmínky pro výskyt podzemních vod.
Protože je území Žitného ostrova velmi úrodné, byly v minulosti největší plochy přeměněné na pole a zachovalo se zde jen velmi málo lesů a luk. Ovšem při Dunaji se vyskytují bohaté lužní lesy, se specifickou faunou a flórou.
Roste zde topol bílý a černý, různé druhy vrb a olše lepkavá. V bylinném podrostu je nejhojnější kopřiva dvojdomá, ostružina a černý bez. Jen v těchto lužních stanovištích se vyskytuje liána víno lesní a hloh černý. Na navátých píscích je možné nalézt panonské dubové sucholesy reprezentované dubem letním, javorem a borovicí. Četná ramena, například Klátovské, která jako nitky pavučiny protínají celý ostrov, se mohou pochlubit některými chráněnými druhy rostlin, například leknínem bílým či leknínovcem.
Málokdy je zde bezvětří. Většinu roku vane západní až severozápadní vítr, nejsilnější v březnu, nejslabší v prosinci. Typické pro region jsou skoré mrazy začínající již v říjnu, ale skutečná zima trvá jen asi čtyřicet dnů. Časté jsou zimy bez sněhu, počet letních dnů je přibližně sedmdesát. Nejvyšší teplota, rovných čtyřicet stupňů, byla na ostrově dosažena dvacátého července 2007, nejnižší naopak jedenáctého února 1929 – mínus 33,1 stupně oC.
Velmi různorodé je rovněž zastoupení živočichů. Výraznými početními stavy se reprezentuje zvěř zaječí, bažantí, případně křepelky. Ze spárkaté zvěře je největší zastoupení kvalitní zvěř srnčí, ale také jelení a černá. Zdejší jeleni jsou často uváděni jako poddruh jelen lesní dunajský. Vládnoucím prvkem flory je však vodní ptactvo. Jsou to různé druhy kachen, čajek, kormoránů, potápek, husí, chřástalů, labutí.
Celé pobřeží Dunaje společně se svými lužními lesy a lesostepmi tvoří Chráněnou krajinnou oblast. Na Žitném ostrově jsou i dílčí přírodní rezervace, např. Čenkovská lesostep a Zlatná na Ostrove. V chráněném areálu Dropie mezi obcemi Kameničná, Zamianska Olča a Čalovec, v prostředí tzv. kulturní stepi, bývalo v sedmdesátých a ještě i začátkem osmdesátých let největší zimoviště dropa velkého. V posledním období se však tito ptáci stahují na zimoviště na pole za bratislavskou Petržalku. Zajímavostí lokality jsou zbytky tzv. hlavových vrb.
Ve stále se měnící řece se nikdy nedařilo vytvořit na delší čas spolehlivou plavební dráhu. Proto už v polovině devatenáctého století vznikla myšlenka, že nejlepší by bylo plavbu řešit odkloněním od původního koryta Dunaje. Zásahy člověka do přírodního proudění veletoku začaly už dávno budováním protipovodňových hrází s cílem ochránit životy a majetek, případně získat novou půdu vysoušením mokřadů a dokonce celých říčních ramen. Koncem středověku přibyla potřeba splavnit řeku pro potřeby rozvíjející se lodní dopravy.
Konkrétní rysy vodního díla, které by zlepšilo průtok a zabezpečilo stabilní plavební hloubku na úseku mezi Bratislavou a Budapeští, se však objevily teprve v šedesátých letech minulého století a teprve v roce 1977 došlo k podpisu mezistátní dohody mezi tehdejším Československem a Maďarskou lidovou republikou o výstavbě soustavy vodních děl Gabčíkovo – Nagymaros. Vedle výše uvedeného měl horní stupeň Gabčíkovo přednostně vykrývat potřebu tzv. špičkové energie v obou zemích a dolní stupeň Nagymaros měl sloužit jako vyrovnávací nádrž.
Celý projekt se však od začátku setkal s odporem zejména ochránců životního prostředí, kteří dokázali více či méně pravdivými argumenty přesvědčit značnou část veřejnosti, až se otázka výstavby posunula do politické roviny, jako výraz odporu proti komunistickému režimu. Maďarská strana nakonec definitivně ustoupila od výstavby stupně Nagymaros a odmítla se podílet na výstavbě stupně Gabčíkovo na společném slovensko – maďarském úseku Dunaje.
Slovenští inženýři tedy museli přijít s náhradním řešením, jak nesouhlas maďarské strany obejít a s nástrahami rozestavěného projektu se vypořádat. Posunuli umístění původního jezu Dunakiliti proti proudu řeky až na slovenské území k Čunovu. Tím se sice zmenšila plocha Hrušovského přehradního jezera, ale umožnilo to uvést Vodní dílo Gabčíkovo do provozu pouze na slovenském území.
Přehrazování dunajského toku začalo v říjnu 1992 a samotná hydroelektrárna byla dokončena v roce 1996. Většinu návštěvníků zaujmou při prohlídce Gabčíkova mohutné plavební komory široké čtyřiatřicet a dlouhé dvě stě pětasedmdesát metrů! Vidět je zde tedy propojením s Mohanem, Rýnem a následně dalšími evropskými veletoky a plavebními kanály i lodě s domovskými přístavy ve Francii, Nizozemí, Švýcarsku, Německu, ale i Španělsku.
A ještě s jednou zajímavostí se zde můžete setkat. Přejdete-li po přehradní hrázi s mohutným mostovým jeřábem, který obsluhuje hydroelektrárnu, dostanete se na ostrov, vytvořený mezi původním korytem Dunaje a přívodním, resp. odtokovým kanálem vodního díla. Leží zde tři miniaturní obce – Dobrohošť, Vojka a Bodíky. Ostrov je bohatě členěn říčními rameny, jejichž úžasná zákoutí jsou malebným přírodním rájem s bohatým zastoupením lužní flóry a fauny. Na břehu starého koryta Dunaje nechybí ani tradiční, romantická rybářská čarda s originální polévkou halászlé i zvěřinovou kuchyní.
Oldřich KOUDELKA