Ta druhá půlka pravdy je, že je tento dalekohled se dá i velmi dobře uplatnit pro klasické lovecké účely pro střelbu do 300 až 400 metrů. Pro špičkové sportovní střelce to není nijak extrémní dálka, pro běžného myslivce je to hodně za hranicí „všedních dnů“. Díky laskavosti výrobce, přerovské firmy Meopta, jsem měl možnost se ním velmi důkladně seznámit. Dovolte mi tedy podělit se s vámi o svá zjištění.
MeoSport R3 3-15x50 RD SFP na první pohled nijak nevybočuje z vzhledu běžných zaměřovacích dalekohledů. Je to vcelku běžný zaměřovací dalekohled, vyvážených tvarů, ani výrazně zkrácený kompakt, ani přerostlé „bago“. Je na 30mm tubusu, celkové délka je 338 mm a největší průměr objektivu je 57,4 mm. Takže v pohodě vystačíte se středně vysokými kroužky.
Střední stavba je umírněná s poměrně kompaktními točítky rektifikace. Na horní straně je stavítko výškové korekce záměrného bodu, na pravé straně stavítko vodorovné korekce.
Na základně střední stavby je vždy výrazná „nulová“ ryska, na vnějším obvodu stavítka jsou jednotlivé značky, sladěné s krokem stavítka. Ten je metrický a jeden krok („cvaknutí“) odpovídá 1 cm na 100 metrů.
Rozsah rektifikace (seřizování polohy) záměrného bodu odpovídá 262 cm na 100 metrů, jak pro vodorovnou, tak svislou rektifikaci. Pokud vám vrtá hlavou to zvláštní číslo – katalog uvádí že je to 90 úhlových minut (MoA). Matematikovi to úplně nesedne, protože 1 MoA = 2,964 cm a 90 MOA by tedy mělo být 266,76 cm. Zmatky v přepočtu jednotek jsou běžné, neřešil jsem je, ale jak jsem se přesvědčil, na 100 metrech máte k dispozici nejméně 250 cm spolehlivé korekce, delší lať jsem neměl.
Věžička na levé straně střední stavby je mohutnější. Je na ní (od tubusu ven) stavítko seřizování paralaxy a seřizování osvětlení záměrného bodu. A ještě skrývá baterii napájející přisvícení záměrného obrazce. Baterie je standardního typu CR2032, víčko je šroubovací, těsněné pryžovým O kroužkem, s „mincovou“ štěrbinou.
Přisvícení záměrného obrazu se ovládá v 11 stupních jasu oddělených vždy polohou „zhasnuto“, od 1 do 6 jsou to noční, velmi jemné přísvity, mezi 6 a 7 je ponechaná výrazná mezera s polohou „zhasnuto“, od 7 do 11 jsou to denní přísvity, kdy 11 je vidět i za jasného poledne. Velmi jemné odstupňování nočních přísvitů (až na samou hranici viditelnosti) umožní bezproblémové použití zaměřovače s noktovizními zasádkami a předsádkami.
Úchopové plochy ovládacích prvků jsou zdrsněny nepříliš hlubokými pravoúhlými drážkami, hrany kroužků jsou mírně zaoblené. Na kroužku seřizování zvětšení je středně výrazný nos, poskytující jistou a spolehlivou oporu pro ruku ovládající zvětšení.
Dioptrická korekce se ovládá pomocí pogumovaného kroužku na samém konci okuláru.
Záměrná osnova je typu 4C, tj tři silnější trámky a dvě opravdu tenké nitě s přisvíceným průsečíkem. Protože zaměřovač je určen i pro sportovní střelbu, jsou nitě i průsečík opravdu jemné, aby jen minimálně zakrývaly cíl.
