Časopis Myslivost

Za těch pár let jsem několika kamarádům pomohl, aby přebíjet začali, pár jsem jich naopak odradil, když si sami vyzkoušeli, co všechno je nutné pořídit a kolik různých činností je spojeno s výrobou náboje.
Neustále se v problematice vzdělávám, čtu a sleduji české i zahraniční zdroje, abych dokázal vyprodukovat perfektní náboj, který splní má očekávání ohledně přesnosti a konzistentních výsledků. Aby nebylo téma tohoto článku příliš široké, budu se v textu věnovat pouze přebíjení puškových nábojů.
 
Než se rozhodnete začít přebíjet, měli byste sami sobě odpovědět na otázku, proč vás tato problematika zajímá, co budete ochotni obětovat ze svého času a jaká máte očekávání na výsledný produkt.
Mnoho lidí odpoví, že chtějí přebíjet kvůli nákladům na střelivo. Je to právoplatný argument, ale cena není v případě vlastního střeliva zcela jednoznačná. Existuje několik hlavních důvodů, proč přebíjet, pojďme se na ně podívat.
 
Pro moji zbraň se špatně shání náboje
Pokud se dlouhodobě potýkáte s nedostupností střeliva, pak je přebíjení přesně pro vás. I přes nedostatečnou nabídku továrních nábojů, budete stále schopni vyrobit náboj v „době nouze“. Výrobci střeliva jsou totiž kreativní především v komorování a průběhu hoření, ale často se napříč různými rážemi shodují průměry projektilu. Vezměte si třeba ráži .30. Střely této ráže se používají v 300BLK, 308 Winchester, 30-06 a mnoha dalších variantách. Omezující tedy bude především dostupnost nábojnic, ale střela, prach a zápalka budou pravděpodobně k dispozici. Pro přebíjení tedy pořídíte první sadu střeliva a nábojnice pak využijete opakovaně.
 
Rád bych měl náboje na míru pro svoji zbraň
Ano, toto je naprosto racionální důvod, který k přebíjení přivedl mnoho zájemců. Tovární náboje se vyrábí, aby průměrně fungovaly ve většině zbraní. Pokud máte zájem slovo „průměrně“ změnit na „skvěle“, pravděpodobně se nevyhnete přebíjení. Každé zbrani totiž sedí něco jiného a naladěním střeliva na vlastní zbraň zajistíte, že střelivo zbrani perfektně sedne.
 
Rád bych měl laboraci, která je na trhu nedostupná
Kolega si vyrábí náboje o 30 % pomalejší, než je možné koupit v obchodech. Tvrdí, že pomalu letící těžký projektil sice nevyvolá šokový efekt, ale průstřel je čistý bez podlitin a prý s dosledem neměl nikdy problém. Stejný zájem vyvolala vlna požadavků na podzvukové střelivo na přelomu února a března tohoto roku. Ať už jsou vaše důvody jakékoliv, nikdy se jako začátečník nepouštějte do neověřených laborací, mohli byste díky nepředvídaným stavům v lepším případě přijít o zbraň, v horším si přivodit i vážná zranění.
 
Cena náboje
Vezměte si třeba náboj 6.5-300 Weatherby Magnum. Při nákupu začínáte na stokoruně za náboj. Pokud již na začátku seženete náboje nebo nábojnice, za prachovou náplň zaplatíte, podle výrobce, přibližně 20 Kč, za zápalku kolem 2 Kč a slušná lovecká střela ráže 6.5 mm vás bude stát méně než 15 Kč. V hrubých nákladech jste tedy na 37 Kč.
Nemusíme však hledat nestandardní ráže, porovnejme „obyčejnou“ 308W. Hrubá cena hotového loveckého náboje je asi 20 Kč, přičemž tovární náboj s totožnou střelou bude stát nejméně trojnásobek. Do ceny domácího náboje ale nejsou promítnuty náklady na pořízení vybavení a samozřejmě váš čas. Říká se, že přebíjením se ušetřit nedá, ale dá se mnohem víc střílet.
 
