A tak jsem neváhal a přes sociální sítě ho zkusil oslovit a požádat o rozhovor, pravda moc nedoufaje v odezvu. Reakce ale byla okamžitá a vstřícná, rychle jsme se domluvili na schůzce, a tak sedím v kavárně velkého nákupního centra s pohledným sympaťákem, normálním mladým chlapem, který si nijak nehraje na hvězdu a který si evidentně rád ve svém nabitém programu našel čas na popovídání o tom, co ho baví.
Na rovinu a hned na začátek přiznávám, že se moc neorientuji v muzice a současné nabídce muzikálů. Nechci ani tahat nějaké bulvárnosti, a tak se prosím zkuste pro začátek alespoň stručně představit v uměleckém pohledu…
Pocházím z jižních Čech, z vesnice Hrdějovice, kousíček od Českých Budějovic a kousíček od Hluboké nad Vltavou. Do Prahy jsem se dostal náhodou, když byl konkurz na první muzikál Hamlet, tam jsem dostal první roličku. Pak přišly další role až jsem se dostal k těm titulním. Vystupoval tedy například jako Nicolas v Angelice, dÁrtagnan ve Třech mušketýrech, v muzikálu Čas růží jsem ztvárňoval postavu Karla Gotta. Z dalších muzikálů bych uvedl Děti ráje nebo Láska nebeská, celkem jsem se objevil v asi dvaceti muzikálech. Pak jsem byl také účastníkem televizní soutěže, kterou měli diváci hodně v oblibě, to byla Tvoje tvář má známý hlas a nyní mě mohou diváci vidět v seriálu Zoo na Primě.
A nějaké stálé angažmá v divadle?
To nemám, jsem na volné noze, a to mi zatím vyhovuje. Mám totiž čas i na moji kapelu Botox, to je naše čistě autorská hudba. Z hlediska hudebního se je to pop rock asi tak jako Chinaski, Kryštof, Mirai, je to taková ta poslouchatelná hudba, kterou mají diváci rádi. Žádná moderna, na to si nehrajeme, jsme odchovaní Olympicem a Kabáty a k tomu směřuje i naše tvorba.
Oslovil jsem vás s prosbou o rozhovor, protože jsem se někde dočetl, že máte blízko k myslivosti. Jak je to tedy doopravdy?
Ze strany táty, jehož rodina pochází z Moravy, jeho děda, jeho otec, tedy můj děda a i můj táta, to všechno byli a nebo jsou myslivci. Takže polovinu rodiny mám zaměřenou tímto směrem, proto je mi myslivost velice blízká.
A myslivec sám jste nebo ne?
Nejsem, já se přemlouvám roky a roky, že si udělám zbroják a pak i zkoušky, ale vždy dám přednost nějaké roli, kvůli které se musím hodně učit buď textům, a nebo novým písničkám. Moje profese je o tom, že se neustále něco učím, neustále do hlavy dostávám texty, občas je jich opravdu hodně a zaměstnat hlavu tak, aby uložila něco na delší dobu, tak s tím mám trošku problém.
Ale k myslivosti… Od malinka jsem chodíval s tátou na posedy, na naháňky, měli jsme psy, chodili jsme s nimi na zkoušky a na soutěže. Vždy jsem k myslivosti a přírodě inklinoval, odmala jsem utíkal ze zahrady do lesa a vždycky, když mě babička nebo mamka hledaly, věděly, že budu na konci louky u lesa sbírat houby nebo střílet prakem. Zatím se to u mne dostalo do polohy, že jsem nadšený hráč airsoftu, ale věřím, až se dobéřu zdárného konce v rámci zbrojního průkazu, tak určitě půjdu i do mysliveckých zkoušek. Můj kamarád Aleš Háma je taky myslivec, občas si o tom popovídáme, přinese mi třeba nový dalekohled, bavíme se o zbraních a dalších mysliveckých záležitostech, já tato chlapská témata prostě miluju.
