V souvislosti s testováním dalekohledu GPO jsem si znovu uvědomil, jak obrovský skok lovecká optika za posledních dvacet let udělala. Co by dříve bylo jednoznačně prémiovým, velmi drahým přístrojem, je dnes lepší střední třída. Výkon se prostě posunul nahoru.
A tak mě napadlo, že už jsem dlouho netestoval žádný dalekohled střední cenové kategorie, něco, co si i dnešní cenově hodně rozbouřené době může dovolit i ten, který má hlouběji do kapsy.
Oba přední čeští výrobci, jak Meopta, tak Fomei, v nedávné minulosti představili nové binokulární dalekohledy právě v této kategorii - na straně Meopty se jedná o dalekohled Meopta Meopro Optika HD, na druhé straně je to Fomei Foreman XLD.
Oba dva jsem si vybral v provedení 8x42, neboť to je dnes v této kategorii dalekohledů nejprodávanější konfigurace. Menší zvětšení mi dává větší výstupní pupilu, což je pro člověka s brýlemi (ale nejen pro něj) příjemné, navíc s výstupní pupilou 5,25 mm je dalekohled 8x42 mnohem méně citlivý na přesné nastavení vzdálenosti mezi oběma tubusy a také na přesnost přisazení dalekohledu k oku. Dosud asi populárnější 10x42 je z tohoto pohledu na tom mnohem hůř, neboť pupila 4,2 mm, zejména za špatných světelných podmínek, vyžaduje dodržení stejného rozestupu okulárům jako mají vaše zorničky a pokud jste si nechtěně dalekohled „zavřeli“ nebo nepřisadili správně k očím, najednou máte pocit, že šilháte. Prostě jedno oko se dostalo příliš daleko mimo optickou osu tubusu.
S „osmičkou“ také máte větší zorné pole, přitom rozdíl v informaci poskytnutý desetinásobným zvětšením proti osminásobnému není tak dramatický. Pro dobrý přehled dávám proto přednost dalekohledu, který má výstupní pupilu 5 mm, tj. buď 8x42, nebo 10x50. Pokud držení binokuláru „z ruky“ nestačí, hodně pomůže odstranění chvění například opření dalekohledu o ráhno posedu nebo o kmen stromu. Odstranění chvění je také velkou výhodou zaměřovacího dalekohledu, který si zapřete se zbraní do ramene. Tolik asi k výběru zvětšení a rozměru objektivu.
Ale zpátky k naší testované dvojici dalekohledů. Oba jsou stejné koncepce, používají střechové Schmidt Pechan hranoly a mají tedy přímé tubusy, mají jeden centrální můstek.
Oba mají ostření centrálním knoflíkem, oba mají na pravém okuláru kroužek dioptrické korekce. Oba jsou na povrchu armované pryží, oba s jemným pískovým vzorem. Oba mají výsuvné očnice („mušle“).
Podobností je mnoho, proto se pojďme pokusit o porovnání těch vlastností, kterými se oba dalekohledy od sebe liší.
Pominu barvu, Fomei je černý, Meopta zelená, obě barvy jsou neutrální, nijak dramaticky výrazné. Na první pohmat jsou si oba dalekohledy také hodně podobné, ale Meopta mi připadá, že má hmotnost soustředěnou víc do těžiště. Rozložení hmotnosti začíná mít význam až když si dalekohled pověsíte na krk a budete rychleji pohybovat – dalekohled s hmotností blíže k těžišti se víc rozhoupá kolem všech tří os. Subjektivně mám pocit, že Fomei sedí na krku o poznání klidněji.
Nepochybný je také rozdíl hmotností, řeknete že rozdíl 95 gramů není moc, ale když budete mít dalekohled na krku celý den, třeba i v náročném terénu, budete vědět o každém gramu. Zajímavé je, že Meopta mi lépe sedí v ruce, hmotnost je blíž ke středu dlaně a tvoří menší klopný moment.
Dosah na centrální ostřicí knoflík je u obou dalekohledů dobrý. Meopta má podle mě jednoznačně lepší povrch ostřícího knoflíku. U dalekohledů a zaměřovačů rodiny Optika aplikuje „jehlánkový vzor“ a přiznám se, že jsem si ho oblíbil až skoro nekriticky.
