ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Listopad / 2022

O africkém moru na evropské úrovni

Myslivost 11/2022, str. 34  Kamil Zahradník
Vedoucí státních veterinárních služeb členských států EU jednali o Africkém moru prasat.
 
Dne 28. září v pražském hotelu Diplomat, v rámci českého předsednictví v Radě EU, proběhlo neformální zasedání členů Pracovní skupiny vedoucích veterinárních služeb zemí Evropské Unie (PS CVO). Hlavním tématem zasedání nejvyšších veterinárních autorit zemí EU byla aktuální problematika afrického moru prasat (AMP).

Konference-AMP.jpg

Jednotlivé členské státy měly možnost vyslechnout prezentace zástupců vedoucích státních veterinárních služeb členských států EU, které již mají zkušenosti jak s výskytem AMP na svém území, tak i někteří s jeho úspěšným zvládnutím v rámci zastavení epidemiologického šíření nákazy - a to jak u populace prasat domácích, ale především u populace prasat divokých. Toto setkání si kladlo za cíl vyměnit si zkušenosti a postupy při společném zvládání nákazy a reagovat tak efektivně, rychle a účinně na případný výskyt AMP v jednotlivých zemích.

image003.jpg
 
Za ČR jako organizátora akce přivítal všechny zástupce jednání ústřední ředitel SVS ČR MVDr. Zbyněk Semerád, poté se vedení konference i samotné prezentace problematiky AMP za Českou republiku ujal ředitel veterinární sekce SVS ČR MVDr. Petr Šatrán Ph.D.
Pan ředitel krátce zopakoval situaci, ve které se ČR nacházela v době prvního výskytu AMP na Zlínsku, kdy se u nás toto onemocnění vyskytlo u divokých prasat. Neměli jsme jako stát možnost a čas se na vše dostatečně připravit, protože nejbližší ohniska AMP se nacházela 400 a 450 km daleko od nás. Nemoc se u nás tehdy objevila skokově.
AMP se u nás objevil 21.6.2017 a trvalo nám celkem 9 měsíců, než jsme toto onemocnění eradikovali. Za tu dobu jsme zde zaznamenali 230 případů, 212 případů bylo u uhynulých prasat a 18 případů bylo u ulovených prasat.
Všechny případy byly lokalizovány na malém území okresu Zlín a nedošlo k zavlečení do chovu domácích prasat. Tlumení afrického moru prasat bylo velice intenzivní. Vymezili jsme oblast výskytu pachovými a elektrickými ohradníky, motivovali jsme myslivce, jak ke sběru kadaverů, tak k lovu. Rovněž jsme použili další alternativní metody. Nesklízeli jsme určité zemědělské plochy s cílem nechat divočáky na vymezeném území, aby neměli tendenci k migraci. Zakázali jsme vstup veřejnosti do zamořené oblasti a co bylo nakonec velice účelné a co se projevilo jako velice efektivní, byla spolupráce s policií a myslivci.
 
Africký mor prasat se podařilo tehdy zastavit a zlikvidovat pouze ve dvou zemích v Evropě. A to v Belgii a v České republice. U nás to navíc bylo i v poměrně rekordním čase od vypuknutí nákazy. Bylo vidět i na ohlasu ostatních zástupců veterinárních správ jednotlivých států, že naši veterináři mají i díky tomuto úspěchu velký obdiv a respekt. Takový úspěch likvidace ohniska vysoce nakažlivé nemoci, jako je AMP s velmi vysokou mortalitou, je v rámci Evropy opravdu ojedinělý. Obzvláště v tak rekordním čase a s přihlédnutím k přírodním a zeměpisným podmínkám, kde se virus u nás vyskytnul.
 