Máte dost volného času na nový koníček
Pokud máte rádi přesné a jemné rukodělné činnosti, přebíjení je přesně pro vás. Kromě toho, že vás to zabaví, získáte u přátel respekt a skvělý pocit z vlastního produktu.
Převážně u puškového střeliva je přebíjení časově náročně. Pokud nemáte čas, pak se vám náklady nemohou vrátit a brzy vás to přestane bavit. S přebíjením je spojeno mnoho času při studiu, potřebujete čas na přípravu nábojnic, potřebujete se soustředit na přípravu navážek, strávíte hodně času na střelnici, abyste laborace ověřili. Nemáte-li tedy čas, kupte si tovární náboje, vyhnete se zmařené investici.
 
Dozvíte se mnoho nových věcí
Samozřejmě nejen o samotném přebíjení, ale pokud vás to chytne, brzy narazíte na informace okolo vnitřní, přechodové a vnější balistiky, poznáte svoji zbraň i velmi inspirativní komunitu okolo přebíjení.
 
Je to ekologické
S troškou nadsázky říkám, že když přebíjím, pomáhám planetě. Samozřejmě si neodlévám vlastní střely z olova vytaženého z valů, ale znovupoužívám mosazné nábojnice, které by jinak šly do odpadu a nový život dostaly až přetavením do jiného produktu. Nábojnice se dají používat opakovaně a pro běžné ráže se můžete dostat klidně přes deset cyklů.
 
Nepropadejte panice!
 
Čím tedy začít? Rozhodně studiem! Najděte si o problematice maximum informací. V Čechách máme k dispozici velmi zajímavé knížky v rodném jazyce, na přebíjení se vypisují kurzy, YouTube je plný videí pro úplné začátečníky.
Studiem předejdete nejen nehodám, ušetříte peníze při nákupu nepotřebných či zmařených komponent, ale také budete lépe rozumět terminologii, se kterou se setkáte v internetových diskusích. Pokud si troufnete, hledejte články a videa v angličtině, protože jejich množství je nepoměrně vyšší proti informacím v češtině.
Dobré fráze v angličtině jsou například „how to start with 308w reloading“ nebo „308w reloading 101“ a tak podobně. Videa budou pravděpodobně amerického původu, tak si ještě oprašte převody palců a grainů na milimetry a gramy. Osobně jsem přešel při přebíjení na imperiální jednotky úplně, usnadnilo mi to život.
Současně bych rád zdůraznil, že bez vlastního studia to velmi pravděpodobně nepůjde. Nejeden začátečník „dostal čočku“, že přišel s požadavkem na rady, aniž by věnoval úsilí vstupu do problematiky.
Když budete rozumět alespoň základům, sežeňte si ve svém okolí člověka, který už se přebíjení věnuje a domluvte se, že se u něj zaučíte. Můžete si totiž vyzkoušet, jak vám to půjde, poprvé vyzkoušíte teoretické znalosti v praxi a při troše štěstí se s ním třeba domluvíte, že si před nákupem vlastního vybavení vyrobíte své první série na jeho zařízení.
Zda kupovat vybavení sám pro sebe nebo se s někým dohodnout na spoluvlastnění, to už nechávám plně na vás. Já osobně přebíjím nárazově, ale v tom okamžiku se nechci koordinovat s kamarádem. Mám tedy vše vlastní a postupně výbavu doplňuji.
V přebíjení je hromada věcí, které koupit nepotřebujete. V každé fázi výroby náboje se setkáte jak s pomůckami, bez kterých se neobejdete, tak i s mnoha „udělátky“, které zvýší komfort, ale v podstatě bez nich dojdete ke stejnému výsledku.
Ne vždy je to nejdražší současně tím nejefektivnějším. Mám hromadu věcí, které jsem použil jenom jednou a v následujícím textu uvedu vybavení, které považuji za základ i nadstandard, který se vyplatí.
 
Pojďme směle do toho, ale pamatujte – držte se tabulek, buďte plně soustředění, u přebíjení se nevěnujte ničemu jinému, dodržujte normy a bezpečnost práce s výbušnými materiály. Také je dobré připomenout, že některé složky střeliva jsou jedovaté a je vhodné pro své vlastní bezpečí používat gumové rukavice.
 
