Sedím v mysliveckém domě, mými hostiteli jsou předseda Radek Hadinec, pětadvacet let fungující hospodář Miloš Hvězda, jednatel Jiří Pavlů, a také momentálně nejstarší člen a autor zmíněné publikace, Jaroslav Pavlů. Ten, kromě jiných aktivit, byl jednatelem spolku v letech 1970 až 2014 a je největším pamětníkem.
Pane Pavlů, sestavil jste brožuru k 80. výročí spolku, klobouk dolů za takové množství informací. Zkuste ale prosím pro začátek popsat stručně, jaké byly prvopočátky místního mysliveckého spolku.
J.P: Já se snažil v knize zaznamenat vše podstatné, aby bylo zachováno v písemné podobě pro budoucí generace. Já sám mám myslivecké geny po dědovi, byl nájemce honitby Horka, já sám pocházím z Podještědí. V roce 1938 nás Němci vyhnali, tak jsem odešel jen s taškou, kde jsem měl čítanku, početnici, kladívko a kleštičky, od té doby Němcům nevěřím. Do spolku jsem vstoupil v roce 1970. Chtěl jsem jít na myslivost, udělal jsem zkoušky do lesnické školy v Trutnově, to bylo v roce 1947, napsali mi ale, že sice jsem zkoušky udělal, ale pro lépe kvalifikované mě nezvali. A ti lépe kvalifikovaní byli partyzáni bez zkoušek.
V roce 1940 vznikl místní myslivecký spolek, ale pravda, už předtím se tu sdružovali myslivci z okolí Lomnice nad Popelkou a z okolí Nové Paky. Nově založený spolek sice Němci uznali, ale dali myslivcům možnost mít jen pět brokovnic. V té době tu bylo hodně zajíců, bažantů, a koroptví, jako kluk to ještě dobře pamatuji.
Honitba byla jen malá, asi 970 ha, byla pronajata za 1200 Kč ročně a šéfem byl sedlák Janata „Dupan“, toho pak jako kulaka zlikvidoval nový poválečný režim. Spolek se jmenoval „Komora“ Libštát, když jedete na Lomnici, tak je tam ohromný les a tomu se říkalo Komora.
Současný myslivecký spolek v této podobě a velikosti vznikl kdy?
J.P: V roce 1984, povinně se tehdy slučovaly honitby. V té době už naše MS Komora jednalo o spojením s MS Jíva Bělá, a jednání byla úspěšná a před závěrem. Úředně nás sloučili s Bělou, Svojkem a Kruhem. Prostě vymysleli hranice na úřadě, zakreslili do mapy a spojili to.
Vznikla tak nová, na tehdejší poměry díky tomu nařízení ideální honitba s obcemi po obvodě a honebními pozemky uprostřed o velikosti 2250 ha.
Od té doby tedy spolek funguje v takové podobě?
J.P: Ne, tak to bylo jen do roku 2014, pak se honitba v dosavadních hranicích rozdělila na dvě. Původní velká honitba sice měla hezkých asi 2250 ha, jenže honitby byly násilně sloučené, sloučení přišlo direktivně, a i proto nikdy výkon práva myslivosti nefungoval tak, jak by měl. V praxi stále stejně zůstávala dvě zázemí, jedno zde v Libštátě a druhá chalupa byla v Kruhu. Tam bylo i kolem dvaceti myslivců. Bohužel se mezi některými myslivci nenašla snaha o spolupráci a domluvu, byly některé neshody, až jsme se domluvili a v roce 2014 se udělaly dvě nové honitby, my jsme zůstali v katastru Libštát, Bělá a Svojek.
Jaká je tedy současná honitba MS Kavkázsko Libštát?
R.H.: Máme rozlohu 1750 ha, z toho je 450 ha les, nadmořská výška je 350 až 420 m. Máme 23 členů a jednoho adepta, všichni jsou místní z těchto třech vesnic, Bělá, Libštát, Svojek, nikdo není odjinud. Věkový průměr máme 52,7 let.
