V roce 1976 byl na Celostátní výstavě trofejí v Českých Budějovicích při příležitosti akce Země Živitelka jelen oficiálně ohodnocen na 218,79 b. CIC. Připomeňme si letos, při padesátém výročí ulovení tohoto rekordního jelena, tuto událost.
Dne 17. září 1972 ulovil tohoto jelena vedoucí polesí Františkov Milan Kubíček (*1927 †2008). Jelen byl nepravidelný osmnácterák, jehož věk byl na LZ Hanušovice odhadnut na 13 roků. Bodová hodnota trofeje byla předběžně stanovena na 221 b. CIC. K ulovení jelena použil lovec obojetnici Sauer-Sohn ráže 6,5x52/16.
Polesí Františkov bylo v té době součástí honitby LZ Hanušovice a ta byla začleněna do jelení oblasti Kralický Sněžník o výměře 23 158 ha. Počet ulovené jelení zvěře v této oblasti činil asi 300 až 400 kusů. Jednalo se o horskou oblast s lesy tvořenými převážně smrčinami s vtroušeným bukem a jedlí. Přímo v oblasti Kralického Sněžníku byly i větší plochy jedlových porostů.
Jelení oblast se rozkládala v severozápadní části Hrubého Jeseníku, v okrese Šumperk a částečně Ústí nad Orlicí. Lesy v tehdejší jelení oblasti spravovaly lesní závody Hanušovice, Ruda nad Moravou a Žamberk. Nejvyššími vrcholy jsou Šerák 1351 m n. m., Keprník 1423 m n. m. a Kralický Sněžník 1424 m n. m. Byla to tehdy turisticky poměrně málo navštěvovaná, klidná oblast.
Po zrušení jeleních oblastí v devadesátých letech došlo v roce 2012 k znovuobnovení Oblasti chovu jelena evropského Kralický Sněžník. To je ale již jiný příběh.
Díky zachovanému „loveckému deníku“ šťastného lovce se můžeme i dnes po padesáti letech vcítit do vzrušujících okamžiků lovu starého říjného kapitálního jelena.
Z loveckého deníku polesného Kubíčka
Léto roku 72 uběhlo jako voda při prudké bouřce. Střelil jsem jednoho srnce (mladý knoflíkáč – 0,5 cm x 1 cm). Velmi slabý ve zvěřině – 10,50 kg, uloven „U staré hájenky“ pod Černou strání.
A tak při vší té práci je tu zase jelení říje. U říjiště v odd.3 stojí a troubí zase jelen již 4. září 1972. Ponecháváme mu klid na dobré roztroubení, ale je to asi zase starý jelen, který jen občas zamrčí. Silnějších jelenů zase není a je velmi již znát nedostatek jelenů III. věk. třídy a dospívajících vůbec. Tak málo se jich však loví. Na našem polesí v průměru jeden během roku.
A přece jsem objevil jelena – odd. 111, 112 na Černé stráni, který chodí v noci dolů k polím na Přemyslov (Horní Losiny). Mám o něj obavy, že bude znovu uloven někým ze společnosti Jindřichov, mají tam směsky, brambory apod., což je velké lákadlo pro vysokou.
Zaměřuji se na tohoto jelena a zejména už proto, že je na každém polesí povolen jeden lovný jelen za odstřel (plán) špičáků. U nás jsou v plánu špičáci dva.
Na polesí jsme se dohodli takto. Všichni se zaměří na odstřel špičáků a po jejich splnění bude střílet lovného jelena (i silného korunového) ten, kdo si ho vypracuje a bude se skutečně jednat o jelena lovného.
Původní písemný pokyn na odstřel špičáků byl změněn dalším pokynem z lesního závodu tak, že k odstřelu jakéhokoliv lovného jelena stačí odstřel jednoho „průběrného špičáka“. Všichni jsme se na našem polesí proto zaměřili na odstřel špičáka, poněvadž tak výhodná možnost k ulovení dobrého jelena už brzy zase nebude (to všichni cítili).
