Značka je známa i tím, že za ní stojí elitní vývojový tým, který svými inovacemi neustále udává trendy v optice, kterým se jiný výrobci snaží alespoň přiblížit.
Počátkem roku 2020 uvedla LEICA na trh několik novinek, mezi nimiž byl i puškohled
Leica PRS 5-30x56i, který svými parametry, zpracováním a optickým výkonem dal najevo, že Leica plnohodnotně vstoupila do segmentu sportovně-taktické, ale i precizní lovecké optiky pro lov na velmi velké vzdálenosti.
Již samotný název
Precision
Rifle
Shooting napoví, že se nejedná o běžný puškohled a univerzálním určením. Leica PRS vznikla v reakci na poptávku amerického trhu po mechanicky extrémně odolném, ale současně opticky maximálně výkonném optickém zaměřovači, který by svou velikostí umožňoval kombinovat loveckou střelbu na velké vzdálenosti a současně i trénink a soutěže.
Již od prvního okamžiku se mi puškohled zalíbil a jakmile vyvstala potřeba pořízení tohoto typu zaměřovače v rámci mých rostoucích aktivit, byla Leica PRS první ve výběru. Nyní bych se rád podělil i o praktickou zkušenost.
PRS s čočkou objektivu 56 mm má šestinásobný zoom poskytující rozsah zvětšení 5-30x, což je dostačující pro naprostou většinu situací. Čočka objektivu je pokryta patentovanou nanovrstvou AquaDura®, která zajišťuje vynikající vodoodpudivost.
Zorné pole ve sto metrech s hodnotami 1,3 až 8,2 m naproti tomu sice nedisponuje úplnou univerzálností, nicméně oproti konkurenčním produktům se stále jedná o výborný parametr. Oční reliéf 90 mm je plně dostačujícím standardem i pro bezpečnou střelbu s velmi výkonnými rážemi. Výstupní pupila okuláru 2 až 9 mm poskytuje oku v celém rozsahu velmi komfortní pozorovací zážitek.
V tubusu o průměru 34 mm se skrývá precizní mechanika s rozsahem rektifikace 320x180 cm s dílčím krokem kliku 0,1 Mrad (1 cm/100 m). Tubus je plněn dusíkovou atmosférou pro zajištění stabilního mikroklimatu uvnitř přístroje.
Na výběr jsou tři typy osnov v první fokální rovině. Tou první je klasický „double cross“ s osvětleným bodem uprostřed, dále osnova Ballistic a nakonec osnova PRB, kterou jsem zvolil já.
Puškohled je vzhledem ke svým vlastnostem velmi kompaktních rozměrů, pouhých 365 mm. Na druhé straně má mírně vyšší hmotnost 1030 g, což jde na vrub robustní konstrukci o síle stěny tubusu 1,5 mm.
Při pohledu zvenčí zaujmou velké a dobře čitelné turrety (komínky) i ze zaujaté střelecké polohy, které jsou opatřeny signalizací počtu úvratí (kolikáté otočení komínku). Příjemný benefit pro mě byl, že je Leica PRS koncipována tak, aby se po opravě nastřelení dalo provést nulování turretu velmi jednoduše a rychle v terénu bez použití nářadí. Uživatel jednoduše nehtem odklopí kovový třmínek do vztyčené polohy na matici turretu, který současně slouží k povolování matice. Matici odšroubuje a povytáhne prstenec s vyznačenými hodnotami v MRAD. Následně dá prstenec do polohy „nula“ vůči rysce na těle puškohledu.
Pod maticí stranové korekce je ukryt malý imbusový klíč, kterým se zamyká zero stop. Mám tak v různých situacích možnost volby, zda tuto funkci budu využívat, či nikoliv.
Korekce paralaxy nastavitelná od 20 m je velmi přesná s krátkým krokem. Vně ovladače korekce paralaxy se nachází ovladač osvětlovací jednotky přístroje s deseti stupni intenzity a vypínáním v mezipolohách.
Protáhlý okulár o průměru 44 mm s velkou výstupní pupilou disponuje na prstenci zoomu nálitek, do něhož lze našroubovat páku pro snazší a rychlejší změnu zvětšení. Dioptrická korekce +-3 dioptrie je dnes již řekněme standardem.
Objektivu dominuje po stranách červené logo, které již dálky dá vědět preference majitele.
Na závody i na lov
Již jsem zmínil rostoucí potřeby, čímž byla moje touha zúčastnit se dnes již prestižního loveckého závodu v lovecké kulové střelbě a zde jsem nový puškohled Leica PRS poprvé řádně „provětral“. V takovém závodu, který simuluje lovecké situace pod tlakem se právě projeví vlastnosti jako zorné pole, tolerantní oční reliéf, velká výstupní pupila, přesné nastavení paralaxy, nebo velký a čitelný komínek.
