Časopis Myslivost

Stárnutí psa se začíná projevovat s ohledem na velikost plemene. U malých plemen s hmotností do 10 kg (jezevčík, teriér), začíná tento proces ve věku osmi let, čiperné jezevčíky potkáváme i ve věku okolo 15 let. Psi plemen s hmotností od 10 do 30 kg (kokršpaněl, křepelák, špringr, honiči), začínají stárnout ve věku sedmi let, psi s hmotností nad 30 kg (např. ohaři, labrador) – ve věku šesti let a psi obřích plemen (těch v myslivosti moc nepotkáme) s hmotností nad 50 kg – ve věku pěti let. Jde samozřejmě o hrubou statistiku, výjimky jsou ve všech kategoriích, vliv má i zdravotní stav, ustájení, strava a u fen třeba to, jak často rodily. Přesto přibližně ve výše uvedeném věku nejspíš začnete pozorovat určité příznaky.
 
Nejen šediny
 
Nejviditelnější jsou asi šedivé mordy, šedivé či bílé chlupy se postupně rozšiřují, takoví staří barváři bývají vlastně spíš bílí. Jenže některá plemena, a ještě spíše některé barvy (celočerní nebo celohnědí jedinci německého krátkosrstého ohaře, beaglové ad.), šediví hodně brzy a zdánlivý starý pes tak může být na vrcholu sil. Jak se tedy stáří projevuje fyzicky? Starší psi bývají zatuhlejší, déle jim trvá, než vstanou a rozhýbou se, stejně jako lidé mohou trpět na artritidu nebo jiné kloubní problémy. Na trhu je k dostání velké množství speciálních kloubních preparátů pro regeneraci kloubů a zlepšení jejich pohyblivosti. Podávání vhodných doplňků stravy pomůže částečně obnovit tvorbu kloubního mazu, který vytváří na kloubech jemnou kluzkou vrstvu a tím pomáhá psovi v bezbolestném pohybu. Kloubní výživu je ovšem nutné podávat dlouhodobě.
Starší psi mají také pomalejší metabolizmus, rychleji tedy přibírají, což souvisí i se sníženým pohybem. Hůře vidí, trpí na šedý zákal (tedy… trpí – kolikrát majitel ani neví, že jeho pes hůře vidí, přece jen se pes orientuje spíše čichem), hůře slyší, vyžaduje větší péči o zuby, které se kazí a vypadávají…To jsou obvyklé průvodní znaky stárnutí.
 
Stařecké neduhy
 
Zpozornět bychom měli, pokud náš senior projevuje jiné příznaky, které mohou znamenat závažnější, ale často ještě řešitelné, zdravotní komplikace. Onemocnění ledvin obvykle signalizuje častější močení, někdy bohužel i v bytě; také větší spotřeba vody, která může kromě ledvin ukázat na Cushingův syndrom nebo cukrovku. Starší feny mívají hormonální výkyvy po hárání, spojené obvykle se zánětlivým onemocněním dělohy, trpí také na nádory na mléčné liště, starší psi zase mohou mít nádory varlat. Pokud se pes častěji zadýchává, nedělá mu dobře vedro anebo kašle, zajděte s ním na kardiologické vyšetření, s vhodnou medikací může pes ještě mnoho měsíců i několik let fungovat bez větších obtíží.
 
Psychika
 
Stáří, stejně jako u lidí, ovlivňuje i psychiku. Staří psi mohou být nerudní, lekaví, oboje často pramení ze zhoršených smyslů, kdy pes špatně vidí či slyší, a tak se více leká a často i ožene. Existuje ale i psí forma stařecké demence, kdy psi neví, kde jsou, jsou zmatení, celé hodiny prochodí až dokud nepadnou únavou…
Vždy je třeba řešit, zda změna chování nesouvisí s bolestmi apod. a řešit ji s veterinářem. Stejně jako pro lidské seniory je pak pro ty psí důležité udržovat mozek v chodu, takže na trhu jsou různé psí hlavolamy, můžete si je vyrobit i doma, schovávat psu pamlsky nebo třeba oblíbené aporty.
 
