Sešli jsme se tedy u stolu na sekretariátu okresního mysliveckého spolku a já zjišťoval, v čem ona spolupráce spočívá.
Ochotně přišli diskutovat
Lukáš Přichystal – referent oddělení ochrany přírody, zemědělství a myslivosti Magistrátu města Ústí nad Labem,
Bohumír Freiberg – předseda Okresního mysliveckého spolku ČMMJ, z.s. v Ústí nad Labem,
Jiří Pilík – předseda mysliveckého spolku Jedlová Hora a
Roman Jansta – předseda mysliveckého spolku Diana Ústí nad Labem
Kdy začaly problémy s divočáky ve městě?
BF: Problémy s divočáky v okresu lze datovat na začátek 90. let. Podle záznamů se v roce 1960 ulovilo jen 15 divočáků a v roce 1990 to bylo už přes 500 kusů. Příkladem je připojený graf lovu černé zvěře na bývalém okresu Ústí nad Labem. Jsme malý okres, rozloha je jen 29 000 ha honební plochy.
Je třeba zdůraznit, že se v roce 1990 ještě okolo města pěstovalo obilí, kukuřice, byla tu obdělaná pole a divočáci byli spíš okolo města, jen občas se dostávali do okrajových částí. Jenže po roce 1990 se přestalo na většině pozemků zemědělsky hospodařit, zbyly vlastně jen pastviny a louky na sečení. Krajina přestala být pro divočáky atraktivní, a tak začal výrazně narůstat tlak černé zvěře na pozemky ve městě, a to zvláště v zimním období. Navíc do okolních lesů dorazí zimovat i černá zvěř z Litoměřicka i Německa.
Je nezpochybnitelným faktem, že je město geograficky rozvolněné po stráních okolo Labe, lidé z centra zatíženého průmyslem byli přestěhováni do sídlišť vysoko nad Labem, je tu spousta proluk, nezastavěné pozemky, staré zahrady a nevyužívané zarůstající průmyslové areály. Ani o lesních částech se nedá mluvit jako o klasickém hospodářském lese.
Pro divočáky jsou atraktivní staré zarostlé sady, místa s trnkami, šípkem, prostě ideální místa pro černou, kudy mnohdy ani člověk neprojde. Zvěř má klid a blízko potravu, navíc jsou to sluneční teplé stráně, v dřevinách převažuje dub a zčásti buk, takže když je semenný rok, tak mají divočáci doslova ráj pro život.
Samozřejmě jsme se snažili divočáky lovit, někdy od roku 1995 začínají jakási skoková období, kdy jeden až dva roky lovíme hodně kusů, další rok spadne počet ulovených divočáků výrazně dolů. Mluvíme o „žaludovém roce“, kdy se těžko loví, divočáci nemají potřebu chodit na krmeliště a vnadiště, jsou zatažení v neprostupných porostech. V hojnosti se stačí namnožit. A i když máme dnes k dispozici stále nové a nové přístroje hlavně pro noční lov, není vůbec snadné stavy nejen zregulovat, ale ani nijak zásadně růst zastavit.
RJ: Snad bych jen doplnil, že asi první evidované střety s divočáky byly na Střekově a v Brné, kdy z kamenitých strání u hradu Střekov začali chodit divočáci do sídliště a do přilehlých zahrádek. Dnes máme prasata po celém městě.
Takže které části města jsou nejvíce pod tlakem?
LP: V současnosti je to oblast Klíše a Severní Terasy. Prakticky je možné potkat divočáky ve všech obvodech našeho města. Důvodem je skutečnost, že hranice obytné zástavby přímo navazuje na množství pozemků, jenž často mají charakter vzrostlého lesa, případně je tvoří neprostupné porosty trnek a šípků. Často se jedná také o staré sady, které nejsou v současnosti nikým udržované, postupně zarůstají a stále plodí ovoce. Takovéto pozemky se dají najít jak na okraji našeho města, tak i v samotném centru. Například kolem Hypernovy, pod nemocnicí nebo na Mariánské skále.
