Historie BiOL se odvíjí od historie letectví. K prvnímu popsanému střetu letounu s ptákem došlo již roku 1905. V roce 1912 zemřel v nemocnici na komplikace způsobené zlomeninou páteře Calbraith Rodgers z USA, který havaroval po průletu svého letadla hejnem racků do oceánu. V počátcích letectví byly tehdejší stroje výrazně ohroženy střetem s ptáky z důvodu své chatrné, co nejlehčí konstrukce. Vlivem méně výkonných motorů však letouny nedosahovaly tak vysokých rychlostí. Se vzrůstajícími rychlostmi letounů se měnila i jejich konstrukce a použité materiály a zároveň se ale také zvyšoval devastující účinek těla ptáka při nárazu.
Pro tehdejší i dnešní vrtulová letadla představovalo a nadále představuje nebezpečí i drobné poškození vrtule, kdy klesá dolet letounu, což například při letu přes oceán může mít fatální následky.
Vlivem ucpání chladiče motoru ptačím tělem zase může dojít k jeho přehřátí, poškození náběžných hran křídel ovlivňuje vztlak, zaseknutí či deformace ovládacích prvků letadla znesnadní či znemožní jeho ovládání.
S nástupem proudových letadel se opět zvýšila rychlost a tím i síla působící na letoun při střetu s ptákem. Navíc proudový motor je daleko sofistikovanější zařízení, které i při své vysoké odolnosti vzhledem k otáčkám, tlaku a teplotám při silnějším poškození ztrácí svou funkci a motor bývá při střetu s větším ptákem vlivem vylomení a nasátí kovových částí motoru zcela zničen.
V neposlední řadě jsou na trupu letadla umístěny nejrůznější senzory důležité pro let a jejich ucpání či poškození vede ke ztrátě či zkreslení letových údajů potřebných k bezpečné pilotáži.
Střet s ptákem je velice nebezpečný i pro posádku v případě srážky, která způsobí rozbití okna či překrytu pilotního kokpitu a dojde ke zranění osob. Pro zajímavost, u prototypů proudových letadel se odolnost překrytu kokpitu zkouší kromě jiného i vystřelováním zmrzlých kuřat pod různými úhly proti překrytu plynovými děly.
Podle civilní databáze střetů zvířat s leteckou technikou ICAO – IBIS, došlo jen v letech 2008 až 2015 u letecké techniky provozované 91 státy, které poskytují hlášení, k 97 751 střetům se zvířaty na území 105 států. Z tohoto počtu mělo vliv na let 12 227 střetů, přičemž 2501 střetů mělo vliv zásadní a 1230 střetů znamenalo vynucené přistání letounu. Odhad výše škod způsobených střetem letadla se zvířetem celosvětově je 1,2 miliardy USD za rok.
Jen pro představu lze uvést nejhorší civilní nehody v historii způsobené střetem letadla s ptákem:
1960 - Boston, USA, Lockheed L-188A Electra, 62 mrtvých, 10 přeživších, hejno špačků
1962 - Ellicott City USA, Vickers 745D Viscount, 17 mrtvých, nikdo nepřežil, dvě labutě
1972 - Černé moře, Iljušin II-18V, 109 mrtvých, nikdo nepřežil – pravděpodobně střet s ptákem
1988 - Bahir Dar, Etiopie, Boeing 737-260, 35 mrtvých, 69 přeživších, hejno holubů
2008 - Ciampino, Itálie, Boeing 737-8AS, zničení motoru při přistání, všech 172 osob přežilo
2009 - Hudson, USA, Airbus A320-214, přistání na řece z důvodu zničení motorů, všech 155 osob přežilo, hejno hus
2019 - Žukovskij, RUS, Airbus A321-211, výpadek motorů, všech 233 osob přežilo
Není divu, že při tomto výčtu představujícím rizika plynoucí pro letadla ze srážek s ptáky, byla snaha ochránit letadla před tímto nebezpečím. Byly zpracovávány nejrůznější studie, jak by mohlo být ochráněno letadlo za letu, ale výsledky těchto studií nebyly příliš přesvědčivé.
Postupně se především rozvíjely metody ochrany letadel na letištích při vzletu a přistání, což jsou nejkritičtější fáze letu. Pilot má při vzletu a přistání velmi málo času na zvládnutí nenadálé situace a zároveň prolétá ve výškách, kde je soustředěn největší denní pohyb ptáků.
