Českomoravská myslivecká jednota se návratem vlka do České republiky zabývá dlouhodobě, a to především jako partner státní ochrany přírody (MŽP a AOPK) při přípravě související legislativy a Plánu péče o vlka. Plní zde roli klasického připomínkového místa.
Bohužel na myslivecké připomínky ochrana přírody jen málokdy bere ohled, přestože k Plánu péče o vlka jich Jednota zasílala celou řadu, kromě jiných návrh na zonaci, evidenci mláďat odchovaných v zajetí, postupy pro řešení problémových jedinců a mnohé další.
Vlky někdo vypouští z chovů v zajetí!
Problematika vlka se neřeší jen ve volné přírodě, ale také v zájmových chovech. Tím spíše, že řada myslivců je přesvědčena, že tyto dva způsoby života vlků se v Česku prolínají. Nic takového však nelze dokázat, protože stávající legislativa týkající se chovu volně žijící zvěře v zajetí pro tyto potřeby nedostačuje.
ČMMJ na nedostatky v evidenci možných odchovů vlků dlouhodobě upozorňuje. Ministerstvo životního prostředí tento problém bere vážně a snaží se jej napravit prostřednictvím evidence druhové ochrany, kterou od 1. ledna 2022 zřídil nově přijatý balík zákonů o invazních druzích.
To ale samozřejmě nic nemění na tom, že podle platných zákonů smí vlky oficiálně rozmnožovat pouze zoologické zahrady a záchranné chovy. Pro chov vlka v lidské péči je potřeba výjimka podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Přesto kvůli chybějící evidenci odchovů nelze říct, zda a kolik vlčat se narodilo v zajetí mimo ZOO a záchranné chovy.
Jsou to kříženci!
Angažovaností ČMMJ v problematice vlka se podařilo zahájit výměnu informací s Agenturou ochrany přírody a krajiny. Ta shromažďuje informace o nalezených uhynulých jedincích, pravděpodobných příčinách jejich úhynu a také jejich genetice. Ani přes její občasnou dogmatickou argumentaci ve prospěch návratu a šíření vlků nelze Agenturu podezřívat ze zadržování informací. To si orgán státní správy zkrátka nemůže dovolit.
Jak je to tedy s křížením? Mezi devatenácti kadávery nalezenými od roku 2015 nebyl identifikován žádný kříženec vlka a psa. Podrobnější informace lze dohledat na webových stránkách AOPK (
https://www.navratvlku.cz/o-vlkovi-genetika/). Obdobné zahraniční výzkumy ale určitou míru křížení vlků se psy potvrzují. Je otázkou, zda je v tomto ohledu Česká republika výjimkou. Mluvíme-li ale o nalezených kadáverech, nelze bohužel opomenout, že nejméně dva dosud nalezení vlci měli v těle zástřel.
Co dělat při nálezu vlka
Pokud najdete kadáver vlka, nezapomeňte, že si jej ani jako uživatel honitby nemůžete odnést. Nálezce nesmí s nalezeným kusem žádným způsobem nakládat, může jen v rámci krajní nouze jako skutečnosti vylučující protiprávnost odstranit takovýto uhynulý kus z místa, kde představuje ohrožení – například z pozemní komunikace. Podle zákona o myslivosti je sice uživatel honitby vlastníkem nálezu, ale není oprávněn jej držet. Držet jedince (také mrtvé) zvláště chráněných druhů či jejich části je možno pouze na základě výjimky udělené místně příslušným orgánem ochrany přírody, tj. krajským úřadem, nebo ve chráněných územích AOPK.
Správný postup při nálezu vlka tak je přivolat policii a orgán ochrany přírody. S ním se následně lze domluvit na vydání kusu či trofeje poté, co ji prozkoumá a vydá příslušné povolení. V případě nedohody je možné se obrátit na soud.
Vlky je třeba regulovat!
Státní ochrana přírody a ochranářské organizace do zemdlení opakují, že vlk se nemůže přemnožit. Každý argument je ale potřeba zasadit do kontextu. Je pravdou, že vlk se nemůže přemnožit v kontextu svých životních nároků, svého způsobu života, sociálního chování a zdrojů potravy. Co ale v kontextu soužití s člověkem?
