Přivedly mne sem v prvopočátku informace o množství nutrií, které tu ročně myslivci uloví, ale jak se dále dočtete, rozhovor nebyl jen o nutriích…
Tradičně poprosím o úvodní představení honitby…
M.H.: Honitba má rozlohu 2621 ha, členů máme 26, honitba je v katastrech osmi obcí a kdysi to bývalo šest samostatných mysliveckých sdružení. Když se slučovaly honitby začátkem 80. let, tak vznikla honitba v současné podobě. Honitbu naši dědové vytvářeli tak, aby měla oválný tvar, byla dostupná všem místním, navazovala na oblast se spárkatou zvěří v obcích Jabkenice, Pěčice, Chudíř, a i na oblast více s drobnou zvěří, kdy je nejbohatší část kolem Kosořic, Dobrovic a Úherců. V honitbě je 14 rybníků a v okolí je dalších šest. V honitbě máme celkem 79 ha vody, a to vše je protkané sítí vodotečí. Díky vodotečím tak zůstal zachovaný velmi slušný stav drobné zvěře, ne jako jinde, kde se vše zatrubkovalo a vznikly nekonečné lány, kde drobná zvěř nemá úkryt, potravu, nic.
Takže pojďme k jednotlivým druhům zvěře…
M.H.: Máme trvalý stav koroptve, stále slušnou divokou populaci bažanta, dále se vyskytují i ostatní druhy, jako například jeřábi, husy, labutě a všechny druhy další drobné zvěře. Od nepaměti se tu odchytávali zajíci, byl to revír drobné zvěře.
Poslední odchyt proběhl v roce 2006, kdy jsme chytili 123 zajíců na jeden zátah. V komoře, kterou vždy dědové šetřili a nikdy se tam zajíci nestříleli, ale pouze se tam chytalo, bohužel v následujícím roce se v mnohem větší míře byla vyseta slunečnice navazující na kukuřici, okamžitě se tam nastěhovali divočáci a zajíc šel se stavy rapidně dolů.
Pak přišly roky, kdy bohužel narostly počty černé zvěře, stejně tak tlak predátorů srstnatých i pernatých. Navazujeme totiž na lesní masiv Svatojiřského lesa z jedné strany a hned vedle na plochu vojenských lesů, tam jsou dubové porosty, obrovská úživnost, honitby jsou velmi vhodné pro černou i další zvěř. My tu přitom nemáme souvislý větší kus lesa, černou nemáme normovanou, náš les u Jabkenické obory je rekreační les, tam se téměř nedá používat zbraň, ve dne v noci je plný lidí na procházkách, běžců s čelovkami, cyklistů a turistů, chodí tam plno pejskařů a rekreantů, tam to není o lovu. Další malý les je bývalá Bažantnice, ale i ta je velmi navštěvovaným místem.
Hlavní zvěří spárkatou je tedy srnčí...
M.H.: Ano, teď už ale i černá, vyskytuje se tu daněk, muflon i sika. Normovaný stav srnčího je 140 kusů, lovíme tak kolem třiceti srnců, nejsilnější srnci jsou na hranici stříbra. Ale ty v podstatě nelovíme, většina členů takové srnce nechá odejít, pokud není za věkovou hranicí, protože to je genetický materiál. Raději si ulovíme raritu, vidláka, vysokého špičáka, nadějné a chovné šesteráky necháváme i do vyššího věku. Ale samozřejmě kdokoliv by chtěl, tak si silného srnce ulovit může. Nejsilnější trofeje srnců, které tu vidíte na stěnách, tak to jsou většinou úhyny, bohužel v poslední době nám mnoho silných srnců pomlátí auta. Nakonec asi historicky i ten nejsilnější místní srnec s trofejí přes 130 b. CIC byl sražený autem.
Máte tedy velké ztráty na silnicích?