Přebíjení je jako náboženství – je mnoho evangelií a podobenství a existují zaručeně praví proroci, ale nakonec si na věc musíte udělat názor sami a nějaký směr si vybrat. Buďte připravení na to, že se najde mnoho vyznavačů jiného přebíjecího evangelia, kteří budou přesvědčení o svém, jediném správném postupu.
Nabízím pohled svůj, berte ho jako inspiraci. Svým střelivem jsem schopný střílet s dlouhodobým průměrem pod 0.5 úhlovou minutu (MOA) a vím, že bych mohl číslo ještě snížit. Zde se však nabízí otázka, zda úsilí odpovídá očekávání a užití.
 
Jak na vlastní přebíjení
 
Přebíjení se dělí na několik fází. Tou první je zajištění nábojnic. V podstatě jsou tři cesty: 1. schovávejte si vámi vystřelené tovární nábojnice 2. kupte si originální nábojnice 3. kupte si použité nábojnice. Když máte nábojnice z několika zdrojů, neměly by se smíchat. Dobrým pravidlem je držet si jednu značku, třídit nábojnice podle stáří, počtu vystřelení, původu, podle pušky, ve které jste nábojnici vystřelili. Pro třídění bohatě stačí pytlíková/krabičková metoda, kdy nashromáždíte dostatečné množství jednoho druhu, abyste mohli udělat testovací nebo ostrou sérii a do té doby je skladujete na místě označeném informací o původu a stavu.
Před dalším postupem je potřeba udělat vizuální kontrolu zásob. Vyřaďte všechny deformované, podezřele nafouklé, naprasklé výrazně zoxidované a prostě všemi směry podezřelé kousky. Nikdo nechce mít výstřelové plyny v obličeji přes prasklou nábojnici nebo „šťourat“ utržený krček z komory.
 
Následuje odzápalkování a hrubé odstranění nečistot. Odzápalkovávám v lisu s univerzální odzápalkovací/decapping matricí. To je matrice, která má široký objem těla a jediné, co umí, je vypíchnout vystřelenou zápalku. Člověk si musí dát pozor na krimpované zápalky, které vyžadují větší pracovní sílu, a především na zápalky typu berdan, které mají dvě zátravky místo jedné a naprostá většina sériových vypichovacích jehel se na nich zlomí nebo ohne. Odzápalkovávám v prvním kroku, abych odstranil také nečistoty z prostoru pod zápalkou.
 
Přichází první, hrubé praní. Cílem je odstranit především hrubé nečistoty, které by mohly mechanicky poškodit vybavení v dalších krocích. Po prvním praní si nemusíte dělat starosti se vzhledem nábojnice, počítejte s tím, že bude zašedlá a nebude se lesknout. Já jsem pořídil rotační pračku pro mokré praní nábojnic a ani nechci vzpomínat na dobu, kdy jsem to dělal jinak. Nicméně bez rotačního „tumbleru“ se obejdete, stačí barel, teplá voda, kyselina citronová a leštidlo do myčky. Barel zavřete a 10 minut s tím různě natřásejte. Vylijete černou vodu, nábojnice pořádně propláchněte, otřete ručníkem nechte je vyschnout – v sušičce, v troubě, na topení. Já suším u kotle TUV, kde mám konstantní teplotu +35 stupňů a druhý den můžu pokračovat. Pokud spěcháte, pořiďte si sušičku. Vyschlé nábojnice ještě jednou pořádně otřete a ujistěte se, že nezůstala voda uvnitř.
 
