Představte mi prosím alespoň stručně honitbu…
V.P.: Máme rozlohu honitby 1541 ha, je v katastru obcí Ondřejov, Zvánovice a Třemblaty. Z hlediska charakteru je to smíšená honitba, z 1541 ha máme 659 ha lesa, 845 ha pole, voda 4 ha a ostatní 33 ha. Hospodaří nám tady čtyři zemědělci, se kterými máme celkem dobré zkušenosti, zatím jsme neplatili škody, mají radost, že střílíme prasata.
Pochopil jsem tedy správně, že provozujete myslivost sami jako honební společenstvo? Kolik máte členů společenstva a kolik členů tedy provozuje myslivost?
V.P.: Celkem má honební společenstvo okolo 2500 členů, těch, kteří vykonávají právo myslivosti je 14, to jsou v podstatě všichni, každý mají nějaké soukromé pozemky v honitbě a jsou držiteli loveckého lístku, tím pádem dělají myslivost. A k tomu máme 16 stálých loveckých hostů. V honitbě se všichni vidíme v podstatě každodenně, všichni jsme místní.
Pojďme ke zvěři, hlavní je tu asi jako jinde z hlediska plánu srnčí, ale asi bych tipoval, že se nejvíce loví černá…
V.P.: Přesně tak, černá není sice normovaná, nemáme dostatek souvislé plochy lesa, ale loví se jí nejvíce. Vloni jsme střelili 162 kusů, předtím 182 kusů, pět let zpátky střílíme každoročně minimálně 160 kusů.
To ale také musíte mít škody…
V.P.: Škody jsou, ale nejsou tak velké, divočáci nám nestačí, jsme rychlí, někdo střelí přes noc i čtyři divočáky. Proto nemáme žádné velké problémy se zemědělci, jsou zvyklí nám škody hlásit a my jsme zase zvyklí hned jít na problémovém místě zasednout a lovit. Zrovna před pár dny jsem v jednu hodinu v noci napsal zemědělci, že jsem střelil prase, zda můžu dojet přes pole. Hned mi odepsal, že má radost, koleje mu nevadí, protože vidí, že se snažíme hned problém řešit, že se černá tlumí.
Takže chápu, že černou lovíte spíše individuálně?
V.P.: Ano. Děláme tři naháňky, kvůli zemědělcům, ale na nich jsme nejvíc střelili asi 28 kusů za rok, naposledy jsme ulovili 18 kusů a předtím jen 8 kusů. Navíc když je období naháněk, někdy je problém sehnat dostatek střelců na obestavení honitby, když je nás málo, zvěř uteče. Takže nejvíce se nám osvědčuje lov na vytipovaných místech u krmelišť a pak individuální lov v místech, kde se objeví škody, kde je pro divočáky nějaká atraktivní plodina.
Jaké jsou stavy srnčí zvěře?
V.P.: Normované stavy máme 80 kusů, reálný stav v honitbě je asi 240 kusů, lovíme ročně tak 25 až 30 kusů. K tomu nám ale na silnicích srazí auta minimálně dalších 30 kusů, ale to jsou jen ty, které najdeme a nebo nám někdo ohlásí, minimálně stejný počet se jistě nedozvíme.
Trofejově je srnčí žádná velká sláva, třetí věková se samozřejmě uloví, ale je to spíše vidlák a nebo nic moc síla trofeje, to víte, v polní honitbě to je jiné.
Určitě tu budou daňci…
V.P.: Tak jako jinde se šíří, i u nás už jsou, navíc od sousedů ze školního lesního podniku se tu objevují i Dybováci. Už máme daňky vypsané v povolenkách, protože to je aktuální hrozba, daňci dovedou udělat velké škody a je třeba je aspoň trochu v expanzi utlumit. Viděl jsem tu už i slušné trofejové daňky, letos máme v plánu lov 10 kusů daňčí zvěře celkem.
U nás všichni, kteří mají věk přes sedmdesát, tak mohou lovit veškerou trofejovou zvěř, v povolence mají třetí věkovou srnčí, daňčí i mufloní.
