ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Červenec / 2022

Omezování plodnosti samic?

Myslivost 7/2022, str. 36  Jiří Kamler, Jakub Drimaj
(slepá) cesta ke stabilizaci stavů zvěře?
 
Vysoké stavy spárkaté zvěře a s nimi spojené nepříznivé dopady na životní prostředí, majetek i životy lidí se zdaleka netýkají jen naší země, ale v různých podobách a intenzitách se objevují všude po světě. Snahou úřadů, zemědělců, lesníků a dalších je proto dosáhnout jakési únosné početnosti, kdy bude umožněn život původním druhům, ale škody budou únosné.
Tyto snahy ovšem často nedopadají dobře a za nezvládnutou regulací zvěře stojí kombinace mnoha vlivů a objektivních překážek. Přiznejme si, že ve volné přírodě se pravděpodobně nelze vyhnout určitým výkyvům a nějaké přesné plánování bez možnosti tyto plány pružně upravovat je nereálné. Je to tak proto, že řadu vlivů máme pod kontrolou jen částečně, případně vůbec.
Proto se na jednu stranu neztotožňujeme se zjednodušujícím ukazováním na viníky, kterými často mají být myslivci, zemědělci či případně celý systém mysliveckého hospodaření, ale zároveň to neznamená, že my myslivci nemáme mít odpovědnost za své úkoly a pravomoci.
Největší význam má regulace u druhů zvěře, které byly v přirozených ekosystémech regulovány predátory a vyčerpáváním zdrojů potravy a zároveň v dnešní krajině nacházejí dobré životní podmínky. Tyto druhy mají tendenci v příznivých podmínkách zvyšovat svoji početnost, což je jejich zcela přirozené chování, ať už se jedná o jelena nebo kůrovce.
V naší krajině bez významného vlivu velkých predátorů tak spočívá regulace zvěře na bedrech myslivců a dosavadní výsledky jejich práce nenaplňují zastánce únosných stavů optimismem, což vede ke hledání dalších cest, jak stavy zvěře stabilizovat.
Pokud by v početnosti zvěře docházelo jen k místním a krátkodobým výkyvům, jež se budou po přijetí nápravných opatření navracet zpět, tak by se tento stav dal snad označit za udržitelný a systém, který jej udržuje, za funkční. To ale není realita posledních desetiletí.
U nás i na řadě míst na světě je početnost některých druhů zvěře výrazně odchýlená od požadované výše a tradiční lov hobby myslivci, ale někde i profesionály, selhává.
Zvláštní postavení v tomto směru mají populace zvěře v obydlených oblastech. Zatímco ve volné krajině se zpravidla hledají a volí účinná a levná řešení v podobě lovu, zde je zejména odstřel buďto rovnou zakázaný, nebo velmi komplikovaný a riskantní, takže jen málokdo si na to troufne. Zvířata takto ovšem získala bezpečný prostor pro život a dobře zde prosperují.
Místní úřady potom dostávají těžko řešitelné úkoly, kdy na jedné straně jsou pod palbou stížností a hrozeb kvůli tomu, že zvěř ohrožuje majetky a životy obyvatel a na druhou stranu čelí obrovskému odporu k zabíjení těchto milých tvorů. Taková situace je charakteristická například pro jelence, který postupně zaplavuje celou Severní Ameriku a běžně se vyskytuje v blízkosti lidských sídel. V Evropě se tomu trochu podobá prase a v menším rozsahu je lov znemožňován legislativou či aktivisty bojujícími za práva zvířat i u dalších druhů. Proto se již delší dobu intenzivně hledají možnosti, jak zajistit stabilizaci populací zvířat, aniž by je někdo musel usmrtit a myslíme, že je dobré o těchto aktivitách vědět.
 
Jak neletálně regulovat početnost?
 
Zvěř je nastavená tak, aby maximálně využívala zdroje potravy, množila se a konkurovala ostatním druhům, takže jakákoliv regulace člověkem naráží na přirozený odpor přírodních sil.
Prozatímní snahy výzkumníků a aktivistů byly zaměřeny na dočasnou, nebo trvalou sterilizaci samic či jejich kastraci. Toho lze dosáhnout jak chirurgickými, tak chemickými cestami a u volně žijících zvířat je vše výrazně komplikováno tím, že je obtížné je chytat a podávat jim cokoliv injekčně.
 
