ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Červenec / 2022

Smysl a účel pravidla doprovodu poplatkového lovce

Myslivost 7/2022, str. 56  Roman Ondrýsek, Ondřej Fiala
Poplatkový lov a doprovod. To je stále častější problém v honitbách, opakující se svár mezi držiteli honiteb a nájemci, ba dokonce také mezi samotnými členy mysliveckých sdružení navzájem. O co konkrétně se jedná?
Myslivecké inzertní portály se nabídkami na prodej povolenek k lovu jenom hemží. A přestože ceny loveckých povolenek atakují obvykle vyšší desítky tisíc korun, zájem o jejich koupi je rok od roku větší. Covidová doba tomuto trendu také výrazně pomohla. Ruku v ruce s tím se pak častěji objevují spory ohledně zákonnosti takového postupu.
V příspěvku se budu zabývat dotazem, který jsem před pár dny obdržel prostřednictvím Právní poradny časopisu Myslivost. Je to přitom za velmi krátkou dobu několikátý dotaz, který se tematicky opakuje.
Tazatel, zástupce mysliveckého sdružení, mne žádal o radu, zda je v souladu se zákonem o myslivosti (dále „ZoM“), jestliže nájemce honitby – myslivecký spolek, prodává povolenky k lovu, kdy se poplatkoví lovci pohybují po honitbě sami, bez žádného doprovodu. Nájemce honitby zároveň dodal, že po tzv. „povolenkářích“ nevyžadují, aby chodili s doprovodem.
Na nájemce se však nyní obrátil držitel honitby, který mu tuto praxi vytkl jako nezákonnou a porušující nájemní smlouvu. „Je naše praxe správná?“, zakončil tazatel svůj dotaz.
 
Popsaná praxe je nepochybně velmi častá. Bohužel. Poplatkoví lovci skutečně leckdy obchází honitby a loví bez doprovodu. S její zákonností je to již jiné. ZoM se k tomuto staví jednoznačně. Ustanovení § 32 odst. 5 ZoM říká, že: „Honitbu nelze rozdělit na části a v nich přenechat někomu provozování myslivosti; rovněž nelze přenechat lov zvěře za úplatu, pokud se nejedná o poplatkový odstřel s doprovodem.“
Druhá věta citovaného ustanovení ZoM je přitom ve věci stěžejní: „…nelze přenechat lov zvěře za úplatu, pokud se nejedná o poplatkový odstřel s doprovodem“.
Na tomto místě bych ještě rád odkázal na článek kolegy Holého (Povolenky za peníze – povolené nebo zakázané? Myslivost 7/2020), který se zabýval historickou genezí uvedeného pravidla. Právě historický výklad citované normy je důležitý. Z něj totiž můžeme učinit navazující zjištění o smyslu a účelu normy. Nelze totiž vycházet jen ze samotného jazykového znění normy, neboť skutečný význam jazykového výkladu spočívá ve vymezení hranic pro další postup při interpretaci, resp. aplikaci práva.
Rovněž pak také Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 připomíná: „(…) naprosto neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace, vycházející pouze z jeho jazykového výkladu. Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.).
Při pátrání po smyslu a účelu zmíněného pravidla je potřeba se rovněž podívat do starší odborné právní literatury. Stěžejní jsou v tomto dva prameny. Jedná se o komentáře k zákonu o myslivosti. První z pera dr. Čechury, a poté druhý, jehož autorství patří dr. Řehákovi.
Čechura ve vztahu k § 32 odst. 5 ZoM odkazuje současně na § 33 odst. 9 ZoM, tedy na výslovné pravidlo, jímž se zakazuje pronájem pouhé části honitby nebo podnájem honitby. Tedy zákaz adresovaný převážně uživateli honitby dále honitbu (právo myslivosti) pronajímat, resp. podnajímat. Dr. Čechura výslovně uvádí, že „Ustanovení odst. 5 (§ 32) pak dopadá na další v praxi dosud někdy prováděného obcházení zákazů zákona, které se projevuje zejména v kuriózních názvech uzavíraných smluv o prodeji lovů, postoupení práva myslivosti, „dodavatelské“ provádění myslivosti aj. (…)“ Z komentáře dr. Čechury je tak zřejmé, že pravidlo cílí na zákaz dalšího přenesení výkonu mysliveckých oprávnění mimo okruh uživatele honitby. Cílí se tak zejména na rozmělnění odpovědnostních vztahů.
Řehák pak k tomuto uvádí, že v duchu § 32 odst. 5 ve spojení s § 33 odst. 9 je třeba rozlišit dvě situace. První, kdy je přenechána kompletně celá lovecká činnost. A druhý případ, kdy se jedná o lov zvěře za úplatu. Řehák druhý způsob doplňuje popisem, že si kupec zakoupil „akt lovu jelena“. Právě v tomto druhém případě Řehák také doplňuje, že je koupě lovecké povolenky přípustná pokud lovec „(…)s doprovodem a pod dohledem pověřeného zástupce uživatele honitby provede odstřel jelena, přičemž vše řídí uživatel honitby a lovec se musí podřídit a dodržovat pravidla.“