Následovala prezentace doc. Ing. Jitky Bartošové Ph.D. z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v.v.i, která účastníky seznámila s výsledky projektu, který se zabýval technickými prostředky a opatřeními pro prevenci šíření AMP. Tento projekt probíhal po dobu tří let a byl ukončen v roce 2021. Podílelo se na něm několik institucí a spousta odborníků.
Výsledky, které byly prezentovány zejména z hlediska etologie a života černé zvěře, byly velmi zajímavé. Rozhodně stojí za bližší seznámení a zveřejnění i pro širokou mysliveckou veřejnost. Odhaluje poměrně dost zajímavých skutečností právě ze života a chování černé zvěře, které bychom my myslivci měli zahrnout do hospodaření s touto rytířskou zvěří, ať už z hlediska redukčního lovu, nebo v rámci zábrany škod a jejich prevence. Víme všichni, že škody působené černou zvěří nejen narůstají, ale stávají se v zemědělských pozemcích a plodinách hlavním jádrem sporu se zemědělci a vlastníky.
Uveďme tedy alespoň výňatek z prezentace docentky Bartošové: Hlavní část projektu spočívala, jak lokalizovat jednotlivá zvířata v lese nebo na polích a také kadávery, což je velice důležitou součástí prevence nemoci, neboť kadávery jsou hlavním reservoárem viru v terénu.
Jeden z důležitých poznatků je použití akustického odpuzovače. Je to zařízení, které dokáže vydávat určité zvuky různých zvířat nebo obecně zvuky, aby se divoká prasata k danému místu nepřibližovala. Důležité je ale kombinovat různé způsoby, jak odpuzovat divoká prasata nebo jiná zvířata.
Další důležitý poznatek se týká ohradníků. Pokud se jedná o divoká prasata, ta jsou citlivá vůči elektrickým šokům, ale musí vědět, že ten plot tam je. Pokud vědí o přítomnosti ohradníků, jsou velmi opatrní. Takže experiment prokázal, že elektrický šok může zabránit divokým prasatům, aby se nechala nalákat nějakou potravou. Jakmile prasata dostanou šok v úrovni očí, tak už vědí, že dále nemohou. Ale pokud je prase úderem překvapeno a šok je pod nebo nad úrovní očí, může prase zničit prakticky všechno.
Když se instalují nové ohradníky, je dobré spolupracovat s obyvatelstvem, protože čím více postupných kroků se během roku učiní, tím lépe ohradníky pak fungují.
Další poznatek je poněkud emocionální a týká se vnadění divokých prasat určitými druhy potravy. Vyplynulo vcelku logicky, že nejlepší vnadění je žádné vnadění, protože vnadění obecně jen zvyšuje množství dostupné potravy pro divoká prasata a zvyšuje místní lokální škody.
Další částí projektu bylo prošetřit, co se děje s kadáverem v terénu za různých podmínek a také to, co se děje v nejbližším okolí kadáveru a jak lze detekovat virus AMP.
Liška obecná je hlavní mrchožrout kadáverů divočáků, tedy i vektor viru AMP. Lišky se vyskytují prakticky všude v našich oblastech, takže jsou primárním nebezpečím přenosu viru.
Velmi zajímavá studie byla i ta, která se zabývala kanibalismem u divokých prasat. Existují studie, které tvrdí, že divoká a domácí prasata projevují neochotu ke kanibalismu. Ze studie vyplývá, že je hlavním momentem, v jakém stavu je tělo uhynulého divočáka, jakmile kadaver přestává mít vizuální podobu, přestane vypadat jako divoké prase, ostatní divočáci většinou zkonzumují zbytky kadáveru.
Třetí část výsledků se zabývala managementem a dynamikou populace divokých prasat. Hlavní výsledkem je poznatek, že divoká prasata jsou velmi citlivá na lovecký tlak ze strany myslivců a způsoby lovu, hlavně na vnadění. Tam, kde se loví, snaží se těmto místům vyhýbat. Pokud se využívá vnadění k intenzívnímu lovu, tak je to kontraproduktivní, prasata se velmi rychle soustředí v místech, kde lov a myslivecký tlak není tak velký a snaží se zdržovat jinde. To odpovídá doporučení mezinárodního symposia o divokých prasatech, které se konalo tento rok v Barceloně, kde se velmi důrazně doporučoval zákaz vnadění.
Další část se věnovala biologii divokých prasat, získali jsme nové informace o reproduktivní biologii a procesu rozmnožování. Vycházeli jsme i z prací jiných států, ale je tady určitá překvapivá záležitost, že bachyně metají selata stále jednou ročně, což je poněkud překvapivé. Víme, že u domácích prasat jsou dva až tři vrhy ročně, ale u divoké populace se zdá, že se stále udržuje sezonalita. Pokud je druhý vrh, tak pouze v případě, že o ten první bachyně přišla. Ale také to závisí na stavu bachyně, živá hmotnost je v tomto případě klíčová. Pokud je živá hmotnost bachyně nad 25 kg a pokud navíc divočákům dodáváme potravu, tak jsou mladé bachyňky v takové kondici, že se mohou rozmnožovat již v prvním roce, což je jednoznačně z hlediska nárůstu populace problém.
 
