Velikosti bezoárů v závislosti na věku jejich nositele
Aby bezoárová koule mohla „dorůst“ značných rozměrů, musí projít složitým fyziologickým vývojovým a dlouhodobým procesem. Myslivecká praxe nám jasně ukazuje, že bezoárové koule významnějších parametrů nalézáme většinou u zvěře biologicky starší a naopak koule menších rozměrů u zvěře biologicky mladší. V současné době neznám jediný případ nálezu většího bezoáru u jedince I. věkové třídy, tedy jedince ročního či dvouletého.
V tomto kontextu je nutno ještě sdělit, že v dnešní době se loví převážně jen mladá srnčí zvěř, u které v podstatě nemůže bezoár větších rozměrů fyziologicky dorůst. Z toho důvodu zcela jasně vyplývá, že bezoáry menších rozměrů, tedy u zvěře mladé, jsou v zažívacím traktu mechanicky velice těžce dohledatelné, a pokud jsou, mnohdy dosahují jen velikosti holubího vejce, velice často unikají naší pozornosti a jsou vyhozeny společně s celým vývrhem.
Těžký život jedince s objemově významným bezoárem
V souvislosti s parametry bezoárových kamenů je nutno uvést ještě jednu skutečnost. Bezoárové koule větších rozměrů musí jedince významně omezovat v pohybu, zejména při rychlejším běhu, resp. nuceném útěku. Bezoárové kameny u starších jedinců dosahují hmotnosti i přes čtvrt kilogramu (viz. připojené dokumentační snímky) a velikostně mohou dosáhnout parametrů menšího tenisového míčku. Při běžné pohybové aktivitě působí zemská gravitace, která je navíc umocněná kinetickou energií, a už jen tyto dva fyzikální jevy musí jedince významně omezovat v pohybu. Z toho důvodu jsou nositelé rozměrných kamenů obvykle podprůměrných hmotností a mívají většinou i špatnou kondici. Osobně si nedovedu představit nosit v žaludku čtvrtkilový kámen a vykonávat s ním běžnou pracovní činnost.
Měrná hustota (hmotnost) bezoáru
Biologickou zvláštností všech prezentovaných bezoárů je skutečnost, že jejich měrná hustota je v závislosti na charakteru a vnitřní struktuře individuálně značně rozdílná.
Na základě exaktních měření, která jsem prováděl, se měrné hustoty bezoárových kamenů pohybují v rozmezí od 1,5 g/cm
3 do 2,4g/cm
3. Jen pro názornost uvádím, že měrná hustota prezentovaných bezoárových koulí se blíží deklarovaným měrným hustotám našich běžných nerostů jako je například vápenec, křemen či pískovec, jejichž měrná hustota dosahuje v průměru 2,6 g/cm
3. Tudíž je slovní interpretace „bezoárový kámen“ zcela na místě, protože se o kámen ve své podstatě skutečně jedná.
Podrobení „výzkumu“ bezoáru
V rámci svého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře se dlouhodobě zabývám všemi biologickými oblastmi, které se srnčí zvěří úzce souvisí s primárním cílem získat co nejvíce autentického obrazového materiálu. Nezůstala tedy výjimkou ani tato, nejasnostmi zahalená a úzce specializovaná oblast.
Bezoárová koule vzbudila moji pozornost natolik, že jsem byl rozhodnut prozkoumat ji hlouběji a zejména podívat se do jejího nitra za pomocí zvětšovací techniky. Jelikož neoplývám potřebným technickým vybavením na provádění těchto úkonů, rozhodl jsem se navštívit svého přítele Ing. Zdeňka Valu PhD, vědecko-výzkumného pracovníka, který tou dobou pracoval na Mendelově univerzitě v Brně na Ústavu ochrany lesů a myslivosti. Zdeňka jsem požádal, zda by se v této záležitosti neangažoval s primárním cílem provedení řezů a zejména mikroskopických obrazových zvětšenin. Mé žádosti bylo vyhověno a nyní můžete shlédnout naprosto unikátní snímky, resp. detaily řezů dvou bezoárových koulí, z nich jedna měla fenomenální hmotnost dosahující čtvrt kilogramu. Snímky byly pořízeny pod mikroskopem s dvacetinásobným zvětšením. Opticky patrná je diferenciace jednotlivých vrstev (letokruhů) a primárního nosiče, který dal v obou případech základ vzniku bezoárové koule.
Praktické skutečnosti a poznatky z terénní praxe
Na závěr tohoto dvoudílného příspěvku si troufnu tvrdit, že výskyt bezoárových koulí (v souvislosti se srnčí zvěří), nemusí být až takovým neobvyklým a ojedinělým jevem a vzácností, jak se mnozí myslivci domnívají. Terénní praxe z volných honiteb nám jasně ukazuje, že drtivá většina srnčí zvěře je lovena „dobrou ranou“ na komoru, při níž zůstává zažívací trakt nepoškozen. Málokterý myslivec pak při vyvrhování „prozkoumává“ mechanickým pohmatem neporušený zažívací trakt (bachor), při němž by se daly potenciální bezoáry nalézt, resp. přesněji lokalizovat. Proto je více než pravděpodobné, že tyto myslivecky cenné skvosty zažívacího traktu unikají naší pozornosti a jsou „vyhazovány“ společně s celým vývrhem.
Apel na mysliveckou veřejnost
V souvislosti s výše uvedenou skutečností bych chtěl apelovat na širokou mysliveckou veřejnost, resp. myslivce, kteří se srnčí zvěří hospodaří, aby této problematice věnovali větší pozornost a při vyvrhování (zejména starších jedinců) byly více obezřetní a všímaví. Pro cílený a systematický výzkum biologie srnčí zvěře by bylo velice cenné exaktně zdokumentovat frekvenci a dynamiku možného výskytu, jakožto i další biologické a jiné údaje (věk jedince, kondice nositele, měrné parametry, tvary koulí, hmotnosti, měrné hustoty apod.) a primárně přesněji lokalizovat, ve kterých částech složitého zažívacího traktu se tyto gastronomicky cenné fenomény vyskytují.
V případě potenciálního nálezu bezoáru mě prosím můžete kontaktovat na uvedeném telefonním čísle.