Ani v jednom případě jsem nezaznamenal vadu, která by mě jakýmkoli způsobem omezovala, ba dokonce štvala. Při soutěži jsem ocenil zejména maximálně tolerantní zvětšený okulár, díky němuž jsem se okamžitě dostával do záměru bez zdlouhavého hledání polohy hlavy na lícnici vůči puškohledu.
Dále musím pochválit elegantně vyřešené nulování komínku přímo v terénu bez jakéhokoli nářadí během pár sekund. Ráno při kontrolním nástřelu jsem potřeboval udělat opravu dva kliky dolů a jeden doprava. Otázka pár okamžiků a optika byla připravena.
Díky našroubované páce na prstenci zoomu jsem vždy pohotově a nebývale hladce měnil zvětšení podle aktuální situace a během pár výstřelů jsem již věděl přibližně, kde se jaké zvětšení nachází, aniž bych musel číselník na prstenci sledovat.
Ovladač paralaxy a osvětlení je vybaven drsnými výstupky, takže vždy zajistil pevný úchop bez klouzání při nastavování paralaxy na různě vzdálené terče.
Ovšem nebyla by to Leica, kdyby mě nenechávala v úžasu z barevného a vysoce kontrastního podání obrazu pozorované scény v celém rozsahu zvětšení. Tuto její jedinečnou vlastnost jsem ocenil především při střelbě na gong vzdálený 300 metrů, jenž byl před hrabou pneumatik vybledlých od slunce, takže některým závodníkům úplně splýval.
Přesnost klikání ocelové mechaniky bez chybičky, ale to jsem tak nějak očekával.
V neposlední řadě stojí i za zmínku kompaktnost optiky, což jsem si pochvaloval zejména při změnách střeleckých poloh. Do dalšího závodu je ovšem třeba především lehce vypilovat střelecké polohy, ale za to Leica PRS již nemůže.
Každopádně další výzvou bylo vyzkoušet tohle „líbivé sklo“ na lovu. Tuto možnost jsem dostal již několik dnů po závodě ve Světnově. Ovšem mělo to háček, pro svou soutěžní ráži 6XC jsem neměl lovecké střelivo a matrice pro přebíjení byly teprve na cestě, tudíž šla optika na mou oblíbenou ráži 308 W. Díky kompatibilitě Blaseru a přesnosti montáže Luszczek stačilo jen přehodit puškohled na hlaveň a samozřejmě nastřelit.
Opět jsem ocenil jednoduchost nulování komínků, kdy jsem udělal na střelnici rychlou opravu, vynuloval a jelo se. Rychlé přivítání s kamarádem, nasedáme do auta a jedeme do honitby na srnce. Posadil mě na nízký otevřený posed nad vykáceným a buření zarůstajícím údolím.
Asi po hodině sezení vidím v Geovidu na protějším svahu pohyb. Vidím, že je to kus srnčího, pravděpodobně srnec, ale dimenze binolukáru 10x42 mi nedovoluje zjistit víc, protože kontrastní pozadí podrostu na tuto vzdálenost maže detaily.
Vzal jsem pušku s Leica PRS, pákou natočil maximální zoom na 30x a již sledují kus srnčího, který se přede mnou na Geovidem měřenou vzdálenost 384 metrů v klidu popásá. Brilantní ostrost puškohledu mě nezradí a díky němu bezpečně vidím, že se jedná o ročka s délkou lodyh sotva do půl slechů. Rozhodnu se lovit i na tuto vzdálenost.
Geovid ukazuje nově 374 m a opravu 19 kliků. Slezu z posedu a zaujímám pozici vleže se zbraní položenou na batohu. Korekce paralaxy, zoom na 25x postačuje, rychlé naklikání na komínku a naposled ze zvyku ještě kontroluji vzdálenost dalekohledem.
Pohladím spoušť Blaseru a zřetelně vidím srnce lámajícího se v ohni. Vše sedí, jak má. Po předání poct ulovené zvěří již následuje trochu krkolomnější transport z kopce do údolí a já si prohlížím dobrý komorový zásah, který vždy potěší.
Leica PRS mě doslova nadchla. Počínaje vysoce odolnou povrchovou úpravou, kompaktními rozměry, precizností pohyblivých částí bez sebemenších vůlí v německém stylu zpracování, již pověstným optickým výkonem a řadou praktických vychytávek včetně sluneční clony.
Je to podle mého názoru optika, která bezpečně splní požadavky náročných uživatelů jak na dynamickou sportovní střelbu, tak i pro loveckou střelbu v našich končinách na nepříliš standardní vzdálenosti, či při exotických lovech. Zkrátka všude tam, kde je přesný zásah prioritou.