Časopis Myslivost

Díky působení různých, především antropogenních vlivů, se snížila v agroekosystémech početnost a druhová rozmanitost volně žijící drobné zvěře. V polních honitbách je změna tak významná, že bez opětovných zásahů a aktivit člověka nemůžeme očekávat v blízké budoucnosti díky nefunkční přirozené autoregulaci návrat odpovídajícího života do krajiny prostřednictvím významných druhů dříve početné drobné zvěře, jako zajíce polního, bažanta obecného nebo koroptve polní.
Pro drobnou zvěř a její „návrat“ má význam široká škála podmínek; způsob obhospodařování a stav zemědělské půdy, hydrologický režim a úživnost honitby, „početnost“ predátorů, klimatické podmínky a další včetně samotného způsobu mysliveckého hospodaření jsou jakoby spojitá „nádoba“, která má zásadní vliv (Ziegrosser P. 2018). S významným dopadem na drobnou polní zvěř se prokazatelně pojí mechanizované agrotechnické úkony, které negativně ovlivňují její populační dynamiku (Durdík M. 1982)
Již z minulosti je známo (Nagy E. 1982), jak významné „postavení“ mezi negativními environmentálními aspekty, jak se konfliktním činnostem člověka vůči populacím drobné zvěře odborně říká, má:
- intenzifikace zemědělství (velké díly půdních bloků přesahující domovské okrsky drobné zvěře, monokultury způsobující monodietu a související stres, odvodňování pozemků s vysokou hladinou podzemní vody a mokřadů…)
- aplikace přípravků na ochranu rostlin s negativními vlivy na zdraví zvířat a především
- používaná mechanizace vlastníků či nájemců honebních pozemků (šíře záběru, rychlost pojezdu, nebezpečnost vůči hnízdícím ptákům a nově narozeným mláďatům)
Významný vliv na populace drobné zvěře mají nepochybně také v poslední době stále diskutované klimatické změny a také přirození predátoři včetně přemnožené černé zvěře. O důležitosti predátorů vypovídají i výsledky výzkumů prováděných v 80. letech minulého století v Maďarsku na majetcích obhospodařovaných obdobným systémem, jakým bylo u nás praktikováno socialistické intenzivní zemědělství. Zde bylo prokázáno, že na 100 ks ulovených bažantů bylo třeba ulovit 60 dravců (Nagy E. 1982), v té době škodné zvěře.
Vzhledem k problematičnosti regulace těchto dnes konfliktních druhů predátorů (pokud pomineme šelmy v současnosti nejvíce krkavcovití, motáci, stále více volavky…) a probíhající klimatické „globální“ změně, která též prokazatelně ovlivňuje biodiverzitu již jmenované a žádané drobné zvěře, je třeba pozornost v jarním období zaměřit daleko razantněji tam, kde to můžeme rychleji a významněji ovlivnit.
Oblastí s velkým potenciálem pro podporu drobné zvěře je správný provoz zemědělské mechanizace a její užití za účelem zpracování a přípravu půdy před a po setí. Zemědělská mechanizace a její využívání je vůči zvěři jednoznačně konfliktní (environmentálně nebezpečná) nejvíce při sečení pícnin; v rámci prováděných výzkumů u zajíců bylo prokázáno, že na celkových ztrátách u této zvěře představuje právě technika reprezentovaná žacími stroji rozmezí od 36,4 do 82,1 % ztrát.
Při zkoumání zajíce polního jakožto indikátorového druhu zvěře bylo dále potvrzeno, že velmi konfliktní je ale i mechanizace používaná při sklizni obilovin, sklizni kukuřice na siláž, a především technika tvořená různými kombinátory a dříve samostatně agregovanými stroji využívanými pro jarní práce jako je smykování, vláčení, setí a na toto navazující válení. Nežádoucí je především poškozování a ničení hnízdišť polních ptáků, zraňování a usmrcování volně žijících zvířat, hnízdících ptáků, vysezených a nově narozených mláďat při aplikaci zemědělské mechanizace, nejvíce při přípravě půdy, regeneraci travních porostů a jiných kultur (Steen et al., 2012).
Při provádění těchto prací byly prokázány ztráty na zaječí zvěři s ohledem na různá stanoviště v rozmezí od 15,9 do 30,5 % na celkových ztrátách. Obdobné poznatky publikovali i jiní autoři, např. Abelencev, Ševčenko, Archipčuk (1972), Manuš (1974 ) nebo Kalužinski, Pielovsky (1974). Tito autoři publikující především v 80. letech minulého století, tedy v době, kdy začaly velmi výrazně klesat stavy drobné zvěře na území našeho státu, se dále shodli, že již v té době používaná mechanizace způsobuje neúměrné škody působené na zvěři, které se ani díky speciálním plašícím zařízením nedaří s úspěchem řešit.
V této souvislosti je třeba si uvědomit, jak za tu dobu došlo k dalšímu vývoji moderní zemědělské techniky, jak se zvětšila například šíře záběru strojů a také například pojezdová rychlost, nemluvě o tom, že se dnes tyto práce provádějí i během nočních hodin.
 
