Praxí ověřená preferovaná dužnatá krmiva
Jak jsem již uvedl v minulém čísle, velice významnou a vítanou složku potravy pro srnčí zvěř představují dužnatá sacharidová krmiva.
Dužnatá krmiva zastupují skupinu zahrnující krmiva s vyšším obsahem vody, nízkým zastoupením hrubé vlákniny a vyšším obsahem energie.
Mezi běžně dostupná dužnatá krmiva používaná k přikrmování srnčí zvěře lze zařadit krmnou řepu, krmnou cukrovku, brambory, hlízy topinamburu, krmnou mrkev, krmnou kapustu, krmné zelí, vybrané druhy ovoce (jablka, hrušky apod.), jablečné výlisky, popř. další nezávadné dužnaté „odpady“ potravinářského průmyslu.
V případě dlouhodobého skladování dužnatých krmiv je nutno zabezpečit podmínky, aby krmivo přes zimu nezmrzlo a nezplesnivělo. Optimální teplota skladování dužnatých krmiv je 2 až 4 °C. Pokud dojde k mechanickému narušení povrchu dužnatého krmiva (řepy, hlízy, jablka apod.) je takové krmivo již jen krátkodobě skladovatelné a je nutno ho zvěři předložit přednostně.
Na exponovaná krmeliště by se dužnatá krmiva měla předkládat jen v množství, která je zvěř schopna zkonzumovat v průběhu několika dnů. V žádném případě není dobré navážet velké hromady, ve kterých povětrnostními vlivy a zejména působením černé zvěře dochází k nutriční degradaci a následnému biologickému znehodnocení.
Krmná cukrovka, krmná řepa
Z našich dostupných řep je srnčí zvěři možné předložit řepu cukrovku, která oproti řepě krmné má vyšší obsah energie a zároveň i vyšší obsah sušiny.
Stěžejní předností cukrovky je skutečnost, že díky vysokému obsahu cukru dobře vzdoruje nízkým teplotám pohybujícím se hluboko pod bodem mrazu. Na rozdíl od krmné řepy se tedy cukrovka může bez nutriční degradace zkrmovat přes celé zimní období.
Pro krmnou řepu je charakteristický nižší obsah vlákniny a vysoká stravitelnost organické hmoty, z hlediska energie má asi 1/8 energetického obsahu ječmene či pšenice. Mezi její přednosti patří zejména příznivé dietetické vlastnosti.
V souvislosti s přikrmováním těmito druhy dužnatých krmiv je nutno vědět, že při nadměrném příjmu mohou vyvolat acidózu, tedy překyselení bachorového obsahu, a to se všemi negativními důsledky pro zdravotní stav jedince.
Při zkrmování řepy je tedy velmi důležité postupné navykání a pokud možno zamezit nadměrnému a nekontrolovatelnému příjmu zvěří. Za odstrašující případy myslivecké praxe a velice nezodpovědné chování některých myslivců považuji navážení velkých hromad řepy či jiných dužnatých krmiv, resp. odpadů ze zpracovatelského průmyslu, na krmná stanoviště. Kvanta navezeného krmiva není srnčí zvěř (ale ani ostatní druhy spárkaté zvěře) schopna včas zkonzumovat, a tím dochází k nutričnímu znehodnocení a dynamickému rozvoji plísní a hnilobných procesů.
Myslivecká praxe nám ukazuje, že srnčí zvěř řepu ráda konzumuje i při nízkých teplotách, tedy když je tzv. „na kost“ zmrzlá. Jakmile však bulva krmné řepy vlivem vyšších teplot rozmrzne a povolí, radikálně změní konzistenci a strukturu, a to včetně svojí přirozené barvy. Takto nutričně degradované a zdravotně závadné krmivo je nutno okamžitě od krmelišť odstranit.
Myslivecké praxe nám také ukazuje další poznatky a skutečnosti, a to v tom směru, že v některých honitbách nejeví srnčí zvěř o řepu patřičný zájem a chodí kolem ní takřka bez povšimnutí. To platí zejména v lesních oblastech, kde není srnčí zvěř na řepu dlouhodobě zvyklá a nezná ji.
V těchto honitbách je nezbytně nutné řepu nejprve „nasekat“ na menší kousky a srnčí zvěři předložit v menším „návykovém“ množství, které je schopna brzy bez nutriční degradace zkonzumovat. Jakmile si srnčí zvěř na toto krmivo zvykne, můžeme ho pak předkládat bez nutnosti předchozí „fragmentace“.
