Toto poměrně známé rčení v sobě skrývá skutečnou moudrost. Nehledě na určité limity, které v každé oblasti samozřejmě existují. Celou myšlenku v plné šíři pochopíme v okamžiku, kdy se jako nepoučitelní školáci necháme opětovně zlákat ke koupi cenově výhodného výrobku. Přestože kdesi v nás hlodá červík pochybností, zdůvodníme si krok tím, že
„…to třeba bude fungovat.“ Občas se zadaří. Mnohem častěji nám ale po krátké době zmizí úsměv ze rtů.
Příležitostí, kdy jsem se měl možnost o daném přesvědčit, bylo více. A klidně přiznávám, že jsem se z nich samozřejmě trvale a stoprocentně nepoučil, podobně jako většina lidí.
Jednou z oblastí, kde dnes již kompromisy nedělám, je oblast svítilen. Po celou dobu, kdy jsem se věnoval myslivosti, ale i rybaření, vodácké turistice a chalupaření, se mi tito pomocníci stali každodenními společníky a měl jsem jich možnost používat celou řadu. Od socialistických na plochou baterii, přes levné asijské napodobeniny až po skutečný vrchol, který představují kvalitní lovecké svítilny vybavené LED diodami.
Osud několika desítek jejich předchůdkyň byl shodný. Chvíli samozřejmě fungovaly, někdy i spolehlivě a relativně dlouho. Nicméně příhody, které ukončily jejich život byly velmi podobné. Nejčastěji se jednalo o prostý pád, vlhkost, vytečené baterie, vylomené kontakty či definitivně odepsaný zdroj světla.
Když se objevily první taktické svítilny opatřené xenonovými žárovkami, staly se velkým pokušením. Jejich cenu, která byla vzhledem k průměrným mzdám před patnácti lety poměrně vysoká, navyšovaly ještě náklady na nákup zdrojů, obvykle baterií RC123A, které vystačily na zhruba hodinu činnosti. V dobíjecí verzi sháněly jen obtížně a cena vedla k zamyšlení.
Velkým krokem kupředu se následně staly již zmíněné LED diody, které umožnily plynulé přecházení mezi různými režimy výkonu, čímž se i více než desetinásobně prodloužila životnost zdrojů napájení, nově navíc zcela běžně dobíjených z elektrické sítě. Znamenalo to další skok, který v kombinací s možnosti dobíjení z autobaterie a nejrůznějších powerbank, posunul dostupnost plynulého osvětlení v obtížných terénních podmínkách do úrovně dnů.
Připlatit si?
Přes lehce historizující úvod jsem se s dovolením malou oklikou dostal k podstatě dnešního příspěvku zaměřeného na jednu ze zcela zásadních vlastností kvalitních loveckých svítilen, kterou je odolnost. Odbočka to určitě nebyla zcela „mimo mísu“, protože jsem se jí snažil zachytit genezi obvyklého myšlenkového posunu spotřebitele v dané oblasti. Každý, kdo jakoukoliv svítilnu pravidelně používá, a do této kategorie myslivci zajisté patří, si totiž musí v jistý okamžik položit otázku vyplývající z úvodního rčení:
„Nevyplatí se mi opravdu investovat v tomto směru pár stovek navíc?“ Moje odpověď je po letech zkušeností jednoznačná:
„Vyplatí!“
Pravidelní čtenáři Myslivosti si zajisté vybaví, že se uživatelským testům svítilen různých značek věnuji na stránkách našeho časopisu již více než deset let. Ohlédnu-li se po obsahu jednotlivých příspěvků, uvědomím si, co jsem jako praktický myslivec od výrobků v jednotlivých fázích primárně očekával.
V počátcích to byl samozřejmě odpovídající světelný výkon, který s příchodem LED diod začal dosahovat fenomenálních hodnot při současné kompaktní velikosti produktů. Jako další jsem si cenil snadnost ovládání, dostupnost dobíjecích zdrojů a další příslušenství. Jeden zásadní požadavek se však prolínal celou uvedenou etapou. Jednalo se o dlouhodobou životnost svítilny jako celku.