Já sám mám rád zbraně, jsem v tomto směru militantní člověk. Vyráběl jsem si už v mládí luky, šípy, kuše, všechno, s čím se dalo střílet, střílel jsem prakem, vzduchovkami, pak jsem přešel k airsoftu. Mě zbraně baví, k nám chlapům patří a v případě, že člověk má dobrou průpravu a ví, jak se zbraněmi zacházet, tak se nemůže nikdy stát něco špatného.
Když jste od mládí chodil s tátou nebo s dědou do lesa, směřovalo vás to pak třeba nějak ve výběru školy? Měl jste zájem jít na obor, který je přírodě a lesu bližší?
Na základce jsem byl na matematicko-přírodovědné škole, potom jsem šel na všeobecné gymnázium, kde jsem se specializoval spíš na matematiku. Už na střední škole mě to ale táhlo také uměleckým směrem. Přemýšlel jsem, kam po maturitě dál. Rodiče mě přemlouvali, že bych měl mít uměleckou sféru jen jako koníček, druhá polovina rodiny, kde byl děda muzikant, byla také názoru, ať mám zpívání jako koníček, ať do toho nevkládám všechno. Proto jsem šel nakonec na ekonomickou vysokou, tu jsem studoval, udělal jsem nějaké zkoušky, ale nedostudoval, protože už jsem byl v Praze a už na studium nebyl takový prostor.
Možná to bude znít jako výmluva, ale já už jsem v té době věděl, že muzika je to, co mě baví, co mě naplňuje a představa, že bych měl po vystudování pracovat někde jen proto, že potřebuju vydělat na složenky, to nebyl můj cíl. Já jsem potřeboval raději být v nejistotě, že možná žádné pravidelné peníze nebudou, než abych nemohl dělat muziku nebo umění. Já jsem povahou ten, který občas sází jenom na jednu kartu a mně naštěstí vyšla.
Když už se bavíme o uměleckých záležitostech, setkal jste se někdy s nějakou rolí, která měla blízko k myslivcům, lovu nebo lesu?
Snad by se dalo říci, že hned v mé první roli, to byl princ v pohádce Sněhurka a sedm trpaslíků, v ději jsme řešili také postavu myslivce. Ale jinak asi přímo postavu myslivce nebo lovce jsem nikdy neztvárňoval, ale protože mám velmi kladný vztah ke zvířatům, tak i celá řada rolí měla také k nim blízko. Vesměs řada dobových muzikálů nese břímě zvířat, ať jsou to Mušketýři s koňmi nebo Romeo a Julie, kde zase byli psi. Škoda, že moderní muzikály nějak zvlášť už ke zvěři, a nebo dokonce k myslivosti, neinklinují. Teď sice aktuálně jsem vidět v seriálu ZOO, ale tam se já v mojí roli ke zvířatům nedostanu, hraju tam negativní roli ve vztahu k hlavní postavě. Přitom já zvířata všeho druhu doslova miluji.
Ale když už jsem zmínil ten seriál, tak jsem si splnil sen v opravdové pražské zoo, měl jsem totiž možnost strávit den mezi slony. Krmil jsem je, čistil, myl i po nich uklízel, a to bylo skvělé. Jen tak se nepoštěstí být s takovými kolosy, byl jsem z toho úplně hotovej. Povedlo se mi být i se šelmami, byl jsem se lvy a tygry, to byl také neuvěřitelný zážitek, který si nesu v paměti.
Myslivost je sám o sobě docela široký a různorodý obor. Co vás na myslivosti láká? Zbraně, psi, péče o zvěř, nebo něco jiného?
