Manžel jsem dovedl nejen mne, ale i řadu našich přátel, ale ani on si dlouho neuvědomoval, že muzeum skrývá kromě jiných pokladů i jeden vztahující se k myslivosti, přírodě a zvěři. Návštěvníci totiž mohou při prohlídkách zavítat také do budovy bývalé školy, kde je k vidění v historicky stylizované třídě unikátní soubor výukových tabulí - závěsných školních obrazů. Ale o tom už více s
Karlem Konopkou, kurátorem sbírek zdejšího muzea v přírodě.
Jak zapadá škola do koncepce celého muzea?
Součástí našeho muzea je objekt bývalé školy č.p. 26, budova je z roku od roku 1863 a fungovala jako škola do roku 1960. Od roku 1968 v ní byl zřízen provoz firmy Koh-i-noor, kompletovaly se zde zipy. Po revoluci byl provoz zrušen a krátce na to budovu získal skanzen, s jasným cílem expozičním způsobem připomenout její původní funkci. Tím se významně rozšířila a naplnila jedinečnost zdejšího muzea, jelikož Zubrnice mají zcela výjimečné postavení mezi našimi muzei v přírodě tím, že muzeum je součástí živé vesnice, a tak má své objekty na původním místě - kostel, hospodu, statek, obchod a také právě školu. Takže nejsou muzeem postaveným tzv. na zelené louce.
Když jsme přišel do muzea tak už byla expozice vybavená a v plném provozu, v poslední době se podařilo zpřístupnit v přízemí další prostor, kde je takový učitelský kabinet a další místnost je výstavní. Je třeba ale říci, že ač je celé muzeum zaměřeno na předválečné období, tak škola je jediná expozice zasazená do doby poválečné - didakticky do padesátých let minulého století. Škola je určitě jeden z velkých “taháků” našeho muzea.
Co zajímavého tam tedy návštěvníkům při prohlídkách nabízíte?
Dobové vybavení třídy vděčně oživují především závěsné školní obrazy, ale návštěvník může vidět například i zajímavou sbírku několika precizních modelů zemědělských oradel a jiných strojů a pro děti je tu i malá expozice starých hraček.
Přijel jsem ale hlavně kvůli sbírce školních obrazů a výukových tabulí. V jaké době vlastně sbírka vznikla?
Sbírka školních obrazů začala vznikat z kraje devadesátých let, kdy muzeum začalo usilovat o objekt školy a postupně se z různých zdrojů, nálezů a darů rozšiřovala. Určitou část jsme získali i jako popelnicové nálezy, když někde rušili nebo modernizovali školu a staré nemoderní obrazy vyházeli. Velkou část takto získal František Ledvinka, zakladatel našeho muzea. Asi nejvíce se sbírka rozrostla v posledních deseti letech, asi o 350 obrazů. Momentálně máme něco přes 800 kusů. Samozřejmě se nemůžeme se rovnat Pedagogickému muzeu v Přerově nebo v Praze, kde jdou sbírky obrazů do tísíců, ani to není naším cílem, muzeum má hlavní priority trochu jinde, spíše doplňujeme a když je nějaká mimořádná nabídka většího množství tak jsem vždy natěšený co se zajímavého, neznámého se objeví.
Ale zcela jasně cítím, že ke sbírce máte velmi osobní vztah…
To bude nejspíš souviset s tím, že jsem studoval umění, výtvarno a pojetí školních obrazů je mi velmi blízké, proto jsem se po mém nástupu využil každé nabídky, která do muzea přišla. Mám s nimi spojení své začátky v muzeu, kdy jsem se se sbírkou seznamoval a školní obrazy byly rozhodně vizuálně nejzajímavější.
Jakou část obrazů tvoří témata myslivecká a lesnická?
Pokud bych vzal obecně přírodu, lesnictví, volně žijící živočichy, pak z celé sbírky je to asi půlka, ale těch, které by se daly řadit konkrétně k tématice myslivosti máme asi 70 kusů.
Dá se určit který je nejstarší obraz?
Úplně ty nejstarší, které se u nás začal vydávat Karel Slavoj Ameling zastoupeny bohužel nemáme, ale několik kusů litografických tabulových obrazů vydavatelů Tempský nebo Kobr máme, to jsou léta tak 1870-90, podobně máme dva kusy vzácných rozměrných obrazů vydavatele Eduarda Hölzla z Vídně z podobného období a několik dalších z konce 19. století - to byl velký rozmach vydávání těchto školních pomůcek. Zmínil bych ještě nakladatelství Karela Jánského z Tábora, na jehož obrazech jsou vzadu tabulky v maďarštině, němčině a češtině, tedy kolem roku 1900, produkce tohoto vydavatelství je pro mne osobně asi nejlépe zpracované, ale každá série má něco do sebe.
