Vážení přátelé myslivosti a milovníci srnčí zvěře, na závěr série článků o výživě jsem jako třešničku na dortu připravil tento dvoudílný článek, který se výživě jako takové nevěnuje, ale přesto s výživou srnčí zvěře velice významně a úzce souvisí.
Když jsem před osmi lety zveřejnil v časopise Myslivost svůj první článek o bezoárech s příznačným názvem „Bezoár – jeho původ a výskyt u srnčí zvěře“, ani ve snu mě nenapadlo, kolik bude příznivých reakcí a kolik dalších gastronomických skvostů bude v rámci České republiky nově nalezeno a faktograficky zdokumentováno.
Na konci předmětného článku jsem mysliveckou veřejnost vyzval, aby nejen čtenáři časopisu Myslivost této problematice věnovali větší pozornost a při vyvrhování srnčí zvěře důkladně prohmatávali zažívací trakt.
Za avizované osmileté období mě zkontaktovalo několik desítek úspěšných lovců a pochlubilo se cennými nálezy gastronomicko-biologických skvostů v podobě bezoárů, které nalezli v zažívacím traktu při vyvrhování srnčí zvěře.
Výzva tedy naprosto splnila svůj účel a navíc se potvrdilo to, co jsem v článku akcentoval, tedy skutečnost, že bezoáry nemusí být až takovými neobvyklými a ojedinělými jevy, jak se dlouhodobě uvádělo a myslelo. V mnoha případech stačí jen více pozornosti a všímavosti.
V tomto prvním díle představím několik naprosto unikátních bezoárových koulí rozličných tvarů, struktur a hmotností a v dalším díle ještě významnější a unikátnější sérii snímků s řezy bezoárů pořízených pod mikroskopem s dvacetinásobným zvětšením.
Pojem bezoárová koule (kámen)
Bezoárovou kouli můžeme definovat jako biologický fenomén zažívacího traktu, který se může vyskytnout kromě obvyklých druhů zvěře i v zažívacích orgánech srnčí zvěře, a to v důsledku vzájemné interakce peristaltických stahů bachoru (pohybů žaludečních stěn) a soustavného převalování trávené hmoty v bachoru. Vzhledem ke skutečnosti, že málokterý myslivec při vyvrhování uloveného jedince důkladně mechanickým pohmatem „prozkoumává“ celý zažívací trakt, je velice pravděpodobné, že tyto cenné a z mysliveckého hlediska významné „lovecké trofeje“ unikají naší pozornosti a jsou v souladu s veterinárními předpisy „likvidovány“ zakopáním společně s celým vývrhem.
Před osmi lety vzbudily bezoárové koule moji pozornost natolik, že jsem byl definitivně rozhodnut, dozvědět se o jejich výskytu, původu a vzniku u srnčí zvěře co nejvíce informací.
Definice bezoárů v elektronických médiích a publikacích
Při mém intenzivním a plamenném bádání za poznání se ale bohužel záhy ukázalo, že v dostupných literárních pramenech, odborných knihách a elektronických médiích se o bezoárech příliš mnoho nepíše, a tudíž nelze dohledat více cenných a exaktně doložených informací. Vysvětlení je vždy velice obecné, strohé a je většinou shrnuto v několika větách spíše obecného konstatování.
Ve většině případů se uvádí, že se jedná o
„slepené zbytky nestravitelných částí potravy, nejčastěji větévek, srsti a pryskyřice, nalézané v předžaludcích a střevech hlavně kamzíků, kozorožců a muflonů, řidčeji ostatních přežvýkavců, kde „převalováním v trávicím ústrojí získávají kulovitý tvar“.
Jiné prameny zase uvádí, že
„bezoár je těleso vytvořené v zažívacím traktu ze spolykaného nestravitelného materiálu. Bezoár vzniká většinou u přežvýkavců a vzácněji i u jiných živočichů, včetně opic a výjimečně lidí, postupným hromaděním a stlačováním nestrávených zbytků potravy nebo materiálů spolykaných společně s potravou. Největší bezoáry se nacházejí ve vnitřnostech kozy bezoárové, gazely nebo velblouda. Po objevení Ameriky se bezoár získával i z lamy alpaky. Původně jsou to neuspořádané vláknité smotky, které se časem pohybem žaludečních stěn zakulatí nebo získají mírně oválný tvar. Na nich se usazují další organické i anorganické látky, např. vápník, které na povrchu bezoáru vytvářejí hladkou kompaktní vrstvu.“ Více informací o vzniku bezoárových koulí se v podstatě nelze dozvědět.