Takže jsme zapomenuli na muflony…
V.P.: Mufloni jsou u nás také nejsou normovaní, máme asi 30 kusů, celkem lovíme okolo pěti kusů. Na jaře na ozim na zasetou pšenici klidně vyjde i třicet kusů, jsou mezi nimi i velmi slušní berani. Máme tu zlaté i stříbrné berany, problém je tu ale měkké podloží, skoro žádná skaliska, mufloni trpí přerůstáním spárků, musíme odlovovat i kulhající kusy.
Co predátoři?
V.P.: Střílíme je jak se dá, hlavně lišky. Každý rok ulovíme 62 až 64 lišek, teď tu dokonce máme odborníka, který má za dva měsíce 32 střelených lišek. Je schopen sedět a čekat na lišku klidně celou noc. Vím, že jinde mají problémy s krkavci, u nás to zatím s nimi není tak zlé.
Tím se vlastně dostáváme i na drobnou zvěř…
V.P.: Protože střílíme hodně prasat a lišek, tak jdou v posledních letech docela citelně se stavy nahoru zajíci. Zajíce nelovíme. Pamatuji doby, kdy se zajíci lovili, to je už více než dvacet třicet let zpátky, ročně se tu střelilo tak 60 zajíců. Teď si tu jen uděláme pro radost jednu klepačku před Silvestrem a ulovíme tak pět zajíců do tomboly.
S bažanty je to horší, máme je trvale asi tak na pěti místech v honitbě, ale divokou populaci musíme posilovat tím, že každoročně vypouštíme slepice, které kupujeme v MS Rokytovec u pana Misíka. Děláme to tak už asi osm let, většinou nám nechá 40 slepic a 5 kohoutů.
Koroptev jsem tu viděl naposledy před pěti či šesti lety, ale není se co divit, přilétnou káňata, sedí u silnic a co chytí? Koroptev!
Pojďme k péči o zvěř? Co pro ni děláte pro zvěř? Čím přikrmujete?
V.P.: Máme vlastní myslivecká políčka, k tomu nakupujeme asi tak 55 pytlů, tedy asi 20 metráků ovsa, všichni si nafasují, přikrmuje každý ve svěřeném krmelci. Pro bažanty dostaneme zadarmo od zemědělců pšenici, seno nebere srnčí skoro vůbec, pokud je, tak seno berou mufloni, v posledních letech jsou mírné zimy a je tu dobrá úživnost, takže si srnčí najde potravy dost. Podstatná je také sůl, kterou rozvážíme do honitby a voda. Napajedla taky děláme, ale je tady naštěstí dost potoků, v každém údolí je potok, takže v přístupu k vodě u nás problém není.
To spíš bude problém s lidmi, jste vlastně v dojezdové vzdálenosti od Prahy, jistě i zde je tlak na nové pozemky, k tomu je to oblíbený turistický a rekreační region…
V.P.: Ano, tlak na novou výstavbu tu je, rekreačních objektů je tu také dost, zvěř si na mnohé ale naštěstí zvykne, spíš stále přichází o další a další klidné kouty. Nejhorší jsou čtyřkolkáři, přijedou klidně před setměním, lítají po loukách a lesích, těžko se jim brání. Sám jsem volal i policii, ale ta než dojede, tak jsou pryč, sami myslivci nic nezmůžeme. Lidé obecně nic nechtějí respektovat, měli jsme tu i případ, kdy majitel nabídl pozemek pro kempování obytným přívěsům, ale bez dalších návazností, hygiena a zabezpečení žádné, les byl pro ně velkou latrínou.
Už se konečně dostanu k tomu, proč jsem vůbec přijel. Kdy jste tady začali s úpravami honitby?
V.P.: Políčka děláme už 17 let, úpravy v krajině děláme čtyři roky. Vedlo nás k úpravám nejen to, že chceme pomoci zvěři, ale také to, že tu byly velké lány, když zapršelo, tak se ornice splachovala do vsí. A tak jsme udělali meze a pruhy, osázeli je stromy, nasázeli jsme švestky, hrušky, jablka, jeřáby a pár dubů, aby měla i potravní zpestření zvěř.
Začali jste na jakých pozemcích?