Jaké jsou pro provoz techniky a mechanizace podmínky?
 
Využití vysoce výkonné a širokozáběrové zemědělské mechanizace generuje kromě  profitability z následné produkce i související významné negativní vlivy na volně žijící živočichy. Vzájemné interakce aspektů hospodaření a živočichů, jejichž biotop se nachází v agroekosystému, by měla být pokud možno pozitivní a ve vzájemné symbióze. Negativním vlivům používané zemědělské techniky by mělo být předcházeno a pokud jsou působeny, musí být minimalizovány.
Platná právní úprava, která „reguluje“ činnosti vlastníků a nájemců zemědělské půdy s cílem předcházení právě škodám na zvěři, obsahuje jak rámcové podmínky pro zemědělsky hospodařící subjekty, tak povinnosti pro uživatele honiteb – myslivce.
Právní požadavky jsou obsaženy především v zákoně o ochraně přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb., v platném znění) a zákoně o myslivosti (zákon č. 449/2001 Sb., v platném znění).
Požadavky by měly být při používání zemědělské techniky regulativem vedoucím k tomu, aby poškození, zranění nebo usmrcení dotčených volně žijících zvířat bylo předcházeno.
Mezi nejzávažnější problémy, které se „pojí“ se škodami působenými na zvěři zemědělskou technikou, řadíme především nesprávnou „organizaci“ agrotechnických zásahů bez znalosti místních podmínek a související biodiverzity, porušení právních požadavků ze strany uživatelů honebních pozemků, nekomunikace zemědělců s myslivci jako uživateli honebních pozemků a také neplnění povinností ze strany uživatele honebního pozemku - tedy absence aktivit myslivců po oznámení plánovaného výkonu konfliktní činnosti (Marada et al., 2011).
Povinnost plnit tyto požadavky a nesnižovat biodiverzitu je zemědělcům zdůrazňována i jako jeden z požadavků tzv. Cross Compliance. Povinné požadavky na hospodaření zemědělského subjektu (PPH) jsou stanoveny vybranými články nařízení a směrnic Evropské Unie.
Ustanovení daná evropskými nařízeními jsou přímo použitelná v rámci českého právního řádu, ustanovení uvedená směrnicemi EU jsou zapracována do platných národních právních předpisů.
Kontrola dodržování stanovených požadavků je prováděna státními kontrolními orgány. Od roku 2009 je dodržování vybraných povinných požadavků propojeno s vyplácením přímých plateb, některých podpor z Programu rozvoje venkova (PRV) a některých podpor v rámci společné organizace trhu s vínem.
Zemědělci, kteří podají žádost o dotace v rámci jedné nebo více uvedených podpor, jsou zavázáni k dodržování těchto požadavků. Zde se například přímo uvádí, že v souvislosti se zemědělským hospodařením u vybraných druhů ptáků nesmí dojít k závažnému rušení (zejména během rozmnožování a odchovu mláďat) nebo jinému škodlivému zásahu do jejich přirozeného vývoje (včetně usmrcení nebo zničení vývojových stadií) nebo poškozování obývaných stanovišť s negativním dopadem na populaci těchto druhů, zejména při hospodaření na plochách určených k jejich rozmnožování.
Při hodnocení činnosti zemědělců se hodnotí, zda nedochází k usmrcení chráněných druhů ptáků, poškozování nebo ničení jejich hnízd, rušení ptáků či další škodlivé zásahy vedoucí k narušení jejich přirozeného vývoje a zajištění ochranných podmínek příslušného druhu ptáka, v případě evidovaného výskytu, zejména na dílech půdních bloků, na kterých se vyskytuje například chřástal polní a čejka chocholatá, ochrana terénně vymezených hnízd, jejichž vyznačená plocha pak musí být po dobu hnízdění vynechána z obhospodařování.
 
