* Pokud uživatel obory chce omezit či zakázat vstup do obory, platí pro oboru jako pro každou jinou honitbu postup podle ustanovení § 9 odst. 3 zákona o myslivosti. Opatření provádí orgán státní správy myslivosti (obec s rozšířenou působností) nařízením podle zákona o obcích.
* Plošné a trvalé uzavření honitby pro veřejnost na základě zákona o myslivosti není možné. Potvrdil to Ústavní soud, který zamítl stížnost podanou společnostmi GroCredit a Opavská lesní. Ty napadly verdikty Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího správního soudu (NSS), které zrušily opatření obecné povahy o zákazu vstupu do Obory Jelenice na Opavsku.
* Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček po stížnostech lidí začal zjišťovat, zda jsou myslivecké obory přístupné veřejnosti a jak se v nich návštěvníci mohou pohybovat. Přístup veřejnosti do obor může být podle něj nastaven různě, u některých je ale podle ombudsmana otázkou, zda nevznikají účelově kvůli zamezení vstupu do krajiny. Kancelář veřejného ochránce práv to uvedla na svém webu.
Uvolnění zákazu vstupu do obor?
Wikipedie: Obora je podle definice zákona o myslivosti (Zákon 449/2001 Sb. §2 Odst. d) ohrazená část území určená pro chov zvěře… S chovem zvěře v oborách se v Evropě začalo již ve
středověku, kdy byl dotován bohatými šlechtickými rody… Obory jsou ohrazeny vysokým
plotem, zamezujícím pohybu lidí a zvířat ven či dovnitř. Zvěř žijící v oborách je nutné dokrmovat a zajišťovat prevenci onemocnění.
Ne že by se Wikipedii úplně všechny definice podařily, proto jsem vybral jen tyto čtyři věty. A my nyní máme důvod zamyslet se nad zamezením pohybu lidí v oborách. A proto si připomeňme skutečný myslivecky a chovatelsky vyjádřený smysl obor.
Obora poskytuje zvěři prostředí, kde je minimálně, nejlépe vůbec, rušena civilizačními ruchy a kde jsou také omezeny další civilizační faktory. Klid v prostředí, jak všichni víme (tedy my myslivci a skuteční fandové chovu zvěře) je základní podmínkou uskutečnění co nejvyššího počtu pastevních cyklů vysoké zvěře. Je to šance zvěře využít genetický potenciál i genetický zisk z dobrého spojení kvalitních jedinců. Mimochodem, malá antropomorfizace – budete milovat souseda, který vedle vás pravidelně v době oběda či večeře provozuje hlučné nebo budovatelské aktivity? A užijete si takové jídlo?
Zvěř má podle manuálu Konstrukční a vývojové kanceláře přírody dáno napást se, v úkrytu odpočívat, pak spustit motoriku předžaludků neboli přežvykování, opět krátce odpočívat, následují pohybové aktivity a osobní volno, a opět napást, a to co nejvícekrát za sebou. A když ji při pastvě ruší nějaký hluk nebo ohrožuje pohyb v okolí, jde se raději schovat. Pokud je těch ruchů a ohrožení příliš, pase se jen krátce, zdaleka nevyužije živinový potenciál prostředí. Vybírá si jen krytá místa a (ve volné honitbě) dochází ke značným škodám na lesních a polních porostech. To dobře známe.
Další nárok na klid souvisí s reprodukcí. I kladení mláďat musí probíhat v klidu. (jen pro úsměvné porovnání - brněnská porodnice u náměstí Obilní trh měla jednu dobu neřešitelný problém s duševně narušenou osobností neboli aktivistou, který pod jejími okny denně vyřvával a vyzpěvoval protesty proti přerušení těhotenství. Nerušil ovšem interrupce, ale hodné a správné rodící, odpočívající a kojící maminky. Inu, aktivista). Laktace se v neklidném prostředí minimalizuje, protože stres i neklid silně blokuje hormonální i neurohormonální mechanizmy produkce mléka.