V.P.: Máme vše vlastně na pozemcích členů honebního společenstva, kteří nám pozemky poskytli. Každý máme navíc nějaké příbuzné, stačí se jen domluvit a vytipovat, který pozemek by byl k úpravám vhodný. Sice by neměl být jeden prvek větší než hektar, ale pokud máme větší pozemky, tak se tam naseje v pruzích třeba 4 až 6 plodin, je to pestré, je to přínos pro krajinu a atraktivní pro zvěř. A je to účinné i z hlediska lovu, zrovna na jednom mém políčku se střelilo i 14 prasat, v zimě porosty necháme polehnout a zvěř má krytinu a klid uprostřed polí. Na jednom políčku celou zimu pobývala tlupa asi dvaceti kusů srnčího.
Políčka si sami obhospodařujete? Máte vlastní mechanizaci?
V.P.: Traktor tu má jeden ze členů, koupí se tedy jen nafta, koupili jsme si svoji sečku a postřikovač. Jinak si osevní směsky vymýšlíme sami.
Políčka jste financovali z čeho? Jste třeba zaregistrovaní jako neproduktivní zemědělec?
K.P.Š.: Nejsme zemědělci. Využíváme dotace z kraje na políčka, celkem máme 3,75 ha políček po honitbě. Jsou to dotace na zlepšení úživnosti honitby, dvakrát jsme je sice nedostali, ale teď už je využíváme každý rok.
A krajinné úpravy…
K.P.Š.: Před čtyřmi lety jsme vyčistili skládku a zalesnili ji, to byla první akce. Pak byly meze, tam sázíme ovocné stromky, celkem máme šest mezí. Letos budeme sázet dalších 100 stromků na mez dlouhou přes kilometr. Toto jsme financovali z grantu, který vypisuje každoročně Škoda Auto. Zatím jsme tak zafinancovali všechny meze, my stromky nakoupíme, vyvrtáme díry, uděláme latě, oplotíme pletivem, garantujeme ošetření a péči, financuje to Škoda Auto z grantu.
Ty meze byly také pozemky členů nebo jste spolupracovali s obcí?
K.P.Š.: V tomto případě spíše s obcí, nejjednodušší totiž je, když je to obecní pozemek a souhlas vlastníka je jen jeden. Ale je to tak půl na půl, pokud je to pozemek člena nebo příbuzného, také se s tím dá dobře pracovat.
Využíváte i nějaké jiné dotace?
K.P.Š.: Kromě grantu máme od obce také příspěvek na činnost, využíváme finance, které spadají pod nadaci Občanského rozvoje. Zatím jsme se ani nepokoušeli o získání dotací od Ministerstva pro životní prostředí, anebo od AOPK, zatím jsme naše požadavky dokázali finančně pokrýt. Nápadů a dotací se nabízí samozřejmě nepřeberné množství, ale nejsou lidi a čas, abychom vše mohli realizovat. Máme totiž moc aktivit.
Z vašeho pohledu, jak je administrativně složité získat dotaci?
K.P.Š.: Musí se vymyslet odpovídající komentář a zdůvodnění, sestavit rozpočet, ale složité to určitě není. Po realizaci opět sepsat závěrečnou zprávu a hlavně mít fotodokumentaci z realizace akce. Základem je mít nápad a vyběhat souhlasy majitelů pozemků, nejlepší proto je, když je to na obecním pozemku, obec dá jeden souhlas. V každém případě by se myslivci neměli dotací bát, je to jen o poprvé, jakmile se do systému dostanete, pak se to už vlastně jen každoročně opakuje.
Přece ale jen, jste předsedkyně okresního mysliveckého spolku, z pohledu servisu svým členům, neměla by ČMMJ být v tomto směru více aktivnější a nabídnout honitbám pomoc?
K.P.Š.: Kdyby za mnou přišli myslivci na okres a požádali o pomoc, že mají takový a takový plán, tak jim poradím, popř. žádost i zpracuji, ale je to jen moje iniciativa a dobrá vůle. Nevím, jaká je účast na přednáškách a školeních v souvislosti s dotacemi, které dělá Jednota, ale asi to sláva není, lidé nechtějí někde sedět a poslouchat.