Z výše uvedených důvodů je tedy nutno zvážit všechna negativa a pozitiva zkrmování řepy, a to i včetně potenciálních zdravotních rizik způsobeným nadměrným a nekontrolovatelným příjmem zvěří. V té souvislosti je třeba se zodpovědně rozhodnout, zda řepu systematicky zařadit do jídelníčku srnčí zvěře či nikoliv.
Krmná mrkev
Mezi významnou a srnčí zvěří velice preferovanou dužnatou okopaninu patří krmná mrkev. Krmná mrkev je dieteticky velmi vhodným krmivem obsahující vysoký obsah vitamínů a minerálů. V oblasti preference dužnatých krmiv mám experimentálně zjištěno, že tomuto krmivu dává srnčí zvěř přednost i před bramborem, řepou či dokonce jablky.
Jako u každého krmiva, tak i zde, je nutné předkládat jen dávku, kterou je zvěř schopna během několika dní zkonzumovat. Krmnou mrkev je pro srnčí zvěř dobré nasekat na menší kousky a předkládat do předem připravených truhlíků či krmných lavic. Tím se předejde nežádoucí kontaminaci s podkladem a výkaly zvěře, což by bezpochyby vedlo k rozvoji plísní a zdraví škodlivých mykotoxinů.
Krmná mrkev se u
pěstuje ve dvou odrůdách – žlutá a červená , u nás jednoznačně dominuje žlutá odrůda Táborská. Její dietetická významnost spočívá především v obsahu beta-karotenu, který je u červené formy vyšší. Kromě jiných předností má mrkev i vysoký obsah vodorozpustných vitamínů, xantofylů a éterických olejů.
Tak jako u ostatních druhů krmiv, tak i zde se na její zkrmování musí zvěř postupně navyknout. Z důvodu specifického tvaru této dužnaté pochutiny je dobré krmnou mrkev srnčí zvěři nasekat na menší kousky.
Brambory a topinambury
Hlízy brambor obsahující 20 až 25 % sušiny (zejména škrobu), 1,2 % stravitelných dusíkatých látek, bílkovinu tuberin a glykosid solanin.
Z potravinářského hlediska se vyznačují příznivými dietetickými a mírně projímavými účinky. Krmné okopaniny představují dobře stravitelnou organickou hmotu s vysokým obsahem dobře přijatelných a využitelných sacharidů, nízkým až středním obsahem vlákniny a výbornou stravitelností.
Jedním z dalších významných dužnatých krmiv, která jsou v oblasti výživy opomíjeny, jsou topinambury. Srnčí zvěř je ráda konzumuje v zelené formě, tedy jako nadzemní hmotu, ale také v podobě podzemních dužnatých hlíz.
Topinambur obsahuje celou řadu významných nutričních látek, např. polysacharid inulin, který je zdrojem energie pro symbiotické střevní bakterie a vitamíny A, B1, B2, C a D.
Ve vztahu k vyhodnocovaným stupňům preference v závislosti na chuťové atraktivitě a odběru se však tyto druhy okopanin vyznačují nižším stupněm preference.
Krmná kapusta
Dalším z významných a nutričně vydatných dužnatých krmiv, která srnčí zvěř ráda přijímá a která v oblasti přikrmování stále více upadá v zapomnění, je krmná kapusta.
Jedná se o krmivo bílkovinné povahy s výbornými dietetickými vlastnostmi, obsahující velké množství karotenů a xantofylů. Dnešní pěstované odrůdy mají vysoký obsah sacharidů, a proto velmi dobře odolávají teplotám pohybujícím se hluboko pod bodem mrazu.
Myslivci výjimečně kapustu pěstují na zvěřních políčkách, kde ji cíleně nechávají na stojato až do začátku zimního období. Pokud má kapusta dostatek místa, bohatě se olistí a vytvoří silný košťál. Srnčí zvěř ji pak postupně odebírá a v době nouze jí poskytuje výtečnou přirozenou dužnatou potravu. Zejména v zimním období je krmná kapusta významným zdrojem tekutin.
Zvěřní políčko s krmnou kapustou působí pro srnčí zvěř doslova jako magnet. Praktické zkušenosti z volných honiteb nám ale ukazují, že pokud políčko není zabezpečeno proti zaječí a jiné zvěři, jsou sazeničky kapusty většinou „zlikvidovány“ dříve, než stačí přirozenou cestou vyrůst.
Na připojených snímcích je zachyceno velice praktické zvěřní políčko s krmnou kapustou a postupný odběr zachycený v listopadu, prosinci a únoru.