Dále následovala prezentace zástupců Belgie (J. F. Heymans), která se rovněž dokázala AMP na svém území zbavit. Ohnisko lokalizovali a následně nemoc vymýtili. U Belgie to šlo poměrně dobře. Jejich boj trval zhruba 11 měsíců a výrazně k dobrému výsledku pomohlo, že výskyt AMP byl na jihu země, tedy ve Valonsku. Zde je také většina populace belgických divokých prasat, zatímco většina farem, kde mají domácí chovy, se nachází na severu země ve Flandrech.
AMP se v Belgii objevil 12. 9. 2018. Belgičané se výrazně inspirovali opatřeními, která již probíhala a prováděla Česká republika. Také díky tomu se jim podařilo mor dostat plně pod kontrolu. Aby zefektivnili opatření v boji s morem, zavedli tehdy i preventivní eliminaci všech chovů domácích prasat v místě výskytu. Tenkrát se jednalo výhradně o malochovy do 20 prasat.
 
AMP je dnes prakticky po celém území Litvy. Podle jejich zástupců (M. Staskevicius) je samovolné a přirozené šíření viru poměrně pomalé. Jakmile ale vznikne ohnisko, šířením viru má naopak mnohem větší dynamiku. Nicméně zástupce litevské veterinární služby uvedl, že hlavní a klíčová je pro ně spolupráce s mysliveckou veřejností. Uběhla ale docela dlouhá doba, než našli společnou řeč veterináři a myslivci.
Dnes je situace zcela jiná, pořádají se školení a myslivci se vzdělávají. Myslivci se do boje s morem velmi aktivně zapojili a jejich práce má velké a viditelné výsledky. Zaznělo také: Myslivecká sdružení s veterinární službou dnes už dobře spolupracují. Myslivci mohou využívat otevřená zařízení k odchytu, zařízení jsou čistá, dezinfikovaná a musí být schválena a kontrolována oficiálními kontrolami. Každý myslivecký klub nebo sdružení může instalovat pasti a ohradníky, ale potřebují schválení a tato pravidla schvalují vedoucí veterinárních služeb a provádějí se úřední inspekce.
Také organizujeme školení pro myslivce. Možná to byla chyba na začátku výskytu infekce, že my jsme vydávali jen spoustu příkazů pro myslivce, ale nevysvětlovali jsme situaci dostatečně jasně a důrazně. Dnes, po několika letech nákazy, se stále a opakovaně snažíme vysvětlovat, proč jsou opatření potřebná, jak mohou myslivci redukovat populaci, spolupracujeme s nimi. V Litvě máme třicet tisíc myslivců, znamená to tedy dost práce - proškolit a vzdělávat.
Jak se tedy snažíme s myslivci spojit? Z naší zkušenosti to vyžaduje dlouhý čas a je to velký úkol, je za potřebí změnit způsob myšlení myslivců, protože neprovádějí, a ani už nemohou provádět, stejné aktivity jako v období před výskytem nákazy AMP. Pokud myslivce učíte a zapojíte je do procesu, budete pragmaticky vysvětlovat, záhy myslivci pochopí, jak je situace vážná a budou se snažit splnit požadavky na ně kladené. Je potřeba jim dát jasnou informaci. Školení organizujeme v pracovní době v rámci mysliveckých sdružení a klubů, dbáme hlavně na praktické poznatky, a můžeme nyní konstatovat, že je to úspěšný projekt.
V Litvě ale máme také šest tisíc malých chovatelů, kteří chovají celkem asi dvacet tisíc prasat. V minulosti jsme ale evidovali než 40 tisíc malých chovů, ale číslo chovaných prasat a chovatelů se rychle snižuje, protože lidé nechtějí chovat prasata z důvodu nedobrých zkušeností s AMP. Většina zvířat se tedy dnes v Litvě už chová v komerčních velkých chovech s dostatečnou biologickou bezpečností a opatřeními na poměrně vysoké úrovni.
 