Sedíme v myslivecké chalupě, pokud dobře chápu, tak to byla od prvopočátku základna spolku, ale asi v jiné podobě…
J.P.: Ano, je to naše základna, ale původně tu byl malý domek čp.180, který jsme využívali, od roku 1989 jsme dostali oficiální stavební povolení na jeho přestavbu, do trvalého používání ho máme od roku 1995 a hned jsme ho svépomocí zcela radikálně přebudovali, resp. zbourali a postavili v podstatě nový objekt, který v současné podobě funguje od roku 1996. Slouží nám jako naše společenská, technická a hospodářská základna.
Z hlediska zvěře, hlavní zvěří je…
M.H.: Srnčí zvěř, normované stavy jsou 80 kusů, lovíme to, co máme podle plánu lovit, srnci trofejově lížou bronz. Jelen tu trvale není, občas sem zavítá pár kusů, žádáme každoročně o povolení, ale posledního jelena jsme ulovili před více než sedmi lety. Za éru současného spolku se tu střelilo asi osm kusů jelení zvěře. Mufloni tu také byli, ale začali dělat škody, takže okres Semily nařídil mufloní populaci utlumit, zůstal jen ostrůvek pár kusů na Troskách a Hrubé Skále, něco je ještě na Táboře. Snažíme se ale hospodařit s drobnou zvěří, lovily se tu kachny, někdy se lovilo až 200 kachen. Pak je tu i zajíc, stavy se začínají zvedat, aktuálně jsme nasčítali 95 zajíců. V roce 1970 jsme stříleli 55 zajíců, ještě v roce 1977 jsme jich měli uloveno 136 kusů. Poslední záznam jsou dva zajíci uloveni v roce 2019.
Naopak se loví více lišek, letos se daří a jsme asi na 55 kusech. Kromě lišek jsou problémem krkavci, kousek odtud je skládka v Košťálově, tam táhnou stovková hejna. Ráno táhnou tam a večer se vrací do lesa. Oni se už naučili decimovat mladou zvěř, stejně tak, když ulovíte kus spárkaté, za chvíli je kolem plno krkavců. Vím, že to není problém jenom zde u nás, ale zcela jistě by se mělo k ochraně krkavce přistupovat jinak, už dávno to není nějaký ohrožený vzácný druh.
A co bažant a koroptev?
M.H.: Bohužel v posledních letech nula. Snažíme se stavy drobné zvěře pozvednout. Vloni jsme na jaře vypouštěli 25 kusů bažantí zvěře a koupili jsme také devět zajíců, ale zatímco se stavy zajíců zlepšují, bažanti se do několika měsíců ztratili. Dravci hodně vyloví, na zbytku se podepíše moderní způsob zemědělství, který zvěři vůbec nesvědčí, velká technika, velké rychlosti při sklizních, zvěř nemá šanci. My tu navíc máme bioplynku a díky tomu se pěstuje obrovské množství hmoty na polích a loukách, louky se sekají i pětkrát ročně, to je pro drobnou zvěř jistá záhuba. Začátkem května je už pomalu vše posekané a už v červnu se seká podruhé, hnízda pernaté nemají žádnou šanci.
Jistě i vás tu trápí černá zvěř anebo se mýlím?
M.H.: Černou zvěř normovanou nemáme, škody dělá a lovit se musí. Asi tak před deseti lety se začalo lovit každoročně 50 až 60 kusů, v letošním mysliveckém roce máme uloveno jen 26 kusů. Lovíme půl na půl individuálně nebo na naháňkách. Pořádáme tři až čtyři naháňky ročně a je to mnohdy otázka štěstí, zda vůbec do prasat přijdeme. Letos jsme měli tři naháňky, na všech jsme měli obnovu, prošli jsme celou honitbu, abychom zjistili, kde prasata máme a nenašli jsme ani štětinu. Měli jsme tu k padesáti hostů a neměli jsme jim k lovu co nabídnout.
Ještě že to zachránili naši kuchaři na poslední leči.