Bohužel musím říci, že atraktivnost a významnost krmné kapusty stále více ustupuje do pozadí, a jak nám ukazuje naše současná praxe, „přebíjejí“ ji rozsáhlé lány s hospodářsky a ekonomicky významnou řepkou olejkou, která je pro srnčí zvěř v zimním období velice atraktivní a všude dostupná. Její nadměrná konzumace má však nedozírné následky na zdravotní stav srnčí zvěře a troufnu si tvrdit, že je klíčovým faktorem jejího celkového úbytku a zejména zhoršení chovné a trofejové kvality populací srnčí zvěře.
Krmná kapusta je dvouletá rostlina, která v prvním roce vegetace poskytuje vysoké výnosy píce a ve druhém roce sklizeň semen. Velmi dobře vzdoruje nízkým teplotám, aniž by utrpěla její nutriční hodnota.
Lodyha krmné kapusty dorůstá délky okolo 1,3 m a bývá olistěna velkými šťavnatými listy. Hlavní kůlový kořen proniká až do hloubky až 1 m. Krmná kapusta poskytuje zelenou pastvu po celou zimu, a to bez snížení její nutriční hodnoty. Krmnou kapustu je možné, stejně tak jako ostatní krmiva, silážovat například se senem, kukuřicí nebo i jablečnými výlisky.
Negativní dopady na zdravotní stav při nadměrném příjmu
V souvislosti s tímto krmivem bych rád upozornil na jednu velice důležitou skutečnost. Stejně tak jako ostatní brukvovité plodiny, obsahuje krmná kapusta antinutriční látky, které v případě překrmení mohou zvěři způsobit vážné zdravotní potíže. Proto je nutné zabezpečit, aby ji zvěř nepřijímala jako jediné a hlavní krmivo!
Krmná kapusta, stejně tak jako např. řepka olejka, obsahuje aminokyselinu S-methylcisteinsulfoxid (SMCO), glukosinoláty a dusičnany. Při nadměrném příjmu může mít kapusta velmi negativní dopad na zdravotní stav jedince.
K prvním pozorovaným příznakům zkrmování velkého množství kapusty patří nechutenství a apatie, dále může docházet i k poruchám reprodukce, lézím na játrech a ledvinách, světloplachosti, resp. k poklesu všech produkčních schopností apod.
Nejzávažnější poruchou je tzv. hemolytická anémie, způsobená SMCO. Hemolytická anemie probíhá v cyklech plného průběhu onemocnění a částečného a dočasného zotavení. Úplného uzdravení lze dosáhnout jedině tehdy, když zvěř přestane kapustu konzumovat. V tomto směru je ale velmi obtížné dopředu odhadnout zdravotní rizika, která nastanou v případě nadměrného příjmu kapusty.
V dnešní době již existují odrůdy, v kterých je obsah SMCO nižší, ale to nemění nic na skutečnosti, že kapusta nesmí být podávána jako jediné a hlavní krmivo. Podíl v krmné dávce by u srnčí zvěře neměl přesáhnout 30 % z celkové sušiny. Z myslivecké praxe dobře víme, že tomuto optimálnímu a co do množství akceptovatelnému limitu lze dosáhnout u volně žijící zvěře jen velice stěží.
V souvislosti s dužnatými krmivy je nutno vědět, že všechna dužnatá krmiva jsou, podobně jako obilné produkty, charakteristické nízkým obsahem strukturální vlákniny a vysokým obsahem lehce stravitelných sacharidů. Nadbytečný přísun těchto krmiv muže způsobit acidózu trávicího traktu se všemi negativními důsledky pro zdravotní stav jedince.
Dužnatá krmiva jsou sice bohatým zdrojem energie, ale je třeba pamatovat na to, že je zvěř nikdy nesmí přijímat jako jediné a hlavní krmivo!
Jmelí
Každý ho zná v souvislosti s Vánocemi, ale málokterý myslivec ví, že jmelí kromě svého magického kouzla je i možnou, a dokonce velmi oblíbenou a nutričně významnou doplňkovou potravou srnčí zvěře. Když jsem tento fakt poprvé uvedl ve své knize, někteří čtenáři se pohoršovali a upozorňovali mě, že jmelí je jedovaté a nelze ho uvádět jako doplněk stravy v oblasti výživy. To je však naprosto zcestný mýtus, který je načase natrvalo vyvrátit! Jedovaté jsou pouze plody jmelí, tedy ony notoricky známé bílé a lepkavé bobulky. Ale ty spárkatá zvěř nikdy nezkonzumuje!
Chuťovou atraktivitu jmelí ve vztahu k stupňům preference a paralelně i zdravotnímu stavu jsem ověřoval v rámci svého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře v oblasti výživy.