Odolnost proti různým druhům zátěží je koneckonců jednou z prvních vlastností, které vám většina solidních výrobců garantuje. Tuto skutečnost uvádí stupněm IPxx.
První „x“ obvykle udává proti jakému typu nebezpečného dotyku a vniknutí částic je zařízení odolné (nejvyšší číslo 6 znamená ochranu proti vniknutí prachu).
Druhé „x“ se pak týká pronikání vody (u svítilen je obvyklá odolnost stupně 7, což znamená ponoření do hloubky 1 metr po dobu 30 minut, případně 8, kdy je vyšší odolnost přímo výrobcem specifikována).
Garance je samozřejmě jedna věc, zatímco realita může být naprosto jiná. Protože se ve svých recenzích o odolnosti popisovaných produktů opakovaně zmiňuji a od jisté doby s nimi víceméně automaticky počítám, dovolil jsem si protentokrát dohodnout s dovozcem svítilen Fenix, kterým je firma Ariga provozující internetový obchod www.kronium.cz, na poskytnutí vybraného druhu svítilny k testům odolnosti, které by měly dané předpoklady potvrdit.
Najde-li se mezi čtenáři opravdový fajnšmekr na danou oblast, zavzpomíná zajisté, že jsem podobnou práci publikoval již dříve. Ano, je to pravda, uvedené si nicméně zajisté nezaškodí zopakovat, protože od původní recenze uplynulo již osm let, po které se na odolnost „fenixek“ pouze odvolávám. Za tu dobu se mohlo mnohé v kvalitě změnit a byl bych opravdu nerad, kdybych kohokoliv informoval mylně.
Svítilny dnes navíc mají, již téměř bez výjimky, další konstrukční prvek, který byl dříve neznámý. Je jím konektor pro připojení vnějšího zdroje, protože většina baterií se dnes dobíjí přímo ve svítilně. Právě toto místo podvědomě považuji za nejzranitelnější, zejména s ohledem na proniknutí vody.
Jako vhodný vzorek byla vybrána jedna z novinek, Fenix TK20R V2.0. Vzhledem k primárnímu cíli dnešního testu si na tomto místě dovolím uvést její jen velmi stručnou charakteristiku a pro podrobnosti odkážu zájemce na výše uvedený web. V každém případě se ale jedná o svítilnu velmi zajímavou, kterou mohu pozornosti zájemců jenom doporučit.
TK20R V2.0 disponuje celkem šesti režimy svícení (pět režimů stabilního světelného toku plus stroboskop). Stálý světelný výkon lze přepínat v krocích 30-150-350-1000-3000 lumenů, čemuž odpovídá přibližná výdrž plně nabitého zdroje (v hodinách provozu) 48-21,5-7-3,2-2,8 a dosvit 45-100-150-265-475 metrů.
Ovládání svítilny je intuitivní. Uvést do provozu lze stiskem klasického taktického ON/OFF spínače umístěného v zádi svítilny. Menší, obdobně umístěný spínač, umožňuje cyklické přepínání jednotlivých režimů výkonu.
Přestože je svítilna na první dojem robustnější než je tomu u klasické lovecké kategorie (hmotnost 204 g, délka 15,2 cm a průměr hlavy 3,4 cm), dostává potenciální uživatel kompenzaci této drobnosti v podobě pravdu masívního světelného kužele se zajímavým dosahem.
Součástí balení je vysokokapacitní Li-ion akumulátor
21700 (5000 mAh). Velkou předností je možnost dobíjení akumulátoru přímo v těle svítilny pomocí klasické nabíječky mobilních telefonů s USB-C konektorem. Propojovací kabel je rovněž součástí balení.
O vysoký světelný komfort se stará LED dioda Luminus SFT-70 s udávanou životností 50000 hodin.