Pokračujeme žíháním. Znám lidi, kteří v životě nežíhali, a já sám jsem začal žíhat až relativně nedávno. Pokud máte dostatek nábojnic, možná nebudete žíhání nikdy potřebovat, ale pokud  jste v nouzi a máte v zásobě stovku nábojnic a pravděpodobně další jen tak neseženete, je dobré vědět, že něco jako žíhání existuje.
Mosaz namáháním - opakovaným rozpínáním při výstřelu a formátováním pro přebití - tvrdne. Díky tomu dochází buď k různorodému chování jednotlivých nábojnic anebo dokonce k předčasnému poškození nábojnic po výstřelu – praskání ramínka nebo krčků.
Žíhání je proces, který navrátí mosazi její měkkost. Žíháním doslova zresetujete nábojnici, sjednotíte tvrdost, prodloužíte životnost a snížíte vliv na pevnost usazení střely, a tedy i vliv na úsťové rychlosti.
 
Vyžíhané nábojnice jsou připravené na formátování. Cizí nábojnice samozřejmě vždy vyžadují formát celého těla, abyste dosáhli tvaru podle CIP normy a neriskovali, že hotový náboj nedovřete v komoře své pušky. I na vlastní nábojnice používám celoformát, ale náboje formátuji pouze o 0.002 palce, kdy vrátím ramínku jeho původní tvar.
Pokud jste se již o přebíjení zajímali, možná se v tuto chvíli pozastavíte nad tím, že u vlastní komory se celoformát nepoužívá a upravuje se pouze krček. To je dávno překonané. Celoformát o 0.002 palce je trend v rámci světových soutěží přesné střelby, přičemž výhody převažují nad nevýhodami formátování jen krčku.
 
Formátované nábojnice potřebují ještě lehce upravit. Všimněte si, že v tuto chvíli jste nábojnici drželi v ruce už nejméně čtyřikrát a stále jsme na začátku. Úprava, o které jsem hovořil, je úprava formátované nábojnice, aby se co nejvíce podobala jedna druhé. Především se jedná o délku nábojnice. Kromě konzistence má délka nábojnice zásadní vliv na bezpečnost. Pokud se nábojnice příliš natáhne, může krček nábojnice dosednout až na přechodový kužel a střela se při výstřelu „skřípne“. Následkem může být v nejhorším případě i detonace. Určitě tedy nábojnici zkracujte.
K dispozici jsou různé zkracovací matrice, ruční zkracovačky, stolní zkracovačky, nástavce na vrtačku a tak podobně. Záleží na objemu. Pokud zkracuji 20 nábojů, pak mi základní nástroje stačí. Při 200 kusech se situace mění a budete potřebovat nějakou formu zrychlení procesu. Všechny nástroje s možností upevnění frézy na vrtačku pomohou, jen musíte dávat pozor, aby byly nábojnice zkrácené na stejnou délku.
Ke zkrácení patří ještě vyčištění lůžka zápalky, volitelně sjednocení lůžka zápalky, sjednocení zátravky, odstranění krimpu, frézování krčku, odgrotování špon atp.
 
Takto připravené nábojnice je potřeba znovu vyprat – odstraníte tím zbytky po žíhání, mazivo použité při formátování a špony. Mým favoritem je přirozeně mokré praní, ale i alternativními postupy dojdete k dobrému výsledku, je to čistě vaše volba. Vše záleží na množství, které potřebujete vyčistit najednou. U většího množství oceníte rotační buben, ale sérii 20 kousků stejně tak dobře vyperete v zavázané ponožce společně se špinavým prádlem v pračce. Jenom nedávejte aviváž, jinak nebudou nábojnice hezky lesklé. Zajistíme vyschnutí a jsme připraveni na zábavnější část.
 
Kromě nábojnice se náboj skládá ještě z prachu, zápalky a střely. Všechny tyto komponenty nakoupíte ve vybavenějších prodejnách zbraní a střeliva. Z vlastní zkušenosti nedoporučuji moc experimentovat. Nevyplatí se nakoupit naráz několik druhů prachu, zápalek a střel, protože na střelnici pak ležíte v hromadě mosazi a přitom nedostanete odpověď na to, zda vám to „dobře lítá“.
Vyjděte z tvaru a gramáže, které vyhovují vaší pušce. Pokud jí chutnají RN střely 180gr, pak si takové kupte a věnujte se nalezení vhodné navážky na nich. Prach i zápalky nakupte v dostatečném množství, čímž se vyhnete ověřování navážky, když něco z komponent dojde. Pamatujte, že nejdražší je promrhaný čas. Pokud nebudete zbytečně experimentovat, vystačí vám na test klidně 30 nábojů a zbytek komponent už vystřílíte účelně.
 