Jsme tu v oblasti Sudet, to asi budou i některé obrazy i z německé provenience? Dá se říci, z kterých oblastí republiky obrazy vůbec pocházejí?
Obrazy do škol poskytovány spíše plošně zejména za Rakousko-Uherska, které pak vydržely po dlouhá desetiletí, takže se nedá nějak specifikovat oblasti, kde vznikaly, na některých se dají ale určit výrobci, které obrazy pro školy vyráběly. Máme tu ale například kreslený obraz plovárny ze 30. let,která má severočeskou provenienci a několik obrazů s historickými náměty, které nechaly udělat k 10. výročí vzniku Československé republiky němečtí továrníci Georg a Heinrich Schichtovi z Ústí nad Labem. A máme i další z období První republiky s německými popisy a opravdu precizního zpracování jako například můj oblíbený obraz jezevce z roku 1934.
Dají se tam najít nějaká zajímavá jména autorů?
Máme tu třeba obrazy Václava Junka, který také ilustroval slabikáře a známe ho z filmu Slavnosti sněženek. Další například Vladimír Stříbrný. Je to samozřejmě Zdeněk Burian, ale to jsme mimo téma myslivosti, mnozí znají také kresby Josefa Lady, i ten vytvářel školní obrazy neb byly jeho motivy na ně použity, podobně jako třeba obrazy Václava Brožíka nebo kresby Mikoláše Alše.
A lze vypozorovat i nějaký vývoj z hlediska řemesla?
Myslím, že na časové ose vzniku školních obrazů je vidět do jisté míry úpadek, ale souvisí to i s proměnou technologie, způsobem tisku. Dříve to opravdu bývalo řemeslo, byla to vlastně umělecká díla nebo lépe řečeno vysoce kvalitně dělané řemeslo velmi schopných a školených výtvarníků,kteří zase spolupracovali s odborníku z oborů pro dané téma. Postupem času můžeme pozorovat jisté polevení ve snaze o věrohodnost výjevu, jistou vznikající automatičnost a zjednodušení. Například u obrazů kolem roku 1900 až do cca 30. let máme dokonale prokreslené pozadí výjevů i detaily zobrazovaných rostlin a živočichů - didaktičnost byla obrazem prostoupena, v dalších letech, zejména poválečných už to trochu ustupuje. Například motiv zajíce z různých období se vyznačuje opravdu velkými rozdíly tam vidíme to polevování. Ono to ale také souvisí s tím, že 50. a 60. letech nebyla taková úroveň tisku, více se asi šetřilo a obrazy byly asi brány už jen jako účelový a ne tolik výtvarný předmět, což zase souvisí se společenskou situací v tehdejším Československu.
Z hlediska výtvarné techniky asi také budou rozdíly…
Dříve byla základem litografie jako nejběžnější způsob vysokonákladového tisku možná u těch starších kombinování rytin či perokresby s následným kolorováním a samozřejmě kresba a malba a jejich následná reprodukce. Krásné jsou tabulové litografické obrazy s motivy mořských živočichů, například loď s rybáři, kteří tahají z moře žraloka a dole je pak žralok kladivoun a mečoun, to muselo hodně ve své době na děti působit. A mnoho dalšího, ale na to tu není prostor, každopádně svět školních obrazů je velmi bohatý v mnoha směrech.
Dají se dnes objevit a získat některé plakáty? A roste vám počet obrazů ve sbírce?
Stále se dá sbírka doplňovat, některé roky jsou horší, že se nedostane do sbírek nic, což zase není nic proti ničemu, jelikož jsou obrazy náročné na prostor a také jsou choulostivé. Aktuálně zpracovávám dar 50 obrazů ze školy v Dolní Poustevně.
Já se samozřejmě snažím také procházet na internetu i různé aukce, ale majitelé jsou si často vědomi hodnoty a ceny starých školních obrazů se šplhají do tisíců korun. Muzeum má bohužel ale také své finanční limity. Nezapomínejme, že je mezi námi i mnoho sběratelů, většinou tematicky zaměřených třeba na řemesla nebo dopravu a ti jsou tvrdě za svým. S naším rozpočtem na nákup sbírek nemáme šanci jim konkurovat.Také doby, kdy se staré krámy vyhazovaly jsou pryč. Pokud by ale byli nadšení dárci, tak se jistě bránit nebudeme.
Jak je těžké obrazy udržovat? A děláte také renovace starých školních obrazů?