V Polsku se aktuálně nacházejí ohniska nejblíže k našim hranicím. Spolu s Německem jsou to země, od kterých nejvíce očekáváme návrat AMP na naše území. Proto je pro nás aktuální situace a průběh zvládání epidemie moru u severních sousedů velice důležitá. V Polsku se AMP objevilo v roce 2014, tedy měsíc po identifikaci moru v Litvě. Od té doby se mor nedaří nijak přímo lokalizovat a postupně se rozšiřuje na další území. Některá ohniska vznikají i v blízkosti našich hranic. Polský zástupce K. Jazdzewski kromě jiného uvedl: U afrického moru prasat je situace komplikovaná, rok 2021 byl nejhorší z celého dosavadního vývoje nákazy. Území, kterého se týká infekce, se každým rokem bohužel o něco zvětšuje, momentálně je nákaza v celé východní části Polska a také ve velkých částech západního Polska.
Většina ohnisek byla podrobena stejnému epidemiologickému přezkumu a bohužel vidíme, že lidský faktor je často neúmyslným důvodem zavlečení infekce. Za poslední tři roky jsme přišli o 40 tisíc podniků chovajících prasata, pro porovnání, v roce 2014 bylo evidováno přes 240 tisíc chovů prasat. Africký mor prasat naprosto změnil strukturu chovu prasat v Polsku.
V Polsku máme dva druhy možného lovu, za prvé je to odlov plánovaný podle plánu a pak sanitární, který nařizuje veterinární služba. Ročně ulovíme asi 300 tisíc divokých prasat, přičemž loňském roce 2021 jsme nařídili téměř polovinu tohoto počtu jako dodatečný odlov nařízený veterinární správou.
Pro biologickou bezpečnost během a po lovu, jsme si zavedli 1782 veterinárních bodů, kde se sbírají vzorky a máme také více než 250 chladicích zařízení, kde lze uložit ulovenou zvěř do doby vyšetření. Některá zařízení zakoupil stát, veterinární správa a některé si pořídili samotní myslivci.
Velmi důležité je aktivní vyhledávání divokých prasat. Máme dva druhy aktivního vyhledávání - za prvé vyhledává člověk - myslivec, když zjistí uhynulé divoké prase, oznámí to veterinární službě a my pak spustíme aktivní vyhledávání za účasti vojska. Postupujeme stejně tak i na místech, kde hledání organizují místní samosprávy, kde už dva roky také využíváme aktivní vyhledávání za pomoci proškolených vycvičených psů.
Situaci nám trochu usnadňuje pokles počtu farem a podniků chovajících prasata, je to pro nás tedy snazší.
Další důležitá opatření jsou vzdělávací kampaně na zvýšení povědomí o AMP. Máme několik takových aktivit. Jsou to školení pro zemědělce, myslivce, lesníky a školení pro ostatní skupiny, policejní složky, dopravce a kontrolu dopravy. Organizujeme konference, setkání, regionální programy, publikujeme v médiích.
V přírodě používáme tři druhy bariér - trvalé bariéry, tedy ohrady, elektrické ohradníky a pachové ohradníky. Nejvíce takových bariér máme nainstalovaných v západní části Polska, poblíž hranice s Německem. Součástí těchto bariér jsou samozřejmě také ohrazené dálnice. Velmi praktickým nástrojem je mobilní aplikace pro zadávání všech kusů divokých prasat, ať už ulovených a nebo nalezených, vše se tak oznamuje veterinární službě.
V Polsku se snažíme o zastavení šíření viru prostřednictvím aktivního lovu, apelujeme hlavně na cílené odlovy dospělých bachyň, dále prostřednictvím biologických opatření, aktivního vyhledávání, vzdělávání, máme také zákaz krmení divokých prasat.
 