Praktický test
První pohled do nového zaměřovače se uskutečnil za mlhavě deštivého dne, kterých letošní jaro nabízelo až až. Obraz nabízí solidní barevné podání s dobrým kontrastem, ostrý skoro až ke krajům (ale ten pokles ostrosti se týká jen opravdu úzkého okraje zorného pole a je jen velmi mírný). Na okraji je znatelná lehounká žlutá aberace, která ve středním pásmu zvětšení prakticky mizí a se při změně zvětšení k hornímu konci rozsahu mění na modrou. Aberace není rušivá, pokud ji nehledáte, tak si jí s největší pravděpodobností ani nevšimnete. V obraze jsem nenašel ano soudkovou, ani poduškovou vadu.
Následoval test pomocí obrazce ISO 12233. Ten obsahuje různě husté šrafování a výrazné obrazce. Umístím ho na stojan asi 20 metrů vzdálený a v nadcházejícím podvečeru sleduji, kdy se ztratí vnitřní kresba šrafovaných ploch. To porovnávám s pozorováním přes etalon – klasický binární dalekohled Leupold 10x50 Tactical, který mám pečlivě proměřený. Z rozdílu, kdy se ztratí vnitřní kresba v obrazci, usuzuji, jaká je světelná propustnost testovaného přístroje.
Meopta je tomto směru poněkud zmatená – na svých webových stránkách uvádí 80 %, zatímco v návodu na použití je uvedených 90 % a to už je opravdu rozdíl. Výsledek testu byl jednoznačný – nová Meopta MeoSport R3 3-15x50 RD SFP si podržela vnitřní kresbu obrazce o dobrých 6 minut déle než Leupold s pozorováním oběma očima. Průkaznost téhle metody je pouze orientační, na čistých 90 % se mi to trochu nezdálo, na čitelnost obrazu má vliv i kontrast, ostrost atd. Ale myslím, že mohu zodpovědně prohlásit, že světelná prostupnost bude pohybovat někde mezi 87 až 90 %.
Následovalo prověření mechaniky seřizování záměrné osnovy. Tady jsem se rozhodl pracovat s rozsahem 180 cm na 100 metrech. To odpovídá 3x pohybu stavítka kolem dokola (1 obvod stavítka je rozdělený na 60 dílků („cvaků“). Zajímalo mě, jak přesné cvakání ve skutečnosti bude a já jsem měl k dispozici pouze 2 metry dlouhou geodetickou lať. A pochopitelně mě také zajímalo, jak moc se bude záměrný obrazec vracet přesně na výchozí bod.
Takže jsem lať umístil na stativ, zaměřovač jsem upnul do přípravku, vyrovnal svislou nit s hranou latě, zamířil na její horní část (konkrétně na 5 cm) a sjel dolů o tři plné otáčky stavítka. Skončil jsem na asi 185,4 cm (očekával jsem rovných 185 cm). Rozdíl 4 mm na 180 cm, tj. 2,2 promile, považuji za dostatečnou přesnost.
Následoval návrat zpátky o tři plné otáčky a skončil jsem tak, kde jsem chtěl, na 5 cm.
Následovala klasická krabička, tj. třikrát kolem dokola doleva, třikrát dolů, třikrát doprava a třikrát nahoru. Skončil jsem zpátky na nule.
Pak jsem otočil zaměřovač o 90° a ověřil si přesnost vodorovné osy. Výsledek byl prakticky stejný, rozdíl od očekávaného stavu byl kolem 0,5 cm – omlouvám se za slůvko asi, ale milimetry se na 100 metrů i při zvětšení 15x odečítají opravdu špatně. Návrat zpět na výchozí pozici byl i v této ose absolutní.
Dalším testem „šup sem šup tam“ – 10x opakovaný přesun záměrného obrazce o 20 „cvaků“ doprava a doleva a nahoru a dolů. Cílem tohoto testu je dát šanci výrobním vůlím, aby negativně ovlivnily přesnost opakovaného nastavení záměrného obrazce. Výrobní vůle tuto šanci nevyužily, záměrný bod se vrátil přesně do výchozího bodu.