Celosvětově byly zkoušeny metody plašení ptáků strašáky, papírovými draky, intenzivním světlem, ultrazvukem, barvením budov a trávy barvami, které ptáci nesnáší, jako je rudá, purpurová, fialová, oranžová, dále použití radiolokátorů k plašení, karbidová děla, odchyt ptáků, barevné dýmovnice, různé houkačky a signální rakety atd. Také probíhal výzkum účinků krátkých radiových vln, které způsobovaly dočasné ochrnutí svalstva u ptáků.
Některé z těchto metod se ukázaly jako příliš nákladné, a většina prokázala velice malou účinnost, která klesá s četností používání, nebo metody fungovaly jen na malý počet druhů.
V podmínkách Československé lidové armády (ČSLA) byla v sedmdesátých letech minulého století řešena BiOL na svou dobu velice komplexním a vědeckým přístupem. ČSLA spolupracovala s výzkumnými ústavy, které zpracovaly fenologické mapy pro významné druhy ptáků a navrhly úpravy letišť, kterých v této době armáda provozovala mnohem více, aby nepřitahovaly nadměrně ptáky. Prosazovaná byla především metoda bioakustická, spočívající v použití reprodukční soustavy se zvukovými nahrávkami přirozených reakcí ptáků na strach, tíseň nebo shlukování k odletu atd., ale i tato metoda měla řadu úskalí.
Dále byly využívány metody chemické na ničení druhů rostlin a hmyzu sloužících ptákům v prostoru letišť jako potrava, nebo rozhazování velkého množství naftalínových kuliček po letišti. Samozřejmě byly také využívány signální pistole k vystřelování šrapnelových nábojů.
V roce 1978 Klub sokolníků provedl demonstrační ukázku plašení ptáků pomocí loveckých dravců na letišti Ruzyně, ale její výsledky nebyly uspokojivé. V roce 1980 sokolník Petr Schäfer dostal nabídku k vybudování BiOL využívající mimo všech ostatních metod i použití loveckých dravců a psů. Vybudoval tedy na vojenském letišti v Přerově metodickou základnu pro přípravu odborného personálu BiOL spolu s odchovnou loveckých dravců pro potřeby ČSLA. Od roku 1983 se začala tato služba rozšiřovat na profesionální úrovní na všechna vojenská a později i na civilní letiště.
Pan Schäfer přispěl obrovskou měrou k metodice nejen výcviku loveckých dravců a psů pro BiOL, ale vypracoval i metodiky ornitologického průzkumu a celý systém BiOL, ze kterého čerpáme i dnes. Za tuto práci panu Schäferovi, který stále překypuje energií i v důchodovém věku, patří naše „Petře, moc děkujeme a jsme vděční“.
Spolu s panem Schäferem stáli u zrodu BiOL pánové Jiří Gallat, Pavel Palacký a Luboš Houser, kteří BiOL vykonávají dodnes ve prospěch AČR. Na filmech z tehdejší doby je vidět i mezi sokolníky velice známý specialista na onemocnění dravců MVDr. Jiří Ptáček.
Pan Schäfer byl v těchto letech metodikem BiOL pro celou tehdejší Varšavskou smlouvu a k nám na školení jezdili Sověti, Maďaři, Poláci i další národnosti do učení, jak to ti Češi dělají. Při dělení republiky bylo pracoviště v Přerově v rámci vyrovnání přesunuto na Slovensko do Košic a pan Schäfer přesto, že dostal nabídku v Košicích pokračovat, šel svou cestou a z armády odešel.
V současné době AČR využívá čtyři vojenská letiště v Praze Kbelích, Čáslavi Chotusicích, Pardubicích a v Sedleci, Vícenicích u Náměšti nad Oslavou. Ve Kbelích, Čáslavi a Náměšti je BiOL zajišťována vlastními vojenskými stanicemi BiOL (SBiOL) a v Pardubicích je služba zajištěna smluvním civilním dodavatelem panem Gallatem.
Pracovníky vojenských SBiOL jsou vojáci z povolání i občanští zaměstnanci a personálně i materiálně podléhají letecké základně. Odborně řídí a kontroluje BiOL AČR oddělení veterinární služby, Agentury vojenského zdravotnictví se sídlem v Hradci Králové. Veterinární zabezpečení zvířat používaných při BiOL provádí cestou zabezpečujících vojenských veterinárních lékařů Vojenský veterinární ústav.