M.H.: Ano, to je bohužel velmi významný faktor. Faktem je to, že jsme oblastí, odkud plno lidí denně dojíždí do průmyslu v Mladé Boleslavi, ráno, odpoledne, ale i na noční směnu je to třeba i 250 aut za hodinu, honitbu přetínají silnice a mnohdy je to doslova masakr. Sám jsem sledoval jeden úsek, za týden na úseku pěti kilometrů jsme nasbírali v době ještě vyššího stavu zajíců čtyřicet přejetých kusů, dnes je to už méně, protože stavy zajíců klesly, ale i tak je to na stejném úseku i pět šest zajíců za týden.
Jste převážně polní honitba, kolik je tu zemědělsky hospodařících subjektů?
M.H.: Drobní menší hospodáři mají asi dohromady 200 ha, zbytek je několik silných hráčů. Máme docela unikum, neboť honební společenstvo zahrnuje neuvěřitelných 4600 parcel. To vzniklo parcelací ve 20. letech, kdy proběhla pozemková reforma a stát ke každé chalupě přidával kus pole a kus louky. Někteří to časem prodali, někteří držbu rozšířili, pozemky se také dělily mezi potomky majitelů, na dvaceti arech je třeba pět spoluvlastníků. Zákon předepisuje, že by se měli dohodnout, kdo je bude zastupovat, což je nesmysl, mnohé rodiny se rozhádaly. To dát dohromady bylo unikum.
Říkáte, že jsou tu velcí hráči zemědělci, jak s nimi vycházíte? Je s nimi domluva? Třeba z hlediska skladby plodin?
M.H.: Plodiny neřešíme, to je jejich obchodní politika, oni dodržují agrotechnické lhůty a střídání plodin sami, nemáme s nimi problém. Základ je totiž v komunikaci, když nebudeme komunikovat, tak bude vždy špatně. Takže když se něco děje, tak je požádáme o pomoc a oni zase nás, vyzvali jsme je třeba, aby i jejich dorost - mladí zemědělci si udělali lovecké lístky a zařadili se mezi nás. Já jsem totiž přesvědčený, že hospodář zemědělec, který pobírá státní podporu, by měl mít i vzdělání z oblasti myslivosti. Například když stát dotuje mladé zemědělce do 40 let, tak by mělo být podmínkou, že má také myslivecké vzdělání.
J.N.: A to samé by mělo být i ve státní správě, do funkcí týkající se myslivosti by měli jít úředníci jen se zkouškami a mysliveckou praxí. Dále by bylo dobré, aby měli i praxi z honebních společenstev a ze spolků, protože pak vidí i ty problémy dole. Všichni páni profesoři hezky povídají na konferencích a v článcích, ale mnohdy je to úplně odtržené od reality.
Děláte také nějaké úpravy krajiny? A uvedu modelový příklad – někdo má dva ary pozemků, má je arondované někde ve velkém lánu. Má vůbec možnost zažádat o výměnu pozemků někam na kraj, kde by se na pozemku mohlo udělat něco pozitivního pro přírodu ze strany myslivců?
M.H.: Odpovím otázkou, jakou směřuji i k politikům – je v tomto státě někdo, kdo řekne kolik hektarů remízků a zvěřních políček daných zákonem o myslivosti by mělo v krajině být? Ví to někdo? Ze zákona jsou remízky přece osvobozeny od daně, tak by to někdo měl vědět. Já ale říkám, že nikdo neví nic.
J.N.: Z pohledu státní správy musím konstatovat, že to opravdu problém je, všichni mluví o zeleni v krajině a dalších plochách, které by měly být osvobozeny od daní, ale udělá stát nějaké kategorie? Plno ploch remízků bylo převedeno do ostatních ploch, ale za ně je dokonce větší daň než za zemědělskou plochu vedle! Přitom stát utahuje šroubky a po vlastnících začíná vymáhat daně. Před dvěma lety stačilo, že se napsalo, že pozemek splňuje ekologické podmínky a teď musím vyplnit tabulky, že pozemek odpovídá uvedenému druhu například rokle, svah, příkop a vše zdokladovat, že pozemek nelze ekonomicky využít. Vše se jen zhoršilo.