V Maďarsku došlo k prvnímu výskytu AMP v roce 2017. O situaci v Maďarsku informoval L. Bognar: Rád bych ukázal některá z opatření šíření AMP a důležitých nástrojů pro eradikaci a tlumení.
Za prvé jsou potřeba peníze, což je samozřejmě významné, pokud se jedná o včasnou detekci moru. Má zásadní význam zaplatit za likvidaci mrtvých těl a i ulovených kusů. Dále je to intenzivní redukce populace černé zvěře, v Maďarsku to byl ale největší konflikt zájmů mezi myslivci a dalšími aktéry, hlavně veterinárními službami. Ale máme naštěstí velkou politickou podporu k implementaci akčních plánů a k dlouhodobé redukci počtu divočáků. Snažíme se dosáhnout určitého počtu zvěře na čtvereční kilometr do roku 2025 a myslivci musí mít tomu odpovídající jak dlouhodobé plány, tak i roční plány. Samozřejmě se myslivcům do toho z počátku nechtělo, takže jsme zřídili poradenskou síť, skupiny složené z myslivců, veterinářů a státních úředníků. Myslivce jsme dokázali přesvědčit, jsou podstatně aktivnější než v minulosti, naslouchají více svým kolegům myslivcům, kteří je lépe dokáží přesvědčit o smyslu redukce stavů.
Hustota populace divočáků v Maďarsku opravdu klesla, kampaň podle našeho názoru přinesla výsledky. V roce 2018 jsme ulovili asi 150 tisíc zvířat, v roce 2021 to bylo 180 tisíc kusů. Máme systém, kdy myslivci při lovu nemusí dělat nic víc, než odebrat vzorek a uložit ho na místě, které je blízko honitby. Pak už všechny další logistické záležitosti řeší veterinární služba. Následně myslivci dostávají výsledky vyšetření elektronicky nejpozději do 48 h od odběru vzorků. Aby nedocházelo k multiplikaci vzorků, tak jsme iniciovali i genetické testování DNA a předešli tak podvodům.
Komunikace s chovateli i myslivci je nesmírně důležitá, než jsme zapojili myslivce jako poradenskou skupinu, nebyla efektivita příliš dobrá. Intenzivní komunikace je klíčovým aspektem kampaně. Myslivci v Maďarsku si pamatují předchozí epidemie, ale pokud by si mysleli, že nákaza sama zmizí, rozhodně by se mýlili. Proto jsme věnovali velké úsilí na redukci populace.
Hlavním problémem byla myslivecká etika, říkali nám, že není etické střílet bachyně. Museli jsme je přesvědčit, že v tomto případě to ale není lovecká aktivita, že je to eradikace a že se jedná o jinou záležitost.
 
