Začíná hlavní lovecká sezona veškeré samičí spárkaté zvěře a s ní i každoroční dilema o tom, kdy je vlastně nejlepší, či alespoň dobrá, nebo přinejmenším nejméně špatná doba na lov laní. Na to je odpověď velmi jednoduchá – nikdy.
Samice našich největších druhů zvěře nemají během roku ani chvilku, kdy na nich nezávisí život jejich mláďat. Buďto vodí čerstvě kladená či starší, ale stále na nich závislá mláďata, nebo jsou již opět plné (těžké) a na podzim se obě tyto mateřské role na dlouhou dobu překrývají.
Nedělejme si iluze, že ulovením laně krátce po říji, kdy na ní ještě není březost vidět, je v pořádku. Taková laň je samozřejmě již březí. Jen je plod tak malý, že jej při vyvrhování přehlédneme, takže si můžeme namlouvat, že třeba byla planá.
Zároveň se nabízí omluva takového lovu v tom, že její letošní kolouch narozený na jaře je už vyspělý a sám přežije. On sice přežije, ale pokud na podzim přijde o matku, tak se v hierarchii tlupy propadne a bude živořit, což jej poznamená na zbytek života a tato doba tak má k ideálnímu řešení daleko.
Pokud tedy bude začínající i pokročilý myslivec hloubat, kdy laně lovit při zachování všech etických a chovatelských pravidel, tak mu lehce vyjde, že takový den v mysliveckém kalendáři prostě neexistuje. Před říjí vůbec - kolouši jsou ještě málo vyspělí a zcela závislí. Zároveň je laně odkládají, takže reálně tak hrozí, že ulovíme „planou“ laň, jež ale bude mít nalité vemínko.
Lov laně při říji a krátce po ní koloucha také poznamená a k jaru by to na koloucha sice mělo nejmenší vliv, ale zase narážíme na pokročilou dobu březosti laně. Plod je ve vývrhu nepřehlédnutelný již koncem roku, a jeho růst se s blížícím se kladením pořád zrychluje.
Není se tedy co divit, že řada myslivců se lovu laní vyhýbá. To je možné tam, kde tuto nepříjemnou práci za vás udělají ostatní, ale rozhodně se takto nemohou chovat všichni, protože by to vedlo k neustálému růstu početnosti zvěře, velkým škodám a nakonec i strádání zvěře samotné.
Pojďme se společně zamyslet nad tím, jaká je nejméně problémová cesta k tomuto úkolu?
Plná nebo těžká?
Pro označování laní, které v sobě nosí plod různého věku, se v praxi používají oba výše uvedené termíny, přičemž nejvíce slyším výraz „plná“. Z hlediska myslivecké mluvy je ovšem správný pouze výraz „těžká“, který se má používat pro všechny březí samice spárkaté zvěře. Plné jsou naopak samice ostatní zvěře. Na tom se shodují všechny odborné zdroje, kde se jejich autoři zaměřili na správnost pojmů. Za všechny např. Česká mluva myslivecká od Ing. Dr. Karla Šimana z roku 1946; Česká myslivecká mluva od Dr. Ing. Jiřího Sekery z roku 1972; Myslivecký slovník naučný od kolektivu autorů vedeného ing. Ctiradem Rakušanem z roku 1992 nebo aktuální Myslivecká mluva od ing. Ctirada Rakušana vydávaná jako příloha Penza.
O správnosti „těžkých“ laní tak není potřeba pochybovat a já je v dalším textu budu takto označovat. Bohužel ale výraz „plná“ zní mnohem lépe a v praxi převažuje. Zcela běžně se s ním potkáte nejen při rozhovorech myslivců, ale i při pokynech vedoucích společných lovů a podobně na tom jsou i knihy, učebnice a příspěvky v časopisech a internetu. „Plné“ laně tak najdete i v textech nejváženějších mysliveckých autorit jako např. Jaromír Javůrek a jeho Myslivost z roku 1955 a řadě dnešních knih a učebnic, včetně již zmiňovaného Penza. Co s tím?