Mláďata ranného věku mají mít tři činnosti: spát, jíst a hrát si. V klidu a pohodě dovádět mezi sebou či s mámou. A konečně, závěr laktace neboli odstav či zaprahnutí je rovněž proces s nároky na klid a pohodu. Při jeho narušení je samice ohrožena zánětem mléčné žlázy (mastitidou). A pak má samice hodně práce s pastvou, protože musí dohnat ztrátu tělesné hmotnosti během laktace, mládě by mělo mít neomezené časové možnosti k pastvě, aby se vyvinulo a vyrostlo co nejlépe. A samozřejmě – hlavně během laktace matka musí přijmout co nejvíce kvalitní šťavnaté potravy, mládě se s ní učí brát paši a všemu, co bude potřebovat. Na to musí být klid a pohoda.
Ale i samci chtějí svoje během období říje - po vysílení i ztrátě tělesné hmotnosti se musí před zimou „dokrmit“ do slušné kondice.
Tak si to shrneme: Po většinu fází celoročního reprodukčního cyklu potřebuje zvěř nutně klid, pohodu, prostor k úkrytu i místo k pastvám a všem životním, potravním a reprodukčním aktivitám. A to by měla právě obora zvěři umožnovat. Protože pravým posláním obory bylo a je být prostředím geneticky hodnotné zvěře, možností přirozeného i rozumného kladného ovlivnění výběru nejlepších jedinců i maximální věcné i odborné péče o celou populaci. Jen tak se projeví či získá realizace dědičného i přirozeného potenciálu, zlepšování živé hmotnosti, harmonie tělesného rámce, plná funkčnost tělesných orgánů, kvalita – tedy hmotnost i měrná hmotnost trofejí. V neposlední řadě zdravotního stavu i odolnosti. Tyto parametry a jejich naplnění vyžadují také chovatelskou práci, sledování přirozeného chování zvěře a kvalifikovanou selekci. I to musí probíhat v klidu bez rušení.
A samozřejmě také lovy zvěře, což k myslivosti nedílně patří, ať už lov průběrný a nebo trofejový. Lov má poskytnout zvěři šanci úkrytu a ústupu, lovec zase nechce být rušen nebo omezován pohybem osob nebo hluky, které do obory nepatří. V oboře se většinou loví celoročně, což může být závažnou komplikací neomezeného přístupu veřejnosti. Obecně se mezi nemyslivci soudí, že zvěř v oboře je méně plachá než ve volnosti. Ano, pokud se v oboře loví jen sezónně, pak se zvěř člověku skutečně hodně přiblíží. Jakmile však padne první rána, zvěř se stane plachou a ostražitou a plně využívá všech krytů, které výborně zná.
Zajímavým či ještě lépe paradoxně kladným příkladem je obora Holedná s 330 ha situovaná západně od Brna provozovaná akciovou společností Lesy města Brna, a.s. Přístup veřejnosti je prakticky neomezen – obora je veřejnosti přístupná i v nočních hodinách.
Obora Holedná je specifická jak svým umístěním mezi čtyři městskými části, tak svojí otevřeností pro veřejnost, která je daná historicky. Byla vybudována v sedmdesátých letech 20. stol. z městských prostředků s právem užívání pro Technickou a zahradní zeleň. Již při vzniku zde byla nadřazena funkce rekreační nad funkcí oborní, a to má samozřejmě zásadní vliv na provoz obory jako takové, a proto ji nelze porovnávat s klasickými oborami pro chov zvěře. Zvěř v oboře – daňci, mufloni a jeleni sika Dybowského se pohybují po celém prostoru bez omezení. Pro černou zvěř je vytvořena samostatná, spolehlivě oplocená obůrka, která se jeví z pohledu zájmu návštěvníků jako nejatraktivnější. Možnost vidět zvěř v jejím přirozeném prostředí je velikým přínosem pro městského člověka a hlavně pro děti.