Na Slovenku se zástupci veterinární správy a přednášející Prof. MVDr. Jozef Bíreš, DrSc. asi nejvíce zastal spolupráce s mysliveckými organizacemi a považuje dobré nastavení komunikace a spolupráci za klíčové v eliminaci ohnisek AMP. První výskyt AMP na Slovensku byl 25. 7. 2019. Kromě jiného také uvedl: Co se týče divočáků, je to opravdu klíčový element v naší krajině, protože vždy jsme potvrdili šíření prostřednictvím divočáků, tam, kde je nalezen pozitivní divočák, velmi často potvrdíme výskyt i u domácích chovů. Stále přemýšlíme, jak přinutit myslivce k vyšší aktivitě cestou finančních benefitů a ostatních.
Například od 1. 10. platíme za ulovenou bachyni v neinfekční oblasti 100 euro bez ohledu na věk, protože chceme totálně snížit hustotu v neinfekčních oblastech. V tzv. nárazníkové zóně pak platíme 100 Eur za každého divočáka.
Na Slovensku máme dobrou spolupráci s myslivci, ale protože jsou ve svých názorech poněkud specifičtí, je potřeba trochu bojovat k prosazení určitých opatření, myslivci mají tendenci chránit si populaci zvěře. Naše rétorika je od roku 2014 stejná - když nesnížíte hustotu populace aktivní myslivostí, tedy lovem, hustotu sníží sám virus. Tuto koncepci myslivci přijali a je efektivní.
V infekčních zónách myslivci můžou získat za uloveného nebo nalezeného divočáka od 10 do 60 Euro, podle toho v jaké lokalitě je - zda je pozitivní a zda tento divočák končí v kafilerii.
Dalším benefitem pro myslivce je, že stát obstaral chladicí boxy, momentálně máme na Slovensku 1800 honiteb, z tohoto počtu už více než tisíc honiteb má k dispozici chladicí box, který slouží k uskladnění ulovené zvěře v počtu 10 až 20 kusů, do doby, dokud myslivci nedostanou výsledky testů. Takový systém brání při manipulaci s ulovenými divočáky šíření nákazy, je to velmi pozitivní krok, i když od chovatelů domácích prasat jsme byli kritizovaní, že myslivcům zbytečně moc pomáháme, ale my víme proč. Na Slovensku jsme také zakázali volný chov prasat.
Plán proti šíření AMP je zaměřený hlavně na divočáky, hlavní stimulací je, aby více myslivci lovili přes peníze a co nejvíce využívali chladicí boxy. Další stimulací ze strany majitelů komerčních farem je, že kromě těch peněz, které jdou myslivcům od státu, dávají v okruhu do 10 km okolo farem myslivcům 50 euro za každého uloveného divočáka. Takže myslivci mohou dostat 100 euro od státu plus 50 euro od farmáře. A pokud je výsledek vyšetření negativní, cena za kg divočáka na Slovensku se momentálně pohybuje na úrovni asi 1,70 až 2 eura.
 
Zeptal jsem se také prof. Bíreše na zkušenosti se vzdělávání myslivecké veřejnosti?
Na adresu myslivců na Slovensku mohu říci dnes mnoho pozitivního, neboť si už uvědomili vážnost situace. Kromě finanční stimulace myslivce už čtyři roky vzděláváme tak, že z každého mysliveckého spolku musí být minimálně dva lidé, buď předseda, hospodář nebo pověřená osoba, které vyškolíme na zacházení se zvěří po ulovení, včetně diagnostiky afrického moru. Tito lidé nám neskutečně pomáhají, protože lovy jsou většinou soboty, neděle a my z hlediska veterinárního servisu bychom nestíhali vše objet. Vyškolení myslivci dokáží posoudit, zda divočák je zdravý nebo ne a když zjistí patologickou změnu, tak volají okamžitě příslušného odborníka, který přijde posoudit. Je to příklad velmi dobré spolupráce myslivců a veterinářů.
 