M.H.: Uvedu konkrétní případ, který jsem řešil. Díky digitalizaci a pozemkovým úpravám vyplavalo v roce 2017, že paní má pozemek 0,22 ha, kde je dneska remízek a že má zaplatit asi 250 Kč daně z půdy, která je vedená jako orná půda, ale dnes jsou tam vzrostlé smrky. Tak jsem jí vysvětloval, že to je osvobozeno od daně, že s ní půjdu i na finanční úřad. Paní šla sama a neuspěla. To mě zvedlo ze židle, prostudoval jsem si zákon 338/1992 Sb. a potvrdil jsem si, že od roku 1992 platí, že remízky jsou od daně osvobozeny.
Psal jsem si proto s ministerstvy a příslušnými úřady, a žádal jsem je, aby vydali metodiku pro FÚ, aby úředníci mohli bezproblémově vše řešit. Musím říci, že každé oslovené ministerstvo a úřad odpovědělo, byť každá odpověď měla v závěru „byla by nutná změna legislativy“. Paní na místním finančním úřadu, nevěděly jak z toho. Nakonec jsme se dohodli, že když dostanou od státní správy potvrzení, že to je remízek, tak to paní uznají a osvobodí ji od daně. Tak mi trvalo jeden a půl hodiny, přivezl jsem jim požadované potvrzení a dodal fotodokumentaci i paní majitelce.
Ale takto se to přece nedá řešit. Místní šetření, které bylo v legislativě předepsané, znamenalo, že si paní z FÚ buď „vezme holínky, buzolu a ztratí se v krajině“, nebo si vyžádá znalecký posudek, což je 5000 Kč a více. Oboje je nesmysl.
Sice jsem vyřešil jeden konkrétní problém, ale uvědomme si, že jen v naší honitbě máme 21 remízků, celkem 9,5 ha, když ještě započítám jednu stráň, tak jsme na 28 ha ploch a je v tom spousta vlastníků. Takže je potřeba, aby si v prvé řadě udělal pořádek sám stát, aby byla řádná evidence, protože sám stát nesmyslně převedl remízky do ostatních ploch, nebo do orné půdy.
Pak tu také máme obecní pozemky, požádali jsme tedy obce a ty nám je daly do pronájmu zdarma. Je to sice úředničina, ale nemáme problém s úřady, když se to popíše, máme políčka, remízky a můžeme žádat o dotace a starat se o krajinu.
Vloni jsme se pustili ve větší míře do výsadby, neboť byla vláha, a tak jsme nakoupili 115 keřů a stromů za 18 044 Kč a další dostali. Celkem se jednalo o 250 vzrostlých keřů a stromů, jako je například rakytník, jeřáb, muchovník, jabloň, hrušeň, lípa malolistá apod. Naši členové sázeli vše i s patřičnou ochranou a na všech plochách, kde to nevadí zemědělské technice, současně byly doplňovány stávající remízky, kde kůrovec zlikvidoval našimi dědy vysazené smrky.
Rybářství Chlumec navíc koupilo a naši členové vysadili další stromy, zejména v okolí rybníků. Přibližně deset let zpět se každý rok vysadilo 30 až 50 stromů, jabloně, hrušně, ovocné dřeviny, většinou jsou to takové ty zbylé stromky ze školek a zahradnictví, když končí doba prodeje, tak nám kamarádi myslivci dali. Zvěř a vše živé potřebuje nejen kryt, ale i potravní nabídku.
Pane Nováku, vrátím se k myšlence o daních a remízcích. Z vašeho pohledu z okresu, to by mělo rozhodnout ministerstvo zemědělství, financí nebo kdo vlastně?
J.N.: Mělo by to být po vzájemné dohodě. Mluvilo se třeba o suchu, vždy je nějaký šlágr, mnohdy se ale jen mluvilo a nedělají se základní věci. Jsou tu pozemkové úpravy, jejich součástí jsou systémy ekologické stability, zase se mnohokrát jen mluvilo. Mám soukromý názor, že to je stejně hezká myšlenka jako komunismus, ale výsledek a způsob provedení je někdy nesmyslný.
Systém ekologické stability by měl být v prvé řadě takový, že v daném místě vyhodnotím, co dělat, aby tam nebyla větrná a vodní eroze, aby se zadržovala voda a z těchto prvků by mělo vyplynout, co se kde má doplnit, aby to volně žijící živočichové mohli využívat.