Dobové prameny a historické mýty
Pojmenování bezoár pochází z perštiny a znamená „ochrana před jedem“. Bezoár nebo také bezoárový kámen se již v prvém tisíciletí používal v Orientu, kde se mu přisuzovala magická moc. Věřilo se, že roztlučený na prášek nebo ponořený do kapaliny účinkuje jako lék při otravách všeho druhu, proti nevolnosti, bolestem, poruchám trávení, epilepsii a dokonce proti zlým duchům.
Bezoárový kámen se hlavně ve středověku, díky své vzácnosti a domnělým vlastnostem, které mu byly přisuzovány, stával předmětem zájmu především těch nejbohatších osob, byl zasazován do zlatých, umně zdobených šperků, nebo i předmětů denní potřeby, které jsou vystaveny v některých muzeích.
Římský císař a český král Rudolf II. si nechal zhotovit z bezoárového kamene pohár a věřil, že pití z něj ho ochrání před otravou jedem i před morovou nákazou (každý jed se prý měl stykem s kamenem neutralizovat). Do zlata zasazený bezoár je také na soupisu korunovačních klenotů Alžběty II. z roku 1962.
V tradiční čínské medicíně se také dodnes používají pod názvem „Calculus macacae mulattae“ bezoáry ze žaludku opice makaka rhesus. Užívají se dosud k léčbě rozličných neduhů v Africe, zejména pak proti uštknutí jedovatými hady.
Ve střední Evropě byl nejdostupnější bezoár ze žaludku nebo střev kamzíka, a proto se mu také začalo říkat „kamzičí koule“, mívá zpravidla velikost holubího vejce.
Lze se tedy oprávněně domnívat, že hlavním „generátorem“ bezoáru, který se v minulosti nacházel na našem území, byla populace kamzíka žijícího v té době v rakouských Alpách a na Slovensku na území Tater.
O bezoárech pocházejících od zvěře srnčí se mi osobně nepodařilo v dostupných publikacích a elektronických médiích dohledat žádné exaktně doložené písemné zprávy, a proto jsem se rozhodl věnovat se této specifické oblasti hlouběji, s cílem zjistit, v kterých dutých orgánech se bezoárová koule vyskytuje, jak dlouho se vyvíjí, co je příčinou jejího vzniku apod.
Zahalené a dosud nezodpovězené otázky
V souvislosti s bezoárovými kameny by nebylo od věci hned zkraje si objasnit několik zásadních a dosud nezodpovězených otázek. Na tyto otázky se nyní pokusím odpovědět vlastními slovy a praktickými zkušenostmi.
V které části dutých orgánů srnčí zvěře se bezoárový kámen vyskytuje, jak vzniká a z čeho se skládá?
„Vyrůstá“ bezoár v žaludku, předžaludku nebo až ve střevech?
Přesná lokalizace těchto záhadných kamenů bez možnosti mechanického prohmatání zažívacího traktu uloveného jedince, resp. využití rentgenu či počítačového tomografu, není v běžné myslivecké praxi možná. V souvislosti s předmětnými bezoárovými kameny je nutno sdělit, že většina z nich byla nalezena zcela náhodně, a to při vyvrhování uloveného jedince. V mnoha případech byl destruktivně poškozen zažívací trakt, což vedlo k jednoduššímu nalezení kamene, kdy lovec přímo spatřil, resp. pohmatem ucítil něco neobvyklého, tvrdého a teplého. Málokdo do té doby, než jsem v minulých článcích na tuto problematiku poukázal, cíleně prohmatával trávicí trakt, do té doby byly nálezy opravdu náhodné.
Nadále mám ale zájem o hlášení, případně poskytnutí nálezů a s nimi spojených údajů.
Lokalizace bezoáru a jeho analytické složení
Navzdory všem znalostem z oblasti anatomie, biologie, fyziologie a morfologie si troufnu tvrdit, že se dodnes neví, v které části zažívacího traktu se bezoáry u srnčí zvěře „generují“. Tato skutečnost je totiž zahalena mnoha nejasnostmi, které dodnes stojí na vratkých pilířích hypotéz. O tom svědčí skutečnost, že názory erudovaných odborníků se v této oblasti různí a mnohdy i výrazně rozcházejí. Jedni tvrdí, že se bezoár generuje v předžaludcích bachoru, jiní naopak tvrdí, že bezoár vzniká až ve střevech.
