Podle mého slibu z květnového vydání Myslivosti v článku „Diskutujme seriózně a rázně o budoucnosti české myslivosti“ bych chtěl čtenáře Myslivosti v krátkosti seznámit s tím, co se v mezidobí událo.
Jak jsem tehdy v článku popisoval, zareagoval jsem na komentář našeho dolnobřežanského starosty a stínového ministra financí za STAN Věslava Michalíka na jeho příspěvek na Facebooku, ve kterém se pozastavoval nad škodami černou zvěří v okolí místního hřbitova a nad podle jeho názoru neschopností myslivců těmto škodám předcházet. V komentáři se pan starosta dotkl i tématu potřebné změny legislativního rámce pro výkon práva myslivosti. A jak jsem tehdy uvedl, pan starosta mě kontaktoval s návrhem našeho osobního setkání.
Jelikož neznám myslivecká sdružení v okolí Dolních Břežan a chtěl jsem být na setkání co nejlépe připraven, využil jsem opět sílu Facebooku a podařilo se mi zkontaktovat se s Jaroslavem Hrubým z libeřského mysliveckého spolku, který je shodou okolností i členem Dozorčí rady ČMMJ a k tomu ještě i starostou sousední obce Libeř. Dne 23. dubna dopoledne, ještě před schůzkou s panem Michalíkem, jsem se s panem Hrubým sešel a společně probrali situaci mysliveckých spolků na dolnobřežansku, aktivity ČMMJ v souvislosti se škodami zvěří a další podobná témata. Pan Hrubý se bohužel mé schůzky s panem Michalíkem nemohl osobně zúčastnit, ale jelikož se s panem Michalíkem osobně zná, domluvil si s ním jiný termín, ve kterém se měli oba pánové setkat.
A jak mé setkání s panem Michalíkem proběhlo?
Osobně si myslím, že naše diskuse byla věcná a v otevřené a přátelské atmosféře. Snažil jsem se předložit konkrétní argumenty a příklady toho, proč ke škodám dochází, jaký je legislativní rámec boje proti škodám a co v reálném životě myslivců znamená „tlumení černé zvěře“.
Osobně si myslím, že prezentované názory pana starosty jsou typické pro většinu laické veřejnosti – na základě částečných společenských předsudků o myslivosti a myslivcích, s minimem znalostí legislativy či etologie zvěře je názor prezentovaný panem starostou vcelku dalek realitě. Nerad bych, aby toto tvrzení bylo bráno nějak osobně, ale beru toto jako pragmatické konstatování stavu.
Pan starosta argumentoval snahou otevřít diskusi na téma myslivosti a škod zvěří a podle jeho názoru pro začátek této diskuse nedostatek informací a argumentů jako negativum jeho postoje nevidí.
Já sám osobně, z pohledu voliče a obyvatele naší obce, vidím takovýto názor jako nešťastný, a to u jakéhokoliv politika, o to více pak u politika takového formátu, jakým pan Michalík je.
A v diskusi s některými obyvateli naší obce se mi to potvrdilo – lidé berou našeho pana starostu jako klíčového názorového lídra a jeho komentář, ač měl jen „diskusi vyvolat“, byl vnímán víceméně jako konstatování stavu.
Konkrétním výsledkem našeho setkání byla dohoda na tom, že v případě materiálů, které STAN bude zpracovávat či připomínkovat, připravím panu Michalíkovi můj osobní komentář. Pokud se mě ale zeptáte, zda se mi během našeho setkání podařilo, aby pan starosta svůj názor změnil, tak bohužel takovýto pocit z jednání nemám.
Následně po našem setkání, kdy jsem emailem panu starostovi ještě poděkoval za schůzku a znovu nabídl jakoukoliv další podporu v oblasti myslivosti, pan Michalík přislíbil téma probrat s jeho kolegou Petrem Haladou. Sám jsem byl zvědav, zda slib splní, a pokud ano, jak tedy bude naše diskuse dále pokračovat.
Za dva týdny po mé schůzce se s panem Michalíkem sešel i pan Hrubý a podle jeho slov mělo i toto setkání víceméně stejný obsah i průběh.
Čas plynul dále a já téměř zapomněl na slib od pana starosty. Asi v polovině května mi ale zazvoní telefon, ve kterém se představil Petr Halada, starosta obce Kamýk nad Vltavou, ale také středočeský zastupitel za STAN a předseda komise pro spolupráci s městy a obcemi. Během telefonátu jsem se dozvěděl zajímavou informaci – jako předseda této komise pan Halada pořádá pravidelné telekonference se zastupiteli místních samospráv, během kterých se probírají vybraná témata. Těchto telekonferencí se v průměru účastní 50 až 400 účastníků! Zároveň mi pan Halada navrhl zorganizovat takovouto telekonferenci na téma myslivost, škody zvěří a legislativní rámec pro řešeni škod zvěří. Upřímně, málem se mi podlomila kolena, když jsem slyšel, jak velký dosah může tato konference mít.
Aktuálně mám již potvrzen říjnový termín, kdy se tato dvouhodinová telekonference bude konat. Samozřejmě neplánuji, že budu myslivce sám zastupovat – s panem Hrubým jsem již předběžně o organizaci této akce a jejím zastřešením ČMMJ hovořil, podobně ale i s Kamilem Zahradníkem z Lesnicko-dřevařského vzdělávacího institutu, který má s organizací podobných akcí praktické zkušenosti. A čtenáře Myslivosti touto cestou prosím, abyste nám drželi palce, aby dopad této akce byl co nejlepší. Samozřejmě budu o jejím průběhu následně informovat.
Když se ale vrátím zpět k prvopočátku této mé aktivity, celý vývoj a minimálně alespoň dílčí úspěch je podle mě založen právě na tom, že vhodnou formou a připraveným obsahem může i sám jedinec iniciovat pro myslivost a mysliveckou veřejnost prospěšné aktivity, které snad napomohou zajistit pro naši českou myslivost perspektivní budoucnost.
Na straně druhé ale mám otázky, na které by bylo dobré, aby si odpovědělo především vedení ČMMJ. Jak dobré PR vlastně ČMMJ má? Proč ČMMJ o této možnosti kontaktu s tak velkou skupinou zastupitelů samospráv nevěděla? Nebo věděla, ale nic nepodnikala? Pan Halada neví, zda podobná funkce, jakou má on, existuje i v jiných krajích, ale minimálně je to možnost, jak zreplikovat a možná i dále rozvinou „středočeskou“ iniciativu i v jiných krajích.
Závěrem snad jenom zopakování toho, co jsem psal v mém minulém článku – vše je o lidech, o vzájemné komunikaci a snaze se dohodnout. Nemusíme mít stejné názory, ale můžeme pragmaticky a slušně se snažit o to, aby druhá strana svůj názor a postoj změnila. A je jedno, zda to iniciuje jedinec či nějaká skupina.
Za hlubší zamyšlení pak stojí otázka, proč musí jednotlivci suplovat ČMMJ, která by díky své pozici a snad i síle měla možnosti takovéhoto intenzivního navazovaní komunikace sama aktivně vyhledávat a řídit. Bohužel pozitivní pohled v tomto směru na vedení ČMMJ zrovna nemám.
Aleš MAXA