Lov-jelena00042-M-Kratochvil.jpg
 
Proč se tedy objevuje ono pravidlo s doprovodem?
Jaký je jeho smysl?
A má vůbec nějaké opodstatnění?
 
Osobně se domnívám, že pravidlo o povinném doprovodu své ratio skutečně má. Nejedná se o bezduché pravidlo beze smyslu. A přestože odpověď není výslovně v uvedených pramenech zmíněná, domnívám se, že autoři k tomuto směřovali.
 
Jedním ze základních atributů myslivosti je péče o zvěř a její ochrana jako přírodního bohatství. V tomto kontextu je pak povinný doprovod poplatkového lovce institut garantující řádný výkon myslivosti v honitbě. Ostatně, jak bylo uvedeno výše, Řehák výslovně uvádí, že odstřel poplatkového lovce je prováděn za dohledu a podle pravidel uživatele. Nejde tak o nic jiného než o odpovědnostní vztah uživatele honitby vůči jejímu držiteli.
Je-li totiž honitba pronajata, odpovídá za řádný výkon myslivosti její uživatel. V případě, kdy je uživatelem honitby myslivecký spolek, jedná se o právnickou osobu, která je založena na osobnostním principu, a je tedy tvořena členy toho spolku.
Naopak poplatkový lovec zpravidla není v žádném (smluvním, a tedy ani odpovědnostním) vztahu vůči držiteli honitby. V tomto ohledu proto absentuje přímý odpovědnostní vztah mezi poplatkovým lovcem a držitelem honitby. Poplatkového lovce ani přímo nestíhají takové povinnosti, které vážou uživatele honitby například z nájemní (pachtovní smlouvy).
Vydáním povolenky k lovu tedy uživatel honitby umožňuje provádět určitá oprávnění související s právem myslivosti jiným osobám, mimo svou členskou základnu, a tudíž mimo rámec odpovědnostního vztahu uživatele a držitele honitby. A právě tuto odpovědnostní mezeru se snaží narovnat pravidlo povinného doprovodu. A to není jediný smysl pravidla.
 