Pojďme k vlastnímu procesu složení náboje. Zápalkování je proces osazení nábojnice zápalkou. Některé lisy to umí samy automaticky, některé mají manuální podavač, jsou k dispozici stolní a ruční zápalkovací nástroje. Já zápalkuji stolním zápalkovačem, který je pro mé potřeby dostatečně rychlý a efektivní. Nazápalkované nábojnice dávám do pořadače hrdlem vzhůru, abych je připravil pro plnění prachem.
 
Zřejmě neřeknu nic překvapivého: příprava prachové navážky, která následuje po zápalkování, je kritický bod přebíjení. Chyby vážení se nejzásadněji projeví na výsledku. Nepřesné navážky vrací vysokou variabilitu rychlostí, ale můžete i zapomenout na prach úplně nebo ho dát třeba dvojitou navážku. Oba tyto extrémy znamenají jenom problémy a je třeba se podobným chybám vyhnout.
Mně osobně nejvíc vyhovuje dávkovací automat, ale i přes jeho kvality ověřuji navážku na druhých vahách. Nejlevnější způsob dávkování je pomocí objemové lžičky, nicméně objemové dávkování nikdy nebude tak přesné jako dávkování tricklerem po zrnkách prachu.
 
Poté, co připravím všechny navážky, přesouvám se k usazení střely. To se provádí v lisu usazovací matricí. Začněte usazením střely na hloubku usazení podle předlohy továrního náboje. Až se začnete v problematice orientovat, můžete začít experimentovat s hloubkou usazení, vlivem kmitu hlavně na přesnost atp. Cílem při usazení je získat osu nábojnice a střely a konstantní celkovou délku náboje.
Výsledný náboj je možné ještě krimpovat (stáhnout okraj krčku do střely), ale osobně nejsem fanoušek krimpování, protože přináší do už tak složitého procesu další nepotřebné proměnné. S nekrimpovaným střelivem jsem neměl problém ani při opakovaném nabití náboje do zbraně.
 
Tím máme náboj hotový. Nezapomeňte vše zdokumentovat v přebíjecím deníku, popište si fixem náboje, dejte si do krabičky lístek s informacemi o nábojnicích, jejich cyklu, prachu, střele, usazení a dalších datech, která napoví, až se dostanete k samotnému testování na střelnici.
Na střelnici si dopřejte dostatek času – střílejte pomalu, dělejte pauzy na chladnutí hlavně, zapisujte si naměřené rychlosti, vyhodnocujte soustřely. Správná navážka se dá najít relativně rychle a levně, ale musíte omezit vnější vlivy a chyby na straně přípravy a střelce. Strategie nalezení optimální navážky je kapitola sama o sobě, daleko nad rámec tohoto článku.
 
Přebíjení není komplikované, nehledejte za tím žádnou magii. Není to nic než zajištění opakovatelných výsledků prostřednictvím kontrolovaných vstupů a ověření výstupů.
Pamatujte si, že bezpečnost je na prvním místě – řiďte se pokyny výrobce prachů, používejte ochranné pomůcky, buďte dostatečně soudní na to, abyste požádali o pomoc někoho zkušenějšího, a i poté podrobte jeho rady kritickému myšlení a neřiďte se jimi bezmyšlenkovitě bez svého úsudku.
Přebíjení je velká zábava a je to výjimečný pocit, když vaše vlastní náboje doletí přesně tam, kam jste je poslali.

Děkuji společnosti ProArms za podporu vzniku tohoto článku. ProArms je dodavatelem špičkového střeliva, přebíjecích komponent a kvalitního přebíjecího příslušenství Hornady, Federal, CCI, SPEER, Sierra a Nosler.
 
 

Ing. Martin BROŽEK,
externí spolupracovník,
autor nekomerčního projektu JduLovit.cz
– zdarma aplikace pro myslivce a lovce.