Sterilizace a kastrace
 
Jsou dva pojmy, které se používají pro zákroky způsobující dočasnou či trvalou neplodnost jedince. U volně žijící zvěře lze provádět sterilizaci i kastraci a oba pojmy se občas nesprávně zaměňují. Rozdíl mezi nimi je v tom, že při sterilizaci nedochází k odstranění, ani poškozování pohlavních žláz. V takto ošetřeném jedinci nedochází k žádným hormonálním změnám, má vyvinuté druhotné pohlavní znaky a chová se zcela normálně, včetně projevů říje. Pouze není plodný.
Naopak při kastraci dochází k odstranění či poškození pohlavních žláz a jedinec je nejen neplodný, ale je ovlivněn i výpadkem pohlavních hormonů. Ke kastraci dochází i přirozenou cestou. Například u nás se vyskytující motolice jaterní chemicky kastruje mezihostitelské plže, ve kterých probíhá jejich vývoj. To má pro parazita smysl v tom, že hostitel neztrácí energii na rozmnožování a parazit z něj může vytěžit více pro sebe.
Chirurgicky lze samicím zvěře přerušovat vejcovody či odstraňovat vaječníky. Oba způsoby vedou k trvalému znemožnění další reprodukce. Chemická cesta je výhodnější v tom, že není potřeba zvířata vystavovat chirurgickým zákrokům a v optimálním případě by stačilo podání účinné látky do krmiva.
Horší je to ale s účinností a riziky pro životní prostředí. Z toho důvodu se u volně žijících populací zatím nevyužívají a pravděpodobně nikdy využívat nebudou syntetické hormonální přípravky, které by sice bylo možné podávat zvěři v krmivu, ale znamenalo by to, že zbytky těchto hormonů budou kontaminovat životní prostředí. Naopak se v posledních letech věnovalo dost pozornosti zkoušení imunokontracepce.
 
Očkování proti plodnosti? Jak to funguje?
 
Imunokontracepce je metoda, která se také označuje jako imunologická kastrace a výzkum v této oblasti byl podporován i chovateli hospodářských zvířat, u kterých je kastrace jedním z nejčastějších veterinárních zákroků. Ten je bohužel spojen s větší či menší bolestí zvířete a s rizikem mnoha komplikací. V dnešní době je proto chirurgická kastrace domácích zvířat s ohledem na welfare problémová a zejména v chovech prasat je nahrazována imunokontraceptivy v injekční formě.
Jejím principem je aplikace látky, která navodí produkci specifických protilátek v organismu ošetřeného zvířete, jež pak nějakým způsobem naruší jeho plodnost. Tuto metodu lze využít jak pro samce (u nich dochází k redukci produkce gonadotropních hormonů LH a FSH), tak pro samice (u nich následkem vakcinace dojde k tvorbě protilátek, které následně blokují spojení spermií s receptory na vajíčku).
Naši chovatelé prasat mohou využívat registrovanou vakcínu Improvac k imunologické kastraci mladých samců. U volně žijících zvířat se dosavadní výzkumy zaměřily na samice a nejznámější jsou dva přípravky prodávané pod názvem GonaConTM využívající jako antigen GnRH a ZONASTAT využívající jako antigen PZP.
 
Dílčí zkušenosti
 
Přes mnohá úskalí těchto neletálních metod je jejich vývoj podporován úřady i neziskovými organizacemi a dnes již existuje dostatek studií o jejich použitelnosti, účinnosti a finanční náročnosti. V několika státech USA byla zkoušena chirurgická sterilizace či kastrace laní jelenců především v obydlených oblastech. Celkem bylo ošetřeno 493 laní při průměrných nákladech 1200 USD na jeden kus. Po čtyřech letech bylo tímto způsobem dosaženo snížení početnosti jelenců v průměru o 45 %.
Chemická sterilizace látkou GonaConTM byla testována v rámci více studií na různých druzích zvěře a výsledky se značně lišily. Nejnovější studie ze Severní Karoliny na jelencích běloocasých uvádí pokles počtu říjných samic o 33 % po podání první dávky a o 86 % po druhé dávce. Pro splnění požadavku sterilizace minimálně 50 % samic tak musí dojít k aplikaci i druhé dávky, avšak účinnost v dalších letech je značně nejistá. Studie zahrnovala i ekonomické zhodnocení projektu, které ukázalo na velmi vysoké náklady. Náklady na aplikaci látky činily 2078 USD/ks, zatímco náklady na ulovení jednoho kusu místní samospráva vyčíslila na 539 USD.
Kvůli problematickému odchytu velkého počtu jedinců, nákladné aplikaci látky, nutnosti opakovaného odchytu a aplikace druhé dávky, nebyl projekt z hlediska snížení početnosti jelence považován za úspěšný. Autoři však uvádějí, že v malých uzavřených či izolovaných chovech (např. na ostrovech či zooparcích), kde je snazší odchyt i evidence označených jedinců, může být imunokontracepce velmi účinná.
Stejná látka byla úspěšně aplikována také na jezevce ve Velké Británii, veverky v Jižní Karolině, klokany v Austrálii, divoké koně v USA či hrochy v Kolumbii, které si nechal přivést drogový boss Pablo Escobar a kteří následně unikli do volnosti. Většinou se jednalo o malé izolované populace živočišných druhů či doplňkovou metodu k lovu odstřelem, která by pomohla společensky přijatelně snížit početnost problémových druhů.
 
