Od chvíle, kdy vyšel tento převod najevo, je přitom velmi kritizován, a to zejména pro údajnou netransparentnost celého převodu. Ze strany mysliveckých spolků je převod mezi uvedenými státními podniky problematický zejména z toho důvodu, že podle jejich názoru došlo ke změně vlastníka pronajímaných honebních pozemků, což ve znamení blížícího se konce velkého množství nájemních smluv znamená značnou nejistotu, zda a případně jakým způsobem se bude na honebních pozemcích hospodařit.
Právě v posledních několika týdnech se na nás v rámci právní poradny časopisu Myslivost obrátilo několik tazatelů, kterým měla být v původní smlouvě v souvislosti s převodem pozemků zrušena opční práva, případně řeší, jakým způsobem budou moci honitbu po převodu využívat.
Cílem článku není žádným způsobem hodnotit samotný způsob převodu pozemků, ani jeho údajnou pochybnost. Spíše bych rád zhodnotil současný stav a možný výhled do budoucna pro myslivecké spolky.
Redakční poznámka: Tento článek byl vytvořen a zadán do tisku dříve, než nová Vláda pozastavila plánovanou sněmu pozemků - viz ZDE
V prvé řadě bych ještě doplnil či vyjasnil, že v případě přechodu pozemků mezi LČR a VLS ČR se nejedná o směnu v pravém slova smyslu, ale o přechod majetkových vztahů, konkrétně práv hospodařit na pozemcích, mezi uvedenými státními podniky. Nedošlo tedy ke změně vlastníka! Vlastníkem předmětných pozemků nadále zůstává jeden subjekt, a tím je Česká republika jako stát, nikoli samotné státní podniky.
Z výše uvedeného důvodu se tedy nebude na dané situace aplikovat ustanovení § 33 odst. 7 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoM“), které říká, že nový vlastník vstupuje do smlouvy o nájmu honitby na místo dosavadního vlastníka, tj. „
Přejde-li vlastnické právo k honebním pozemkům v honitbě, která je pronajata, vstupuje nový vlastník do smlouvy o nájmu honitby na místo vlastníka dosavadního“.
Vlastník pozemků totiž zůstává stejný i po převodu, na což je potřeba pamatovat! Nejasnosti kolem budoucího využívání honiteb tedy nezpůsobuje nový vlastník, jak se mnoho organizací domnívá, ale spíše fakt, že od července má k předmětným pozemkům právo hospodařit jiný státní podnik, kdy každý z těchto podniků s pozemky hospodaří zcela jiným způsobem.
LČR, alespoň v současné době, na většině „svých“ pozemků samostatně nehospodaří, ale pronajímá je zájemcům k výkonu práva myslivosti v dané oblasti, tedy nejčastěji určitému subjektu ( fyzické osobě a nebo mysliveckému spolku), který se o honitbu následně stará.
Oproti tomu VLS ČR fungují zcela odlišným způsobem. „Své“ pozemky v zásadě nepronajímají do užívání jiným subjektům a naproti tomu umožňují poplatkový lov buďto prostřednictvím celoroční povolenky k lovu, případně individuálního lovu na vybranou zvěř (např. poplatkový lov zvěře jelení, daňčí či srnčí) na základě které může oprávněná osoba v honitbě lovit. Výkon práva myslivosti v širším slova smyslu však i nadále zůstává na VLS ČR, nikoli na jiné třetí osobě, jako je tomu u LČR.
Právě výše uvedené v současné době znepokojuje značné množství mysliveckých spolků, zejména tedy těch, které momentálně vykonávají právo myslivosti na honitbách, na kterých do konce června letošního roku hospodařily LČR a nyní přešly pod VLS ČR. Přechod tímto směrem se přitom týkal pozemků o rozloze asi 40 000 ha, tedy většiny těch, které byly předmětem řešeného převodu.
V úvodu článku jsem zmínil, že nám již několik mysliveckých spolků oznámilo, že jim bylo ze strany VLS ČR zrušeno opční právo. S ohledem na mně dostupné informace se však domnívám, že uvedená interpretace zcela neodpovídá nastalé situaci.
Důležité je, že vlastníkem pozemků je stát, a tudíž opční právo vyplývá automaticky ze zákona, konkrétně § 33 odst. 3 ZoM, tj.
„Pokud v případech stávající honitby na honebních pozemcích státu uplatní dosavadní nájemce zájem o opětovné uzavření nájemní smlouvy na další období, bude s ním jednáno o uzavření smlouvy podle podmínek stanovených pro výběrové řízení jako s prvním.
Toto právo nevzniká, jestliže se držitel rozhodne užívat honitbu na vlastní náklad nebo pokud nájemce v průběhu uplynulé doby nájmu porušil nájemní smlouvu nebo mu byla orgánem státní správy myslivosti uložena pokuta podle zákona o myslivosti.“
Jednostranné zrušení opčního práva tedy nepřichází v úvahu. Opční právo tedy i po převodu pozemků nadále trvá!
