Škody působené na zvěři při provádění rostlinolékařské péče byly přičítány, zejména v minulosti podle Durdíka (1982), nedodržením správné praxe používání přípravků, také z důvodů přípravy větších dávek a především silnějších koncentrací.
Důvody, proč škody na zvěři vznikají v dnešní době, kdy proklamujeme snižování aplikace účinné látky, precizní zemědělství a samochodnou speciální zemědělskou techniku, jsou rámcově totožné s minulostí.
Pesticidy v tělech zvířat byly identifikovány a následně monitorovány mnohými autory (např. Bukovjan a kol. 2014, Hruška 2022). Právě Hruška (2022) díky analýzám moči (rzi) zajíce polního přímo specifikoval a charakterizoval jím identifikované účinné látky pesticidů, u kterých se předpokládá vliv na snižování početních stavů dříve hojného zajíce polního (L
epus europaeus Pall.). Uvádí, že nalezené spektrum je velmi široké a koncentrace jsou velmi významné. Údaje o přímé či chronické škodlivosti těchto látek však neuvádí.
Bakoš a Hanuš (1982) poukazovali v minulosti na problematické insekticidy, zvyšování používání morforegulačních látek v obilninách a desikace k usnadnění mechanizované sklizně některých plodin. V 90. letech minulého století, kdy se tyto přípravky již hojně používaly, neměly selektivní účinek, tedy přípravky působily a působí toxicky na cílové rostliny, škůdce, ale také na jiné druhy živočichů, které sdílejí stejný biotop nebo stanoviště.
Známé jsou účinky těchto přípravků na ochranu rostlin (pesticidů) především na lovnou zvěř; přípravky pronikají do organismu zvěře, narušují jeho funkci tak, že dochází k otravám a úhynům, převážně drobné zvěře.
Nebezpečné nejsou jenom insekticidy (dříve na bázi organického fosforu) a rodenticidy, které vyvolávají akutní otravy a následně hromadné úhyny cílových škůdců, ale také jejich predátorů včetně necílové drobné zvěře; o těchto se dlouhodobě diskutovalo především v souvislosti s následnou aplikací Stutoxu tzv. „rozhozem“ na dílech půdních bloků v době prokazatelného přemnožení hrabošů v letech 2019, 2020 a částečně i v roce 2021.
Za zdravotní poruchy je považována též „množina“ problémů zdravotního stavu zvěře, ke kterým dochází po konzumaci pícnin a plodin přehnojených dusíkatými hnojivy (např. methemoglobinémie).
Otravy se podílejí například u zajíce polního podle Štěrby (1982) na 3,6 % celkových příčin ztrát (byly hodnoceny pouze exaktně chemicky prokázané otravy); z toho otrava způsobená průmyslovými hnojivy byla 7,5 %, otrava návnadovými jedy s obsahem fosfidu zinku 1,2 %, otrava Endrinem 2,4 % (v minulosti používaný insekticid, rok 1975). Největší množství otrav, tj. 88,9 % bylo však způsobeno desikačním prostředkem, herbicidem „Reglone“.
Patologicko-anatomicky typickým nálezem byly zákaly rohovky s následným oslepnutím. Otrava měla chronický průběh, kadavery zajíců byly silně vyhublé, specifické patologicko-anatomické změny na vnitřních orgánech nebyly zjištěny. Z technických důvodů však chemický průkaz přípravku „Reglone“ s účinnou látkou dikvat-dibromid v orgánech zajíců nebyl možný ( Štěrba 1982).
Jaké pravidla musí dodržovat rostlinolékaři při aplikaci přípravků na ochranu rostlin?
Činnosti praktikované při rostlinolékařské péči jsou regulovány požadavky obsaženými v zákoně č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči, v platném znění; tento zákon zapracovává příslušný předpis Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie a upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob týkající se zejména ochrany rostlin a rostlinných produktů proti škodlivým organismům a poruchám a omezování nepříznivého vlivu škodlivých organismů a použití přípravků a pomocných prostředků na zdraví lidí, zvířat a na životní prostředí.
Další významné regulace jsou obsaženy v zákoně č. 449/2001 Sb. o myslivosti, v platném znění, nejvíce v části „Ochrana myslivosti“, kde jsou uvedeny povinnosti pro vlastníky a nájemce pozemků a požadavky, které směřují k uživatelům honiteb.
Zde se uvádí, že k zabránění škodám působeným na zvěři (předcházení a následně minimalizování) při obhospodařování honebních pozemků jsou povinni vlastníci, popřípadě nájemci honebních pozemků oznámit s předstihem uživateli honitby dobu a místo provádění zemědělských prací v noční době a
především použití chemických přípravků na ochranu rostlin.