Zeptal jsem se také na poznatky či zkušenosti při predaci a s tím souvisejícím přenosem viru. U nás je problémem v tomto směru v podstatě jen liška, v některých částech republiky už asi také vlk, ale na Slovensku mají také medvědy a podstatně více vlků.
Mohu reprodukovat zkušenosti myslivců, se kterými mluvím. Říkají mi, že když vlk napadne skupinu divočáků, vlk nejde po nemocném, ale po zdravém kusu. Jako by věděl, že je kus nemocný a vlk tedy podle zkušeností nehraje vždy úlohu sanitáře. Myslivci mi také sdělují zkušenosti, že když je rodina bachyně se selaty, tak pokud se tam vyskytne nemocné sele, tak buď ho nechají, odejdou, vyloučí ho ze skupiny a nebo dokonce ho dobijí. Prostě vlastní rodina ho zlikviduje. Z mého pohledu je sanitační efekt zvěře z hlediska predátorů u černé zvěře nijaký, nebo nepatrný. Ale říct jednoznačně, že šelmy jako medvěd nebo vlk sehrávají důležitou úlohu v přenosu viru, to nikdo zatím také nevyslovil, budou se muset objevit nějaké nové studie a výzkumy, které se na to zaměří. Spíš si tedy myslím, že větším nebezpečím jsou lišky a ptactvo, kteří se na zdechlinách přikrmují. Pták sebere kus masa, letí kilometr, stejně tak to může udělat i liška.
 
A tak snad lze z konference učinit závěr, že podle slov zástupců veterinárních správ členských zemí, kde mají s výskytem AMP praktické a mnohaleté zkušenosti, se s AMP dá poměrně úspěšně bojovat, a v mnoha případech jeho ohniska i eliminovat. Je to hlavně otázka dostatečného zdroje peněz, které budou ovšem využity konkrétně a efektivně v aktuálním ohnisku výskytu. Proto je téměř zbytečné mrhat penězi na celoplošné zástřelné a místo toho raději efektivně podpořit ty myslivce a spolky, které mají výskyt moru aktuálně ve svém bezprostředním okolí.
Důležitá byla informace, která vzešla takřka shodně od všech zástupců prezentovaných na konferenci, a to je klíčová spolupráce s myslivci. Jako myslivci máme výraznou možnost být součástí řešení a důležitým článkem při eliminaci nákazy. Je jen zásadní si uvědomit, že spolupráce a aktivní, intenzivní a někdy až masivní lov divokých prasat není zásahem do našeho mysliveckého chovu a s mysliveckou etikou toto řešení vypuklého požáru nemá nic společného.
Je důležité pochopit, že tady nejde už zdaleka o plný mrazák nebo zážitek z lovu. Chovejme se zodpovědně a uvědomme si plnou váhou, že jako myslivci můžeme výrazně přispět k zastavení šíření této nebezpečné nemoci a jako odpovědní hospodáři bychom tuto výzvu měli přijmout. Využijme této situace a ukažme naší nezastupitelnou úlohu v přírodě, ukažme, že můžeme být akční a nápomocni. A rozlišme a oddělme v mysli v případě AMP lov a etiku od pomyslného hašení možná už brzy vypuknuvšího požáru.
Veterinární správa se ve všech státech shodla, že už vědí, jak s AMP pracovat a vědí i jak ho eliminovat, ale nemají dostatek lidské síly. Myslivci by měli být efektivní součástí řešení, nikoliv zdržovacím prvkem, který bude bojkotovat opatření. Jen tak prokážeme naši odpovědnost a potřebu a budou nám tak poskytnuty prostředky a podpora jak finanční, tak hmotná ze strany státu a veterinární správy.
Pokud budeme v oblastech výskytu dále vše obcházet a „zašetřovat“, někdo tu eliminaci populace udělat musí. Pokud by nedošlo k dohodě s myslivci, může být nasazena policie a armáda (což jak zaznělo, jsou již reálné úvahy mnoha států!) a myslivci budou jako problematický element odsunuti na vedlejší kolej. Opravdu to tak chceme?
Proto se i zástupci na konferenci shodli, že je dále potřeba podporovat myslivce a jejich spolky zejména finančně, ale i hmotně při boji s AMP. Veterináři jsou připraveni nám myslivcům maximálně pomoci a podpořit nás. Musí ale vědět, že situaci zvládneme a budeme k ní přistupovat zodpovědně. Dokážeme to?

připravil Kamil ZAHRADNÍK
 
 

Zpracování dat...