Dnes je možné říci, že tyto pozemky tvoří koridory, které černá zvěř využívá při své migraci. Černá zvěř má zde klid, potravu a kryt.
Obrovským lákadlem jsou také zahradní kolonie, rozmístěné jak uvnitř, tak v okrajích města. Naší národní a letitou tradicí se doslova stalo vyvážení posekané trávy či spadaného ovoce za ploty zahrad. U některých zahradních kolonií se jedná o početná místa, která místní osadníci pravidelně a poctivě doplňují v průběhu roku. Samotné záhonky za jednoduchým oplocením nejsou pak pro černou zvěř obtížnou překážkou.
Mnoho zbytků potravin ale divočáci najdou i kolem popelnic na sídlištích, nemluvě o tom, že někteří obyvatelé záměrně krmí zvěř jako takovou. To, co lidé vyhodí z okna, pak zůstane i pro divočáky.
Jak je to s mysliveckými spolky, které město obklopují?
BF: V současné době je to sedm mysliveckých spolků kolem Ústí nad Labem, nemám sice přesnou statistiku, ale po obvodu města se naloví tři čtvrtiny divočáků z celého okresu. Lze vysledovat, že se z větších honiteb stahují divočáci stále více k městu. V Krušných horách pár kilometrů od města při naháňkách zvedneme černou v leči jen občas.
Kdy začal magistrát situaci řešit? Pomohl myslivcům i nějak finančně?
LP: Já osobně mohu mluvit pouze za poslední dva roky mého působení v úřadě, ale snaha byla i předtím. V minulosti bylo mysliveckým spolkům, které hospodaří v honitbách v blízkosti města, vypláceno tzv. „zástřelné“, a to ve výši 300 Kč za kus černé zvěře, ulovené na nehonebních pozemcích. Bohužel, tato možnost byla pozastavena z důvodu úsporných opatření během pandemie. V současnosti náš odbor spolupracuje velmi intenzivně s myslivci a vedením města na budoucí podobě tohoto motivačního kroku, s ohledem na aktuální finanční možnosti našeho města.
Jak je to s povolením lovu na nehonebních pozemcích dnes?
LP: Naše situace je specifická v tom, že hranice města navazují na hranice honebních pozemků. Odlovem je tak pověřen uživatel navazující honitby. V této věci je samozřejmostí dobrá spolupráce s myslivci při výběru pozemku, s ohledem na možná rizika, přístup a souhlas vlastníka. Vždyť v konečné chvíli tam jdou lovit myslivci a oni zodpovídají za dodržení bezpečnosti.
Se spolkem se tedy domluvíte, že tady či tam je lokalita, kde divočáci škodí, určíte kolik mají uspořádat naháněk, kolik mají ulovit zvěře?
LP: Musíme rozlišovat společné naháňky a individuální lov. Společné lovy se domlouvají předem, včetně spolupráce s Městskou policií a PČR.
RJ: Na individuální lov mají všichni členové povolenku od spolku i na nehonební pozemky v rámci města Ústí nad Labem. Naháňky děláme ve vytipovaných lokalitách i na nehonebních pozemcích okolo sídlišť. Vždy se snažíme vytlačit z města z nehonebních pozemků tlupu černé zvěře ven z města na honební pozemky. Jsou to stále stejná prasata, která vlastně jen přeběhnou ulici, která tvoří hranici.
Takže jsou hranice určeny i ve městě?
BF: V podstatě by se to tak dalo říci, historicky byly vymezené hranice honiteb po páteřních komunikacích ve městě, resp. přes město. Při uznání honiteb v roce 1993 byla hranice honiteb určena po obvodu. Co je uvnitř města, není vyjmenováno v seznamu pozemků, ale zachováme historickou hranici. Takže každý z mysliveckých spolků z minula ví a také ctí, že když někde na silnici padne divočák, například v Krásném Březně, že je to Diana, když to bude ve Všebořicích, je to zase příslušné k honitbě pana Pilíka. A tak je to i na pravém břehu Labe.