Ředitel akciové společnosti Lesy města Brna, a.s., Ing. Jiří Neshyba:
Lesy města Brna, a.s. stojí za realizací naučné stezky s informačními tabulemi, které popisují zvěř, stromy, rostliny, činnost lesníků a přírodní děje. Obora Holedná je při vstupu vybavena altány s odpočinkovými sestavami a jednotlivými lavičkami včetně zařízení pro děti. Tímto se nám daří vytvářet pro návštěvníky pohodovou atmosféru a soustředit je v námi dané části obory. V době kladení mláďat plánujeme částečné omezení pohybu návštěvníků ve vybraných částech obory.
O užívání obory by si měl rozhodovat zejména vlastník spolu s mysliveckým hospodářem, protože samozřejmě se zvýšenou návštěvností je zde obtížnější lov a souvisí s ní plno dalších problémů, které stojí peníze. Je opět na vlastníkovi, zda je chce uvolnit pro zvýšení rekreační funkce anebo se bude věnovat pouze lovu.
Pokud nám oborou projde o víkendovém dnu několik tisíc návštěvníků, je téměř jisté, že nějaké promile neukázněných zde bude. Nejvíce nás trápí pejskaři, kteří nechají své miláčky volně pobíhat a honit zvěř. Často jsou agresivní na ty, co je napomenou.
Další negativní skupinou jsou neukáznění návštěvníci, kteří krmí zvěř ve volnosti. Zvěř potom ztrácí plachost a stává se nebezpečnou pro návštěvníky, přičemž již několikrát došlo prozatím k drobnému poranění návštěvníka daňčím parožím. Abychom se v maximální míře vyvarovali této činnosti návštěvníků, umístili jsme při vstupu do obory koše na sběr potravin nebo plodů, které nosí návštěvníci. Následně je oborník přebere a podle druhu dá ke krmelištím nebo do obůrky, případně nevhodné vyhodí.
Samozřejmě, že oboru čas od času navštíví i vandalové, co rádi ničí zařízení, případně je posprejují a také nesmíme zapomenout na pytláky, případně sběratele paroží, které nejsme schopni uhlídat a paroží posbírat. V oboře je provozní řád, ale jeho porušení je ve většině případů těžko vymahatelné. Domnívám se ale, že většina návštěvníků se chová ukázněně a vnímá oboru velmi pozitivně.
Největším problémem v Česku obecně je fakt, že jsme zvyklí nařízení a zákazy obcházet, porušovat a hledat výjimky. Například ve Vídni uprostřed města funguje obora po omezenou denní dobu, nesmí tam ani pejskaři, ani cyklisté. Návštěvníci platí vstupné a zákazy respektují, protože vědí, že mají svůj význam a jsou zvyklí respektovat vlastnictví.
A co na to návštěvníci? Ve volných dnech je značný pohyb cyklistů všech věkových kategorií, pěších jednotlivců a rodin s dětmi. Zvěř v oboře částečně přítomnosti a pohybu lidí přivykla. Mufloni a jeleni sika se lidem vyhýbají, ochotu daňků nechat se krmit a dotýkat vídáme nejen zde, ale v jiných lesoparcích. Riziko však existuje, jak pro návštěvníka z nenadálého úleku nebo nepředvídatelného chování zvěře, tak pro zvěř se silně omezenou plachostí a ostražitostí ze strany pytláckých skupin. Krmení daňků přímo z ruky je v hrubém nesouladu s návštěvním řádem – zákaz krmení zvěře je nejen v několika formách na tabulích u vchodů, ale i na mnoha místech v oboře. Ať striktní formulací nebo formou domluvy a vysvětlení. Nicméně, děje se často.