Co je třeba ze strany zemědělců a myslivců dělat?
 
V souladu s právními požadavky jsou fyzické a právnické osoby povinny při provádění zemědělských prací postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Platná ustanovení zákona o myslivosti obsahují také podmínky vedoucí k zabránění škodám působeným na zvěři při obhospodařování honebních pozemků tím, že vlastníci, popřípadě nájemci honebních pozemků, jsou povinni oznámit s předstihem uživateli honitby dobu a místo provádění zemědělských prací v noční době.
 
Na základě těchto požadavků by mělo tedy zákonitě ze strany zemědělců před významnějším agrotechnickým zásahem téměř vždy předcházet:
- seznámení obsluhy zemědělské mechanizace s environmentální bezpečností stroje; zde se však nejedná o znalost požadavků na vlastnosti provozní kapaliny, maziva a způsob, jak se strojem či součástkami nakládat po ztrátě užitných vlastností, ale kde při provozu hrozí již uváděné poškození hnízdiště, zranění či usmrcení zvířete či nechtěné poškození samotného krajinného prvku tvořící životně důležitý prostor pro zvěř;
- instalace účinného monitorovacího nebo plašícího zařízení, pokud je k dispozici na používanou zemědělskou techniku (např. identifikace zvěře systémem SENSOSAFE firmy Pöttinger);
- „hodnocení“ dotčeného dílu půdního bloku právě s ohledem na biodiverzitu, tedy s ohledem na „život“, který se v agroekosystému nachází; obsluze mechanizace musí být s ohledem na volně žijící zvěř známo, který druh a jakým způsobem využívá dotčený biotop, v jaké době a jakým způsobem, tedy, zda nějaký druh na zemědělské půdě hnízdí, zda se zde kladou mláďata, kde a v jakém počtu;
- stanovení jasných pravidel předcházejících škodám na zvěři ze strany těch, kteří rozhodují, s jakou technikou, kdy se na pole pojede a jak se agrotechnický zásah uskuteční;
- aktivní komunikace a následné informování určené a kompetentní osoby zastupující myslivecky hospodařící subjekt;
 
V souladu s tímto přístupem by ze strany mysliveckých hospodářů mělo býti běžnou praxí:
- provádění systematického monitoringu volně žijící drobné zvěře a jiných významných zástupců fauny v užívaném agroekosystému (např. polních ptáků);
- intenzivní a prokazatelné komunikování mezi hospodařícími myslivci a zemědělci tak, aby bylo známo „kde a kdy“ ze strany škod na zvěři může být problém;
- aktivní přístup ve vyznačování hnízdišť na dílech půdních bloků, kde lze očekávat konfliktní agrotechnické zásahy;
- zajištění vypuzování dospělé zvěře a odchyt či fixace juvenilních jedinců (např. nově narozených zajíců) před agrotechnickými výkony působícími možně poškození, zranění či jejich nechtěné usmrcení;  

Jaká je při předcházení škod na zvěři působených uvedenou zemědělskou technikou praxe?
 