Já osobně oba výrazy rozlišuji a nemám problém to dělat dál, ale chápu, že jazyk slouží k tomu, abychom se společně domluvili. Potíže mi to dělá v práci, kdy jako učitel chci po studentech i znalost myslivecké mluvy, a jak to po nich můžu chtít správně, když to v učebnici mají jinak! Uznávám ale, že kvůli tomu nebudeme pálit knihy a rovněž by bylo obtížné takto v praxi zažitý výraz vykořenit.
Proto bych se spíše přimlouval k tomu, abychom z výrazů plná a těžká udělali v mysliveckých slovnících synonyma a přestali rozlišovat, o jakém druhu zvěře mluvíme. Tímto by samotná myslivecká praxe rozhodla, který výraz převáží, a přestali bychom dělat vědu z toho, kde v zásadě o nic nejde, byť je mi to líto s ohledem na odkazy našich předchůdců. Ale pořád mějme na paměti, že takto to kdysi někdo navrhl a jazyk musí být živý a reagovat na to, jak je používaný. Jedná se přece o to, abychom se všichni dokázali domluvit, a ne o nějaké stresování. To je ale samozřejmě pouze můj názor, který nikomu nevnucuji.
(Redakční poznámka: stejně tak je třeba v mluvě rozlišovat pojem laň planá = trvale neplodná, a laň jalová = neoplodněná. A tak asi jako v případě označení plná a těžká by asi bylo nejrozumnější i tyto výrazy považovat za synonyma.)
Ještě, než se doberu k lovu v průběhu roku, rád bych připomněl, že laně je potřeba lovit stejně jako jeleny. Že to ale není běžná praxe, je vidět z mysliveckých statistik za poslední roky a také z toho, jak to v honitbách vypadá. Není problém najít místa, kde jsou dnes stavy jelení zvěře kolem 200 i více kusů na 1000 ha. To pak ale přináší problémy zejména se stavem lesa.
Uvedu krátký příklad hypotetické oblasti o výměře kolem třech tisíc hektarů, kde bude žít populace o velikosti 800 ks jarního stavu, v poměru pohlaví 1:2. Naším cílem bude početnost zvěře stáhnout na 200 ks v poměru 1:1, což považujeme za stav, kdy bude únosný tlak zvěře na les. Toto ale bez lovu laní nejde udělat, už jen proto, že jich na jaře bude 460 a další přibydou z kolouchů.
Při rychlé roční variantě redukce se musíme připravit na celkový lov 1000 kusů zvěře, přičemž laní bude 490 ks a kolouchů 325 ks. Ulovit bychom tak museli 85 % laní z letního stavu, a to je obrovská zátěž.
Můžeme se samozřejmě pokusit celou akci rozložit na několik let, ale to je velmi zrádná cesta, protože budeme muset každý rok znovu odlovit nový přírůstek, čímž se budou opakovat necitlivé zásahy do populace, zvěř se bude přizpůsobovat a postupně nám mohou docházet síly.
Jak a kdy lovit, když je potřeba zabrat?
Pokud se pevně rozhodneme pro intenzivní redukci, je dobré si stanovit vysoké cíle a soustředit kapacity a na prvním místě by mělo být časové hledisko. Platí, že čím rychleji to zvládneme, tím lépe. Pokusů o pomalé a šetrné řešení bylo uděláno spoustu, ale vyhlídky na úspěch jsou u nich mnohem nižší.
Když se rozhodneme ulovit polovinu a více populace, tak to nutně přinese rozbití sociální struktury, vznik osamělých sirotků a další nepříznivé jevy. Všechny myslivecké zásady, které platí pro normální časy, jsou důležité, ale pokud napravujeme v minulosti zanedbané stavy zvěře, tak by měla mít prioritu redukce. Myslivost je přece v první řadě o odpovědném udržování populační hustoty a až na dalším místě jsou chovatelská hlediska. Kdo to má nastavené naopak, tak by si měl pořídit oboru, kde se tento přístup dá akceptovat, ve volné krajině by ale měl platit opak.