V Česku téměř neexistuje žádná člověkem nepozměněná nebo rovnou nevytvořená příroda. Člověk je nutnou součástí přírody, a to včetně přiměřených nároků na její využívání a také své regulační funkce vůči volně žijícím živočichům. Samotný fakt, že vlci se z přírodního hlediska nemohou přemnožit, tedy neznamená, že se nemohou přemnožit z pohledu člověka, s nímž do značné míry sdílí vlk svůj životní prostor. Tím spíše, že na současném území Čech a Moravy se vlk pravidelně ve větších populacích nevyskytoval přes 200 let, tudíž nemůžeme vědeckými důkazy z našeho území popsat dlouhodobé působení vlka na kulturní krajinu či biologii zvěře.
Je třeba začít objektivně vyčíslovat finanční i společenské ztráty, které soužití s vlky v České republice způsobuje. Nestačí pouze pohodlně uvádět, že celková vyplacená náhrada za škody vlkem v posledním roce klesla, když její výše závisí na tom, zda farmář škodu vůbec nahlásí, na metodice jejího výpočtu i na prosté úměrnosti. Celkový počet ovcí chovaných v ČR totiž za dobu od návratu vlků (posledních asi 8 let) klesl o více než 20 %.
V některých jiných zemích si toto dobře uvědomují. Ve Švédsku je například počet vlků regulován kolem 300 jedinců, přičemž Švédsko je při stejném počtu obyvatel rozlohou pětkrát větší než Česká republika. Na území Finska, které je čtyřikrát větší než Česko, se nachází necelých 30 vlčích teritorií čítajících méně než 250 jedinců. I tam jsou stavy vlka regulovány.
V Česku je oficiálně 24 vlčích teritorií. Počet jedinců Hnutí Duha pohodlně či záměrně neuvádí. Zmiňuje pouze počet jedinců ve smečce, který má být 4 až 6, přičemž ale v národních parcích Šumava / Bavorský les jsou známy smečky až o třiceti jedincích. Odhadem by tak u nás v tuto chvíli mohly žít až dvě stovky vlků.
Plán péče o vlka však jejich regulaci fakticky nepřipouští, a tak stát z peněz daňových poplatníků vyplácí miliony na náhradách vlky působených škod, dotacích na předcházení škodám a komunikačních kampaních, které mají za cíl přesvědčit veřejnost, že vlci jsou vlastně fajn.
Vedle toho vznikají nikým nevyčíslené škody přírodní, zejména oplocováním pastvin a snižováním jejich plochy, i společenské, například ztrátou pracovních míst v živočišné výrobě či vylidňováním venkova. A právě veškeré s vlky spojené náklady je třeba posuzovat v kontextu soužití s člověkem. Mohou se vlci namnožit tak, že tyto náklady přerostou únosnou mez? Jistě mohou, a i proto také nejen ve Skandinávii stavy vlků regulují.
U nás je tato myšlenka ale zatím zcela neprůchodná nejen přes státní i nestátní ochranu přírody, ale také přes část veřejnosti, která podlehla ochranářským komunikačním kampaním vykreslujícím vlky jako neškodnou přirozenou součást české přírody. Toto veřejné mínění se v čase pomalu obrací, zatím ale stojí spíše na straně vlků. Proto v této otázce veřejně spíše opatrně vystupuje i ČMMJ.
Vlci jsou problém, pro řadu myslivců dokonce velký, ale veřejnost je tak zatím většinově nevnímá. Proto se snažme veřejnost našimi názory na nutnou regulaci vlků příliš nepopuzovat. Nemá cenu obracet hněv veřejnosti sami proti sobě. Vyčkejme si, až ho proti sobě obrátí sami vlci.
Českomoravská myslivecká jednota
Odpověď Agentury ochrany přírody a krajiny na dotaz, jaký je správný postup při nálezu kadáveru jedince zvláště chráněného druhu (ZCHD):
Zvláště chráněné druhy živočichů a rostlin jsou chráněné (mj.) před zraňováním a zabíjením podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) a v závažnějších případech i dle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění.
Někteří zvláště chránění živočichové jsou zároveň zvěří taxativně vyjmenovanou dle ust. § 2 písm. c) z. č. 449/2001 Sb., o myslivosti (ZOM) - tj. „zvěř, kterou nelze lovit“. Volně žijící zvěř je věc ničí (
res nullius), avšak
vlastníkem uhynulé zvěře se stává uživatel honitby dle ust. § 2 písm. h) ZOM.