Uživatelé honiteb jsou povinni provést po takovém oznámení vlastníků, popřípadě nájemců honebních pozemků podle § 10 odst. 3 písm. a) potřebná opatření k záchraně zvěře.
Zvěř je dále chráněna na základě požadavků uvedených v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Podle těchto právních požadavků jsou fyzické a právnické osoby povinny při provádění právě zemědělských a lesnických prací postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.
Povinnost plnit tyto požadavky a nesnižovat biodiverzitu je zemědělcům zdůrazňována i jako jeden z požadavků tzv. Cross Compliance.
Na základě těchto požadavků by mělo tedy zákonitě ze strany zemědělců před aplikací přípravků na ochranu rostlin téměř vždy předcházet:
- „hodnocení“ dotčeného dílu půdního bloku právě i s ohledem na biodiverzitu, tedy s ohledem na „život“, který se na plánované ploše pro aplikaci pesticidů nachází; obsluze mechanizace (postřikovačů) musí být s ohledem na volně žijící zvěř známo, kdo a jakým způsobem využívá dotčený biotop, v jaké době a jakým způsobem, tedy, zda se na zemědělské půdě hnízdí, zda se kladou mláďata, kde a v jakém počtu;
- stanovení jasných pravidel předcházejících škodám na zvěři ze strany těch, kteří rozhodují, s jakým přípravkem, jakou technikou, kdy se na pole pojede a jak se rostlinolékařská péče uskuteční;
- proaktivní komunikace a následné informování určené a kompetentní osoby zastupující myslivecky hospodařící subjekt;
- seznámení obsluhy zemědělské techniky mechanizace s environmentální bezpečností aplikace přípravků; zde se jedná zejména o identifikaci nebezpečnosti, o toxikologické informace, opatření na ochranu životního prostředí v souvislosti s biodiverzitou hodnocenou na daném dílu půdního bloku; kde při aplikaci přípravků hrozí již uváděný konflikt se zvěří (poškození hnízdiště, zranění či otrava zvířete či nechtěné poškození samotného biotopu tvořící životně důležitý prostor pro zvěř např. v případě desikace;
- instalace účinného monitorovacího nebo plašícího zařízení, pokud je k dispozici na používanou zemědělskou techniku (např. identifikace zvěře a následná regulace – neaplikace přípravku na necílovou plochu či živočicha)
V souladu s tímto přístupem by ze strany mysliveckých hospodářů mělo býti běžnou praxí:
- provádění systematického monitoringu volně žijící drobné zvěře a jiných významných zástupců fauny v užívaném agroekosystému (např. juvenilních jedinců zvěře srstnaté a polních ptáků),
- intenzivní a prokazatelné komunikování mezi hospodařícími myslivci a zemědělci tak, aby bylo známo „kde a kdy“ ze strany škod na zvěři může být problém při aplikaci pesticidů
- aktivní přístup ve vyznačování hnízdišť na dílech půdních bloků, kde lze očekávat konfliktní aplikaci přípravků na ochranu rostlin,
- zajištění vypuzování dospělé zvěře a odchyt/fixace juvenilních jedinců (např. nově narozených zajíců ) před aplikací pesticidů působícími možně poškození, kontaminace a otravy či jejich nechtěné usmrcení.
Jaká je praxe při předcházení škod na zvěři při provádění rostlinolékařské péče
Mezi nejzávažnější problémy, které se „pojí“ se škodami působenými na zvěři při aplikací pesticidů, řadíme především její management na straně zemědělců vedoucí k nesprávné „organizaci“ prováděných aplikací přípravků na ochranu rostlin bez znalosti místních podmínek a související biodiverzity, porušení právních požadavků ze strany uživatelů honebních pozemků, nekomunikaci zemědělců s myslivci jako uživateli honebních pozemků a také neplnění povinností ze strany uživatele honebního pozemku - tedy absence aktivit myslivců po oznámení plánovaného výkonu konfliktní činnosti, kterou aplikace přípravků bezesporu je (Marada et al., 2011).
Například výše uváděný přípravek Reglone se dodnes používá jako desikant pro porosty vojtěšky, svazenky vratičolisté a pelušky. Přípravek je zdraví škodlivý při požití, dráždí kůži, může vyvolat alergickou kožní reakci a způsobuje vážné podráždění očí. Je toxický při vdechování, může způsobit podráždění dýchacích cest a způsobuje poškození orgánů při prodloužené nebo opakované expozici. Je též vysoce toxický pro vodní organismy, a to s dlouhodobými účinky.
Posklizňové zbytky ošetřených rostlin musí být buď zaorány nebo odstraněny z pozemku a zlikvidovány. Zbytky ošetřených rostlin nesmí být použity ke zkrmování nebo podestýlce hospodářských zvířat.