LP: Ano, ctí se dohoda, například hranici tvoří Masarykova ulice, logicky je hranicí i řeka Labe.
BF: A je dobré, že toto zná už i městská policie, když se někde objeví divočák, tak podle segmentu už volají strážníci příslušné honitbě.
Myslivci, kteří mohou takto lovit, kteří mají povolenku, jsou nějak specificky instruovaní kvůli bezpečnosti?
LP: V těchto případech se vždy postupuje podle mysliveckého zákona. Ustanovení § 41 jasně definuje, že součástí povolení lovu na nehonebních pozemcích jsou pravidla a podmínky k provedení lovu. Naší snahou je tyto podmínky stanovit vždy po vzájemné dohodě s konkrétním uživatelem honitby. Jeho zástupci poté předávají potřebné instrukce na držitele povolenek.
BF: Chtěl bych zdůraznit dobrou spolupráci myslivců se strážníky nebo příslušníky PČR. Zejména v případech konfliktní situace. Policisté, strážníci i myslivci se už znají, domluví se, obestoupí prostor, policie zajistí bezpečnost. A to jak v případě naháněk, tak individuálního lovu.
RJ: Ano, naháňky děláme ve spolupráci jak s městskou, tak i státní policií. Někdy se musí třeba i zastavit provoz na komunikacích. Vše musí mít svůj řád a jasná pravidla domluvy. S ohledem na vysoké riziko není možné vždy řešit situaci prasat odstřelem. Zejména v městské zástavbě, v parku apod. V případě někde zalehlé bachyně se selaty je lepší prostor zabezpečit nebo ohradit. Snaha o odloví by mohla skončit tím, že by stresované kusy vyběhly a nadělaly jen zmatek a škody. V noci pak bachyně odvede selata na klidnější místo, kde se dá případně vyhnat na honební pozemek a bezpečně ulovit. Není třeba panikařit a zavdávat jen příčinu k dalším střetům.
BF: Podobné říkám lidem, kterým se najednou objeví prasata třeba na zahradě. Není dobré hned začít prasata za dne vyhánět, pak jsou jen stresovaná a zmateně mohou zaběhnout i někam mezi lidi nebo do budov. Lepší je zasáhnout v klidu. Ideálně v noci, kdy je město bez veřejného ruchu.
Individuální lov je během roku podle potřeby, ale kolikrát se pořádají naháňky?
BF: V každém spolku se dělají minimálně dvě až tři, vždy první se dělají na nehonebních pozemcích tak, aby se vytlačili divočáci ven z města.
Když myslivec střelí na individuálním lovu, jaký je postup? Střelím na nehonebním pozemku, jsem členem spolku…
LP: Lovec nahlásí lov na městskou policii, která eviduje ulovené kusy na nehonebních pozemcích. Dál postupuje podle pravidel, například se jedná o připevnění plomby nebo odebrání vzorku pro veterinární šetření. Zvěřina patří uživateli honitby a je na něm, zda ulovený kus zůstane lovci, rozdělí se členům nebo prodá do výkupu. A kromě evidence u městské policie se úlovek eviduje běžně jako jinde do statistiky lovu spolku.
Přijel jsem ale na rozhovor kromě jiného i proto, protože jako asi zatím jediné město v republice máte vypracovaný a v praxi používaný systém odchytu divočáků ve městě. Kdy a jak to začalo?
LP: Město mělo původně ve svém majetku dvě klece a ohradu. Tato zařízení byla rozmístěna po různých areálech a důsledně se nevyužívala. Důvodem tohoto stavu byla skutečnost, že obsluha těchto zařízení je velmi náročná na čas. Je nutné mít vyřešen servis, kontrolu zařízení, dopravu a instalaci. Dále péči o prostředí kolem zařízení a především zakrmení klece.