BiOL je vysoce odbornou a specializovanou činností. Je službou, jejímž cílem je snížit riziko střetu letounů s volně žijícími zvířaty, především ptáky, v prostoru ochranných ornitologických pásem leteckých základen. Dále slouží k provádění ornitologického průzkumu, vyhodnocování ornitologické situace a střetů. Tato data jsou dále použita k vydávání varování před nebezpečnými ornitologickými jevy pro piloty prostřednictvím zpráv Notice To Airmen (NOTAM) a také k informování zodpovědných osob v plánování letových akcí a podání aktuální zprávy pilotům v předletové přípravě.
Na počátku práce BiOL vždy musí stát zhodnocení letiště a ornitologických ochranných pásem jako části ekosystému. Při rozloze letiště i s ochrannými pásmy lze hovořit o obhospodařování samostatného ekosystému zčásti přírodního a zčásti umělého charakteru.
V tomto ekosystému musí být vyhodnoceny jednotlivé biotopy a určeny ekologické niky živočichů v závislosti na jejich nebezpečnosti pro letový provoz. Pedologický průzkum letiště a jeho okolí spolu s nadmořskou výškou, geografickou polohou a meteorologickými podmínkami dává předpoklady pro určitou skladbu rostlinných společenstev, na které je vázán výskyt určitých druhů hmyzu, vyšších živočichů, semen a částí rostlin zapadajících do potravního řetězce ptáků, kteří se budou v tomto prostoru vyskytovat.
Mezi další aspekty, ovlivňující výskyt živočišných druhů v prostoru letiště, patří zejména přítomnost vodních ploch či toků, možnost krytu, odpočinku, podmínky pro hnízdění a blízkost tahových kanálů tažných ptáků.
Tato práce vyžaduje neustálé vyhodnocování tohoto ekosystému v průběhu let, změn klimatu, fenologických jevů, potravní nabídky, výskytu nových druhů a přijímání stále nových opatření ke snížení nebezpečí střetu ptáků s leteckou technikou. BiOL pracuje s proměnlivou přírodou podobně jako meteorologové a tudíž nemůže zaručit přesný vývoj situace, ale i tak může ovlivnit velice významné procento nebezpečí při dlouhodobé a soustavné práci.
Způsob práce BiOL lze rozdělit na metody dlouhodobě plánovité a metody, jimiž je reagováno na nastalou situaci. Dlouhodobě plánovitými metodami jsou úprava letiště a jeho okolí do podoby, která vyhovuje co nejmenšímu počtu živočichů a zároveň odvede nebezpečně velké živočichy co nejdále od runway (RWY) a přibližovacích směrů. Letištní plochu nelze obhospodařovat z hlediska BiOL jednotným systémem, ale musí zde být různé typy úprav trvalého travního porostu a křovin. Prostředí, které nevyhovuje jednomu živočišnému druhu, naopak vyhovuje druhu jinému.
Metody, jimiž je reagováno na okamžitý vývoj ornitologické situace v průběhu roku, slouží k vyřešení náhle nastalé situace, ale i k vytvoření dlouhodobých návyků živočichů a změně jejich chování, jsou plašení a lov.
Plašení a lov musí probíhat s hlubokou znalostí denního pohybu ptáků v průběhu roku a tato práce vyžaduje, aby pracovník BiOL byl odborník v oblasti ornitologie, etologie a fenologie. Existují například ustálené časy a trasy přesunu hejn přes prostor letiště z denních stávanišť na nocoviště, které mají časový rozptyl okolo 30 min. V takovýchto případech, je nutné postupovat s velkou rozvahou, zda ponechat tento jev, či ho měnit.
V případě zásahu nelze přesně stanovit chování ptáků a může dojít k rozmělnění jejich tahu na delší časové období, či ke změně trasy, která bude z hlediska letového provozu znamenat ještě vetší nebezpečí. V některých případech je lepší tento dlouhodobě se vyskytující jev nahlásit řídicí věži a ta s touto informací pracuje a plánuje podle toho navedení letadel na přistání či vzlet.