Co z toho všeho vyplývá pro nás?
 
Zatím určitě nic, protože zkoušené metody sice s většími či menšími úspěchy fungují v experimentálních podmínkách, ale jejich masové rozšíření naráží na řadu překážek, které zdaleka nejsou vyřešeny (stav životního prostředí, zdravotní dopady případných reziduí aplikovaných látek na necílové druhy včetně člověka, welfare zvířat, náklady, legislativa, odpor značné části společnosti).
To ale samozřejmě neznamená, že se situace nemůže rychle měnit, jak z hlediska účinnosti a proveditelnosti zákroků, tak z hlediska tolerance veřejnosti k takové činnosti. Zatím sice není k dispozici metoda, která by eliminovala zásadní nevýhody a u nás žádný výzkum neprobíhá. To ale neznamená, že se nic neobjeví a v USA, kde se této oblasti věnuje několik pracovišť, byly na výzkumy a ověřování utraceny desítky milionů dolarů.
Každého nejspíš napadne, že i kdybychom něco spolehlivého měli k dispozici, tak je to pořád nesmyslné vyhazování peněz, které ve státním rozpočtu chybějí, když to stejné myslivci zvládnou zdarma. No a právě tady se dostáváme k tomu, co se týká nás myslivců.
Stát a další vlastníci sice mohou své honitby pronajímat a tím ušetřit za lovecký personál a ještě získat nájemné. Ale je skutečně pravda, že tímto získají i stavy zvěře v požadované výši?
Při pohledu na mysliveckou statistiku a zprávy o výši škod musíme uznat, že nikoliv a v tomto spočívá nebezpečí, že se někdo pokusí to udělat jinak, když tato cesta dlouhodobě nikam nevede. Zkusme počítat...
Na jaře u nás může žít kolem 300 tis. kusů samic spárkaté zvěře. Při odhadovaných nákladech 10 až 50 tis.Kč na jeden kus se tak dostáváme na hodnotu do deseti miliard Kč! To je suma možná dost vysoká na to, aby se našly firmy, které si pořídí vybavení a personál a celou akci provedou a zároveň se jedná o sumu dostatečně nízkou na to, aby se taková akce z dlouhodobého pohledu vyplatila a peníze na ni se našly.
Nabízí se porovnání s odhadovanými ztrátami vlivem škod zvěří na lesích a polích nebo tím, jak se ze státního rozpočtu miliardy běžně rozhazují (např. pětitisícové „rouškovné“ pro důchodce vyšlo na nějakých 15 miliard). V tomto kontextu se to tak nereálně jevit nemusí.
Z těchto důvodů apelujeme na to, abychom my myslivci jasně deklarovali, že své profesi rozumíme, a že jsme schopní stavy zvěře udržovat na přijatelné výši a vnímáme svoji odpovědnost. Pokud to nezvládneme, tak jen dáváme argumenty těm, kdož myslivosti a myslivcům nepřejí.
Velkým spojencem v těchto jednáních by pro nás měli být vlastníci a uživatelé pozemků, kteří jsou tak jako my hospodáři v krajině. Proto se snažme, aby i veřejné myslivecké statistiky, zprávy o stavu lesů a názory jiných hospodářů podporovali náš zájem se o zvěř starat mysliveckým a hospodářským způsobem.
Kdo by měl zájem se o neletální regulaci dozvědět více, může se podívat na web organizace Botstiber Institute for Wildlife Fertility Control, pro kterou je toto hlavní poslání a pořádá i odborné konference. Mimochodem: tato organizace čerstvě založila i pobočku v Evropě, takže má zřejmě pocit, že i zde se nějaké příležitosti a finance najdou.
 
Prof. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D.,
Ing. Jakub DRIMAJ, Ph.D.,
Lesnická a dřevařská fakulta
MENDELU v Brně

Zpracování dat...