Děje se tomu ale tak po aplikaci desikantu?
Uvědomují si myslivci, že pokud je ošetřená rostlina nevhodná pro zkrmování hospodářských zvířat, je problematická i pro spárkatou zvěř a jiné býložravce?
Není ale v centru pozornosti pouze desikant Reglone. V současné době se například v polních honitbách aplikují herbicidy do kukuřice (např. herbicid ve formě olejové disperze tiFF 040 0D, který obsahuje Thifensulfuron – methyl 40g/l ), dále regulátory růstu do obilnin za účelem rychlého zkrácení a zpevnění rostlin (např. Flordex 660 obsahuje Ethefon) a v neposlední řadě fungicidy pro řepku a pšenici s cílem dosažení ochranného účinku na klasové fuzariózy a morforegulační účinek v řepce (např. přípravek Dirigent obsahuje směs octanoic acid-decanoic acid-N, N-dimethylamide, tebukonazol ISO a difenoconazole)
Tyto běžně používané přípravky zejména dráždí kůži, způsobují vážné poškození očí, jsou zdraví škodlivé při požití, při styku s kůží, při vdechování a vysoce toxické pro vodní organismy. Tedy jsou zdraví škodlivé i na volně žijící živočichy, hlavně drobnou zvěř, zejména zajíce, pokud jsou „aplikovány“ mimo cílovou rostlinu. Jak ale zajistit odpovídající aplikaci přípravku v porostu, ve kterém mají svůj životní prostor druhy polních živočichů? Jak je možné zajistit, aby při aplikaci přípravku na porost polní plodiny nebyl zasažen také v poli žijící zajíc? Odpověď je opravdu těžko hledat…
Závěr
Tento článek není, a ani nemůže být, komplexním řešením problému, ale naznačuje cesty, které by měly být při řešení problémů využívány. V souladu s tímto je třeba hledat další vhodná opatření především v oblasti snížení aplikace používaných účinných dávek a výzkum nových environmentálně bezpečných zemědělských strojů a techniky. Velmi důležitý ale je také výzkum biologických metod ochrany rostlin, kdy právě odpovídající stavy drobné zvěře mohou být funkčním nástrojem snižování početnosti planě rostoucích rostlin v monokultuře tržních plodin a také regulátory škůdců kulturních rostlin.
Návrhy opatření či nové prvky myslivecké péče s intenzivním zemědělským hospodařením využívajícím aplikaci pesticidů pro léta budoucí však, až na výjimky, absentují.
Ve zmiňovaných 90. letech minulého století bylo doporučováno rozšíření a zkvalitnění farmových chovů bažantů s cílem zazvěřování honiteb, zákaz lovu samičí populace bažantů, povolení lovu vybraných dravců (káně a jestřába lesní) a zaměření lovu na tlumení zvěře myslivosti škodící. Obdobně se uvažovalo i s koroptví polní (
Perdix perdix), kdy například v tehdejší Slovenské republice (součást Československa) bylo doporučováno vybudovat farmový chov, který by jako součást výzkumu plnil roli pastevního odchovu koroptví jako jeden ze způsobů biologické metody ochrany zemědělských kultur.
Je třeba tedy zvýšit důraz na biologické metody ochrany rostlin, které jsou jednoznačně správnou cestou, jak snižovat množství používaných a pro životní prostředí konfliktních přípravků na ochranu rostlin.
Zásadní podmínkou biologických metod ochrany rostlin je ale odpovídající životní prostředí zvěře, stabilní agroekosystém, který tvoří vedle dílů půdních bloků určených pro zemědělské hospodaření zaměřené na produkci potravin a krmiv také plochy pro predátory škůdců těchto plodin. Proto je třeba do polní krajiny začlenit ekologicky zaměřené kompenzační plochy typu biopásů, biocentra, biokoridory, zatravněné průlehy a dráhy soustředěného odtoku, mokřady, tůně a jiné interakční prvky územních systémů ekologické stability včetně velmi významných polyfunkčních polních cest.
Veškerá organizační opatření jak ze strany zemědělců a myslivců, tak opatření krajinářsky a agroenvironmentálně zaměřená, musí být podporována i výzkumem v oblasti environmentálně bezpečné a precizní zemědělské techniky. Jak představuje připojený snímek, například na Ústavu zemědělské, potravinářské a environmentální techniky Mendelovy univerzity tým výzkumných pracovníků pracuje na konceptu umožňujícímu aplikovat přípravky na ochranu rostlin a současně chránit biodiverzitu na základě identifikace necílových míst pro aplikaci a tím snížení množství aplikované účinné látky a předcházení zraňování a možných toxikací a otrav volně žijících živočichů.