Manipulace je s nimi obtížná a musí být opatrná, problém bývá už třeba jen samotný převoz. Když jsme získali 160 obrazů z jedné dávno zrušené školy, musel jsem u všech demontovat železná očka, aby se při převozu vzájemně nepotrhaly, jen tak do kufru auta je nedáte a každá manipulace obrazu uškodí. Proto se s těmi vzácnějšími snažíme manipulovat co nejméně. Ale nějaké speciální prostředí či místnost pro uložení obrazů jako ve velkých muzeích tu zatím nemáme.
Kolegyně, co tu byla přede mnou se snažila některé obrazy zrenovovat, papír podlepily jemným plátnem. Původní papír je často zkřehlý a láme se. To ale zase sebere autenticitu, musíte odlepit zezadu cedulky, historická hodnota obrazu se naruší. Já sám jsem byl na restaurátorském rychlokurzu a taková základní první pomoc je obyčejná hnědá papírová lepící páska,, s í ošetříte nejchoulostivější poškozená místa - trhliny u bočních okrajů, v místech, kde jsou připevněné lišty a podlepíte jimi trhliny uvnitř tisku. Taková páska je pak zpětně odstranitelná a taková oprava je asi nejvíce funkční a dostupná.
Kromě velkých závěsných obrazů tady máte ale i výukové obrazové tabule
Učitelé měli k dispozici menší formáty, desky do ruky, převážně litografické obrazy rozměrů knižního alba, které byly číslované. Prodávalo se to v papírové podobě v číslovaných svazcích a učitelé si je pak nechali nalepit nebo sami si je podkládali na kartony a nebo tvrdší desky. Těch máme poměrně hodně a různá témata, například sérii Starého a Nového zákona získaného ze sousední Leštiny, u nějž je indicie, že byl zřejmě používán přímo v zubrnické škole.
Na některých tabulích jsou zajímavé doplňky…
Učitelé si obrazy v průběhu času i doplňovali obrazy různými popisky, třeba název v latině, němčině, češtině, někde vidíme spíše dětským písmem propiskou doplněné názvy, ale to je už spíše z pozdějších dob, mohl to dát učitel některému premiantovi za úkol dopsat. Často se stává, že hlavně u zeměpisných obrazů - tabulí máme přelepený původní český nápis nebo název německým a po válce vidíme, že je přelepený nebo přepsaný opět na český, prostě i na školních obrazech je viditelná stopa historie 20. století. Sice nás to může esteticky rušit, ale k těm obrazům to už patří. I mne to zpočátku vadilo, ale jak člověk získával zkušenosti, tak jsem přišel na to, že tím má obraz i jinou vypovídající hodnotu, než jako školní pomůcka. Jinak některé tabule také nesou zajímavé stopy, jak postupně ztrácely svůj účel v záplavě novějších pomůcek a metod, tak se některé staly například podložkami při výtvarné výchově a jsou tak počmárané voskovkami, vodovkami či inkoustem.
Obrazy tedy mohou návštěvníci muzea vidět jen při prohlídkách?
Třída je součástí našeho vesnického okruhu komentovaných prohlídek a já se snažím expozici ve třídě obměňovat například podle ročních období a někdy i tématicky, například když jsme tu měli Myslivecký den, tak návštěvník mohl vidět obrazy s motivy lesní zvěře apod. Během roku se ve třídě vystřídá asi 150 obrazů. V loňském roce jsme otevřeli vedle školní třídy otevřeli expozici evokující starý školní kabinet koncipovaný do meziválečného období a tam návštěvník spatří ty starší, umělecky poctivější a řemeslněji provedené typy obrazů a také ty malé tabulové obrazy. Ale určitě stojí za to do Zubrnic zavítat, těch lákadel je tu mnohem více a může to být například už brzy na Myslivecký den, který po dvou letech nechtěné pauzy opět spolupořádáme.
Až někdy budete mít cestu do Ústeckého kraje, udělejte si čas na zajímavé muzeum v Zubrnicích. Příležitost budete mít třeba při Mysliveckém dnu v sobotu 7. května. Vesnická zóna má své nezpochybnitelné historické kouzlo a hned za kostelem se nachází budova staré školy. Zobrazené školní obrazy berte jen jako ochutnávku, uvidíte i mnoho dalších. A pokud by snad někoho tento rozhovor upomenul, že má někde v okolí, u dětí ve škole, u známých či někde jinde tip na staré, dnes už nepoužívané školní obrazy, ozvěte se, v zubrnickém muzeu se jistě nebudou bránit nabídce na doplnění sbírky.