Bohužel poslední dva roky je toto realita a asi nejen u nás. Stavy černé šly zcela jistě dolů všeobecně ve více okolních honitbách.
A vývoj z hlediska škod?
M.H.: S nižším stavem černé zvěře je to lepší, dříve jsme byli v situaci, že jsme museli platit zemědělcům škody na bramborách, dělali jsme brigády, abychom si odpracovali škody, rozryté louky, vyrytou zasetou kukuřici, prostě klasika. V poslední době už to není tak vypjaté, když se zemědělec ozve, že má někde na pastvině poryto, musíme se podle toho zachovat a zkusit v místě něco střelit.
Jaké máte vztahy se zemědělci?
R.H.: Máme tady jednu velkou zemědělskou společnost a pak deset soukromých zemědělců, kteří mají do 100 ha. Máme dobré vztahy, snažíme se s nimi komunikovat, když mají nějaký problém, hned to řešíme, jsme domluveni, jakmile vidí čerstvé škody, tak nám volají. My pak můžeme přizpůsobit operativně náš lov v jejich lokalitě, abychom včas škody zarazili. Před vánocemi zemědělcům přidělujeme podíly černé zvěře nebo srnčí v rámci dobrých vztahů, nejen díky tomu jsme poslední roky žádné velké škody platit nemuseli.
A škody na lese, třeba od srnčího na nových výsadbách?
R.H.: Škody v lesích na výsadbách srnčí nedělá nějak extrémní, každý, kdo hospodaří v lesích, tak se snaží ošetřit nátěrem nebo má oplocenky. Pokud někdo problém přesto má, tak je to něco lehčího, přizpůsobíme se, střelíme tam dva, tři kusy a je zase chvíli klid.
Zkuste prosím popsat přístup z hlediska péče zvěř…
M.H.: Máme myslivecké pole, necelé 3 ha, kde hospodaříme v režimu mladý zemědělec, jsme zařazeni do ZIF. Co pro zvěř potřebujeme, tak si tam vypěstujeme anebo se úroda vymění za oves. Pěstujeme i brambory, dodržujeme osevní postup a střídání plodin. Seno si sušíme vlastní, nakupujeme sůl a minerální doplňky. Myslivecké zařízení máme průměrně dvě na člena, většinou jsou to zásobníky, kde se krmení naveze a nenosí se na zádech. Snažíme se předkládat zvěři pestrou nabídku, od místní školy vykupujeme žaludy a kaštany.
Průběžně se také staráme anebo obnovujeme napajedla, vloni jsme opravovali protrženou hráz na jednom menším rybníčku, bohužel tam ale není stálý pramen, během léta vysychá, takže hladina poklesne a zůstane jen kaluž. Snažíme se vytipovat další místa, kde by se mohla držet voda a kde by bylo možné vytvořit napajedlo. Samozřejmostí pro nás je starost o studánky a prameny, pravidelně je čistíme a udržujeme.
Pokud lovíte, získáváte také zvěřinu. Spotřebujete vše sami anebo ji i prodáváte?
J.P. ml.: Vzhledem k tomu, že děláme hodně akcí během roku, pořádáme i zvěřinové hody, na kterých se vaří 400 až 450 porcí, tak zužitkujeme hodně zvěřiny. Obecně se u nás hodně ze zvěřiny takto využije, pokud je přece jen něco navíc, tak je zvěřina rozdělena mezi členy.
Jaká je spolupráce s ostatními místními složkami?
J.P. ml.: Co se týče obecních úřadů všech tří obcí, tak vycházíme perfektně, když potřebujeme pomoci finančně nebo něco uspořádat, tak vždy vyjdou vstříc. Co se týče hasičů nebo fotbalistů, tak se navzájem respektujeme a podporujeme, chodíme na jejich akce, oni přijdou na naše, když jsme potřebovali půjčit vybavení na hody, tak nebyl problém, dělíme se na obecních brigádách. Něco dělají fotbalisté pro les. Vloni jsme s nimi společně odpracovali v obecním lese 200 hodin na úklidu po těžbě. Někteří členové jsou ve více spolcích, hasič je pomalu každý druhý myslivec u nás a sportovci stejně tak.
