Nejvýznamnější populace se vyskytují v lesních komplexech v nivách velkých řek jako Labe, Morava či Dyje. Odtud se migrující jedinci rozšiřují do okolní, často zemědělské krajiny, kde se usídlují a vytváří teritoria. Zemědělská krajina není pro bobry tolik příznivá jako les. Přesto zde dokáží úspěšně přežívat a přizpůsobovat si krajinu svým potřebám.
O jeho rozšíření, stavbě hrází či hryzání dřevin toho bylo napsáno za poslední dobu mnoho. Málo informací bylo však doposud prezentováno o jeho potravním chování ve vegetační sezoně, kdy většinou ani nevíme, že existuje.
Potravní chování bobra dělíme na dvě významné období v rámci roku. Jak všichni víme, tak v zimním období se bobr živí převážně dřevinnou biomasou. Z pokácených kmenů využitá pouze lýko a kůru. Dřevní část využívá pro stavby hrází a případně hradů. Část dřevin konzumuje z tzv. bobřích zásobáren, které ukrývá pod vodou pro případ zamrznutí vodní hladiny.
Kromě dřevin konzumuje také vodní rostliny, avšak v našich podmínkách je jejich zastoupení menší než například v jídelníčku bobrů v severní Evropě. Do jara tak převažují dřeviny, a to až do doby, kdy vyrůstají první zelené rostliny na březích.
V tomto období bobři rychle opouštějí konzumaci kůry a preferují čerstvou a šťavnatou biomasu. Rapidně snížená četnost nových ohryzů kolem vody je tomu důkazem. Na březích toků jsou poté patrné kruhy spasené bobrem, které jsou s jinou zvěří nezaměnitelné díky širokému vyšlapanému chodníku k vodě. Díky tomu dokážeme evidovat rozsah konzumace jednotlivých druhů.
Z druhového zastoupení jarních rostlin jsou nejčastější traviny, později pak křídlatky, netýkavky či zástupci čeledi hvězdnicovité. Prakticky nejčastěji využívá nejzastoupenější druhy bylinného patra na březích.
Na přelomu dubna a května začíná bobr hojně využívat polní plodiny. Překvapivě se s oblibou pouští do kvetoucí řepky, kdy evidujeme spasené plochy až 60 m
2. S postupem času v průběhu jara začíná preferovat obiloviny (pšenice, ječmen), až do sklizně. V pozdním létě se živí kukuřicí, kterou konzumuje rovněž celou, tj. stonky, listí i palice. V podzimním období evidujeme návštěvy polí s řepou, a to až do sklizně nebo přelomu října a listopadu, kdy jsou opět patrné ohryzy dřevin. Ostatní plodiny jako slunečnice jsou konzumovány v menší míře.
Konzumace polních plodin je ovlivněna fenologií v daném období. Řepka je jednoznačně nejvíce preferovaná ve fázi kvetení, kdy je konzumovaná celá. V době po odkvětu se tato plodina stává pro bobra málo přitažlivá (lodyhy rychle dřevnatí) a on svoji pozornost přesouvá na obilí. Obiloviny jsou nejvíce konzumovány ve fázi mléčné zralosti až zralosti, kdy jsou zprvu konzumovány celé. Ve fázi před sklizní jsou konzumovány pouze obilky a stébla zůstávají na zemi. V případě řepy, jsme evidovali konzumaci listí i bulvy. Kukuřice je konzumovaná celá do doby počátku zralosti. Poté jsou ohryzávány pouze tvrdé obilky kukuřice. Stébla kukuřice jsou často využívaná pro tvorbu hrází namísto dřevin.
V rámci našich sledovaných lokalit byla kukuřice průměrnou složkou potravy, ale evidujeme oblasti, kde je tato plodina nejvýznamnější. Dokonce existují lokality, kde díky povodním nebyla sklizena a bobr ji celou zimu upřednostňoval před dřevinami. Tomu napomáhá i možnost jejího zásobování, oproti zbytku plodin.
Žír bobra je oproti jiným druhům velmi specifický. Velmi dobře se dá odlišit díky ostrému řezu stonku a také dalším pobytovým znakům jako jsou například široký chodník, skluzavky či tunely do polí. Velmi častým koexistujícím druhem, s podobnými potravními nároky, je nutrie říční, která má žír nedokonalý, roztřepený a k polím vytváří výrazně užší chodníky.
Stejně jako u dřevin, tak i v případě polních plodin má bobr tendenci shromažďovat a přemisťovat celé rostliny, kdy vytváří snopce obilovin nebo kukuřice a přenáší je na bezpečnější místo k vodě, kde je konzumuje.
Bobr je druhem úzce vázaným na vodní prostředí a za potravou se vydává na suchou zem jen na velmi omezenou vzdálenost a potravu si vyhledává především v nejbližším okolí svojí nory. Vzdálenost, na kterou bobr přechází na pastvu do polí, je většinou kratší než v lesním prostředí. Bobr se běžně pase ve vzdálenosti 8 až 10 m. Plodiny konzumuje od samotného okraje pole.
Bobr preferuje ve vegetačním období bylinnou vegetaci před kůrou dřevin, protože obsahuje více živin a je pro něj také dostupnější. Zemědělské plodiny pěstované v rámci intenzívního hospodaření mají zpravidla výrazně vyšší nutriční hodnotu než rostliny volně rostoucí.
V celkovém měřítku nejsou škody na polích významné. Při dvouletém pozorování jsme zjistili, že v rámci pěti bobřích domovských okrsků bylo celkově zkonzumováno bezmála 0,4 ha polních plodin, což představuje asi 800 m
2 na jeden okrsek. Po přepočtu jsme zjistili, že bobří populace v celém povodí Moravy může způsobit škodu za maximálně 275 000 Kč ročně, což je v porovnání se škodami na lese nebo se škodami ostatní zvěří na této ploše zanedbatelná částka.
Přestože zemědělská krajina je méně příznivá pro bobry, kteří zde nedosahují takových početností jako v lese, tak přináší energeticky bohaté polní plodiny do jídelníčku bobra, který je dokáže efektivně využití ve svůj prospěch.
Pro bobry je však kritické zimní období, kdy jsou polní plodiny sklizené, a až na výjimky jsou závislí na dostupných dřevinách. Vzhledem k tomu, že je zatím tento typ krajiny řídce osídlený, tak teritoriální bobři mají možnost migrovat a vytvářet zimní a letní domovské okrsky v různých částech toku. Do budoucna lze předpokládat, že se populace bobrů ještě zahustí. Avšak vzhledem k tomu, že nejpříznivější oblasti jsou již obsazené, tak s největší pravděpodobností je nejrychlejší populační růst za námi.