Když s někým vice než měsíc strávíte 14 až 16 hodin denně, to už ho docela poznáte. A protože se „karavan“ natáčel v době, kdy vrcholí srnčí říje, bylo skoro zákonitou nutností, že se zanedlouho projevila i naše společná vášeň, totiž myslivost.
Nejedno natáčení večerních scén tak doprovázelo Alešovo pátrání po okolních loukách nebo „písknutí na zkoušku“. A věřte nebo ne, i přesto, že televizní štáb není zrovna nejtišší skupina lidí, kterou si lze představit, pár srnců Aleš opravdu přivábil. A není to žádná myslivecká latina, ostatně jako celý tenhle rozhovor…
Herectví je ze své podstaty hodně extrovertní záležitost. S diváky se dělíš nejen o text, ale vkládáš do role emoce, musíš investovat spoustu energie. Je rybařina a myslivost tím prostorem, kde naopak dobíjíš baterky?
Ano, jsou to pro mne cenné chvíle v přírodě, souznít s ní, poslouchat a být její součástí.Je to ten největší relax, odpočinek, zábava zdroj energie.
Rybářem ses ale stal dřív než myslivcem. Jak to u Tebe vlastně začalo?
Bylo mi šest, když jsem v Lužnici na pytlačku chytil prvního okouna a v nadsázce říkám, že naopak on chytil mě a přikoval mě nadosmrti k vodě a k rybám. Pak mi můj děda předal své cajky a ponořil jsem se do toho úplně. Dnes nejraději muškařím, a to i na mimopstruhových vodách. Nejsem lovec trofejí, udělají mi velkou radost i tloušti, plotice, ale lososovité ryby a lov na suchou mušku to je radost největší
A kdo nebo co Tě přivedlo do Hubertova cechu?
U nás v rodině nikdy žádní myslivci nebyli. Jak jsem ale pobýval hodně v přírodě, ať už na rybách, na vodě, na trecích čí na čundrech, tak jsem si uvědomil, že bych se o zvěři a ptácích rád dozvěděl něco víc a adeptský kurz mi přišel jako správná cesta. Tak jsem se přihlásil do kurzu na Praze 9 u doktora Havla. Lov tou motivací vůbec nebyl. Jenže jak jsem se do toho dostával hlouběji a hlouběji, tak se ve mně probudila lovecká vášeň a prastaré atavismy ve mně začínaly procitat a já si šel udělat zbroják.
Už jsem se zmínil, jak dobře umíš napodobovat hlasy zvěře. Je vábení ta část ze širokého spektra myslivosti, která Tě baví nejvíc?
No právě, v době, kdy jsem dělal adepturu, tak jsem se po třiceti letech potkal s mým kamarádem z dětství a spolužákem z dramaťáku, jedním z našich vabičů Petrem Joo, a ten vedl moje kroky při prvních lovech a začal mi rozkrývat krásu a um vábení zvěře. Ano vábení se stalo nedílnou součástí mých loveckých vycházek, ale jsem pokorný. Je to nádherná, ale přetěžká discipína.
Sousloví „životní úlovek“ je občas trochu klišé. Ale přece jen, každý máme nějaký revír nebo třeba druh zvěře, který je naší srdeční záležitostí. Který je ten Tvůj?
Miluju objevování nových míst při lovech. Moc rád lovím u kamarádů v jižních Čechách na Třeboňsku, na Prachaticku, ale take na Vysočině u Žďáru nad Sázavou, v Českém lese, ve Velké Fatře na Slovensku, na Doupově. Ale přece jen jsem se narodil v Krušných Horách a i mé první lovecké zkušenosti jsem sbíral právě tam, tak je považuji za svou mysliveckou domovinu….
A úlovky? Letos se mi povedl krásný nerovný výsadcový desaterák, před dvěma lety jsem zase ulovil ve Voděradských Bučinách úžasného raritního srnce…
Během našich letních natáčení jsem si všiml, že máš úctyhodné znalosti přírody. Nejen co se týká zvěře a ryb, ale třeba i botaniky, zpěvného ptactva… Kde jsi tohle načerpal?
Děkuju, asi toho vím víc než normální člověk, ale v tomhle směru jsem se sebou stále dost nespokojen. Moc rád poslouchám ty, kteří o přírodě vědí víc než já. To pak ani nedutám a měním se v houbu, která ty vědomostí chce nasát všechny a hned…
Ještě jednu věc v Tvé přítomnosti nelze přehlédnout, a tou je značná popularita. Nejen, že Tě lidé všude poznávají, ale ze své zkušenosti mohu potvrdit, že na Tebe většinou reagují velmi pozitivně. Máš to tak i v myslivosti, máš hodně kamarádů zelené krve?
No ano, jak jde život, tak je postupně sbírám a rád se k nim vracím. Na lovech vznikají nová přátelství a díky nim pak přibývají nové zážitky, díky nimž se nová kamarádství utužuji
V důsledku „karavanu“ jsme si v uplynulých dvou letech srnčí říji zrovna moc neužili. Co vím, tak Ty jsi ale stihl nějaké lovy i v krátkých natáčecích pauzách…
V létě jsem byl pozván od kamarádů na srnce na předhůří Šumavy ke Strunkovicím nad Blanicí a skutečně se nám povedl krásný a dobrý srnec a poprvé v životě jsem během natáčení zavítal do malebné obce Brníčko, kde jsem s kamarádem Jirkou stihl jednu vycházku a také se nám povedlo ulovit dobrého srnce.
Dva cykly v nejprestižnějším televizním vysílacím čase, celkem 14 dílů cestovatelského dokumentu – to už je projekt, na který se hned tak nezapomíná. Co se Ti vybaví, když slyšíš V karavanu po Česku?
Krásná, byť poměrně náročná práce se skvělým štábem. Letos jsme projeli severní polovinu republiky z Moravskoslezského kraje až do Prahy, nových dílů bude osm.Točili jsme měsíc a půl dvanáct hodin denně a máte se na co těšit.
Máš nějaké místo, které Tě z těch mnoha navštívených opravdu dostalo? Na které bys naše čtenáře rád pozval?
Na rozdíl od loňska, kdy jsme v karavanu objevovali spodní část země, jsem hodně míst neznal a byl jsem na nich porvé. Jen tak namátkou zmíním Tančírnu ve Zlatých horách, Modlivý důl v horách Lužických, nebo Makovou horu na Příbramsku, ale těch nádherných míst jsme navštívili desítky, které by stály za doporučení.
Tento rozhovor vyjde na prahu nového roku, v čase, kdy vyslovujeme nejrůznější přání. Co by sis Ty přál pro Aleše Hámu a co by naopak Aleš Háma přál ostatním?
Pokoru, slušnost a zdraví, pak také lásku štěstí a dobré vztahy. No a v neposlední řadě přeji všem kolegům lovcům a myslivcům mnoho krásných chvil v přírodě a budou-li kořeněny dobrým úlovkem, tak o to lépe.
A já zároveň s poděkováním za rozhovor už jen doplním, že počínaje 6. lednem 2022 se můžete s Alešem Hámou setkat každý čtvrtek večer na obrazovkách 2. programu České televize v cyklu V karavanu po Česku 2.