Dobíjí se prostřednictvím konektoru uloženého v boku svítilny na dolní hraně hlavy. Jak jsem již poznamenal dříve, jeví se právě tento bod zdánlivě nejslabším článkem odolnosti celé svítilny, ať již z hlediska potenciálního průniku vody, tak z hlediska nečistot, mechanického namáhání apod. Zajištění tohoto prvku je v případě TK20R V2.0 řešeno velmi zajímavě. Na rozdíl od jiných svítilen, které obvykle disponují jednoduchou pryžovou záklopkou, má tento typ masívní vroubkovaný prstenec, který se pootočením odsune do nižší pozice a zpřístupní konektor. Zároveň se tím zviditelní indikátor napětí, který se při zapnutí svítilny rozsvítí podle stavu nabití zdroje (zelená/červená dioda).
Ke svítilně lze dokoupit další standardní vybavení, jako je dálkový spínač, difusér, barevný filtr a držáky pro připojení na zbraň, optiku, případně řídítka kola. V tomto směru není mezi TK20R V2.0 a jinými subtilnějšími svítilnami porovnatelných parametrů podstatný rozdíl. Nicméně vzhledem k prvotnímu dojmu z velikosti bych pro potřebu ryze loveckého použití sáhl pravděpodobně jinam. TK20R V2.0 bych ale určitě zvolil v případě, že bych pro daný produkt hledal širší využití – v autě, na chatě, chalupě, pod stanem, u rybníka nebo u řeky. Nebo jen jako vhodného pomocníka při nočních přesunech a aktivitách v přírodě.
Vlastní zkoušky
Odolnost svítilny by měla být dána především materiálem použitým na výrobu jednotlivých komponentů a také precizností zpracování. Na prvním místě musíme v tomto směru zmínit tělo svítilny vyrobené z tvrzeného leteckého hliníku opatřeného těžce poškrábatelným povrchem s označením „Type III hard anodized“. Závity jsou lichoběžníkové s vyšší odolností proti namáhání.
Rovněž čočka je přizpůsobená namáhání a je vyrobená z tvrzeného ultračistého skla s antireflexním povrchem. Její mechanickou ochranu zajišťuje přesazený vroubkovaný okraj přední hrany hlavy označovaný jako úderný ráfek. Jeho použití můžeme ocenit v krizových situacích při potřebě rychlého rozbití skla, o čemž s ohledem na další odstavce vůbec nepochybuji. Lehce vystouplými okraji v zadní části svítilny je zaručena částečná ochrana spínačů proti přímým nárazům.
Proti průniku vody je svítilna kromě perfektního sesazení jednotlivých dílů chráněna pryžovým o-kroužkem (náhradní je součástí balení). Tomuto prvky by měl uživatel věnovat v každém případě určitý díl pozornosti a gumu občas promazat, aby nedocházelo k jejímu stárnutí, případně ji vyměnit za novou.
Při opakovaném přemýšlení, co vše v rámci testů vyzkoušet, jsem byl motivován především snahou nasimulovat co nejvíce reálné situace, které mohou během výkonu myslivosti nastat.
Podle mého názoru je nejčastějším ohrožením svítilny pád. Z volné ruky, kapsy, kapoty vozu, případně z posedu. Podklad, na který svítilna dopadne může být v lepším případě tvořen vegetací či svrchní vrstvou hrabanky, v tom horším asfaltovým nebo betonovým povrchem.
Druhé ohrožení přestavuje pro většinu našich pomůcek voda, případně ostatní meteorologické extrémy jako je mráz nebo přímé sluneční záření. Pravděpodobně největší zátěž by v tomto směru mohl přinést pád do vody, v níž by si mohla svítilna hypoteticky jistou dobu poležet. Budeme-li opravdu „šikovní“ nebo nabereme-li si opravdu notnou dávku „štěstí“, můžeme si svítilnu v krajním případě přejet autem.