V konkrétních případech však dochází k jiné situaci, která v převodu pozemků svůj základ má. Pokud se totiž současný držitel honitby rozhodne, že honitbu bude využívat na vlastní náklad, tak se opční právo neaplikuje a držitel tedy nemusí s dosavadním nájemcem jednat o nové smlouvě o pronájmu honitby.
A právě k popsané situaci v současné době dochází u pozemků, na kterých nově hospodaří VLS ČR, které pravděpodobně stejně jako na jiných „svých“ pozemcích budou právo myslivosti vykonávat samostatně, a nebudou je tedy pronajímat jiným osobám.
V nastalé situaci však opravdu nelze hovořit o rušení zákonného opčního práva, když VLS ČR pouze využívají možnosti uvedené v § 33 odst. 3 ZoM, kdy se rozhodlo využívat honitbu na vlastní náklad.
Pro výše uvedené je pak případná obrana dosavadního uživatele proti výkonu práva myslivosti samotným držitelem honitby prakticky nemožná. Lze tedy předpokládat, že značné množství mysliveckých spolků nebude moci organizovaně vykonávat právo myslivosti v honitbách, které mají v současné době pronajaty.
Opačná však může být situace u pozemků, které nově přešly pod LČR. Alespoň u části těchto pozemků lze totiž předpokládat, že v souladu se strategií LČR dojde k jejich novému pronájmu. Z toho důvodu by myslivecké spolky mohly mít možnost vykonávat právo myslivosti na nových honitbách. Otázkou samozřejmě je, jaká bude v konkrétních oblastech možnost pro myslivecké spolky případně přejít z jedné honitby do druhé.
Právo užívat honitbu na vlastní náklad ano, ale za jakou cenu...?
Držitel honitby se tedy může prakticky libovolně rozhodnout, že v následujícím období bude honitbu užívat na vlastní náklad a dosavadní uživatel s tím prakticky nemůže nic dělat. Je však otázkou, zda držitel v podobě VLS ČR by skutečně měl honitbu užívat na vlastní náklad. To tedy zejména s ohledem na náklady týkající se takového užívání.
Je třeba si totiž uvědomit, kolik finančních prostředků musí VLS ČR vynakládat v souvislosti s vlastním užíváním honitby. Každého v této souvislosti pravděpodobně napadnou finanční prostředky, o které VLS ČR přichází z důvodu absence nájemného.
Ačkoliv by v celkovém množství honiteb byla celková částka nájemného v řádech milionů, nejedná se pravděpodobně o největší finanční zátěž. Značnou zátěží totiž mohou být také případné náhrady za škody vzniklé na honebních pozemcích, za které uživatel honitby jinak zodpovídá.
Jelikož pak VLS ČR není mysliveckou organizací, a nemá tedy členy, kteří by vykonávali právo myslivosti dobrovolně, musí vkládat značné finanční prostředky také do lidských zdrojů. Tedy do zaměstnanců, kteří by se o honitby řádně starali.
Další významnou položkou, kterou musí uživatel honitby řešit, jsou další náklady na provoz a zajištění řádného fungování honitby a výkonu nejen myslivosti.
Skutečnost, že ve „svých“ honitbách VLS ČR umožnují lov za určitý poplatek, pak podle mého názoru nemůže vyvážit finanční prostředky, které VLS ČR vynakládají vlastním užíváním.
Naopak v případě pronajmutí honiteb by měl držitel nejen finanční prostředky z nájemného, ale také by mu nehrozilo hrazení škod v případě poškození honebních pozemků. Zároveň by se o honební pozemky starali samotní uživatelé, tedy myslivecké spolky, čímž by VLS ČR ušetřily další prostředky nejen na případných zaměstnancích.
VLS ČR bych tedy doporučil, aby zvážily, zda na všech pozemcích, na kterých mají po převodu právo hospodařit, budou skutečně hospodařit v plném rozsahu, a tedy budou chtít být uživatelem honiteb. Z důvodu zachování kontinuity v honitbách, jakož i z ekonomických důvodů na straně VLS ČR bych byl spíše pro systém, který využívají LČR, tedy pronajímání, nikoli vlastní užívání honiteb. Uvedené přitom nemusí být ve všech honitbách, ale pouze v části z nich.
Závěrem bych tedy shrnul, že opční práva ve vztahu k honitbám ve vlastnictví státu se žádným způsobem neruší. V současné době však dochází k informování mysliveckých spolků o tom, že držitel bude vykonávat právo myslivosti na vlastní náklad. V důsledku toho se opční právo na dalších deset let nemůže aktivovat.
Zároveň je zejména před VLS ČR rozhodnutí, zda budou na „svých“ pozemcích hospodařit samostatně, nebo se po vzoru LČR rozhodnou o pronajmutí alespoň části pozemků. Pronájem jiným organizacím by přitom měl mít pro VLS ČR nejen ekonomické výhody.