Zkusme se vrátit k našemu příkladu. Na takové ploše může lovit 10 až 30 aktivních myslivců. Na každého by tak vyšel lov 30 až 100 kusů za sezonu. Pokud to budou v extrémním případě jen víkendoví lovci a budou lovit jen tři měsíce v roce (říjen až prosinec), tak to znamená přibližně 2 až 8 kusů na jeden víkend, a to nesmějí ani jeden vynechat!
Vy, kteří lovíte, tak asi tušíte, že ne každý den jsou vhodné podmínky pro lov a i potřebné štěstí a v této podobě se může snadno stát, že na konci roku bude zbývat ulovit v lepším případě desítky a v horším i stovky kusů. Prodloužení doby lovu tak může hodně pomoci, už proto, že s napadnutím sněhu se zvěř soustředí na příhodných místech a dá se i snadněji lovit na vnadištích.
Celou situaci by velmi ulehčil odchyt celých tlup, například do přezimovací obůrky, nebo vybudovaného zařízení. To má obrovskou výhodu v tom, že nepoškodíme sociální strukturu lovem a ty nejkvalitnější jedince můžeme pustit zpět.
Uvědomme si, že na začátku doby, kdy jsou v honitbě nejvyšší stavy a zvěř není příliš opatrná, půjde lov kulovnicí velmi dobře. Dokonce budeme moc vybírat a dovolit si „pustit“ něco, co bychom rádi viděli v dalším chovu. S postupující sezónou lemovanou množstvím výstřelů, krátícími se dny a řídnoucími tlupami, bude ale lov čím dál méně efektivní. Právě na tyto chvíle sedí heslo, že m
yslivost je krásný koníček, ale těžké povolání.
Snižující se úspěšnost lovu logicky vede i obtížnému dodržování chovatelských zásad, a pokud budeme ve snižování stavů zvěře skutečně úspěšní, tak se můžeme dostat do situace, že už nebude co vybrat a budeme rádi za jakýkoliv kus, ke kterému se podaří dostat na dostřel.
Uvědomme si, že intenzivní lov bude únavný a to, co se dá vydržet měsíc, či dva, se po několika letech stane vyloženě otravné. Pomalá cesta je tedy nebezpečná v tom, že budeme dlouhou dobu v zóně početnosti zvěře, kdy lov už jde těžko a zároveň ještě pořád není možné přejít z redukce na udržovací intenzitu lovu. Kdo to tedy myslí s redukcí početnosti skutečně vážně, tak se bude snažit o zajištění všech podmínek a dosažení cíle v prvních dvou letech.
Pokud se jedná o samotnou dobu lovu, tak při redukci se těžko obejdeme bez lovu i v létě. V té době je možné lovit laňky a špičáky. Jejich lov vlastně nejméně narušuje populaci, protože tyto kusy jsou na konci hiearchie tlup a zároveň nemají žádné své potomstvo. Dny jsou zároveň dlouhé a při dobrém světle je spolehlivě rozeznáme.
Lov laní je nevhodný kvůli odloženým kolouchům. Na podzim začne hlavní doba lovu a při takto intenzivní redukci není potřeba řešit narušování říje lovem. Od začátku podzimu by bylo nutno lovit s maximální intenzitou a v ideálním případě skončit v prosinci. Na konci prosince se již budeme lovit laně v pokročilejší březosti, ale pokud vybíráme ze dvou špatných řešení – nezvládnout redukci zvěře, nebo pokračovat s lovem, tak považuji za důležitější pokračovat a dotáhnout cílové početnosti.
Je barbarství ulovit těžkou laň?