Náročnost této aktivity je možné demonstrovat na osobách, které se do ní podařilo aktuálně zapojit. Jedná se o pracovníky našeho odboru ŽP, pracovníky ZOO, pracovníky městských obvodů, kteří nám pomáhají s transportem, instalací či rovnou s pořízením zařízení, včetně péče o okolí zařízení. V neposlední řadě jsou to pracovníci městské policie, kteří zařízení pravidelně kontrolují a nastražují a naši myslivci, kteří mají na starosti zakrmení a samotnou likvidaci ulovené černé zvěře. Všem patří obrovský dík.
Zároveň je to ukázka spolupráce napříč naším městem. Oficiálně byl provoz zahájen 8. 7. 2020, a to odchytem tří kusů, v lokalitě Všebořice. Dnes je v provozu celkem šest zařízení, tři jsou v lokalitě Všebořice, zbytek je rozmístěn v obvodech Severní Terasa, Střekov a Neštěmice.
Prakticky prosím popište jak?
LP: Na začátku je nutné vytvořit pravidla, která jsou součástí vydaného povolení. V těchto pravidlech jsou podrobně popsané úkoly pro každého, kdo na tomto projektu spolupracuje. Například u našich myslivců se jedná o zakrmení a likvidaci odchycené černé zvěře, u hlídek městské policie o pravidelnou kontrolu v předem dohodnutém termínu, tj. ráno a večer. Do jejich kompetence patří otevírání a uzavírání klecí, včetně nastražení systému. Evidence každého odchyceného kusu je starostí operačního střediska městské policie. Dále je zde popsáno, kdo má na starosti transport, servis či jinou činnost.
Jakmile se podaří shoda všech stran na těchto podmínkách, můžeme přejít k realizaci, která začíná výběrem vhodných pozemků, a to s ohledem na bezpečnost, přístup, nejlépe stranou veřejnosti a samozřejmě s výskytem černé zvěře. Výběr míst se děje ve spolupráci s myslivci.
Samotná zařízení je nutné pojistit proti krádeži a vandalismu. Je dobré je označit z každé strany cedulí s informací, kdo klece provozuje, kontaktem na operační středisko městské policie a především upozornit na nebezpečí úrazu.
Důležitý je souhlas vlastníků předmětných pozemků a orgánu ochrany přírody. Protože v našem případě se jedná o odchyt na nehonebních pozemcích, povolení je vydáno dle § 41, včetně odkazu na dohodnutá pravidla, která jsou rovněž součástí řízení.
RJ: Každý spolek má jednoho, dva lidi, kteří jsou ochotni kdykoli přijet a jsou pro tuto činnost vyškolení. Vlastně jsou to takoví „specialisté klecaři“, zajistí usmrcení kusu pod dohledem strážníků, kteří asistují do té doby, než myslivec kus odveze. Je nanejvýš důležité zajistit vše tak, aby samotná zvěř byla v zařízení co nejkratší dobu a nebyla zbytečně stresována.
BF: Chápeme, že tento způsob eliminace černé zvěře může působit dosti choulostivě na samotné myslivce nebo i veřejnost, ale vše má legislativní rámec. Od doby, kdy platí mimořádná veterinární opatření v souvislosti s šířením afrického moru prasat je to snazší a právně lépe zdůvodnitelný způsob, zejména v případě výskytu černé zvěře v místech, kde není možné ji bezpečně odlovit, například v sídlištní zástavbě, parcích apod.
Kdo vám vyrobil klece?
LP: Původní zařízení byla vyrobena na zakázku. U nově pořízených zařízení se jedná o licencovaný výrobek, zakoupený u obchodníka se specializací na lovecké potřeby. Pořizovací cena byla kolem 17 tisíc Kč. Pořízené jsou z rozpočtu městských obvodů, kde jsou také nyní umístěné. Vzhledem k rozměrům se dají snadno přesouvat na vhodná místa. Původní zařízení jsou stacionární.