Meopta má citelně větší stoupání závitu ostření – tj. na přeostření z blízkého předmětu na vzdálený stačí citelně menší pootočení kolečkem ostření, než kolik je potřeba k přeostření Fomeie na těch samých předmětech. Výsledkem je, že Meopta se rychleji přeostřuje, ale u Fomeie je zase snazší jemné, přesné doostření.
Pokud mohu soudit podle své zkušenosti – mladší oči dají přednost Meoptě, starší oko, s horší akomodační schopností, dá přednost Fomei.
Neshledal jsem podstatný rozdíl v nastavení dioptrické korekce, oba dalekohledy umožňují korekci v rozsahu 4 dioptrií. Tuhost seřizovacího kolečka je přibližně stejná a ani u jednoho dalekohledu nehrozí, že byste si při běžném nošení dalekohledu na krku nechtěně třením rozostřili obraz.
Očnice mají u obou dalekohledů dostačený rozsah vysunutí a uspokojí uživatele bez ohledu zda nosí brýle nebo ne. Meopta umožňuje vysunutí ve třech krocích, Fomei má výsuv rozdělený na čtyři kroky. Vnější tvar očnic Fomeie je podstatě válcový, Meopta má očnice víc zaoblené, ale z uživatelského hlediska jsem v očnicích nenašel rozdíl.
Oba dalekohledy jsem podrobil svému improvizovanému klimatickému testu. Oba jsou naplněné suchým dusíkem, oba by tedy měly být zcela odolné proti průniku vzdušné vlhkosti. Těsnost jsem testoval vystavením dalekohledů na okenním parapetu, dokud je slunce důkladně neohřálo a neroztáhlo všechny spáry, následně jsem je zavěsil na poličku ve sprchovém koutu a osprchuji se. Pak dalekohled přenesu do chladničky, do teploty asi 6 °C a po asi půlhodině se pohledem přesvědčím, že v zorném poli nenajdu zamlžení, svědčící o průniku a kondenzaci vzdušné vlhkosti.
Pak dalekohled vložím do igelitového sáčku a přemístím do mrazničky, kde jej nechám další alespoň půl hodiny, aby mráz důkladně prostoupil celým dalekohledem. Po půl hodině dalekohled vyjmu a zkusím funkci všech ovládacích prvků.
Nastavení vzdálenosti mezi tubusy u obou dalekohledů výrazně ztuhlo, ale v zásadě bylo bez problémů. Ostření vyžadovalo u obou použití mírného násilí, ale o obou přístrojů bylo možné jak holou rukou, tak rukou v pletené rukavici.
Znovu opakuji, komfortnější bylo ovládání Meopty, zdrsnění protilehlými jehlánky totiž považuji za jedno z nejlepších dnes používaných. Zdrsnění Fomei je jemné a v pletené rukavici je u zmrzlého dalekohledu na hranici komfortu.
Dioptrická korekce u Fomei byla tuhá, ale bez problémů (je zdrsněná ve stejném stylu jako ostření, ale zdrsnění je hrubší), u Meopty je na dioptrickém kroužku jen pískový design a ruka v pletené rukavici beznadějně klouzala, holá ruka ale kroužkem nakonec pootočila. Souhrnně řečeno – oba dalekohledu v klimatickém tesu obstály.
A teď již pojďme k tomu, co je pro dalekohledy podstatné – k jejich optickým vlastnostem. Podání barev je u obou dalekohledů uspokojivě věrné, zejména ve středu zorného pole. Oba dalekohledy mají u okraje zorného pole lehké aberace (olemování kontrastních hran). Meopta má aberaci modro-červenou, Fomei žluto-modrou. Ani u jednoho dalekohledu ale není aberace rušivá, je to opravdu jenom lehounký lem na hraně kontrastních ploch.
U Meopty jsem u kraje zorného pole našel maličkou poduškovou vadu, u Fomei nebyly žádné okem zjevné vady.
Jako celek se mi zdá, že Meopta má o něco měkčí obraz, ale určitě má větší hloubku ostrosti. Pravidelní čtenáři si možná vzpomenou na test dalekohledu Swarovski NL Pure a v jistém ohledu mi tento obraz Meopty NL Pure připomněl. Fomei má tvrdší kontrasty.