Často si lidé řeknou, dotace, to bude složité, raději do toho nepůjdeme. Ale to je chyba. A chyba je také to, že jako ČMMJ nemáme síť vyškolených lidí v každém kraji, kteří by poskytli myslivcům servis nejen kolem dotací. Ale podmínkou by bylo, aby se vše dostatečně zpropagovalo, zmedializovalo, aby se informace k myslivcům dostala, že takovou službu Jednota vůbec nabízí. Já mám bohužel zkušenost, že když jednatel rozešle email na myslivecké spolky, neozve se nikdo nebo minimum. Teď jsem vyřídila v červnu dotaci od Středočeského kraje na nákup pachových ohradníků pro spolky, to se ozvalo asi deset spolků, takže se částka vyčerpala, ale jinak komunikace nám strašně vázne, je to náš dlouhodobý hendikep.
A jak vy tady v místě propagujete myslivost a činnost myslivců?
V.P.: Pro veřejnost děláme myslivecké dny, přijde tam obvykle asi 400 lidí, neplatí vstup, máme muziku, zvěřinové speciality, je to náročné, pomáhají nám hasiči. Vytočíme osm sudů piva a lidi se ptají, kdy už to zase bude.
Dále společně s OMS Praha venkov pořádáme kynologické zkoušky lovecké upotřebitelnosti – ZVVZ, BZH, BZ, lesní zkoušky a pořádáme výcvikové dny pro lajky i jiná plemena psů, které se přihlásí. Máme v HS 12 slovenských kopovů a 6 lajek, které využíváme na naháňkách a k dosledům.
Spolupracujeme také s místní školou, školkou, kde pro ně pořádáme každoročně na podzim v lese přednášky a ukázky a dále spolupracujeme s hasiči, kteří nám pomáhají při větších akcích pro veřejnost.
Ve Zvánovicích jsme vybudovali chlaďák, u něj máme i malou bourárnu. Na jaře v březnu se začalo a v červenci bylo hotovo. Stálo nás to 500 tisíc a využili jsme na to dotace za odstřel divočáků, překročili jsme poslední dva roky limit odstřelu černé a dostali jsme zástřelné, za jeden rok to bylo 220 tisíc Kč. Na materiál jsme navíc sehnali dotaci, stavba a vše kolem bylo svépomocí. Koupili jsme chlaďák na deset prasat, je mobilní, rok stál venku, ale letos jsme vše dali pod střechu.
Jakým způsobem si rozdělujete anebo prodáváte zvěřinu?
K.P.Š.: Kdo střelí srnce, tak první srnec je střelce, druhého prodáme a peníze jdou honebnímu společenství. Liché prase je společenstva, sudé je střelce. Kusy, které jdou na prodej, jdou do chlaďáku, tam čekají na vyšetření a pak jdou na prodej. Překupníkům nebo výkupčíkům už neprodáváme, na zvěřinu je pořadník, většinou prodáváme soukromníkům, s odbytem problém není.
Stále bohužel nemůžeme prorazit, abychom mohli prodávat dělenou balenou zvěřinu. Nám třeba zbydou tři kusy z naháňky, tak je nabídneme do prodeje, ale lidé mají zájem jen o kýtu, nechtějí celé prase. A tak musíme říkat, sežeňte si někoho, komu půlku necháte nebo s kým se rozdělíte. Máme zájemce, kteří řeknou, že klidně koupí celé prase, ale už ho neumí rozrušit a že si rádi zaplatí rozdělení kusu na díly. A tak si legálně domluví s lovcem zpracování kusu, ale proč nám to stále nechce oficiálně nikdo povolit jako spolku či společenstvu? Proč nám nikdo nechce poskytnout možnost nejen více dostat zvěřinu mezi lidi, ale také zvěřinu více finančně zhodnotit? Vždyť my bychom zase vydělané finance vrátili do honitby. A hlavně zvěřina je daleko zdravější než třeba kuře a víme, že je to od nás z České republiky a ne odněkud přes kořeny vezené a několikrát zmražené a rozmražené. Známe původ, a to je nejdůležitější.