Mohu jen potvrdit, že krmivářské pokusy, při kterých bylo jedincům v experimentálních výbězích cíleně předloženo jmelí, proběhly s velice dobrým výsledkem a bez jakékoli újmy na zdravotní stav a kondici jedince.
Tyto skutečnosti můžeme nakonec pozorovat i ve volné přírodě. Praktické zkušenosti nám jasně ukazují, že když se v honitbě, kde se hospodaří se srnčí zvěří, porazí strom, na jehož větvích parazituje jmelí, jsou lístky této plodiny po nalezení zvěří většinou ihned zkonzumovány. A jedovaté kuličky zůstávají na stoncích vidličnatého kmínku vždy nedotčeny!
Navzdory skutečnosti, že mnohé odborné publikace se o jmelí ve vztahu k výživě zvěře nezmiňují, je možné ho zařadit mezi významný doplněk stravy vyznačující se zdrojem živin a dalších nutričních látek.
Z důvodu velmi omezené produkce stromu a velmi obtížné dostupnosti se jmelím prakticky v žádné honitbě asi nepřikrmuje. Jmelí je z pohledu výživy sice těžce dostupnou, avšak velice atraktivní a oblíbenou doplňkovou potravou. V oblasti preference jednotlivých druhů krmiv mám experimentálně zjištěno, že jmelí (v čerstvé formě) dosahuje z hlediska obliby přední příčky, tedy úrovně fermenovaných jeřabin s jablečnými výlisky.
Botanické druhy, vlastnosti a charakteristiky jmelí
Jmelí je celoročně zelený poloparazit, který roste v korunách jehličnatých a listnatých stromů. Ve střední Evropě se objevuje především na akátech, lípách, habrech, jasanech, javorech, jeřábech, topolech, vrbách, borovicích, jedlích a ojediněle i na smrcích. Jmelí můžeme spatřit i na jabloních, výjimečně na ořešácích a meruňkách.
Jmelí není s hostitelským stromem spojeno žádnými pomyslnými „kořeny“, jak se mnozí myslivci domnívají. Namísto kořenů má jmelí vyvinuty savé orgány, kterými rostlina prorůstá kůrou hostitele a napojuje se na jeho „cévní“, tedy mízní systém. Kmínek je proto krátký, pravidelně se vidličnatě větvící.
Plodem jmelí je jedovatá bílá nebo nažloutlá bobule, která je pohmatem elastická a výrazně lepkavá. Kvete od března do května.
Semena jmelí bývají obvykle roznášena drozdovitými ptáky, přičemž semena, která prošla zažívacím traktem ptáka, vykazují podle botaniků výrazně vyšší klíčivost.
Jmelí odebírá dřevině, na které parazituje, roztok minerálních látek, ale jak nám ukazuje praxe, svého hostitele nijak zvlášť nepoškozuje, ani ho neomezuje v růstu. Naproti tomu je možné se domnívat, že svému hostiteli předává část svých specifických látek, které strom chrání proti živočišným škůdcům a houbovým nákazám.
Na celém světě existuje přibližně stovka botanických druhů jmelí. V naší republice se vyskytuje pouze jmelí bílé. Jsou však rozlišeny tři jeho podruhy: Jmelí bílé pravé (
Viscum album subsp.
album), které roste na dvouděložných dřevinách (např. lípa, topol, jabloň, akát, javor, jeřáb, vrba, bříza, meruňka, hloh, dub aj.), jmelí bílé borovicové (
Viscum album subsp.
austriacum), které roste na borovici a smrku ztepilém, a jmelí bílé jedlové (
Viscum album subsp.
abietis), které roste jen na jedli bělokoré.
Jmelí je nejen významným doplňkem stravy pro spárkatou zvěř, ale má i nedocenitelné léčivé účinky. V lidovém léčitelství se jmelí používá jako pomocný prostředek při vysokém krevním tlaku a kromě této skutečnosti má i uklidňující účinek na srdeční činnost. Laboratorně byly prokázány i určité protinádorové účinky.
Jmelí působí močopudně, tlumí bolesti hlavy, pomáhá při závratích, zastavuje krvácení, reguluje vylučování žluči a upravuje činnost slinivky. Užívá se též při zvýšené činnosti štítné žlázy, při křečových žilách nebo bércových vředech. Pomáhá i při některých formách senné rýmy a aktuálně se objevuje jako podpůrný prostředek při léčbě rakoviny. Výtažky ze jmelí využívá i celosvětový farmaceutický průmysl.