Pokud si pamatuji, tak jste tu měli vždy velmi agilní dětský střelecký kroužek …
R.H.: Mladé se nám daří získávat z honů a naháněk, snažíme se ty kluky, ve kterých něco vidíme, pozvat k nám na hon, aby něco viděli, aby se rozkoukali a kdo má zájem, tak se chytí a začne se zajímat víc a může z něj být později myslivec. Měli jsme tu střelecký kroužek, bohužel náš člen Mirek Pechánek, který střelecký kroužek založil a dlouhé roky vedl, je v takovém věku, kdy na to nemá sílu a nemá tolik času. Přestože nás je 23 členů, tak se zatím nenašel mezi námi nikdo další, kdo by v tom pokračoval. Je to škoda, děti měly o kroužek zájem, ale nikomu se dobrovolná aktivita nutit nemůže. Každý má spoustu práce, není to dnes jednoduché a o kroužek mladých se musí starat člověk, který k tomu má nejen srdce, motivaci a nervy, ale také dostatek času a prostoru pro takovou náročnou aktivitu.
Pořádalo se zde šest Přeborů ČR mládeže ve vzduchové pušce Libštatská vzduchovka. Začínalo to v kulturáku a pak se to přeneslo do školy, kde byly dvě tělocvičny. Střílelo se i na osmnácti postech najednou, byly čtyři kategorie dívek a chlapců. Byla kolem toho kupa práce, den se to stavělo, připravovalo, vařilo, byla to velká sláva. Mirek chtěl končit, pak přišel covid, vloni se povedlo uspořádat soutěž v Jilemnici, tak snad by mohlo být nějaké pokračování.
Jak vám pomáhá okresní myslivecký spolek a samotná ČMMJ? Kolik z vás je členů v ČMMJ?
R.H.: Téměř všichni, možná dva nebo tři nejsou všichni. Spolupráce s OMS Semily je dobrá, jako okres nejsme nijak velcí, ale máme podporu od jednatele Tesaře, v kynologii nás zase podporuje Milan Řezníček, myslím, že je třeba nejen v rámci okresu spolupracovat a podporovat pozitivní aktivity místních myslivců.
Vzhledem k tomu, že už více než tři desítky let objíždím a dokumentuji myslivecké památky, moc mě potěšilo, že jste vybudovali novou kapličku sv. Huberta…
J.P. ml.: Ten, kdo vše vymyslel a zorganizoval, byl Ladislav Morávek, druhý nejstarší člen u nás ve spolku. Začal vše organizovat v roce 2019 a v roce 2020 jsme k výročí spolku kapličku dostavěli. Chtěli jsme ji vysvětit v září 2020, ale museli jsme akci zrušit kvůli covidu, měli jsme připravené velké slavnosti, měla tu být i výstava myslivosti k jubileu založení spolku. Vysvěcení nakonec proběhlo na konci srpna 2021, už ne v tak velkém rozsahu, jak jsme zamýšleli, bohužel se přítel Láďa vysvěcení už nedožil. Samotný akt u kapličky tak trochu jako i vzpomínka na něj proběhl přesně tak, jak si naplánoval, měl vše perfektně připravené, poznámky, úkoly, jak má slavnost důstojně proběhnout. Troufám si tvrdit, že jsme mu splnili jeho představy.
Kaplička je umístěna na místě, kde se stýkají katastry všech tří obcí, je od ní krásný výhled a u kapličky začínají některé myslivecké akce. Svatohubertský výjev ve dřevě vytvořil místní rytec a umělec Ladislav Janata z Kundratic. Samotnou kapličku jsme stavěli vlastními silami, pozemek nám za malou úplatu věnovala paní Kovářová, která je z Kundratic, ale je to rodačka ze Svojku, která se narodila několik desítek metrů kousek v chalupě.