Bohužel se ale plánuje od stolu, jak se zvířata budou pohybovat od bodu A do bodu B krajinou, což je sice hezké, ale není to řešení, navíc mnohdy řešení bez znalosti místních podmínek, prostě jen teorie. Viděl jsem místa, kdy se plánovalo naprosto nesmyslně, klasické plánování na papíře, hlavně aby se daly vyčerpat finance a odškrtnul se další bod. Byl jsem od začátku u toho, vím, jak vše vznikalo, deset let se jenom dohadovalo, jakou barvičkou se budou jednotlivé prvky malovat na plánovacích dokumentacích.
Nyní probíhají pozemkové úpravy, ale bohužel třeba systémů na zadržení vody v krajině je do současné doby minimálně. Přitom se říká, kde je voda, tam je život, to je základní prvek, který by se do krajiny měl dát. Nakonec vždyť tato honitba je příkladem – díky rybníkům a nezatrubněným kanálům se tu stále ještě drží relativně dost drobné zvěře.
A neměl by být jeden z hlavních úkolů ČMMJ obhájit myslivce, jít na ministerstva a argumentovat dostatečně silně, aby třeba pozemky remízků byly osvobozeny od daně?
J.N.: Samozřejmě, všichni myslivci, a hlavně naše vedení, by měli na toto apelovat. Pan Hercog je ukázkou, dal si práci a ministerstva obtěžoval dost dlouho, nenechal se otrávit, až je přinutil, že něco vypotili. Smutné je, že to měli vypotit oni a ne aby je někdo zespodu bombardoval. Proč by toto ve prospěch všech myslivců nemohli dělat naši vrcholní představitelé v ČMMJ?
M.H.: Já jsem celou kauzu popsal a poslal příslušným ministerstvům a úřadům včetně návrhu, jak to řešit. Vlastník by neměl být „týranou osobou“, navrhoval jsem jednoduchý princip, aby stát určil a rozhodl o místu evidence, kdo je tím, kdo řekne, co je remízek nebo například neobdělávatelná půda. Prostě udělat metodiku a pracovní postup.
První je, že se musí dát kompetence někomu místnímu, aby to mohl zkontrolovat, zapsat a rozhodnout. Pak přijde vlastník, který má platit z remízku daně na finanční úřad, ten se podívá do databáze. Když se podívá do katastru nemovitostí a vidí, že tam zápis jako remízek není, odešle informaci na katastr a ten by pak měl předat dotaz Agentuře ochrany přírody a krajiny, která zajistí kontrolu stavu a podá informaci na katastr, že to je ekologická plocha. Dnes je v katastru jen kategorie orná a ostatní, to by se sice asi nemuselo měnit, ale je tam lomítko a za lomítko by se uvedl druh remízek. Pokud by se jednalo o část parcely, tak by stát zajistil a zaplatil práci a náklady s rozdělením parcely v katastru nemovitostí. Tím by dokázal stát i veřejnost pozemky kontrolovat, že plocha je ekologická, má ochranu a nemůže jen tak přijet někdo s pilou nebo buldozerem a remízek srovnat se zemí.
Problém ale je, že když bychom měli takové pozemky osvobodit od daně, tak by to snížilo daně pro obce a proto to logicky některé obce nechtějí. U nás není tento problém, ale mluvil jsem s kolegou z Kraje Vysočina a tam mají problémy s tzv. kopečky. Prostě zcela jednoznačně takovéto plochy ve prospěch krajiny by měly být zapsány ve veřejné databázi a úředník na finanční správě pak nemusí nic zkoumat, jen se podívá do katastru, ten tam není proto, aby dělal terénní a místní šetření. A zároveň by stát získal přehled, kolik je ploch, kde a jakých, které je potřeba chránit. Tím, že budou zakreslené v mapách, budou mít takové plochy jistou formu veřejné ochrany. Byl to můj návrh, který šel i do Parlamentu na zemědělský výbor. V současné době došlo k částečné nápravě stavu, ale s omezenou možností veřejné kontroly, neboť evidence je prý v mapách SZIF. Podrobné aktuální informace nemám.