Na všechny uvedené případy jsem se proto pokusil svítilnu otestovat, simulovat je co nejvěrněji a vše obrazově zdokumentovat. Předesílám předem, že jsem v žádném případě nehledal skutečnou mez odolnosti, za kterou bych při testech mohl zajít, nýbrž jsem se snažil vystavit výrobek namáhání v rámci výrobcem uváděných hodnot odolnosti. Přestože mi to nedalo a několikrát jsem si „přisadil nad rámec“.
Pády a otřesy
Pád, nechtěné upuštění či skutálení jsou zajisté nejčastějším malérem, který může svítilnu v ostrém provozu potkat. Tyto pokusy jsem záměrně zařadil hned na samotný začátek, aby se případná poškození projevila při následných testech vodou.
Výrobce udává pádovou odolnost z výšky 1,5 m, takže testovaná hranice byla posunuta do výšky vztyčené paže, zvolen byl betonový podklad a svítilna dopadla několikrát z boku, z čelní i záďové strany (nepočítaje další pády v rámci pořízení fotodokumentace). Následovaly pády z výšky standardního posedu, tentokrát na běžný terénní povrch v honitbě.
Někdy bývám poněkud roztržitý. Dovedu zapomenout věci na těch nejneočekávanějších místech. Dovedu si proto klidně představit, že si autem přejedu odložený kabát nebo rovnou batoh. Dalekohled bych v tom případě nejspíš odepsal. A co svítilnu? Po tomhle nápadu následovalo několik přejezdů terénním autem způsobem tam a zpět. Jak v přírodním terénu, tak na klasické silnici.
Míru poškození po tomto neurvalém zacházení může čtenář posoudit na snímcích. Ku cti a chvále výrobku nutno dodat, že žádné z uvedených namáhání nemělo vliv na další funkčnost. Tedy až na jeden, který se projevil na předem očekávaném místě – ochranném prstenci dobíjecího konektoru. Ten nešel po opakovaném bočním přejetí terénním autem bez problémů plně odšroubovat a na znovuuvedení do provozu jsem musel použít trochu hrubší sílu. V každém případě jsem ale neodhalil, zda se jednalo o mechanické poškození závitu či zda pod prstenec nevnikl menší kamínek, který jej zablokoval. V každém případě se „oprava“ podařila. Uvedené ovšem nechápu jako zásadní problém vzhledem ke skutečnosti, že jsem k přejezdu použil hnané kolo a svítilna po pořízení dokumentace na tvrdém hrubém povrchu po rozjetí auta doslova odletěla celý metr zpět.
Voda
Druhým negativním vlivem, s nímž se svítilna v terénu na sto procent potká, je kontakt s vodou. Podle manuálu by měla být svítilna testována pro ponoření do hloubky 2 m po dobu 30 minut. Je to podle mého opravdu hrana reálného zatížení. V praxi půjde spíše o vzdušnou vlhkost, déšť a případné krátkodobé ponoření v případě pádu do rybníka, potoka nebo louže.
Testovat svítilnu s takto definovanou odolností například ve sprše mi přišlo málo. Vydrží-li opravdu pod vodou v uvedené hloubce, vydrží i tu trochu nečasu, který padá z oblaků. Test proto proběhl s rozsvícenou svítilnou u stavidla rybníka splňujícího dané parametry. Pouze doba ponoru byla po zralé úvaze zkrácena na deset minut. Delší dobu se svítilnou za pasem zřejmě nikdo plavat stejně nebude a sedět na stavidle se svítilnou „nahozenou“ na konci provázku nesvědčí příliš o zdravém rozumu…
Po vnějším osušení (kterému předcházelo důkladné omytí teplou vodou) a následné demontáži se neobjevil žádný náznak vlhkosti na vnitřních dílech nebo skle. Elektronika fungovala i nadále a nedošlo ani k orosení čočky z vnitřní strany.
Změny teploty
Poměrně značnou zátěž představuje zejména pro výdrž zdrojů svítilen extrémní mráz. Z tohoto důvodu jsem si dovolil učinit několik pokusů se svítilnou podchlazenou v mrazničce na teplotu minus 23
oC. Přestože v praxi budeme mít svítilnu pravděpodobně ve větším komfortu pod kabátem, nezaškodí nahlédnout ani na podobné limitní stavy.