Ke kontrole světelné propustnosti používám test pomocí obrazce ISO 12233 a jako etalon mi slouží dalekohled Leupold Tactical 10x50 se známou propustností. Obrazec umístím na desku ve vzdálenosti asi 15 metrů a všemi dalekohledy pozoruji, kdy se mi začne ztrácet vnitřní kresba v testovacím obrazci. Začnu za plného denního světla, kdy dalekohledy pečlivě zaostřím a seřídím a pokračuji s nastupujícím soumrakem tak dlouho, dokud nezmizí vnitřní kresba obrazce ve všech dalekohledech. Zaznamenávám čas ztráty kresby.
V případě nyní testovaných dalekohledů je výsledek zkreslený skutečností, že etalon má 50mm objektiv a zvětšení 10x. Na druhou stranu zkreslení není tak dramatické, protože všechny v testu použité dalekohledy mají velmi podobný průměr výstupní pupily (5,0 mm nebo 5,25 mm v průměru).
Jako první odpadl Leupold – to jsem ostatně čekal, již má svoje léta a za tu dobu udělala lovecká optika obrovský pokrok. O necelých 10 minut později odpadla Meopta a jen minutu a půl po ní odpadl Fomei. To je opravdu velmi malý rozdíl, na hranici rozlišitelnosti použité hodnoticí metody.
Proto jsem pokus zopakoval s dalším políčkem testovacího obrazce, ale koukal jsem do dalekohledů v obráceném pořadí. Tentokrát vyšla ztráta vnitřní kresby nastejno.
Udělal jsem poslední pokus – výsledek byl opět nerozhodný. Definitivně se setmělo a strávit další den testováním se mi nechtělo.
Konečný verdikt tedy zní, že oba testované dalekohledy mají světelnou propustnost vysoko přes 85 %, spíš kolem 90 %. Používanou metodu testování nejsem schopný rozlišit rozdíl menší než asi 2 až 3 %, na to již oko není dost citlivé. Také výroba není absolutně stabilní (mám doloženo i u špičkových výrobců jako je Zeiss nebo Swarovski), propustnost kolísá v rozsahu několika jednotek procent. Porovnával jsem navíc jenom jeden kus od každého dalekohledu, neumím tedy říci, zda ten či onen z porovnávaných dalekohledů byl zrovna mimořádně kvalitní nebo naopak smolný kus.
Je také rozdíl, zda hovoříme o světelné propustnosti za světla nebo za šera. Já dělám svoje testy za soumraku, takže pokud uvádí výrobce propustnost jak za plného denního světla, tak za soumraku, moje zjištění by měly odpovídat těm soumračným. Zkrátka, mezi oběma porovnávanými dalekohledy není z hlediska světelné propustnosti průkazný rozdíl.
Tím ale neříkám, že jsou oba obrazy stejné. Nejsou, je tu určitý rozdíl v barevném podání, který je při pečlivém pozorování oběma dalekohledy zjevný, ale pokud se díváte jen do jednoho dalekohledu, neuvědomíte si ho. Tady jsem měl pocit, že Meopta je o něco lepší. Konstatoval jsem rozdíl v kontrastu – ten měl lepší Fomei, ale možná že právě ten je příčinou lepší barevné věrnosti Meopty.
Pokud chcete skutečně porovnat Meoptu a Fomei, pak doporučuji najít obchod, který prodává oba dalekohledy a tam poprosit o možnost podívat se střídavě oběma dalekohledy a vybrat si ten, jehož obraz vám bude připadat lepší.
Jako poslední porovnávám příslušenství. Meopta dodává k dalekohledu klasický popruh z měkkého neoprenu nebo podobného plastu. Popruh je příjemně široký, střižený ergonomicky do oblouku a kupodivu se pod ním ani v teplém letním počasí krk nepotil. K dalekohledu se upevňuje klasickou dvojitě provlékanou průvlečkou. Ale mezi ní a vlastním popruhem jsou ještě trojzubcové přezky, které umožňují kdykoliv dalekohled rychle a potichu oddělit od popruhu nebo připojit. Dalekohled se dodává s přenosným tvrdým pouzdrem, s omezovači rozevření, takže pokud pouzdro s dalekohledem máte na rameni a otevřete ho, dalekohled je sice snadno vyjmutelný, ale sám nevypadne. Pokud potřebujete, lze omezovače pomocí suchých zipů rozepnout a brašnu otevřít až o 180°. Brašna se zavírá zipem a má jednoduchý odnímatelný popruh z tkaného plastu, který je ale připojen k pouzdru kovovými (mírně cinkajícími) kroužky a karabinkami.