Dne 8. 9. 1972 podařilo se mi ulovit průběrného špičáka na bývalé úzkokolejné dráze, nyní cesta od Mlýna směrem na Petrův most do Nových Losin. Byla to taková obyčejná, a přece zajímavá příhoda. Seděl jsem mezi dvěma ochozy vysoké, na horní mezi nad cestou. Na stanoviště jsem došel asi v 5:00 hod. Byl jsem dosti unaven, jak se to už nyní častěji stává. Provoz v lese vyžaduje stále více sil a soustředěnosti.
Vzpomínám si, že jsem chvílemi dřímal. Asi 5:35 hod přešla po pravém ochozu (za zatáčkou) vysoká. Neviděl jsem ji, obeznal jen podle lámání v bukovém porostu. Potom jsem zahlédl asi dva kusy holé a konec.
Seděl jsem ještě, pokuřoval a asi kolem 6:00 hod po levém ochozu táhly 3 kusy vysoké, holá. Klidně zatáhly do stráně Slunečné nad cestou a nastal opět klid. Jen po hlavní silnici ke Mlýnu bylo slyšet jezdit auta – gáz, traktor, T-138.
Již jsem chtěl stanoviště opustit, asi 5 až 10 minut po přejití tří kusů holé, když se v kraji na stejném ochozu ukázal další kus vysoké. Ochoz vzdálen od mého stanoviště asi 150 až 180 m. Triedrem jsem poznal, že se jedná o špičáka, měl lenivě položena slecha směrem ke krku. Zdál se proto dosti vysoký. První dojem 25 cm. To se mi na odstřel nezdálo. Teprve, když špičák začal jistit směrem ke skále, tam kde stála holá, poznal jsem, že výška špicí je jen do půli slech (asi tak 10 cm). Špičák již stál uprostřed cesty a chystal se skočit do stráně.
Rychle jsem se rozhodl pro střílení. Zavázel mi však v dobrém střílení kořen z vývratu asi 10 m přede mnou. Musel jsem se zaklonit a střílel jsem ve velmi nepřirozené poloze.
Po ráně špičák značil komorovou ránu a odskočil do původního směru, do stráně. Dokouřil jsem nezbytnou cigaretku a šel pomalu na nástřel.
Našel jsem nástřel, barva žádná. Co tak pozoruji a hledám barvu, uslyším zalomení směrem ze stráně. Asi 60 kroků v bukovém nárostu stál špičák a kýval se ze strany na stranu a asi po 2 minutách se zlomil. Když jsem k němu došel, byl již zhaslý.
Špičák tedy byl. Začal jsem se více zajímat o jelena z Černé stráně. Asi za týden jsem se vracel z chaty Vilemky, kde jsem nocoval spolu s fouskem Alanem.
Na cestě v Černé stráni byla mlha, pes však náhle jevil neklid a jistil do porostu pod cestou (příkrý svah, porost už řídký, asi 90 roků). Pro hustou mlhu jsem však nic neviděl. Zůstal jsem však stát a naslouchal. Protože byl úplný klid, chtěl jsem pokračovat v šoulačce. Pes však stále jistil a packou mě upozorňoval, že pod námi je zvěř. Poněvadž nebylo vidět, pokračoval jsem přesto v chůzi.
Vtom vítr odehnal mlhu a před námi na cestu (asi 80 až 100 kroků) se vynořil silný jelen s mohutným parožím. Okamžitě se díval na nás. Dalekohledem jsem viděl jen mohutné paroží a poznal lopatovitou korunu na pravém parohu a napočítal v koruně 5 výsad. Na víc jsem nestačil. Jelen mohutným skokem přesadil cestu a zmizel ve stráni, opět v mlze.
Zůstal jsem stát silně vzrušen. To je jelen. Co je to zač? Dobře jsem ho nezjistil, ale zdálo se mi, že má i výsadec (nadočník). Potom je to šestnácterák, ve zvěřině silný. Takoví tu bývali a všichni se ztratili pod Černou strání na polích v noci při měsíčku a potom plesniví někde v šopě nebo dřevarce pod roštím.
Nedalo mi to ani spát. Denně jsem byl na hřebenech a hledal. Troubení bylo velmi sporadické.