Pro návštěvníka obory, fandu zvěře a klidu v lese, jsou negativa lidského chování nepochopitelná a silně pohoršující. Jako všude, i zde v chování lidí platí Paretovo pravidlo 80/20 – všechny škody a záporné působení na zvěř koná jen menšina návštěvníků. Za sebe velmi děkuji vedení Lesů města Brna, a.s. i všem pracovníkům obory Holedná za úsilí vynakládané k nápravě škod způsobované onou nikoliv symbolickou pětinou.
A po rozhovoru s p. Ing. Neshybou, za který velmi děkuji, jsem se při své nikoliv první návštěvě obory Holedná přesvědčil, že záporný vliv návštěvníků na oboru existuje, byť je velkoryse tolerován a hlavně napravován.
Ze situace v oboře Holedná lze věcně a spolehlivě vyvodit, že o uvolnění obory zřízené pro výhradní chov zvěře by si měl rozhodovat vlastník obory (zřizovatel), případně nájemci honiteb. Na jedné straně jim může přinést propagaci a kladné ohlasy veřejnosti, což by někteří zřizovatelé mohli i ocenit a na straně druhé mohou přinést vícenáklady a problémy spojené se tímto uvolněním.
Obory však nejsou jen místem mysliveckých a chovatelských činností a aktivit, ale stejně tak prostředím pro široké spektrum rostlinných i živočišných druhů. V řadě obor hnízdí dravci a další chráněné druhy ptáků, nebo místem k realizaci sokolnické činnosti (Janovská dolina), místem výskytu vzácného hmyzu (Hukvaldy), plazů a obojživelníků (Obelisk).
Obora Obelisk je příkladnou nápravou zdevastovaného prostředí, návratem k přirozenému vodnímu režimu jedinečné krajiny, kde se podařilo s láskou i citem obnovit luční nivy a lužní lesní enklávy s bohatostí vzácných rostlinných i živočišných druhů. Kromě toho dokazuje možnost harmonie pěstování hospodářky vedených porostů obilovin i chovu jelenů s vynikajícími chovatelskými výsledky a vysoce hodnotnými trofejemi.
Obora Pravice je zase podtržením typicky znojemské krajiny s jedinečnými akátovými a ořešákovými porosty a dostatečně řídkým zakmeněním pro vysoké a šťavnaté druhy trav. Obora Kněžičky a bažantnice Luhy se vrací k původnímu stavu přírody.
Sám osobně mám více než několik zkušeností s chováním lidí v lese. Při samovýrobě palivového dřeva i běžných vycházkách vídám rozházené odpadky, často odhozené předměty, jejichž umístění do lesa někdy i kus od cesty bylo spojeno s nemalým fyzickým výkonem. A to i v místech, kam by bylo obtížné nebo nelogické zajet i terénním vozidlem.
Držitelé psů je v převážné většině nemají na vodítku, častěji bez koše než s košem. Děti v lese téměř nikdy nemají představu o tom, že by se měly chovat tiše a ukázněně, a také se tak nechovají. A jakékoliv upozornění nebo dokonce napomenutí dospělých ve věci psů nebo dětí nejen nepřinese nápravu nebo uznání chyby, ale naopak je cestou k odmítnutí, výsměchu, nijak výjimečně ke slovnímu nebo fyzickému konfliktu.
Jinou věcí je pohyb sportujících jednotlivců nebo skupin. Snad bychom mohli či měli tolerovat běžce nebo cyklisty na lesních cestách, tyto aktivity samy o sobě nemusí být příliš hlučné, pokud je provozuje jedinec, nanejvýš dvojice. Jinou zkušenost mám s devastací lesních cest koňmi do takové míry, že chůze, a hlavně jízda na kole je nepohodlná, spíše obtížná. Pozdně večerní až noční běžci se silným světlem do lesa rozhodně nepatří. Přesto jsou už běžným jevem. A krosoví motorkáři nebo čtyřkolky? Že bychom už o téhle zvrhlosti nevěděli dost?
