Samozřejmě hraje přitom důležitou roli také predační tlak, jehož působení na drobnou zvěř je v současném životním prostředí podstatně výraznější než v přirozených ekosystémech. K tomu všemu je třeba připočíst i ztráty na zvěři působené silniční dopravou a zemědělskou mechanizací.
V dnešní zemědělské krajině však nejde jen o drobnou zvěř. V poslední době byly uveřejněny alarmující údaje také o úbytku mnoha druhů zpěvného ptactva v zemědělsky obhospodařované krajině. Podle jedné reprezentativní francouzské studie poklesl v rozmezí let 1980 a 2010 celkový počet hnízdících párů druhů zpěvných ptáků charakteristických pro agrární krajinu v celé Evropě zhruba o 300 milionů, což představuje úbytek o 57 procent. Nově zveřejněné studie dokládají, že tento trend nadále pokračuje.
Jako hlavní důvody pro početní úbytek ptačích populací v agrární krajině jsou uváděny úbytek respektivě zhoršení jejich životního prostoru a chybějící nabídka vhodné potravy. Jak je vidět, v tomto ohledu existuje úzká spojitost mezi zpěvným ptactvem a drobnou zvěří. Platí to zejména pro bažanty a koroptve.
To vyplývá ze skutečnosti, že naprostou většinu druhů zpěvného ptactva stejně jako pro pro bažanty a koroptve je nepostradatelnou potravní složkou hmyz, který je však v zemědělské krajině stále vzácnější. Podle novějších výzkumů poklesl výskyt hmyzu v zemědělsky obhospodařované krajině v uplyulých desetiletích až o 90 procent a některé hmyzí druhy již prakticky vymizely úplně.
Přitom hmyz je jako potrava jak pro bažanty a koroptve, tak i pro zpěvné ptactvo zvláště v reprodukčním období naprosto nepostradatelný neboť je pro ně hlavním zdrojem životně důležitých aminokyselin (stavebních složek bílkovin), kterých je v rostlinné potravě nedostatek. Patří mezi ně například esenciální aminokyseliny, lysin, methionin, threonin, arginin a jiné, které ptačí organizmus není schopen si ve své látkové výměně sám vytvářet, a proto je odkázaný na jejich dostaečný příjem v potravě. Zvýšený přísun některých těchto esenciálních aminokyselin je pro ptáky nezbytně důležitý zejména při tvorbě vajec.
To platí jak pro zpěvné ptctvo, tak i pro bažanty a koroptve, u nichž vědecké studie jednoznačně prokázaly přímou souvislost mezi zastoupením esenciálních aminokyselin v potravě bažantích slepic a velikostí i kvalitou jejich snůšky.
Zcela zásadní je však dostupnost hmyzí potravy pro úspěšný odchov ptačích mláďat v prvních týdnech života. Výživářské pokusy ukázaly, že bažantí a koroptví kuřata nejsou během prvních dvou týdnů života ještě vůbec schopná trávit rostlinou potravu a jsou proto odkázána výhradně na snadno stravitelnou živočišnou potravu, kterou pro ně představuje především hmyz. Také v pozdějším tělesného vývoje mají vzhledem k intenzivnímu růstu a opeřování velmi vysokou potřebu určitých esenciálních aminokyselin, kterou mohou dostatečně pokrývat jen při zvýšeném příjmu hmyzí potravy s vysokým podílem těchto důležitých stavebních prvků bílkovin.
Při vysokém přísunu živočišných bílkovin rostou bažantí kuřata velmi rychle. V průběhu prvních třech týdnů života se může jejich tělesná hmotnost zvýšit pětkrát až šestkrát. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na rychlý růst těla a opeření brzy stávají alespoň částečně schopnými létání a mohou trávit noci ve větvích vyšších keřů a stromů, snižuje se také silně jejich ohrožení predátory.
Nedostatečné zásobování esenciálními aminokyselinami naopak způsobuje zpomalení tělesného vývoje mladých bažantů a má kromě toho za následek jejich opožděné opeření. To vede k jejich dlouhotrvajícímu většímu ohrožení přirozenými nepřáteli a silnější citlivosti vůči nepříznivým povětrnostním podmínkám. Vysoká ztrátovost mladých bažantů je tak nevyhnutelným následkem příliš malého výskytu hmyzu.
Ve fungujícím ekosystému panují úzké interakce mezi rostlinnými a živočišnými společenstvími, která jsou přes potravinové řetězce navzájem spojené a na sobě závislé. Výskyt jednotlivých druhů hmyzu je vázáný na přítomnost určitých rostlin. To znamená, že čím bohatší je rostlinné spektrum v krajině, tím více to podporuje četnost hmyzu, který je jako potrava zase životně důležitý pro většinu ptačích druhů. Bažanti a koroptve jsou součástí tohoto úzce propojeného, na sebe navazujícího potravního řetězce, čímž představují nejlepší indikátor pro funkčnost a diverzitu ekosystému.
Stejně tak to platí také pro zajíce, kterému jako býložravci se širokým potravním spektrem velmi prospívá pestrá druhová skladba rostlin v krajině.
V dnešní situaci se mezi myslivci nezřídka setkáváme s názorem, že při intenzivním zemědělstvím v současné agrární krajině je trvale udržitelné myslivecké hospodaření s drobnou zvěří sotva možné, a tudíž je i zbytečné vynakládat nějaké zvláštní úsilí na její podporu.
Taková rezignace však není na místě, neboť je celá řada honiteb, v nichž se i v současných podmínkách daří trvale udržovat dobré stavy drobné zvěře. Právě na základě zkušeností z těchto honiteb je možné názorně dokázat, co vše je i v současných podmínkách možné docílit a že mnohé negativní vlivy nepříznivého prostředí na drobnou zvěř lze vhodnými opatřeními do značné míry odstranit nebo alespoň významně zeslabit.
Proto je nutné brát si příklady z honiteb, které se mohou i v dnešní době pochlubit vysokými stavy drobné zvěře. Jednou z nich je honitba Statku Hardegg v Dolním Rakousku nedaleko státních hranic jižně o Znojma, na jejímž příkladu lze názorně ukázat, že i v rámci moderního zemědělství je možné udržovat velkou biodiverzitu agrární krajiny s vysokými stavy drobné zvěře. Zvláště co se týče přirozené populace bažantí zvěře je tato honitba považována za jednu z nejlepších v celé Evropě.