Já vám asi hned jasně neodpovím, s dovolením trochu obecněji… Opravdu mne upřímně mrzí, jak jsou myslivci veřejností bráni, běžná veřejnost často žije v povědomí, že se parta chlapů domluví ráno v hospodě a jdou si jen tak zastřílet na zvěř. Málokdo ale ví, co myslivost obsahuje, o co a jak se musí myslivci starat a kdyby tady nebyli, tak by určitě populace volně žijící zvěře vypadaly zcela jinak. Lidé nevědí, že je potřeba redukovat stavy zvěře, ale s rozmyslem a podle nějakých pravidel, aby třeba slabší kusy dál nepokračovaly v rozmnožování. Není to jen chodit s flintou a střílet, za lovem je spousta práce, to je spíš odměna, když si jde člověk sednout na posed a něco ulovit.
Z mého pohledu je zcela jasně myslivost především o pocitech a vnímání, jak je člověk spojený s přírodou. A také o dobrém pocitu na duši, že mohu něco pozitivního udělat pro zvěř a přírodu, ne obráceně.
Bohužel ale také vím, že tak jako v jiných společenských a nebo profesních skupinách se najdou jedinci, kteří pochybí, dělají problémy, ale to je ve všem, nejen v myslivosti, i v rybářství nebo v jiných odvětvích, i v mojí branži. Veřejnost se ale takových negativních případů rychle chytá a má pak zcela zkreslený názor na věc.
Pro mě je myslivost jednoznačně společensky potřebná, máme letité a osvědčené tradice, myslivost je kulturní hodnota, kterou bychom si měli udržovat, podporovat ji. A to nejen starší ročníky, ale naopak měli by se k tomu měli vést mladí. Já mám mladšího bráchu a ten kdyby neměl informace od mých dědů, od táty, tak se k informacím o myslivosti nedostane a ve škole je nedostal. Myslím, že by myslivost měla být součástí výuky přírodovědy, aby lidi měli povědomí o tom, co je myslivost, jaká u nás žijí zvířata, jak vůbec příroda funguje atd. Nejde se jen učit, jak vypadá zebra, ale hlavně, jak to funguje u nás doma v přírodě, jak by se člověk měl chovat v lese a také jakou roli zastávají myslivci. To není jen o nějaké rigidní ochraně jen některých druhů, přírodu musíme v jejích cyklech hlavně pochopit a respektovat, základem jsou ale znalosti. Možná bychom pak přistupovali jinak k přírodě, v dětech by to snad něco zachovalo a pro další generace by to bylo přínosné.
Asi se shodneme, že se jako myslivci neumíme správně prosadit a ukázat svoji potřebnost. Jakou formou by se myslivci měli prezentovat ve společnosti? Čím by se mohli více zpropagovat?
Média fungují na senzacích a jen vypichují to špatné a bohužel lidé to špatné chtějí slyšet, to je ta senzace, která je baví. Přitom to pozitivní, třeba ochrana mladé zvěře při sečení nebo obecně celoroční péče o zvěř, to už se většinou k nemyslivcům přes média nedostane.
Já si myslím, že v rámci široké veřejnosti je zlepšení pozice hlavně jenom v tom, jak správně informovat. Aby informace lidé měli, aby věděli, proč tu myslivci jsou a aby hlavním krédem myslivců nebyla jen ulovená zvěř nebo fotka trofeje na Instagramu a Facebooku. Musíme umět najít pozitivní bonusy pro nás, a v tom by se měla hlavně radikálně aktivizovat myslivecká organizace, která zastřešuje české myslivce. Hlavně ta přece musí obhajovat zájmy svých členů. Ale obecně všichni myslivci se musejí snažit chovat tak, aby nebyly nějaké excesy, aby nedávali negativními příklady možnost veřejnosti se na myslivce dívat úkosem.