My, co žijeme a pohybujeme se ve městě, sledujeme neuvěřitelný nárůst zhoršeného a stále zhoršujícího se chování lidí na ulicích, v obchodech i MHD. Konzumace jídel a nápojů, hlučné povykování, odhazování odpadků, přibývá jízd bez lístku i další nedodržování přepravního řádu nebo jen slušného chování. Obecně skutečně ubývá zodpovědnosti, dodržování pravidel chování, které nám usnadňují život, přibývá sobectví a pohodlnosti i nezájmu o okolí.
A tyto „lidi“ chceme pouštět do obor, které jsou zasvěceny přírodnímu řádu, klidu, pořádku a pravidlům, která zvěř nutně potřebuje? Kde je rozum a zodpovědnost úředníků, kteří slepě a bez znalostí všeho, co vyžaduje chov zvěře a jejího prostředí, prosazují neživou literu zákona? Přírodní zákony jsou úplně jiné a jejich porušování má horší následky, než nedodržování zákonů lidských a společenských. Budete se snad, páni úředníci, podílet na nápravě škod a přiznáte své pochybení, až se až se bude věcně a prokazatelně dokládat, kolik odpadků se musí uklízet, kolik zařízení bylo zničeno nebo odcizeno, jaké jsou škody na zvěři? Mohou být i lidé či děti zranění zvěří – a zodpovědnost se bude vyvozovat vůči majitelům obor. Nebo přispějete na nápravu škod? Ne, to naši státní úředníci neumí a umět nechtějí.
Oslovil jsem několik majitelů obor nebo jejich zástupců a požádal o stručné vyjádření k této situaci:
Ing. Tomáš Herčík, Obora Kněžičky, Kinský dal Borgo, a.s.:
„Podle mého názoru by měla legislativa nahlížet na obory a také na bažantnice jako na jiný „druh honitby“. V oborách je koncentrováno větší množství zvěře, než ve volných honitbách a z tohoto důvodu má oplocení obor svůj logický význam. Mělo by bránit nejen úniku, ale hlavně ochraně zvěře před negativními vlivy, kterými je myšlena zejména lidská činnost.
Je potřeba si uvědomit, že zvěř v oboře na nadměrné rušení nemůže reagovat opuštěním obory, tak jako to může udělat zvěř ve volnosti. Je také dobré mít na paměti, že zvěř chovaná v uzavřených oborách je – oproti volným honitbám – ve vlastnictví vlastníka obory.
Kinský dal Borgo, a.s. je držitelem a vlastníkem jedné z nejstarších obor u nás, a to Obory Kněžičky. Bohužel nás již delší dobu trápí to, že podle platné legislativy nemůžeme mít oboru trvale uzavřenou pro veřejnost. Svým prostředím je tato obora velmi atraktivní zejména pro houbaře a cyklisty, kteří nám svou činností často ruší a stresují zvěř.
Kůrovcová kalamita bohužel postihla i lesní porosty v Oboře a nyní je zde velké množství nově vzniklých oplocenek, v rámci obnovy pokalamitních ploch. Kde si myslíte, že se zvěř schová před těmito „návštěvníky“? Ano, logicky v těchto mladých porostech. Kdo tedy bude platit naší společnosti náklady navíc, kdy musíme poškozené dřeviny nahradit novými? Kdo nám zaplatí za neustálé opravy oplocenek po houbařích? Kde je právo vlastníka se domoci vymáhání těchto škod po takových to neukázněných „návštěvnících“?
Nikdo si dnes nemůže dovolit, aby personál celé dny „naháněl“ neukázněné občany po oboře a hlídal, zda náhodou někdo nepoškozuje oplocenky. Máme v Oboře uznanou a provozovanou brokovou střelnici, také se zvěř může lovit v Oboře celoročně, což jsou další z důvodů, proč bychom chtěli mít oboru pro veřejnost trvale uzavřenou. Věřte tomu, že řešit poranění nebo nedej bože usmrcení občana je to poslední, co chceme.