Fomei má také měkký nosný popruh, pocitově ze stejného plastu jako Meopta. Popruh je výrazně užší a holém krku je při delším nošení citelně méně pohodlný. Připojení je jenom průvlečkami, bez možnosti rychlého odpojení. Fomei nabízí měkké pouzdro z pevné cordury, uzavřené obyčejnou chlopní, přidrženou trojzubcem, který se dá rozepnout potichu. Také toto pouzdro má svůj nosný popruh z tkaného plastu, opět připojeného plastovou spojkou umožňující rychlé odepnutí. Ačkoliv tato brašna nepochybně patří do nižšího standardu než brašna Meopty, i ona dovede svoji práci.
Ani jedna brašna nemá na sobě poutko na upevnění na opasek.
Oba výrobci přikládají k dalekohledu i jednoduchou utěrku z mikrovlákna, ale to je asi už standard.
Meopta nabízí na své dalekohledy řady Optika záruku 10 let, Fomei na své Foremany dává záruku 5 let. Rozdíl záruční doby je výrazný, na druhou stranu, obě firmy jsou české a případné uplatnění záruky je otázkou dnů.
Pokud tedy na závěr hodnotím oba dalekohledy, mám opravdu problém najít vítěze. Pokud budu lovec aktivního šoulacího typu lovící v náročném terénu, asi mě to potáhne spíš k Meoptě, která je lehčí a kompaktnější a opravdu rychlá na ostření. Pokud budu lovit v rovinatém terénu a jsem spíš posedový typ, mohu spatřovat přínos v obrazu s tvrdším kontrastem a delším chodem přesného ostření, který nabízí Fomei, nemluvě o větším zorném úhlu.
Velký význam by mělo mít vnímání kvality obrazu, které je ale subjektivní záležitostí každého jednotlivého uživatele – konečné rozhodnutí tedy bude na kupujícím.
Dobrá zpráva je, že ať už si zvolí Meoptu Meopro Optika HD nebo Fomei Foreman XLD 8x42, dostane plnohodnotný lovecký univerzální dalekohled, který je svojí kvalitou odpovídá vyšší střední třídě. A dostane jej za dobrou cenu. Z toho pak plyne i závěr tohoto testu – kterýkoliv z testovaných dalekohledů si zvolíte, neuděláte chybu.
Ještě jedno slovo na závěr, tak trochu bokem. Možná že už stárnu a kysnu, občas mi to říká i moje žena, ale začíná mi vadit nesmyslné plýtvání. Třeba jako v případě testovaných dalekohledů. Oba dalekohledy jsou uložené v prodejním kartonu. Pak jsou ještě uloženy v igelitovém sáčku. V igelitovém sáčku je i optická utěrka z mikrovláka. To chápu, nechceme, aby se náhodně ušpinila. Pouzdro je uložené volně, to je také dobře. Ale proč jsou popruhy uložené každý zvlášť v samostatném igelitu? Co jim hrozí? Proč jsou v samostatném pytlíku krytky? Ostatně, co brání tomu, abych dalekohled dodával již s nasazenými krytkami a třeba rovnou i v brašně a bez pytlíků.
Odnáším každý týden do tříděného odpadu do „plastů“ plnou tašku nejrůznějších igeliťáků a „blistrů“, typicky od věcí, které žádnou mimořádnou ochranu nepotřebují, papírová krabička nebo pytlík by bohatě stačily. Nejsem ekologista, věřím ve zdravý rozum a fyzikální zákony, ale na druhou stranu se chci chovat zodpovědně a chránit přírodu nejenom v lese. A pokud bych se setkal s dalekohledem, který bude takto smysluplně zabalený, budu si toho cenit i kdyby tam měla být „pro blbý“ kartička se slovy: „Tento dalekohled byl zabalen s ohledem na minimalizaci zbytečného použití plastů.“