Podle mého názoru se bezoárová koule bez jakýchkoliv pochyb vytváří pouze v bachoru, resp. jeho předžaludcích, a to v důsledku soustavné a intenzivní peristaltické činnosti. Druhá možnost je podle mého názoru zcestná, zavádějící a z fyziologického hlediska až nemožná, jelikož ve střevech je zásadité pH prostředí, které by bezoár spíše „rozpustilo“ než vytvořilo! Navíc bezoár větších rozměrů by bezpochyby zneprůchodnil střeva, což by dříve či později vedlo k úhynu jeho nositele. I místa nálezů u vyvrhovaných kusů jednoznačně potvrzují první z variant.
Na základě provedené analýzy se bezoárová koule skládá ze dvou částí - organických a anorganických látek, a to fosforečnanu vápenatého a fosforečnanu hořečnatého. Ty se ukládají v rovnoměrně se střídajících vrstvách, kde opticky světlejší vrstvu (zachycenou na řezu bezoáru) tvoří fosforečnan vápenatý a tmavší vrstvu fosforečnan hořečnatý.
Popis a postup fyziologického vývoje bezoárové koule u srnčí zvěře
Z důvodu skutečnosti, že je tato oblast zahalena nejasnostmi a přesný popis vzniku bezoárové koule u srnčí zvěře v podstatě nikde neexistuje, pokusím se biologický vývoj koule vysvětlit vlastními slovy a úvahami.
Základem vzniku bezoárové koule je vždy nějaký primární nosič, kterým bývá zpravidla kousek horniny, nerostu, resp. minerálu, který se do bachoru dostal nedopatřením společně s potravou při pastevním cyklu.
Exponovaný fragment vlivem zemské gravitace zůstává natrvalo uvíznutý v předžaludku a jedinec ho nedokáže vratnými stahy bachoru (při ruminaci - přežvykování) vrátit zpět do svíráku, aby jej mohl mechanicky „vyplivnout“.
Většinou se jedná o velikostně nevýznamný fragment určitého druhu nerostu dosahující velikosti od 3 do 18 mm. Vlivem soustavného převalování v důsledku peristaltických stahů bachoru se na tento „biologický nosič“ spontánně nabaluje minerální hmota, která se ukládá v pravidelných a rovnoměrných vrstvách a předmětný kámen postupně obaluje.
Tato skutečnost je opticky patrná na řezech kompaktního a plně zmineralizovaného bezoáru, kde je jasně viditelná diferenciace jednotlivých vrstev, tzv. letokruhů. Strukturou, charakterem a spektrem barev připomíná bezoár na řezu spíše vzácný nerost či polodrahokam.
Povrch pláště bezoárových koulí, které jsem měl možnost posuzovat a obrazově dokumentovat, je intaktní a velice dobře inkrustován minerálními látky, které v mnoha případech vytváří dokonale lesklý a hladký povrch.
Biologické aspekty a optické ukazatele
Bezoár je v podstatě dobře zmineralizovaný, kompaktní konkrement (patologicky vytvářený pevný útvar v dutých orgánech), na kterém po opracování řezných ploch zcela zřetelně vystupují jednotlivé letokruhy ukazující na skutečnost, jak se útvar v průběhu let postupně zvětšoval a nabýval svého objemu. Podobné biologické aspekty můžeme spatřit například na řezech některých druhů vzácného achátu nebo na řezech kmene stromů.
Na základě mého hloubkového zkoumání se bezoárová koule skládá z několika intaktních vrstev těsně přiléhajících na sebe (cibulový efekt).
Provedené experimenty jasně ukázaly (viz připojené snímky), že při jakémkoliv mechanickém poškození (destrukci koule) se postupně odlupují jednotlivé vrstvy zmineralizované hmoty, které u jednotlivých koulí dosahují tloušťky v rozmezí od 0,5 do 2 mm. Každá vrstva je specifická svojí více či méně lesklou inkrustací povrchu a individuální tvrdostí.
Bezoárové koule jsou velice variabilní svým tvarem, vnitřní strukturou i povrchovou inkrustací, mohou být výrazně lesklé, ale také i výrazně matné. Většina z nich dorůstá oválného (vejčitého) tvaru. Viděl jsem mnoho rozličných tvarů bezoárů od velikosti holubího vejce až po velikost menšího tenisového míčku. Většina z nich ale byla oválného tvaru, pouze ve třech případech se jednalo o bezoáry s takřka geometricky přesným kulatým tvarem.