To samé by mělo být i u zvěřních políček, která jsou ze zákona o myslivosti v § 11 uživatelé lesních honiteb povinni zakládat! Zejména v dnešní době obnovy kůrovcem poškozených lesů by mělo být státem vyžadováno zakládání políček pro jakoukoliv zvěř, a nikoliv prosazovat pouze „zabíjení“ zvěře.
S dovolením přepnu na téma, kvůli kterému jsem vlastně přijel. Pokud mám správné informace, tak tu v honitbě nejenže máte vysoké stavy nutrií, řešíte škody na porostech právě od nutrií, ale vy sám osobně máte i velmi slušné lovecké úspěchy v eliminaci nutrií. Od kdy řešíte problém s nutriemi?
M.H.: Od roku 2013 tu jsou nutrie, problémy nastaly až v roce 2015, kdy už jejich stav dosáhl velkého čísla. V roce 2013 jsme jich ulovili 26, v roce 2014 celkem 125 nutrií, v roce 2016 už 281 nutrií. Co vodoteč, to ráj pro nutrie, k tomu staré meliorační kanály, které slouží jako ideální nory. V melioračních troubách mají vhodný úkryt, otevřené kanály jim slouží jako komunikační dálnice. Hloubí si ale také nory, které jsou rozlehlé i několik metrů.
A škody na zemědělských plodinách?
M.H.: Nejvíc na cukrové řepě když je přibližně ve velikosti ředkvičky. Když je cukrovka nasetá podél vodotečí, tak nutrie dokáží pruhy široké i pět metrů totálně zlikvidovat. Nutrie nejdou moc daleko od vodoteče, když jde nějaká dál, tak to je většinou silný samec, ten odejde i 30 až 50 metrů, protože si je vědom své síly.
Nutrie si uhlídá i shora pernatou dravou zvěř i kolem sebe srstnatou škodnou. Menší kusy se drží maximálně do pěti deseti metrů. Přirozený nepřítel je pro ně liška a dravci, nutrie se ale snadno překvapit nenechají, jsou bleskurychle schované. Jsou velice chytré, já bych je přirovnal k divočákům, umí se chránit a funguje v tom i jejich rodinná pospolitost. Mám zkušenost, i když jsem dobře posazený nad vodotečí, stačí i jen malý pohyb a nutrie prchají. Vystřelíte-li na ně, ti jedinci, kteří se zbyli, si vás pohlídají, přijedete zítra, za dva dny, vidíte je na sto, dvě stě metrů, už poznají člověka i auto a okamžitě se kryjí. Na jednom místě vystřelíte dvakrát a dost a už si to uhlídají.
Proto je mnohem účinnější odchyt do sklopců. Od 24. října doteď mám já osobně 211 nutrií, z toho mám střelených jen asi třicet. Velmi zajímavé bylo, když jsem si sedl k denní statistice návštěv sklopců a z legrace spočítal, jaké jsem měl náklady, tak je to něco, co žádnou manželku nepotěší.
Za 118 dní jsem najel 2190 km autem 4x4 i v terénu. Tabulková spotřeba vozu je 9,5 l/100 km, tj. asi 8000 Kč jen PHM. Podle platné vyhlášky náhrad by to mělo být 8,20 Kč za km a to je 18 011 Kč. Střelivo mne stálo více než 1200 Kč a strávil jsem v honitbě kvůli nutriím celkem 265,5 hodin. Když si vynásobíte čas 200 Kč/hod. + náklady na dopravu a střelivo, tak jsem se dostal přes 72 000 Kč, tj. moje náklady jsou 343 Kč na jednu nutrii!!! Pominu-li čas a spočítám pouze přímé náklady na auto a střelivo, tak se jedná o 91 Kč/ks! Užitek pro myslivce je přitom roven nule, nepláču proo peníze, mám dobrý pocit, že jsem pomohl našim zemědělcům. Jsem ale přesvědčen, že ti, kteří „dovolili“ myslivcům lovit invazivní druhy namnožené díky „ochraně“ a jinému, by se měli k celé problematice postavit čelem a rychle stanovit jednoduchá pravidla, alespoň pro náhradu nákladů všem myslivcům!