Lidé si bez povolení přivlastňují shozy, ruší klid zvěře v období vyvádění mláďat, už jen čekáme, kdy si lidé do obory začnou jezdit venčit své mazlíčky... A takto bychom mohli pokračovat dále.
Proč tedy podle Zákona o lesích patří obory do tzv. „Lesů zvláštního určení“, když je zde ochrana zvěře před vnějšími negativními vlivy téměř nemožná? Myslím si, že by si veřejnost měla uvědomit, že je mnoho států v Evropě, kde je vstup a užívání lesů výrazně omezeno, než je tomu v současnosti u nás a jsou zároveň posíleny práva vlastníků lesů. Jeden můj známý s oblibou používá větu: „Přílišná demokracie škodí“. Myslím si, že na tuto problematiku tento příměr velmi „sedí“. Není na čase, aby si z toho naši zákonodárci konečně vzali ponaučení?“
Ing. Zuzana Pavlík Šimonková, Obora Podčejk:
Na rozdíl od mnoha evropských zemí má veřejnost v České republice právo vstupu do lesů, právo sbírat zde houby a jiné plody a vlastník je povinen toto strpět. Na našich téměř dvou tisících hektarech jsme vstup do lesů nijak neomezili. Naše obora Podčejk má výměru 120 ha. Obecně lze říci, že obory zaujímají jen malé procento lesů v ČR a nemyslím si, že by bylo třeba, aby zvláště malé obory, byly běžně přístupné veřejnosti. Vstup do obor je podle mého názoru otázkou jejich velikosti a druhů chované zvěře Jedná se o les zvláštního určení a mělo by se k němu takto přistupovat. Obora není ZOO. Zvěř v oborách je plachá a každé změna způsobí její zneklidnění, v menších oborách zvěř nemá kam uniknout. Zákon o myslivosti výslovně hovoří o době, kdy lze omezení vstupu do obor nařídit (např. doba hnízdění, kladení a odchovu mláďat nebo doba provádění lovů). Věřím, že veřejnost i státní správa budou vnímat tyto rozumné argumenty oborníků a nebudou vyžadovat vstup v případě nesouhlasu vlastníka.
Ing. Karel Sekula, Obora Pravice:
To je rozhodnutí státního úředníka v teplákách, který nikdy nic neprovozoval a nevlastnil. Hurá k návratu do socializmu… A ombudsman těmto několika jedincům naslouchá. Ať mi prosím ti, kteří za takovým rozhodnutím zásadně stojí, pošlou adresu a klíče od bytu, já se k nim budu chodit dívat na televizi, v bytě kouřit a odhazovat odpadky, venčit psy a nechám řádit děti. Občas si i něco odnesu. Ale vážně - předpokládám, že demokracie je jen jedna.
Obory a přístup veřejnosti (návštěvnost) má v mysliveckém zákoně zatím jednoznačně nedořešené a nejasné postavení. Situaci komplikují i majetkové poměry, kdy část pozemků patří organizaci, která z nějakých důvodů návštěvnost protěžuje a umožňuje, i když s tím většinový vlastník nesouhlasí. Jsou také obory, na jejichž území je výskyt chráněných druhů rostlin a živočichů. To silně komplikuje údržbu porostů, celkové hospodaření i návštěvnost. A do třetice – pokud má majitel u soukromého pozemku řádně zkolaudované oplocení i brány a obora je právně řádně uznána, nelze do jeho kompetence nikterak zasahovat – je plně na něm, jak návštěvnost umožní nebo znemožní. Právě z této konstelace plyne rozhořčení Ing. Sekuly. Vzhledem k tomu, že tuto oboru velmi dobře znám, nemohu než s ním a dalšími citovanými plně souhlasit.