Teď nastal čas na můj oblíbený klimatický test, kdy na slunci ohřátý zaměřovač vystavím působení nepřímo dopadající (odražené) vody ve sprchovém koutě, abych jej následně přemístil do chladničky a zkoumal, zda případná kondenzace vodní páry (zamlžení zorného pole) neprokáže průnik vlhkosti dovnitř přístroje.
Po půl hodině v chladničce v asi 5 °C zůstalo zorné pole jasné, nezamlžené. Zaměřovač jsem pak vložil do igelitového sáčku (aby mi nepřimrznul ke dnu zásuvky) a vložil do mrazáku, do -19 °C. V mrazničce pobyl skoro hodinu.
Po vyjmutí jsem vyzkoušel všechny ovládací prvky. Změna zvětšení byla bez problému, zejména díky pomoci nosu na kroužku. Ruka v pletené rukavici byla tak na hraně, holá ruka byla bez problémů. Seřizování paralaxy hodně zatuhlo, prsty v pletené rukavici prokluzovaly, holou rukou se paralaxa seřizovat dala. Seřizování jasu záměrného bodu bylo také zatuhlé, ale funkční a dalo se ovládat i rukou v pletené rukavici. Stavítka vodorovné i svislé korekce byla zatuhlá, ale funkční.
Odjištění vodorovného stavítka bylo hodně tvrdé, pak se ozvalo lehké křupnutí a doprovázení náhlým poklesem odporu. Od stavítka něco odpadlo a o mě se pokoušela srdeční fibrilace. Bližší zkoumání ukázalo, že se jednalo kousek ledu, který byl přimrzlý jak ke stavítku, tak k tělu zaměřovače. Na zaměřovači nebylo žádné viditelné poškození, tak jsem pokračoval ve zkoumání – ovládání stavítka bylo tuhé, ale funkční, pokud jsem měl pletenou rukavici, bylo ovládání poněkud nejisté, holou rukou nebyl s ovládáním problém. Svislé stavítko se chovalo v podstatě stejně, jenom nebylo přimrzlé.
Nyní jsem se rozhodl nainstalovat zaměřovač na kulovnici vyzkoušet jej v praxi. Přitom jsem k svému milému překvapení zjistil, že krabice obsahuje i dva kroužky, kterými je možné upevnit zaměřovač na lištu MilStd 1913 (tzv. picatinny). Jsou to velmi jednoduché, dvoudílné kroužky s upínáním dotahovaným šrouby s torxovou (vnitřní hvězdička) hlavičkou, klíček je přiložený také. Kroužky jsou z lehké nemagnetické slitiny, jsou značené Meopta, jsou chytře odlehčené, ale jsou tuhé a pevné.
Na jednu stranu – dvoudílné kroužky jsou náročné na korektní geometrii instalační lišty zejména pokud je lišta dělená (například na předním a zadním můstku). Proto doporučuji při jejich montáži a instalaci použít špičaté trny, jejichž zasunutí do kroužků špičkami k sobě potvrdí souosost kroužků. Pokud kroužky nejsou souosé, tj. hroty trnů neukazují k sobě, doporučuji přenechat instalaci zkušenému puškaři. Pokus o instalaci do zaměřovače do nevyrovnaných kroužků totiž může vést k deformaci tubusu a nevratnému poškození zaměřovače.
Na druhou stranu – kroužky jsou tuhé, tužší než kroužky dělené na samostatnou základnu a objímku a považuji je za vhodné jak k uvedenému primárnímu účelu zaměřovače, tj. pro sportovní střelbu, tak pro lovecké účely.