Dle § 43 odst. 3 ZOM druhá věta:
Zvěř mrtvá, která byla jinak nalezena na nehonebních pozemcích, náleží uživateli nejbližší honitby, který je povinen postupovat podle veterinárních předpisů. (Uživatel honitby je zároveň i zpracovatel vedlejších živočišných produktů dle jiných právních předpisů (veterinární, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009, a další…)),
bez výjimky ze ZOPK nesmí ale uživatel honitby se zvěří, která je zároveň ZCHD nakládat (nesmí uhynulou ZCHD držet).
AOPK ČR jako koordinátor Programu péče o vlka obecného připravuje postup, který by měl být uplatňován při nálezu uhynulého vlka, jelikož je zájem ochrany druhu realizovat výzkum týkající se zdravotního stavu populace, onemocnění, zdravotní kondice a mimo jiné i došetřovat případy nelegálního zabíjení. Problematiku lze obdobně vztáhnout i na jiné ZCHD, které jsou zároveň zvěří (zejména velké šelmy – medvěd, rys, kočku divokou, vydru, dravce…) a které však nelze podle ZOM lovit.
Nelegální zabíjení je u řady těchto druhů významným ohrožením, zároveň dochází stále častěji k úhynům těchto zvířat při srážkách s dopravními prostředky na komunikacích – fragmentace krajiny je dalším významným ohrožujícím faktorem.
Snahou státní ochrany přírody také je u těchto ZCHD zaznamenávat místa, kde k úhynům dochází, jelikož kolizní místa na komunikacích jsou podkladem pro aktualizaci tzv. biotopu vybraných zvláště chráněných druhů. Součástí tohoto biotopu je i biotop vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců (dále biotop VZCHDVS), který je od roku 2020 poskytován AOPK ČR ve formě jedné spojité polygonové gisové vrstvy (shapefile) jako územně analytický podklad (ÚAP) dle novelizované vyhlášky 500/2006 Sb. o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti jako jev 36B. Vrstva biotopu je dostupná ke stažení na stránce
https://data.nature.cz/ds/53.
AOPK ČR vydala k tomu jevu metodiku Ochrana biotopu vybraných zvláště chráněných druhů v územním plánování, která popisuje, jakým způsobem vymezení biotopů u jednotlivých zvláště chráněných druhů či jejich skupin probíhá. Věnuje se legislativě, ze které se při ochraně biotopu zvláště chráněných druhů (ZCHD) vychází.
V metodice je také popsán doporučený postup orgánu ochrany přírody při ochraně biotopu a při hodnocení záměrů z hlediska jejich vlivu na biotop. Metodika je dostupná ke stažení zde:
https://www.ochranaprirody.cz/res/archive/427/074905.pdf?seek=1635754891.
Je proto žádoucí, aby při nálezu ZCHD, který je zároveň zvěří, byl jak orgán ochrany přírody, tak zástupce uživatele honitby a v případě podezření ze spáchání nezákonného jednání (pytláctví) byla přivolána i Policie ČR. Minimálně ve dvou případech byly AOPK ČR zdokumentovány případy, kdy byl pohozený kadaver vlka obecného u silnice zastřelen.
(Poznámka redakce: Ve skutečnosti se jedná o případy, kdy byly v kadáveru nalezeny zbytky střel. Zastřelení prokázat nelze.).
Proto je připravován postup, který by měl být při nálezu uhynulého ZCHD a zároveň zvěře aplikován společně tak, aby bylo možné určit příčinu úhynu, případně zvýšit úspěšnost došetření nelegálního nakládání, využít kadaver pro výzkum pro ochranu druhů. Tímto není dotčen nárok uživatele honitby na přivlastnění si kadaveru (např. pro osvětu, výchovu), další nakládání s tělem uhynulého ZCHD však musí být předmětem konkrétní výjimky ze ZOPK.
V současné době je připraven návrh tohoto postupu, který bude předmětem jednání mezi MŽP, MZe, společně s Policií ČR (Policejní prezidium). Materiál bude projednáván v rámci mezioborové spolupráce pro naplňování Národní strategie řešení nelegálního zabíjení a otrav volně žijících živočichů v ČR a s jeho finální podobou bude samozřejmě veřejnost seznámena.