Nechápu, že někdo dělá myslivost jen kvůli trofejím, to opravdu není moje smýšlení, nikdy jsem to tak neměl, ani můj táta, ani děda, o trofejích to u nás v rodině nikdy nebylo. Cítil jsem velmi jasně, že je skvělé, že jsme se mohli sebrat a jít do lesa, povídat si a být prostě jen spolu. Nebylo to o tom, že musíme za každou cenu něco ulovit a pak si vystavit trofej na zeď. S tím se neztotožňuji a kdo loví čistě jen pro trofej, tak pro mě není myslivec. V té souvislosti je třeba si otevřeně přiznat, že máme jak myslivce, tak také jen lovce. Kéž by myslivci drtivě převažovali…
Když se pohybujete v umělecké branži, vědí vaši kolegové, že máte blízko k myslivosti?
Myslím, že to nikdo ani moc neví, nikdy jsem o tom moc nemluvil. Ono totiž ani v mé branži není moc lidí, se kterými bych se o myslivosti mohl bavit. Jsou to specifické informace a z mého okolí snad jen Aleš Háma je člověk, který je kovaný myslivec, miluje myslivost a můžeme se spolu o myslivosti bavit. Nemusíme řešit ani covid, ani válku, naopak si můžeme popovídat o něčem příjemném.
Co vy a zvěřina? Myslíte si, že to je forma, jak lidem myslivost více ukázat?
Já rád vařím, jsem masožravec a ze zvěřiny mám nejradši daňka. Někdo říká já jsem vegetarián nebo vegan kvůli tomu, že bych nedokázal zvíře zabít. Já s tím problém nemám a zabiju ho, když se budu chtít najíst a není pro mě rozdíl jít si koupit maso do supermarketu nebo zvěř střelit. Význam je stejný, zvíře zemřelo, aby ho někdo mohl sníst. Nemám s tím problém, nepřijde mi na tom nic špatného, patří to k nám lidem a lovili jsme vždycky. Špatné je ale to, pokud by někdo zabíjel zvířata jen tak pro potěchu ze zabíjení.
Bohužel současná společnost nemá problém si jít koupit maso do supermaketu, protože si neuvědomuje mnohdy souvislosti a to, že i pro ten zavakuovaný kousek muselo nějaké zvíře na porážku. Ale jakmile uvidí někdo myslivce, který veze z lesa uloveného srnce, rázem je to odsouzeníhodné, myslivec je v jejich očích vrah. A zase je to o tom, že veřejnost nemá informace.
Přitom když se podívám do světa, sleduji třeba videa profesionálních kuchařů, jedou do konkrétního místa, uloví si zvěř, zabijí ovci, kozu, krávu, pak kus zpracovávají a připravují pokrmy a vyzdvihují kvalitu takto připravených jídel. U nás to lidé zatím odsuzují, ale když jim bez těchto souvislostí dáte jídlo na talíř, tak ho sní a nebudou diskutovat.
Obecně si myslím, že je potřeba zvěřinu více propagovat, více ukázat veřejnosti, že je to velmi kvalitní a ekologická surovina do moderní kuchyně, čistý přírodní produkt. Já sám osobně velmi rád vařím, tak snad o tom také už něco vím. V mojí kapele je basista vášnivý kuchař, my spolu vaříme, když máme volno. A tak se možná někdy uvidíme i při propagaci zvěřiny při nějaké akci, rádi přijedeme, vůbec se podpoře a propagaci zvěřiny nebráním.
Víte, že myslivost je zapsaná jako kulturní dědictví? Jste kluk z venkova, jak vidíte postavení myslivců na vsi?
Já si pamatuju, že myslivecké bály byly vždy ty nejlepší, nejradši jsme právě na mysliveckých bálech hráli. Myslivci mají jednoznačně na venkově svoje důležité místo, tvoří společenskou stránku venkovského života a naprosto právem byla česká myslivost zapsána jako kulturní dědictví. Tím, že jsem kluk z vesnice, tak k takovému pohledu mám blíž než lidé z města. Myslivci by svoje místo mít měli, měli by mít uznání a všichni by si měli uvědomovat, že je potřebujeme.