Časopis Myslivost

 
Karle, obligátní otázka na úvod. Můžeš představit honitbu Komorní Lhotka – Hnojník?
 
Honitbu máme pronajatou od honebního společenstva a rozkládá se na 1698 hektarech. Jedná se o honitbu smíšenou, polovinu honitby tvoří lesy s nadmořskou výškou až 769 metrů a polovina je čistě polní. Máme 35 členů a dva adepty. Ze zvěře se u nás vyskytuje zvěř jelení, černá, srnčí, v polní části také zaječí a bažantí. Jako zajímavost bych uvedl, že máme v honitbě jeřábka lesního.
 


Vím, že během roku má váš spolek spoustu aktivit…
 
To ani jinak nejde. Pokud se chceme věnovat honitbě opravdu kvalitně, práce je pořád. Ale myslivost by dnes měla být také o spolupráci se všemi, kteří do přírody vstupují. My jsme si ve spolku jasně řekli, že chceme spolupracovat s obcemi, zemědělci, majiteli pozemků a dalšími. Také máme například dětský myslivecký kroužek, velmi často spolupracujeme se školou i školkou. Děláme pro děti přednášky, vycházky do lesa, ukázky kynologického výcviku. Děti mají dokonce svůj vlastní krmelec v honitbě, o který se s vedoucím kroužku starají.
Tohle je totiž cesta, jak myslivost obhájit v dnešní době. Neuzavírat se do sebe a ukázat, že něco jako myslivci umíme. Pokud je spolupráce kvalitní, většinou ani nedojde na problémy, které myslivce trápí napříč republikou. Typicky jsou to především vztahy se zemědělci, škody způsobené zvěří a také nepochopení naší činnosti ze strany široké veřejnosti.


 
Myslivci někdy obtížně hledají cestu ke spolupráci se zemědělci…
 
Je to o vzájemném pochopení, myslivec i zemědělec má každý v přírodě své zájmy. Je potřeba, aby na péči o krajinu nahlíželi společně a hledali možnosti, kde by mohli spolupracovat. U nás máme jednoho velkého zemědělce, který se stará prakticky o veškerou zemědělskou půdu v honitbě, a musím říct, že vzájemné vztahy jsou na velmi dobré úrovni. Řešíme problémy, které někdy nastávají, jako jsou například škody zvěří, ihned. Spolupracujeme také na úpravě krajiny.
 
V Komorní Lhotce – Hnojníku jste tu úpravu krajiny začali řešit velmi intenzivně. Můžeš popsat, jak jste začali a co vše bylo v honitbě provedeno?
 
Jako myslivci jsme si vědomi, že stav krajiny nebyl ani u nás úplně ideální. Na mnoha místech chyběly meze, liniové výsadby stromů, které tady dříve byly, a další prvky roztroušené zeleně, která je důležitá nejen pro zvěř, ale také pro lidi.
Než jsme začali cokoliv dělat, bylo potřeba oslovit majitele pozemků a být s nimi na jedné vlně. To znamená, vysvětlit jim, co chceme dělat a proč to chceme dělat. To je naprostý základ, od kterého by měli myslivci vždy začít.
A poté je tu otázka financí. Kde na to budeme peníze brát, zda použijeme vlastní nebo využijeme některý z dotačních titulů na úpravy krajiny. My jsme šli druhou cestou a začali veřejné finance využívat. Nejprve jsme si vyřídili myslivecké dotace na políčka a odchytové nory. To jsme s drobnou konzultací s kolegou myslivcem zvládli. A poté jsme začali řešit úpravu krajiny. Zde jsme si řekli, že nejsme takoví odborníci, abychom to vyřídili, tak jsme požádali člověka, který se administracemi dotací zabývá. Lidí a firem, kteří se v tomto oboru pohybují je u nás spousta. Pokud myslivci nejsou schopni si dotace a příspěvky vyřídit, měli by se na ně obrátit. Není nic horšího než si říct, my bychom chtěli něco udělat, ale nevíme jak, tak to raději neuděláme. Vždy se najde někdo, kdo poradí, pomůže.
My jsme jako spolek nejprve žádali Agenturu ochrany přírody a krajiny o finanční prostředky na vytvoření nového remízku se stromy a keři, poté Moravskoslezský kraj o další příspěvek na keře a stromy a následovaly další žádosti, tentokrát ze Státního fondu životního prostředí České republiky na výsadbu linií ovocných stromů.
Za poslední roky byly vysázeny stovky ovocných stromů, které rozdělují půdní bloky. Máme tak v honitbě nové jabloně, slivoně, třešně. Máme nové remízy pro zvěř s desítkami plodonosných keřů. A nyní už ve spolupráci s místním zemědělcem panem Ponczou chystáme další rozdělení velkého půdního bloku opět ovocnými stromy.
 


Jak na Vaši činnost v přírodě reaguje veřejnost?
 
Myslím si, že velmi dobře. Pro lidi z obce i širokého okolí děláme myslivecké plesy, venkovní zvěřinové hody, kde chodí opravdu velké množství lidí. Takže nás lidé z těchto akcí znají a v posledních letech zaznamenávají, že se i díky myslivcům mění krajina v okolí obcí. Najednou jsou podél polní cesty stromy, byly vytvořeny remízky, tohle lidé opravdu ocení. Musím také zmínit pomoc obcí, se kterými vycházíme dobře a aktivně s nimi spolupracujeme.
 
Myslivci často říkají, že nemají místa, kde by stromy sázeli, kde by vytvářeli remízky…
 
Jak už bylo v minulém čísle Myslivosti uvedeno, když se myslivci sami nad sebou zamyslí, tak zjistí, že tomu tak není. Ať si každý ve spolku udělá revizi, kolik myslivců vlastní pozemky v honitbě. Mnohdy jsou to menší rozdrobené plochy, ale vše lze využít, hlavně se musí chtít. Cestou je také oslovit obec. My jsme jednu z výsadeb řešili na pozemcích obce a další na pozemcích jednotlivých členů.
 
Spolek vlastní také moc hezkou mysliveckou chatu. I zde jste čerpali dotační nějaké dotační prostředky?
 
Díky aktivitě jednoho našeho člena jsme obdrželi finanční podporu na vybavení kuchyně a na chladicí zařízení na ulovenou zvěř. Krajský úřad nám pak pomohl s financováním oplocení myslivecké chaty. Dotační prostředky pobírají firmy, jednotlivci, obce a další a já tvrdím, proč by nemohli pobírat také myslivci? Opět stačí jenom chtít a nebát se do toho jít.


 
Co by si radil spolkům, které ještě váhají, zda požádat o dotační prostředky?
 
Aby jejich členové a vedení přestali váhat a začali konečně jednat, a pokud nejsou schopni si potřebné podklady vyřídit sami, aby se obrátili na odborníky. Myslivci musí jít s dobou a přizpůsobit se.