Dalším úskalím instalace bývá vyrovnání zaměřovače do vodorovné, resp. svislé roviny. Pro běžné lovecké užití vyrovnání není kritické, pro sportovní střelbu ale má docela význam. MeoSport přináší (alespoň podle mě) zcela nový, mimořádně elegantní fígl. Na spodku tubusu jsou bílé rysky ukazující svislou osu zaměřovače. Na kroužku na jeho spodním dílu (stojánku) také bílá ryska. Pokud tedy nemáte šišatou instalační lištu na zbrani (a to se vyskytuje na soudobých zbraních opravdu zcela výjimečně), pak stačí připevnit stojánek na lištu, do stojánku volně uchytit tubus, upravit oční odstup, srovnat rysky na tubusu a stojánku a máte zaměřovací dalekohled vyrovnaný do svislé roviny. Pak již stačí jen s citem dotáhnout šroubky objímky montáží a hotovo. Žádné mordování se s vodováhou nebo olovnicí, vyrovnání je dílem okamžiku.
Vždycky, když už si myslím, že je všechno vymyšlené, tak se najde někdo, komu to ještě neřekli a on vymyslí něco nového. Sice 99 % takových nápadů je k ničemu, ale to zbývající 1 % stojí za to. Rysky na novém MeoSportu jsou podle mě právě v kategorii toho 1 %.
Střelecký test
Instalace na mém ZH324 proběhla hladce a já jsem přistoupil k nastřelení. To bylo bez problémů. Napřed jsem si upravil dioptrickou korekci na svoje oko. Nejjednodušší způsob je podívat se na čistou, jednobarevnou plochu vzdálenou tak 2 až 3 metry a při maximálním zvětšení otáčejte kroužkem dioptrické korekce na konci okuláru tak dlouho, až je obraz záměrného obrazce úplně ostrý. Nyní jsem otáčením vnitřního kroužku na levé věžičce nastavil paralaxu.
Tady pozor – paralaxa je na kroužku kalibrovaná v yardech, tj. o asi 10 % méně než v metrech. Tahle chyba je v rozsahu do asi 200 metrů celkem nepodstatná, ale při větších vzdálenostech již byste s ní měli pracovat.
Při nastavování paralaxy se buď řídíte kalibrací (číslicemi) na ovládacím prstýnku, nebo se prostě dívejte na cíl a otáčejte stavítkem paralaxy tak, abyste měli co nejostřejší obraz cíle. Teď je zaměřovač připravený k nastřelení.
Vytažením směrem do tubusu uvolníte stavítko a otáčíte jím podle potřeby až dosáhnete shody polohy záměrného obrazce a dopadu střely. Například: mířím na střed terče, vystřelím, dopad střely je pod středem, potřebuji dopad dostat o kousek výš. Otáčím proto stavítkem proti smyslu pohybu hodinových ručiček, ve směru šipky označené UP.
Když jsem zbraň nastřelil, tj. sjednotil záměrný bod a bod dopadu střely, zasunu stavítko zpět, směrem k tubusu. Tím jsem jej uzamknul proti nechtěnému posunu.
Nyní odšroubuji krytku s mincovou drážkou na horní ploše stavítka. Celé stavítko lze nyní vysunout z těla zaměřovače, potočit do polohy, kdy 0 na stavítku je naproti rysce na těle zaměřovače a znovu nasunout na tisícihran střední stavby. V této poloze jej zajistíme vrácením šroubovací krytky.
Stavítka umožňují i po nastřelení zbraně otočení i pod nastavenou nulu. Při střelbě na větší vzdálenosti je výhodná možnost nastavení paralaxy. Stavítka stranového nastavení fungují stejně jako stavítka svislého nastavení. Průběžné seřizování polohy záměrné osnovy („cvakání“) v závislosti na dálce střelby probíhá stejně, jen nesundáváte stavítko. Prostě vytáhnout, nastavit a zasunutím zpět zajistit.
Nový zaměřovač jsem namontoval na svůj starý kulobrok ZH 324 v ráži 7x57R/16/70. Střílel jsem vsedě ze stolice, se zbraní opřenou o střelecký vak. K výsledku zachycenému na přiložené fotografii asi není co dodat. Zkoušel jsem opakovaně přestavovat polohu záměrného bodu jak ve svislém, tak vodorovném směru a opět se vracet na původní nastřelení – MeoSport to zvládl bez zaváhaní a bez chyby.