A celkem jste jako spolek ulovili a odchytili nutrií?
M.H.: Celkem máme jako spolek letos k 1.3. ulovených 297 nutrií a od roku 2013 máme jako spolek celkem uloveno již 1245 nurií. Vylézají hlavně v noci, vylézaly i ve dne, když bylo teplo, ale to jsou velmi ostražité. S nočním viděním a kulovnicí by se dalo lovit, ale tady je riziko, je tu plochá krajina a noční vidění máte na kulovnici. Který blázen vystřelí ze země na 150 metrů plochou ránou, když je zemina plná kamenů, do vsi je blízko a kolem je plno silnic. Já střílím malorážkou ráže 17 HMR se střelou Vmax, s tím se dá střelit i na 150 metrů bez obav z odrazu střely. Faktem je, že i ty velké těžké desetikilové nutrie po zásahu kamkoliv zůstávají na místě.
Na co lákáte do sklopců?
M.H.: Zkoušeli jsme všechno možné a nejvíc se osvědčila cukrovka a krmná řepa, když se jemně naplátkuje, jdou na ni perfektně, zvlášť přes zimu.
Když jsou nutrie inteligentní, nemá to vliv na přípravu sklopce?
M.H.: Sklopec nehraje roli, nevadí vůbec, když tam zůstane i barva z minulého dne. Predátor se chová jinak, toto je býložravec a přijde ke sklopci i druhý den, v jednom sklopci jsem měl i tři kusy. V podstatě se dá odchytit kus skoro každý den, je to rychlý způsob, jen se musí denně navštěvovat a kontrolovat.
Když je nutrie na menším rybníčku, tak si rodina hlídá svoje teritorium?
M.H.: Ano, ale vytlačují mladé dál a mladší samci hledají samici a jdou dál po vodoteči. Vodoteč je pro ně dálnice, a to se dá využít i k lovu. Na jedné vodoteči mezi třemi rybníky, která má délku asi 1,5 km, jsem odchytil a ulovil celkem 58 kusů. Je to propojka mezi rybníky, má úživnou část, meliorační trubky, je zarostlá, takže pro nutrie atraktivní a využívaná.
Kolik je roční přírůstek? A pohlavní zralost?
M.H.: Samice má mladé i dvakrát do roka, ve vrhu je 6 až 8 mláďat, troufám si odhadovat, že přežijí v průměru tak čtyři mladí z každého vrhu. Takže je to z hlediska množení doslova raketa. A samice o hmotnosti 4 kg už vodí mláďata, samci můžou mít živou hmotnost více než 10 kg, v roce 2015 jsme ale ulovili samce, který měl přes 13 kg.
Dokáží být agresivní?
M.H.: Brání se jako každý živočich v přírodě, a to docela urputně. Při honu, když ohaři najdou v rybníku nutrií, tak to většinou končí šitím psů, dospělá nutrie si s ohařem poradí. Napomáhá k tomu i stavba těla, hlodáky, srst, to co má kolem krku, to jen tak pes neprokousne. A ohaři, které pamatuji, kteří dokázali zadávit lišku, ti už tu nejsou. Zkoušky ostrosti se nedělají, psi k tomu nejsou cvičení, já se ani nedivím majitelům, že se o pejska bojí a odvolá ho, i šití stojí peníze a čas. A na nějaké norování nebo vyhánění z melioračních rour, to hned zapomeňte, to jen přijdete o psa.
Jaká je zužitkovatelnost nutrií?
M.H.: Veterináři doporučili jasně, pakliže se nutrie prodá ke konzumaci, tak je potřeba provést vyšetření na svalovce. Vyšetření ale stojí 158 Kč, vzorek byste měli odvézt na veterinu, tak si spočítejte, co ta legrace stojí. Když byste chtěl maso z nutrie prodat, tak musíte mít schválenou bourárnu, to už jsou desítky tisíc. Pak musíme také likvidovat vývrhy, kůži, hlavu a dát to do asanačního ústavu, což je asi 11 Kč za kg, 350 Kč za přistavení vozu. Kožešinu už dneska také neprodáte. Takže vlastně jen a jen ztráta. Já nutriemi podělím kamarády, kteří chovají dravce nebo psy, aby nějakým způsobem ulovené nutrie zužitkovali.