Jsem přesvědčen, že uvedené pravidlo zohledňuje „mysliveckou turistiku“. Tedy případy, kdy poplatkový lovec cestuje po různých honitbách a rekreačně vykonává lov zvěře. Doprovod lovce je pak zde o to víc potřebnější. To z důvodu, že poplatkový lovec již z podstaty svého postavení nemá hlubší vazbu na uživatele honitby a na místní poměry (jinak by patrně byl řádným členem mysliveckého sdružení). Poplatkový lovec tak nemá dlouhodobou historickou zkušenost s honitbou a nemusí znát tamní poměry. Přitom každá honitba má své nuance chovatelských a loveckých podmínek. Není totiž možné pouze přijít do honitby a lovit srnce „naslepo“ jen podle určené věkové třídy. Je potřeba znát také lokální rozmanitosti.
A toto vše právě zajišťuje doprovod uživatele, který lovci určí, které konkrétní kus je vhodné momentálně lovit. Nejen proto je zde doprovod, slouží totiž také jako průvodce, neboť zná detailně poměry v dané honitbě, které se mohou během roku měnit. Je totiž třeba zohlednit místní lokální a historické podmínky v dané honitbě, znát aktuální situaci a dění v honitbě. A to, že má poplatkový lovec složeny myslivecké zkoušky tyto důležité znalosti o honitbě nijak nenahradí.
Doprovod tedy zajišťuje to, že honitba je užívána řádně i osobami, které jsou mimo personální rámec samotného uživatele. Jde tedy o jakési pravidlo odpovědnosti za třetí osobu.
Smyslem a účelem pravidla povinného doprovodu poplatkového lovce je zajištění řádného a bezpečného provedení lovu a s tím souvisejících činností. Například dohled nad řádným ošetřením ulovené zvěře apod.
Doprovod poplatkového lovce je zárukou za řádný výkon práva myslivosti v honitbě. Pokud bychom totiž připustili možnost, že poplatkoví lovci mohou v honitbě působit bez dalšího sami, pak za situace, kdy by vykonávali loveckou činnost způsobem, který negativně ovlivňuje honitbu, by držitel honitby neměl prakticky žádné efektivní prostředky, jak tomuto zabránit.
Naopak prostřednictvím institutu doprovodu lze odpovědnost za náležitý dohled a řádný výkon myslivosti přenést na uživatele honitby. Při porušení takového pravidla pak rázem dochází k porušení nájemní (pachtovní) smlouvy a držitel honitby je poté oprávněn uplatnit obligační prostředky ochrany svých práv.
 
Na tomto místě se musím zastavit ještě u jedné věci. S účinností nového občanského zákoníku (a s novou úpravou spolkového práva) se začínají objevovat „inovativní“ způsoby, jak řešit otázku doprovodu poplatkového lovce.
Někteří uživatelé v rámci své spolkové organizace vytváří jakýsi zvláštní druh členství. Přitom po bližším prozkoumání stanov zjistíme, že jeho podstata spočívá v tom, že se jedná o jakési quasi členství, členství toliko formální nežli skutečné. Takový člen totiž povětšinou nemá téměř žádná práva ve spolku, ani ta hlasovací. V některých spolcích takovéto lovce označují termínem stálý lovecký host.
V některých případech jde uživatel tak daleko, že členství je dokonce časově omezené a krátkodobé. Jediným jeho cílem je dát poplatkovému lovci formálně postavení člena, to za účelem vyhnout se povinnosti doprovodu.
Takovéto nahrazování poplatkového lovu s doprovodem členstvím s omezenými právy člena spolku považuji za obcházení smyslu § 32 odst. 5 ZoM.
 
Závěrem je pak třeba upozornit ještě na následující. Povinnost přidělit doprovod poplatkovým lovcům podle § 32 odst. 5 ZoM stíhá uživatele honitby ex lege (automaticky). K vzniku této povinnosti tudíž není potřeba, aby držitel honitby uvedenou povinnost zanesl výslovně do nájemní (pachtovní) smlouvy na honitbu.
Uživatel honitby tedy musí uvedenou povinnost dodržovat bez ohledu na to, zda je povinnost uvedena v nájemní (pachtovní) smlouvě. A pakliže tuto povinnost nedodržuje, vystavuje se smluvnímu postihu ze strany držitele honitby. V některém případě takový spor může vyvrcholit i vypovězením nájemní smlouvy na honitbu pro porušení smluvních povinností.
 
JUDr. Ing. et Ing. Roman ONDRÝSEK, MBA, Ph.D.
autor působí jako lektor a zkušební komisař ČMMJ
člen právní komise ČMMJ
člen pracovní skupiny ČMMJ
k tvorbě zákona o myslivosti
působí na katedře teorie práva
Právnické fakulty
 Masarykovy univerzity v Brně
advokát a společník – Specialis s.r.o.,
advokátní kancelář
Mgr. Ondřej FIALA
advokát – Specialis s.r.o.,
advokátní kancelář – spolupracující advokát
 

Zpracování dat...