Ulovit laň až po říji asi nikomu radost nedělá, ale uvědomme si, že jiná lepší možnost prostě neexistuje. U hospodářských zvířat je to jinak. Jejich mláďata od matek odstavujeme brzy a není tak důvod porážet březí samice. My ale hospodaříme s divokou zvěří a tady občas musíme volit to řešení, které je nejméně špatné. Takovým kompromisem je určitě lov na podzim a v zimě. Ideální by samozřejmě bylo vše zvládnout do konce kalendářního roku, druhou polovinu zimy dopřát zvěři klid a při ulovení laně vždy ulovit i jejího koloucha. To jsou ale knížecí rady, které se v praxi těžko realizují.
Pokud ale volíme mezi tím, zda je lepší ulovit těžkou laň a s ní rychle usmrtit i její nenarozené mládě, nebo nechat po lese běhat malého sirotka, tak to spíše vychází na intenzivní lov laní hned po říji, aby bylo dost času na odlovení všech sirotků. Když se to nestihne, tak další vlna loveckého tlaku na laně by mohla být posunutá na leden a později, kdy ztráta matky přeživší kolouchy tolik nepoškodí. Opět vůbec neuvažuji o možnosti potřebný počet laní vůbec neulovit.
Zároveň si uvědomme, že pokud někdo musí lovit i k jaru, tak to je i nedobrá vizitka sousedních honiteb, které sice často poukazují na neetické chování, ale samy mají máslo na hlavě v tom, že je lovena zvěř, kterou měli ulovit sami.
Lov později v zimě je tedy z hlediska utrpení zvěře v pořádku. Problémový je ale z hlediska rušení lovem v době nouze a zejména s ohledem na úctu ke zvěři a protimyslivecké nálady veřejnosti. Rozhodně proto nedoporučuji lovit laně v posledních dvou měsících březosti a na měsíce březen až květen bych klidně vyhlásil hájení všech druhů zvěře.
Je zvláštní, že porážení březích samic se nevyhnou ani chovatelé dobytka. U nás je sice porážení zdravých březích samic zakázané, ale podle studie EFSA je v Evropě poráženo během poslední třetiny březosti průměrně 3 % samic mléčného skotu, 1,5 % masného skotu, 0,5 % prasat či 0,8 % ovcí. To jsou velmi vysoká čísla, která asi nejdou všechna svést na poruchy zdravotního stavu.
Poslední třetina březosti je brána jako jakási hranice etiky. V prvních dvou třetinách březosti je riziko utrpení plodů nízké, protože jednak nemají vyvinuté příslušné tělesné orgány, a tak ani vlastně nemají čím vnímat a prožívat bolest a utrpení jako starší plody, a zároveň je jejich život zcela závislý na krevním oběhu matky a v děloze jsou po většinu času ve stavu spánku a jejich citlivost omezuje i nízká hladina kyslíku. To je do určité míry uklidňující zjištění, ale rozhodně nemá ospravedlnit nečinnost na podzim a začátku zimy.
Druhá třetina březosti u laní končí v lednu a z tohoto pohledu je naše doba lovu nastavena správně, pouze u mladých laní ve druhém roce života, které již jsou většinou těžké, dochází ke kolizi. Proto se snažme vše stihnout rychleji, má to význam i z hlediska klidu v honitbě.
Závěrem bych chtěl zdůraznit, že rozhodně nepodporuji neetické a nemyslivecké zacházení se zvěří a byl bych moc rád, kdybychom všichni hospodařili tak odpovědně, že k žádným výrazným výkyvům v lovu nebude muset docházet a za normálního stabilního režimu budeme vše zvládat myslivecky optimálními metodami.
Aby k takovým opatřením nemuselo docházet, závisí na každém uživateli, jak odpovědně se k lovu laní a samic ostatních druhů zvěře, postaví. Doba vhodná na pro lov mladé zvěře je hned teď zkraje léta, kdy nehrozí žádný etický problém ani narušování sociálního uspořádání místní populace.