Ne vždy však tento postup lze uplatnit, protože na vojenských letištích je v letové dny daleko silnější provoz než na civilních letištích a v případě plnění některých úkolů musí letouny do vzduchu okamžitě.
Dále je vyvíjen tlak na hejna či jednotlivce nově se objevivší v prostoru letiště tak, aby se tento prostor pro ně stal co nejvíce nehostinným a tento podnět je odvedl co nejdále od letiště. K tomu se dá použít celá řada opatření, která však musí být vhodně vybrána a střídána, neboť při použití stále stejných prostředků vzniká u ptáků velice rychle návyk a poté již na tyto opakující se podněty nereagují nebo reagují se sníženou senzitivitou. Používané prostředky mohou být například použití brokovnice, signálních pistolí, pyrotechniky, plynových děl, reprodukčních soustav, strašáků, laserových zářičů, prostředky k zamezení usedání na předměty v okolí RWY atd.
Samostatnou kapitolu tvoří použití loveckých dravců a psů. Jak v případě zbraní, tak v případě dravců a psů, tyto prostředky fungují pouze v případě, že jejich použití vyvolá v živočichovi přímý pocit ohrožení života a spustí únikovou reakci. Žádná metoda nemá význam větší nebo menší, všechny je třeba kombinovat a s hlubokou znalostí vybírat tu správnou pro danou situaci, avšak použití loveckých dravců a psů využívající mezidruhovou i vnitrodruhovou kompetici a predaci je metodou, na kterou volně žijící zvířata nemohou reagovat návykem.
Zároveň je třeba si uvědomit, že v současné době je velký společenský tlak na používání ekologických, přírodě blízkých metod a použití dravých ptáků a psů k BiOL splňuje tyto požadavky, i když jde o metodu poměrně finančně nákladnou.
Z výše popsaného je patrné, že pracovník BiOL musí mimo již popsaných znalostí, být také myslivec, sokolník i kynolog z důvodu, že plašení a lov je prováděno na základě zákona o myslivosti, zákona o ochraně přírody a krajiny a dalších souvisejících zákonů.
Je třeba zdůraznit, že sokolníkovi práce nikdy nekončí, ale jeho život je kontinuálním pokračováním stálého výcviku a péče o přidělené dravce a psy.
Výcvik dravců se zcela liší od běžného výcviku jiných zvířat a je dán partnerstvím mezi dravým ptákem a jedinou osobou sokolníka, kterému důvěřuje. Vše, co může sokolník udělat, musí udělat před vypuštěním dravce a pokud cokoli opomene, tak hrozí zbloudění (ulétnutí) dravce.
Dravec i pes vyžadují každodenní péči a výcvik. Pokud se s dravcem nelétá, byť jen dva dny a nevěnuje se mu pozornost, tak je v příštím dni pro potřeby BiOL nepoužitelný a jakákoli delší doba bez výcviku dravce znamená začít s jeho výcvikem od začátku.
V současné době je ze strany veterinární služby, jakožto řídícího prvku, řešeno nastavení co nejrealističtějších podmínek výkonu BiOL na úrovni Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství, kde jsme se setkali s v mezích zákona velice vstřícným a odborně fundovaným přístupem.
Tento rok je zahájen pilotní projekt zjišťování živočichů podílejících se na střetech pomocí metody určení DNA, jelikož v současné době určujeme ze zbytků živočichů na letadle z důvodu malého množství odebraného materiálu jen padesát pět procent živočichů. Po velkém procentu střetů zbývá na letounu jen skvrna, ze které je však možno odebrat biologický materiál pro určení DNA. Předpoklad tohoto projektu je, že budeme mít relevantnější informace o druzích podílejících se na střetech a budeme moci vylepšit jejich management v prostoru letišť. Tento projekt organizuje AČR vlastními prostředky za účasti Vojenského veterinárního ústavu a Vojenského zdravotního ústavu.
V příštím roce BiOL AČR oslaví již 40. výročí své existence a již v tomto roce je k tomuto výročí připravena řada akcí na veřejnosti, kde budeme svou práci prezentovat. Tuto prezentaci budete moci shlédnout na odborné výstavě NATURA VIVA, Národních mysliveckých slavnostech na loveckém zámku Ohrada, Dnech NATO v Ostravě – Mošnově a dalších akcích. Budeme se snažit nejen na těchto akcích zodpovědět vaše další dotazy.