Bohužel, praxe myslivců a zemědělců při předcházení škod na zvěři působených zemědělskou technikou v rámci jarních prací je v porovnání s požadavky právních předpisů nedostatečná. Díky tomu, že v mnoha případech absentuje odpovídající povědomí o aktuální biodiverzitě agroekosystémů ze strany zemědělců i myslivců, vzhledem k tomu, že myslivost není mnohde prováděna systematicky a profesionálně, je správná praxe vyžadovaná právními požadavky až na výjimky opomíjena.
Aktivity spočívající v monitoringu toho, jaké druhy živočichů na dílu půdního bloku „žijí“ a následná instalace plašicích zařízení či vyznačení hnízdišť polních ptáků před nebezpečnou agrotechnickou aktivitou se děje výjimečně, preventivní opatření ve formě záchrany juvenilních zajíčků před jarní přípravou půdy ještě výjimečněji. Proč tomu tak je, jaké jsou příčiny nečinnosti a následných problémů volně žijících živočichů působených technikou praktikovaného zemědělství, jsou otázky, na které lze najít odpověď, ale daleko hůř vlastní řešení, které vychází téměř vždy z místních podmínek a zvyků místních aktérů.
Velmi zásadním momentem by ale měla být i podstatně aktivnější komunikace mezi myslivci a zemědělci, čemuž může pomoci i to, aby myslivci nabídli místním zemědělcům vstoupit do řad myslivců, umožnit jim vykonat nejen zkoušky, ale stát se i členy místních mysliveckých spolků. A to se týká nejen členů vedení zemědělských společností, ale také obsluh a osádek zemědělských strojů, jednotlivých řidičů a obsluh zemědělské mechanizace.
Změna přístupu zemědělců a myslivců při používání zemědělské techniky a mechanizace při jarních pracích, která povede k zastavení poklesu biodiverzity, je významnou podmínkou ne jenom pro zajištění návratu drobné zvěře do krajiny, ale i pro navrácení života do přírody, který je pro zdraví zvířat a lidí zásadní.
 
Závěr
 
Vzhledem k tomu, že v praxi dochází zcela prokazatelně k postupnému nárůstu počtu usmrcených, poraněných či jinak zdravotně postižených zvířat vlivem nesprávného využívání zemědělské techniky v rámci jarních prací, o čemž svědčí prokazatelný výzkum i související medializace těch, kteří toto působí (Marada a Havránek, 2020), je nutné tento problém systematicky řešit.
Provoz zemědělské techniky vyžaduje odborné znalosti pro návrh pracovních – agrotechnických postupů, pro řízení provozního nasazení v různých podmínkách, pro správné seřízení a provoz, pro kontrolu kvality práce s minimálními ztrátami, ale také pro environmentálně bezpečné, tedy pro volně žijící drobnou zvěř nekonfliktní nasazení. Právě v této oblasti je zcela jistě prostor pro vývojáře, konstruktéry a provozovatele zemědělské techniky.
Významnou roli zastávají i uživatelé honebních pozemků, tedy myslivci. Pokud jim není drobná polní zvěř lhostejná, musí být znalí nejenom environmentální nebezpečnosti, ale také způsobů, jak těmto konfliktům předcházet a aplikovat je následně do praxe. Pokud to takto myslivci už dnes nepraktikují, mají nejvyšší čas svůj postoj změnit a více se aktivizovat. Kdo jiný, než myslivci by měli být v čele aktivit týkající se eliminace ztrát drobné zvěře při polních pracích.
Pro ty, kteří chtějí již v tomto ročním období pro drobnou zvěř „něco“ udělat, připravila Českomoravská myslivecká jednota, z.s. ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství odborné vzdělávání. Zaměření seminářů je na různá biotopová opatření, ale také na řešení problémů, jak zajistit „Návrat drobné zvěře do naší přírody“ třeba cestou prevence škod působených zemědělskou mechanizací pro jarní práce.