Veterině se nevyhýbejte
 
Mnoho majitelů veteránské problémy odmávne a myslí si, že se s nimi nedá nic dělat. My ale doporučujeme pravidelné prohlídky, odběry krve se zaměřením na funkci vnitřních orgánů a zvláště pak ledvin. Dost neduhů lze řešit nebo mírnit, pokud na ně přijdeme včas. „Geriatrický“ test by měl psí senior opakovat každý rok nebo ještě lépe každého půl roku.
 
Jak stáří zpříjemnit?
 
Veteránovi přizpůsobíme procházky, mělo by jich být víc, protože močový měchýř už taky není co býval, jsou důležité pro psí pohodu i fyzičku, starým psům ubývají svaly, a tak je nutné je trénovat. Nové podněty venku – dosud nepoznané objekty, pachy, situace – jsou přirozenou mentální stimulací. Ke stáří patří zimomřivost, pes by měl mít pelíšek na místě, kde není průvan, a zvířata žijící venku zateplenou boudu za větrem; samo místo na spaní je vhodné doplnit dekou navíc, doporučujeme deky typu Vetbed, které skvěle izolují. Při zimních procházkách můžeme psovi obléknout nějaký kabátek nebo deku, která zakryje velké klouby a záda a pes tak neprochladne.
Kvůli zádům nebo chybějícím zubům pes určitě ocení i misky s vodou a s krmením na vyvýšeném místě, aby se nemusel příliš sklánět. Jestliže trpí odloučením, protože už nemá sílu sledovat nás krok za krokem v různých místnostech bytu, přemístíme ho do středu dění. Bolavým kloubům i lámavým drápkům na klouzavém povrchu ulevíme položením neklouzavých koberečků.
 
Co do misky?
 
Staří psi potřebují méně energeticky vydatné, zato dobře stravitelné krmivo. Prodávají se speciální seniorské granule, které obsahují více minerálních látek, hlavně vápníku, který omezuje řídnutí kostí, a želatinovou složku, obsahující chondroitin a glukosamin působící proti opotřebení kloubů. Dávka pro starého psa tedy musí obsahovat méně bílkovin a tuků, zato více vlákniny. Ta má kromě „urychlovací“ funkce ve střevech ještě ten efekt, že pes má pocit nasycenosti. Tímto bychom se měli řídit i tehdy, pokud psovi vaříme nebo krmíme BARF.
 
Stárnoucí lovci – na co si dát pozor?
 
Naši psi nás celý svůj život provázeli na lovu. A pokud nemají opravdu zásadnější zdravotní problémy, není důvod, proč by s námi nemohli lovit i třeba v 10–12 letech, i později, mají-li dobrou kondici. Potřeba pohybu se mění v průběhu ubíhajících let. Někteří psi začínají postupně zpomalovat tempo, regenerace trvá déle, ale lov není jen o pohybu, je o práci, o tom, že pro psa jde o zdroj štěstí a dobré nálady. Nestahujme tedy psa z praxe jen kvůli věku, ale dokud to půjde, přizpůsobujme mu režim. Plavání je skvělé na klouby, takže kachny v září, kdy je ještě teplo, jsou pro psa skvělé, v říjnu nebo listopadu už si je ale rozmyslíme. Stejně tak můžeme – zvlášť dnes, kdy se mnohdy přejíždí vlastním vozem – vzít veterána na hon či naháňku, pokud bude unavený, půjde jen část lečí, ale bažanta si přinese a prase také ještě vyžene, starý barvář bývá na dosledu panem profesorem, takže dokud mu to chodí, umožněme mu práci také. Pozor ale na ochabující smysly – pro hluchého psa, který neslyší povely, je společný hon již nebezpečný, stejně jako pro psa se špatným zrakem, který se hůře orientuje. I tyto psy ale můžeme vzít na dosled nebo dohledávku po honě, případně s sebou na čekanou, když jim vezmeme deku nebo jim přenecháme posedový vak. Také stárneme a neznamená to, že bychom se měli vzdát toho, co máme rádi.
 
Slovo nakonec
 
Každý život jednou skončí, i ten psí lovecký… Všichni doufáme, že náš pes zemře tiše ve spánku, ale většinou to tak není a na nás bude rozhodnutí o tom, kdy našemu příteli zkrátíme utrpení a doprovodíme ho na poslední cestu. Věřte mi, že poznáte, že ten okamžik nastal. A buďte svému psu po boku, tak jako on byl po boku vám. Do té doby si užívejte společné chvíle, psi žijí až příliš krátce…