Jaké jsou výsledky?
LP: Od července 2020 do současnosti jsme chytili 63 kusů, v tomto roce 37 kusů. Zkušenosti jsou takové, že se chytá především zvěř mladá, selata. Občas se chytne i více kusů, maximum je zatím osm kusů ve Všebořicích.
Máte dvě velké klece, máte odchytovou ohradu a tři nové malé klece. Dá se vysledovat nějaké porovnání co je účinnější?
LP: Účinnější jsou ty velké, původní dvě klece a ohrada ve Všebořicích. Je to díky jejich umístění na okraji městské skládky, která je pro divočáky velkým lákadlem. V menších klecích, které přesouváme, se chytají jen jednotlivé kusy a nějaká pravidelnost nebo účinnost se nedá zatím vysledovat, je to závislé na konkrétním místu, roční době a rušení z okolí. Máme ale zkušenosti, že když se do klece chytne nějaký kus, tak bachyně tam rudl nepřivede dříve než za týden až tři neděle.
Pokud vím, tak jste zkoušeli v minulosti pachové ohradníky. Pachové ohradníky se ve městě neosvědčily?
LP: Magistrát tyto prostředky nakupuje z vlastního rozpočtu. V určitých případech je poté zdarma poskytujeme veřejnosti. Bohužel, zatímco naše chování mění zvyky zvěře, tak sami své chování měnit nechceme. Například pokud někdo dlouhá léta hází potraviny z okna nebo na kompost za plotem své zahrádky, ohradník určitě nepomůže. Nejhorší je skutečnost, že někteří si toto své chování nedají vymluvit a požadují jednoduché řešení v podobě odstřelu.
JP: Na nízkou účinnost ohradníků má vliv i to, že jsou místa, kde jsou přirozené migrační trasy divočáků, které vedou přes město. Tyto trasy myslivci i divočáci dobře znají. Proto je dnes možné říci, že některé bachyně jsou skoro městské, metají selata v zahradě rodinného domku pod stromem, v zarostlé buřeni hned vedle sídliště nebo komunikace. Co s tím? Na divočáky platí asi jen pevné kari sítě nebo podezdívka plotu. Divočák je schopný přeskočit i překvapivě vysoké překážky. Vždy se snaží najít si cestu. Je to nesmírně chytrá zvěř a naučila se s člověkem žít.
BF: My vedeme komunikaci s veřejností, na lince okresního mysliveckého spolku, kde končí část hovorů nespokojených občanů. Oni si neuvědomují souvislost s magistrátem nebo s nějakým úřadem, ale jdou hned za myslivci. A i takovým lidem se snažím vysvětlovat přínos spolupráce, že je to problém, který řešíme nejen my myslivci, ale i ostatní ve prospěch a ke spokojenosti občanů.
Bohužel, veřejnost nevidí práci, která je v pozadí naší činnosti, že myslivci chodí do práce, vše dělají ve svém volnu, že přijedou na zavolání. Ale zase na druhou stranu musíme lidem ukázat, že máme snahu problém řešit. Střety s divočáky ve městě přece nejde jen řešit výmluvou, že to nejsou naše pozemky nebo tam nejde lovit. Odchyt do klecí je něco hmatatelného, na co veřejnost slyší. Proto se snažíme využít všech možností v mezích zákona.
Jaké jsou výsledky společných naháněk?
RJ: Mohu mluvit za náš spolek. Měli jsme zatím letos tři naháňky, všechny v těsném sousedství a na okraji města, čtvrtou budeme mít. Na první jsme střelili 27 kusů, na druhé 23 kusů a teď naposled 16 kusů. Škoda jen, že není možnost vyplácení zástřelného.
BF: Usilujeme o to, aby město se spolky znova uzavřelo smlouvu, aby se do smlouvy kromě podmínek a způsobů lovu dostala i hmotná motivace.