J.N.: Škoda je, že nemůžeme legálně založit újediště, přes zimu je tu staženo hodně dravců, máme tu mořské orly, už deset let tu vyvádí mladé, a dravci přes zimu nemají co brát. Takže pokud by mohlo být založeno legálně újediště, na kterém by se využily nutrie, věřte, že do druhého dne tam nutrie nebudou. A tím bychom snížili predační tlak na drobnou zvěř. Predátoři by využili potravní nabídku, stačilo by, aby třeba státní veterinární správa stanovila podmínky.
A nemůžete to povolit jako státní správa?
J.N.: Co se týká krmelišť pro dravce, vzhledem k tomu, že jsem dlouholetý sokolník, tak jsem se toto pokoušel několikrát řešit a legalizovat, bohužel jsme narazili na předpisy, že to nelze. Proč to nelze? V Čechách oblíbená výmluva je, že to EU zakazuje. Ale když se podívám na internet, tak jsou tam krmeliště z Finska, Švédska, jsou to přece země taky v EU a funguje to tam, Poláci mají také újediště. Proti újedištím je hlavně Hnutí Duha, ti tvrdí, že na újediště by myslivci záměrně lákali chráněné živočichy a lovili je.
Nemohla by pomoci státní správa s umožněním prodeje ulovených nutrií, třeba v rámci systému laických prohlížitelů?
J.N.: Nutrie byla dřív vedená jako hospodářské zvíře, byly farmy, nebyl problém prodeje, stejně jako s králíkem apod. Doba se změnila a nevykupují se kůže, nutrie vypadla ze seznamu běžně chovaných hospodářských zvířat. Najednou je to něco jiného, je to invazní živočich, to je někde mimo, nemluvě o tom, že jsou tu další zákony, nejen veterinární, už se na nutrii nekoukáme jako na hospodářské zvíře. Takže králíkovi můžu pořád dát za uši a prodat sousedovi, s nutrií to nelze.
No navíc nutrie není zařazena mezi zvěří…
J.N.: A ani by být neměla, protože brzo nastane problém s hrazením škod. Vždyť už teď myslivci řeší problém za někoho. Nutrie do přírody nevypustili nezodpovědní chovatelé, maximálně jim nutrie občas utekly. V 90. letech se tu ale objevili zachránci planety a páchači dobra, kteří začali útočit na kožešinové farmy a vypouštět z nich zvířata, včetně nutrií, tehdy to bylo kožešinové zvíře. Nutrie přežily, přizpůsobily se, byť se tvrdí, že nutrie nepřežije mrazy, i v tuhé zimě část jich uhyne a část se přizpůsobí, je to přírodní výběr, zůstaly ty, které mají asi lepší geny a začaly se množit. Kdyby se z nutrie stala zvěř, tak půjdou škody na triko myslivcům. Však zrovna tady v honitbě byly jeden rok vyčíslované škody 250 000 Kč na cukrovce za jeden rok. Obávám se, že na některých místech mohou velmi rychle přesáhnout škody od nutrií škody od divokých prasat.
Mladoboleslavsko, to je také část Pojizeří a nutrie asi nejsou problém jen lokální…
J.N.: Největší problémy jsou v těchto místech, protože tady je plno rybníků, málo se ví, že Jabkenicko, resp. okres Mladá Boleslav je po jižních Čechách významná česká rybníkářská oblast. V okrese Mladá Boleslav je 45 hospodářských rybníků a jsou i další soukromé, jsou nejvíc soustředěné na Jabkenicko, Dobrovicko a kolem Charvátců. Začíná být problém i v obcích, kde jsou už nutrie v návesních rybníčcích, lidi je začnou krmit, nutrie se namnoží. V nejedné obci byli nejdřív obyvatelé nadšení, pak přišla zima a nutrie jim okousaly stromečky, v tu ránu volali mnozí po eliminaci.