Pocity při střelbě jsou velmi příjemné. Obraz je ostrý a velmi dobře čitelný. Záměrný obrazec je velmi jemný a regulace přisvícení je opravdu jemná, přitom má i dostatečný výkon, aby bylo viditelné i za plného denního světla. Ovládání je pohodlné a intuitivní.
Zaměřovač jako celek je kompaktní, nikde z něj netrčí žádné extrémní výstupky, lze se s ním pohybovat i v hustém podrostu, aniž bych o něj zaměřovačem nějak zachytával. Takže až potud je všechno velmi dobré. Přesto mám několik námětů k vylepšení.
Především by si podle mě tenhle zaměřovač zasloužil záměrnou osnovu s nějakými pomocnými značkami. Protože je „cvakání“ metrické, tak by se mi líbila metrická, dílcová (MilDot) osnova, úplně jednoduchá, která ale právě díky své jednoduchosti umí být úžasnou pomůckou. Vím, že práce s dílcovou osnovu je vymírající řemeslo, „cvakací“ věžičky ho vytlačují, ale přesto se za tuhle osnovu z plna srdce přimlouvám.
Kroužek zvětšení pod prsty klouže. Nos na kroužku situaci zachraňuje, ale přesto bych dal přednost něčemu jistějšímu. Meopta na své řadě „optika“ používá skvělé jehlancové zdrsnění, podle mě jeden z nejlepších povrchů vůbec, proč jej nepoužili i tady, netuším, ale je to škoda. Design bohužel zvítězil nad funkcí. A do nosu bych vyřízl závit na dlouhou ovládací páčku, klidně tu stejnou, jakou používají zaměřovače řad Meopta Optika.
Čárky na stavítkách mají každou desátou delší a ještě zvýrazněnou číslicí. Každá pátá je prodloužená, ale je prodloužená málo. Zejména pokud si uvědomím, že na blízko vidím bez brýlí nevalně a při střelbě nenosím brýle na blízko. Poněkud delší pátá čárka by docela pomohla. Stejně jako trochu výraznější značka pro stavění paralaxy.
Závěrečné shrnutí
Dovolte mi teď shrnout vše výše uvedené do celkového hodnocení. Zaměřovací dalekohled Meopta MeoSport R3 3-15x50 RD SFP nabízí dobrý obraz, přesné stavění a velký rozsah stavění jemného, přesnou mířenou střelbu umožňujícího záměrného obrazce, který má citlivě regulovatelné přisvícení. To vše v příjemně kompaktním provedení.
Ačkoliv se nabízí jako zaměřovací dalekohled pro začínající sportovní střelce, nevidím žádný důvod, proč by ho nemohl použít i lovec s ambicí střelby na větší střední vzdálenosti. Zaměřovač podle mě umí vlastně všechno, co bych požadoval od univerzálního loveckého zaměřovače – dobrou světelnost prostupnost, možnost jak přesné, pečlivě mířené střelby s korekcí nastavení pomocí „cvakacích“ stavítek se spolehlivým návratem zpět na nulu, tak i možnost střelby do pohybu na naháňkách, kdy jemné záměrné osnově vypomohu intenzivním přisvícením záměrného bodu.
Korunu všemu pak dávají přibalené kroužky a ryska na tubusu.
V konečném souhrnu bych řekl, že zaměřovač nabízí tak dobrý poměr výkonu k ceně, jaký jsme už na českém trhu dlouho neviděli.
Pokud jsem výše v textu měl několik námětů ke zlepšení, jedná se o drobnosti, které nijak zásadně nepoškozují opravdu vydařený celek. Osobně jsem byl vždycky spíš příznivec menších zaměřovačů, objektiv 50 mm mi připadal příliš velký a zaměřovač hmotný, ale kdyby měla Meopta MeoSport R3 3-15x50 RD SFP dílcovou osnovu, asi bych podstoupil na rodinné radě finanční řízení a výrobci zaměřovač nevrátil.
Ing. Martin HELEBRANT