Až někdy 15. 9. 1972 jsem uslyšel troubení jelena pod hřebenem Černé stráně a potom ještě několikrát zamrčel z porostů kolem Vilemky. Byl jsem přesvědčen, že je to můj hledaný jelen. Vysedával jsem na průsecích v chráněném lese celé hodiny. Jelena jsem slyšel, ale neviděl.
V neděli 17. 9. 72 jsem se chtěl podívat na jelena, který začal troubit na vrcholku Slunečné stráně v odd. 31. Byl to pravděpodobně silný osmerák. Celý den chvílemi mírně mžilo. Ospalý čas a to ani jeleni se moc neozývají.
Byl jsem rovněž v náladě, která neodpovídá klidnému lovu, ale právě proto jsem hledal klid a úlevu v lese. Vyjel jsem na motorce asi v 15:00 hod a zastavil na úzkokolejce tam, kde jsem ulovil špičáka. Začal jsem stoupat do Slunečné stráně, ale ušel jsem od motorky asi 30 kroků, když se ozval nade mnou vpravo silný jelen.
Vrátil jsem se k motorce a čekal na nové zatroubení, abych mohl určit přesněji polohu, kde jelen stojí, poněvadž se mi zdálo, že je to z místa odd. 8, kde se zdržuje můj hledaný jelen.
Čekal jsem asi půl hodiny, až se jelen znovu ozval. Ani potom jsem si nebyl docela jistý, že je to z odd. 8. Přece jsem se tam ale vypravil.
Když už jsem byl na vrcholu Slunečné stráně, nechtělo se mi dál, a proto jsem čekal na jelena osmeráka, velmi silného, který tam stál a jistě bude troubit.
Pohodlně jsem se usadil a pozoroval okolí a zvláště mě těšilo, že už nemží a oblačnost se trhá a místy vychází slunko. Bylo to dobré znamení pro večerní říji.
Seděl jsem asi 15 minut, když za mými zády, od odd. 8 silně zatroubil jelen. Jako když do mne uhodí blesk. Vyskočil jsem a pádil za hlasem jelena.
Asi po 1 km jsem uviděl laň a byl jsem přesvědčen, že za ní půjde i jelen. Čekal jsem, ale laň přešla směrem k Černé stráni a já ztratil drahocenný čas, bylo již k 18:00 hod. Vtom se jelen znovu ozval a já již přesně věděl, kde stojí. Běžel jsem po smyku, který vyústil na okraj paseky v odd. 8. Jediná přístupová cesta k jelenu v dobrém větru. S tím asi tento zkušený jelen nepočítal.
Chvílemi jsem se zastavoval, abych nabral dech k novému stoupání do prudkého kopce, v délce ještě asi 600 m. Viděl jsem, jak se vyjasnilo, ale nad lesem už uléhal večerní soumrak. To mne hnalo rychle vpřed. Cítil jsem, dnes nebo už zase dlouho ne. Vítr velmi příznivý, klidno a jelen se ozývá...
Před vyústěním smyku k pasece jsem přece jen zvolnil tempo, abych byl připraven dobře střílet a abych opatrně vyšoulal k okraji paseky. Nakonec jsem postupoval po centimetrech a ještě jsem měl před sebou několik smrčků (a to bylo dobře), když jsem uviděl dvě laně, silné kusy, které se pokojně pastvily. Jelen nikde.
Vtom asi od odd. 3 zatroubil jelen a vzápětí mu odpověděl jelen na pasece přede mnou. Neviděl jsem jej však. Postoupil jsem ještě o několik krůčků kupředu, ale tak, abych byl kryt smrčky v okraji mlaziny. Po levé straně proti obloze trčel z vývraťového koláče silný rozvětvený kořen, jelen nikde.
Znovu jsem zaměřil pozornost na vývrat, odkud před chvílí zazněl hlas jelena. Nic. Přece tam někde musí být. Vtom se kořen za vývratem pohnul. Strnul jsem, snad to není paroh?! Cítil jsem srdce až v krku. A pohnul se znovu.