Jizera už je biokoridor také plný nutrií, byť na Jizeře je běžná vydra, která uloví i mladé nutrie. A to nemluvím o bobrech, což vidím do budoucna jako další problém. Zatím jsou na Jizeře, ale pokud se začnou stěhovat na rybniční soustavy a bude to stejný problém jako v jižních Čechách. To by měla státní ochrana přírody řešit už teď, problém je tu, ale tak jak bohužel známe, problém se začne řešit, ne když doutná, ale když už hodně hoří.
Stejný je problém kormorán. Já jsem dlouholetý pracovník, dělal jsem na okresním úřadě a v té době okresní úřad měl větší pravomoci než ORP, tak jsem byl jeden z mála okresů, který povolil lovit kormorány. Vyvolalo to nevoli u ochranářských organizací, byl jsem ta černá ovce. Vzhledem k tomu, že se nebojím svoje názory obhajovat, tak jsem lov povolil. Chtěli mne ukamenovat a dopadlo to jak? Kormorán se namnožil, ty organizace, které prosazovaly jeho totální ochranu, se ke kormoránovi dnes nechtějí znát. Stát vyplácí miliony ročně za náhrady, ale tyto organizace jsou zticha a nikdo se k tomu nehlásí, jen řeknou myslivci řešte situaci, jen stát řekne dáme vám 500 Kč za kormorána. A je to na myslivcích, aby toto řešili.
Já, když jsem začínal, byl jsem taky nesmiřitelný ochránce přírody a dalo by se říct, že před třiceti lety jsem byl zelenější než dnešní zelení, ale člověk musí pozorovat a vidět. Vadí mi, že stát vydává nemalé prostředky ve jménu ochrany pár druhů, ale neřeší další souvislosti. Kdyby tyto prostředky stát místo toho dal na remízky, nějaké prvky na zdržení vody v krajině, tak to by mělo pro ochranu druhů, pro biodiverzitu krajiny mnohem větší význam než to, že chráníme jen nějaké vybrané druhy.
Mělo by se k přírodě přistupovat systematicky a vycházet ze zkušeností. Pokud bobra předkové několikrát vyhubili, protože byly velké hospodářské škody, byť bobří maso bylo postní jídlo, bylo to proto, protože si dobře spočítali, že radši budou chovat něco jiného, než aby měli bobra, kterého by sice v pátek mohli sníst, aniž by měli hřích, ale bylo by to za cenu velkých škod a dopadů. Věděli proč to udělali a ty ekonomické škody, když byly v 19. století, tak musí být i v 21. století, je to přece stále ten samý bobr, baští to samé, všechno stojí zase peníze. Bobr by se neměl vyhubit, jen ať jsou místa, kde bude v přiměřených počtech žít, ale nemůžu do umělé krajiny chtít navracet druhy, které mají své neomezené místo snad jen v nekonečné kanadské divočině.
M.H.: To samé ale platí na vlka. Máme tu lokalitu, kde přes zimu stálo přes padesát kusů srnčího. To srnčí se z ničeho nic letos odstěhovalo ke státní silnici. Proč? Protože podél našich vodotečí dneska také putuje vlk, který je od nás trvale 20 km vzdušnou čarou. Zvěř to vyhodnotila moudře, bezpečí je u silnice, kde vlk dostal párkrát autem.
Kdyby tento stát přestal vypisovat granty na výzkum, kdy „moudří lidé“ za mnoho milionů napíšou mnohostránkové elaboráty o ničem, tak by byl klid. Pak by nevznikaly všechny ty spolky, které dobře živí mnoho svých lidí a nic přitom neřeší, pouze vyvolávají rozpory a nic nedělají. Ani jeden z nich nevezme lopatu, aby šel něco udělat, nekoupí stromeček, nepůjde ho zasadit, ale jen píše a vede moudré řeči. Oni z toho totiž mají živnost. Mnoho lidí bohužel našlo díru, jak se hezky živit na úkor daňového poplatníka, nic nedělat, sepsat elaborát za víkend a mít vyděláno několik mega ročně! Kdo je má? Myslivci určitě ne!