Zajímalo mne především, jak se bude svítilna chovat v extrémním mrazu při zapnutí na plný výkon, kdy je na jedné straně maximální odběr elektřiny a na straně opačné se reflektor místně intenzívně přehřívá.
Plně nabitá svítilna po zapnutí putovala do mrazničky, přičemž jsem průběžně kontroloval činnost. Plný výkon přestala podávat po 60 minutách, přičemž po celou dobu intenzívně „topila“, její tělo udržovalo na omak příjemnou teplotu, a dokonce roztála tenkou vrstvu okolního materiálu. Na stupni 4 pokračoval provoz dalších 20 minut, přičemž mrazák začal zvolna vítězit. Ve stupni 3 fungovala svítilna 30 minut, stejně jako ve výkonu na úrovni 2. Velmi slušně tedy svítila 2 hodiny a 20 minut. Pokus jsem ukončil po třech hodinách, kdy byl stále ještě v chodu nejnižší výkon. Zajímavé je, že po asi dvaceti minutách pobytu v pokojové teplotě bylo možné svítilnu znovu aktivovat až na střední, tedy 3. stupeň výkonnosti. Skutečností také je, že během celého pobytu v mrazáku fungovaly bez nemenších problémů oba vypínače.
Finálním testem mrazem, který v praxi v podstatě nenastane, bylo zamrznutí svítilny do bloku ledu. Vzhledem k předpokládané délce pobytu jsem plně nabitou svítilnu zapnul na nejnižší stupeň výkonu, uložil do misky, zalil vodou a vsunul do mrazničky. Stav po 16 hodinách můžeme opět vidět na snímku. Neuvěřitelné bylo, že svítilna nejenže stále svítila, ale po vylámání z bloku ledu se dala bez problémů zapnout na nejvyšší svítivost a indikátor stavu baterie svítil stále zeleně!
V uživatelských testech svítilen je obecně věnována pozornost právě popsaným nízkým teplotám. Málokoho však napadne, jak se bude výrobek, který se při maximálním výkonu LED diody v oblasti hlavy výrazně přehřívá, chovat při teplotách vysokých. Zapnutou svítilnu v praxi asi jen stěží zapomeneme v létě na přímém slunci. Vypnutou pak zcela běžně. Takže proč nevyzkoušet oba extrémy propojit?
Hodina by v nejteplejším poledním čase mohla stačit. Svítilna disponující tepelnou ochranou (při dosažení 60
oC přepíná automaticky na nižší stupeň) v tomto případě reagovala velmi rychle. Výkon padal dolů již asi po deseti minutách. Jiná omezení jsem ale nezpozoroval. Tedy až na skutečnost, že po dvaceti minutách nešlo svítilnu pevně podržet v ruce a nebylo s ní tedy možné dále rozumně manipulovat…
Závěrem
Uvedenými testy si samozřejmě nečiním žádné nároky na vševědoucnost, dokonalost a úplnost. Nemám k dispozici ani laboratorní vybavení, ani odpovídající přístroje, nicméně se domnívám, že řadového potenciálního uživatele svítilny budou mnohem více zajímat pokusy, které odpovídají praxi a které jsem se svítilnou provedl. Netvrdím samozřejmě, že odpovídají všem situacím, které nás mohou potkat. Většinu z nich jsem ale snad vymodeloval, všechny testy proběhly se zapnutou diodou.
V souvislosti s tím musím na závěr konstatovat, že výrobek při zátěžích nezaváhal ani na okamžik. Vezmeme-li navíc v potaz udávanou životnost LED diody (v přepočtu 2083 čtyřiadvacetihodinových dnů, tedy 5,7 let), dostáváme výrobek téměř na celý život.
Proč téměř? Protože svítilna má dva nedostatky. Za prvé – padne-li vám do přehrady, vězte, že neplave. A za druhé – ztratíte-li ji, nenajde sama cestu domů…