Každé takovéto místo má svou atmosféru, fluidum, láká nás znovu a znovu a my se lákat necháváme, abychom znovu tančili mezi potřebou a zvědavostí. Prodejny, často nesoucí název po některém z našich mysliveckých patronů, se pro nás v jistém smyslu slova stávají druhým, byť dočasným domovem.
Zpravidla zde najdeme všechno. Sortiment bývá většinou limitován druhotnými zájmy majitele či provozovatele, když prvotním samozřejmě je myslivost. A rovněž tím, zda za pultem stojí muž či žena. V ojedinělých případech je to manželský pár usměvavých vyznavačů cechu Hubertova, což je stav úplně ideální. Pro naši demonstraci třeba Radek a Radka, provozující svoji obchodní živnost kdesi při říčce Svitavě. Radek má na starosti „železo“, tedy zbraně, střelivo a optiku, Radka potom vše, co je spojené s pohodlím při lovu a pobytu v přírodě a samozřejmě i s mysliveckou módou.
Čeští myslivci chodili již v šestnáctém století v zeleném či šedém barchánovém kabátci, chcete-li kamizole. Za tradiční barvy je od těch časů považována zelená ve všech odstínech, ale rovněž hnědá, šedá, liščí, černá a bílá při příležitostech slavnostních. Postupně se rodily stejnokroje lesníků a myslivců křivoklátských a schwarzenberských lesů, společenské obleky a stavovské uniformy. Souběžně se však rodila i zásada, že tradiční nemusí být zastaralé, nemoderní, vysloužilé. Móda je i pro myslivecké odívání, slavnostní i terénní, synonymem pokroku.
Obyčejný klobouk?
Tak třeba obyčejný klobouk. Ten by měl zajisté vlastnit každý myslivec, už proto, aby bylo kam po úspěšném lovu vstrčit úlomek. V čase různých „bejsbolek“ a kšiltovek se tato možnost maže a s tradičním nastává problém. Je vlastně vůbec takový klobouk obyčejný?
„Rozhodně není,“ říká Radka.
„Je to taková královská koruna každého myslivce. Pod ní je uložena jeho bohabojnost, mlčenlivost, střízlivá mysl, věrnost, poctivost, opatrnost, rozum, moudro, bdělost, pracovitost, ušlechtilost, síla, zdraví, láska k přírodě, zvěři, svému psovi a zbrani, úcta k mysliveckým druhům. Myslivci nosí zásadně klobouky, které mají různé barvy, typy a samozřejmě i materiál, převážně plst či velur, ze kterého jsou vyrobeny. Dříve to nejčastěji byly typy pichler a švarcenberk, dnes jsou to i jiné, z těch původních vycházející, ale nějaký kožený či kovbojský, k nim určitě nepatří. Ani na počátku jednadvacátého století. Klasika převládá i v naší nabídce.“
Móda je sociologický projev, při němž dochází k střetávání se opačných tendencí. Snahy splynout se skupinou, začlenit se a být nositelem stejných kolektivních znaků, nebo naopak snaha odlišovat se od ostatních, vyčlenit se. Móda je vždy nakažlivá novinka, svou povahou může být charakterizována jako dočasná „epidemie“.
Jedinou jistotou v módě je, že aktuální módní vlna není poslední. Originální módní prvky, způsoby úpravy, které jsou znovu „in“ i jako součást dalšího stylu, jsou nazývány „vintáž“. V přeneseném smyslu slova pak může být toto slovo používáno jako synonymum pro pojem zvyk, obliba, zvyklost, tradice, obyčej, a to prakticky ve všech oblastech lidského konání, včetně myslivosti.
Styl, vkus, elegance
Myslivost je svým způsobem jedna velká společenská událost. Její společenský význam je pochopitelně podle okolností značně variabilní. Podléhá celé škále běžných společenských pravidel, jednak zcela specifickým zákonitostem, ale také mysliveckým tradicím.
„Značně opomíjeným či přinejmenším málo akcentovaným tématem je v našem prostředí otázka vhodného oděvu a stylu odívání během lovu a dalších mysliveckých akcí,“ říká Radka.
„Přitom se nejedná o žádnou podružnou otázku. Šaty dělají nejen člověka, nýbrž i myslivce. Navíc se zdaleka, naštěstí, ještě nevytratilo základní povědomí, že myslivost a lov se pojí s prestiží i noblesou. Specifický, myslivecký styl odívání se zakládá na uznávaných zvycích, tradicích, aristokratických kořenech lovecké praxe, jejím značně konzervativním kontextu, vzájemné úctě mezi myslivci, respektu vůči ulovené zvěři a v neposlední řadě obecně na souznění s přírodou a příklonu k venkovskému způsobu života.“
Každodenní myslivost rozhodně nemusí být módní přehlídkou, ale je však nejlepší příležitostí projevit v příslušném odívání styl, vkus a eleganci.
