Časopis Myslivost

Vlk a jeho vliv na spárkatou zvěř

Myslivost 5/2021, str. 35  Armin Winter
Chovatelé domácích zvířat požadují, aby byli vlci vystříleni. Někteří majitelé lesů jsou naopak nadšení z každého vlka a jejich názor je „Tam, kde loví vlk, tam roste les!“ Kde je pravda?
Podle výpočtů Německého mysliveckého svazu (DJV) se počet vlků v Německu zvýšil z 1300 v roce 2019 na 1800 na začátku léta 2020. To je nárůst o 35 % a dopady na zemědělskou kulturní krajinu jsou obrovské. Případy stržení hospodářských zvířat narůstají, zvyšují se náklady na prevenci a opatření na ochranu stád. Současně mají spolkové země více příležitostí rozvíjet aktivní vlčí management prostřednictvím změny v zákoně o ochraně přírody. Někteří majitelé lesů velkého masožravce vítají a jsou toho názoru, že vlk podporuje lovecké úsilí, minimalizuje, okus mladých lesních porostů a podporuje rozvoj klimaticky stabilního lesa. Lze však tento předpoklad potvrdit v praxi?
 
Je známo, že přítomnost vlka vede k tvorbě velkých tlup jelenů a daňků a enormně zvyšuje lovecký tlak na všechny druhy zvěře žijící v dané oblasti. Existuje riziko, že přežvýkavá zvěř bude zatlačena zpět do mlazin a kde bude škodit okusem a loupáním. Vliv vlka na divoké kopytníky, a tím i vegetaci je různorodý. Z tohoto důvodu někteří lesníci znovu a znovu spojují návrat vlka s myšlenkou, že lov spárkaté zvěře může být z dlouhodobého hlediska méně intenzivní a že klimaticky stabilní „les budoucnosti“ by stále rostl.
Vlci jsou výrazní specialisté, co se týče příjmu potravy. Podle německých sledování a výzkumů ve střední Evropě tvoří většinu potravy vlků srnčí zvěř (52 %), jelení zvěř (25 %) a divočáci (16 %) (Wagner et al. 2012). Početní stavy těchto druhů spárkaté zvěře nevykazují téměř žádný klesající trend, kromě regionálních nebo místních výjimek (DJV 2020). Vliv vlka je patrný zejména u muflona, kdy výskyt vlků v oblastech chovu muflonů vedl doslova k vyhlazení populace muflonů, zvláště patrné je to v oblastech Göhrde, Muskauer Heide nebo v horách Königshain.
Vzhledem k tomu, že prostorové a časové využití stávanišť zvěře jako kořisti závisí na přítomnosti a pohybu vlků, nelze předpokládat, že na dřevinách bude obecně méně okusu. To by bylo možné určit pouze pomocí komplexního monitorování podle druhů stromů a keřů.
Kromě toho jsou interakce mezi býložravci a lesní vegetací obecně velmi složité. Les v současné kulturní krajině je silně ovlivněn pěstováním a lovem, což omezuje účinek velké dravé zvěře na les jako takový (Herzog 2019, Miller 2019). Nezávisle na tom četné studie již v 80. a 90. letech ukázaly, že okus, zejména u oblíbených okusových dřevin, se často objevuje naprosto nezávisle na hustotě zvěře. Jako příklad je udávaná zima 1996, kdy v řadě oblastí srnčí zvěř vykázala škody na porostech, přičemž v nich nebyl nějaký neúměrně zvýšený počet zvěře. Z pozorování vyplynulo, že takovémuto z dlouhodobého hlediska výjimečnému „poškození“ nelze zabránit ani zvýšením počtu ulovených kusů, ale ani zvýšením počtu predátorů.
Celkově lze tedy konstatovat, že ani po dvaceti letech nebyly naděje zúčastněných stran v lesnictví znovunavrácením vlků naplněny. Není známo, že by jakýkoli lesní podnik v Německu významně snížil lov spárkaté zvěře proto, že se snížil okus (AFN 2019, Okarma & Herzog 2019). Naopak se stále více do popředí dostávají obavy, že přítomnost vlka vede ke zvýšení okusu a loupání. Přítomnost vlků vede, alespoň dočasně, ke změnám v chování spárkaté zvěře včetně trvalého jištění srnčí zvěře, neklidné pastvy, vytváření velkých tlup jelení a daňčí zvěře a velkých tlup černé zvěře a také, což je poměrně významné, ke změně prostorového využití krajiny zvěří. Zvěř je zatlačována do mlazin, má narušený potravní cyklus, zásadně mění své zvyky z hlediska časového i prostorového. Neustálá změna pastvin ztěžuje lov, což v konečném důsledku také ovlivní stav obnovy lesa (Herzog 2016).
 
Pokud jsou tedy velké šelmy zobrazovány jako zachránci biodiverzity, výsledky většinou pocházejí ze studií, které byly provedeny v krajinách, které byly stále relativně téměř přirozené a často mají tyto studie metodologické slabiny (Heurich 2015, Kuijper et al. 2016). Přenos výsledků takovýchto studií z naprosto odlišných prostředí do naší kulturní krajiny je sporný. Účinky velkých masožravců jsou totiž ve středoevropské zemědělské kulturní krajině mnohem diferencovanější (Hackländer 2019). Několik větších výzkumných projektů se v současné době snaží tyto znalostní deficity ekosystémů ve střední Evropě eliminovat a získat nové aktuální a hlavně relevantní poznatky. V této souvislosti je tedy zatím naprosto jednoznačné, že můžeme konstatovat, že mnohými zastánci vlků stále dokola opakovaná rovnice „Kde vlk loví, tam les roste“ platí podle současných poznatků jen ve velmi omezené míře. Výzkumy by to měly více podložit, ale v každém případě lze konstatovat už dnes, že je platná pravda: Lov spárkaté zvěře se díky přítomnosti vlka stává náročnějším, méně předvídatelným, ale určitě zajímavějším.
Dr. Armin WINTER
podle jagderleben.de přeložil a zpracoval
Petr Ziegrosser

Zpracování dat...