„Myslivecké odívání si zaslouží oživení a zpestření, už proto, že v nedávné minulosti byla jeho domácí nabídka někdy až příliš střízlivá a nevýrazná. Na straně druhé bychom se měli vyhnout nepatřičnosti a kompromisům, zejména všemu armádnímu, řemeslnému a sportovnímu. Zde bych se ovšem přimluvila i pro tolik diskutovaný maskovací oděv, ovšem pokud je vystrojen přírodním, naším poměrům odpovídajícím lesním vzorem a také, což je důležitá podmínka, pokud je maskovací oděv používán jen při individuálním lovu. Myslivec má ale zůstat myslivcem a jeho oblečení by mělo tvořit spojnici mezi konzervativní elegancí a vášní pro přírodu, les a venkov. Mělo by být svědectvím o našem životním stylu, pohledu na svět, o našich touhách, snech a přáních,“ uvedla Radka Petrů.
Část myslivcovy osobnosti
Jakou kulovnici si vybrat či v čem je problém univerzální ráže, s takovými otázkami se nejčastěji setkává Radek, když před některým zájemcem o novou zbraň otevře prosklenou trezorovou skříň, nebo ji opatrně položí na plstěnou podložku na prodejní pult.
„Zbraň je nezbytný nástroj k lovu a společníkem v dlouhých chvílích osamělých lovů. Je podstatnou částí naší myslivecké výbavy, vyjadřuje část naší myslivecké osobnosti, a to i společenské postavení, neboť je jak výrazem osobního vkusu, tak i prestiže,“ říká Radek.
„Při získávání informací se setkáváme s řadou mýtů a subjektivních názorů, kterými bychom se však neměli nechat příliš ovlivnit. Nechat si poradit ano, ale vždy mít svůj vlastní názor. Jejich nositelé totiž často vycházejí výhradně z individuálních zkušeností a často pomíjejí někdy rozhodující vliv druhu a kvality zbraně a samozřejmě i střeliva.
Navíc u zbraní je otázka tradičního a moderního nastavena v úplně jiné rovině, než je tomu u odívání. Více se zde ctí tradiční značka věhlasných výrobců ve zbrusu novém kabátě, s novými technologickými a výkonnými optickými doplňky. Kde by se našim otcům třeba zdálo o nočním vidění či termovizích.“
Každý, kdo vstoupí do prodejny zbraní s cílem zakoupit si zbraň novou či „v komisi“, by už v tu chvíli měl mít jasno jaký bude způsob a účel jejího použití, zda především pro osamělé lovy na čekané, nebo na šoulačce, zda jednohlavňovou, vícehlavňovou či kombinovanou, v jakých ji nejčastěji bude používat podmínkách, např. z hlediska charakteru honitby, dálky střelby apod., jakou by měla mít ráži podle nejčastějšího druhu a velikosti lovené zvěře. Zda zbraň od domácího či zahraničního výrobce.
„Ryze individuální otázkou pak je rozměrová proporce zbraně, aby byla vhodná pro postavu lovce a podle fyzické kondice vyhovovala i její hmotnost. Nezanedbatelnou podmínkou pořízení si zbraně je objem finančních prostředků, který je zákazník ochoten na její pořízení věnovat,“ říká Radek, zkušený prodejce, myslivec, chovatel, kynolog a funkcionář v jedné osobě.
Suma sumárum, při výběru konkrétní kulovnice zvážme druh převážně lovené zvěře, charakter honitby, ve které se budeme převážně pohybovat, druh lovu, který budeme upřednostňovat a další aspekty.
„Do kopcovitého nebo horského terénu se hodí lehčí, kratší provedení zbraně, proto zde bývají oblíbené jednohlavňové zlamovací zbraně, nebo opakovací, kratší, celopažbené modely. Nejlevnější variantou v kombinaci s brokovnicí je zakoupení kulobroku, na druhé straně ekonomicky náročnější varianta je pořízení několika specializovaných zbraní, jak z hlediska ráže, tak z hlediska použití. Ať už se rozhodnete jakkoliv, novou kulovou zbraň byste ihned měli svěřit zkušenému puškaři pro instalaci a provedení montáže puškohledu či jiné optiky, případně i pro individuální úpravu pažby podle tělesných proporcí střelce. Jen tak bude radost z nové zbraně naplněna dokonale a budete-li o ni vzorně pečovat, bude vám k plné spokojenosti sloužit třeba i celý myslivecký život. V tom je do jisté míry ukryta podoba procesu jejího tradičního pořízení si a dokonce i předávání z generace na generaci.“
Nahlédnout na tradiční a moderní se dá v myslivosti samozřejmě i z mnoha jiných úhlů pohledu, my jsme zvolili jen ty nejtypičtější. Radek s Radkou jsou příkladem těch majitelů prodejen, kteří jsou vždy připraveni ochotně poradit, konzultovat potřeby i pohledy zákazníků - myslivců na věc. Tudíž se nebojte ozvat se, jistě budete tak jako u Radka a Radky v prodejně vítáni a pozdraveni nejen tradičním Lovu zdar, ale také milým úsměvem!