To už mám triedr u očí, domnělý kořen se hýbe a teď už je tam i druhý a hlava jelena. Stál jsem maskovaný ve smrčku a překvapením zadržoval výkřik, který se mi dral na rty. Viděl jsem už moc jelenů a silných, takového jsem ale ještě neviděl! Z porostů od Vilemky se ozýval jelen a ten přiměl tohoto „Jesenického krále“, jak jsem jej ihned nazval, k pohybu a k podrážděnému mručení. Hlavou mi táhlo mnoho úvah. Jak je starý, kolik váží, budu střílet...?
Jelen se zatím nechtěl ukázat v plné kráse na volné pasece. Viděl jsem jen hlavu, krk a dál nic. Vzpomněl jsem si, že když jsem přišel na okraj paseky, bylo 18:00 hod, díval jsem se na hodinky. Světla ubývalo, pomáhal mi však jas po zapadajícím slunku. A nervozity přibývalo.
Již jsem stál u jelena asi 8 minut. Jelen si to přece jen rozmyslel a vytáhl na paseku a směrem k Vilemce vyslal výhrůžku.
Vidím jasně silného jelena, mohutný krk, celé tělo ukazuje na jelena staršího 12 roků, ale ty parohy?! Nemohu tomu pořád nějak věřit. Že by tu byl takový jelen?!
Přechází pasekou, občas mručí a jen někdy odpovídá jelenu od Vilemky. Dvakrát se mi ztratil za obzorem. Laně táhly směrem k Černé stráni, vzdalovaly se a již byly na přelomu terénu. Vidím rovněž devátou výsadu na pravé straně pod očníkem. Co to asi je? Bylo nutné se rychle rozhodnout. Bylo to nesmírně těžké.
Nakonec zvítězila myšlenka, zvěř šetříme, dobře krmíme a tento jelen skončí jako už mnoho jeho výborných předchůdců, někde schovaný na půdě, ulovený za měsíční noci pytláckým způsobem.
Rozhodnuto, jak se dobře postaví budu střílet.
Jelen se však točí, přechází a moje ruce se chvějí, jen dobrou ránu, v okolí nepřehledné mlaziny, noc se blíží, takový jelen nesmí být ztracen. Budu střílet proti prudkému svahu. Laním je již vidět jen hlavy, jelen odchází za nimi. Ještě se zastavuje, už je vidět jen půl komory, nelze vyčkávat, pokud to jde, zaměřuji na komoru a soumrakem třeskne rána.
Jelen jako bleskem zasažen klesá, to není dobré, táhne mi hlavou, rychle přebít. Ale, rezervní náboje nejsou na svém místě. Rychle do druhé kapsy, kde je železná zásoba, jen ta ruka z kapsy nechce rychle ven, je to však jen zdání, v těch několika vteřinách úžasného napětí.
Jelen se odráží předními běhy a smýká se kopcem dolů k houštině. Rychle střílím, jelen znovu klesá, znovu přebíjím, jelen jako by se chtěl ještě jednou naposled rozhlédnout po té překrásné pasece se zvedá na přední běhy. To už jsem úplně klidný, mířím na odhalenou komoru a tisknu spoušť u své obojetnice 6, 5x52R/16.
Poslední rána zní stmívajícím lesem a ozvěna ji nese dál po hřebenech překrásných Jeseníků a zvěstuje všem, že „Král Jeseníků“ právě dodýchal.
Jelen se po ráně svezl pomalu do vyježděného koryta po smýkání dříví a již se nepohnul.
Cítím opět silné vzrušení. Cigareta a rekonstrukce celé údálosti. Vzdálenost na 100 kroků, další rány 80 kroků a 70 kroků.
Pomalu k jelenu, nejdříve prohlížím dalekohledem, je však už dosti šero a detaily nerozeznávám. Po dojití k jelenu zůstávám strnule stát, že to je kapitální jelen, to jsem poznal, že to je však taková síla a nádhera, to jsem nečekal. Odhadoval jsem jelena před střílením asi na 210 b. CIC. Nyní vídím, že to je ještě více.
Pokládám batoh a pušku vedle jelena a padám na kolena, počítám výsady a ejhle, pod pravou růží vyrůstá z pučnice snad ještě jeden paroh nebo výsada. Jak kdo chce, asi od starého poranění pučnice ze soubojů.
Znovu a znovu objímám mohutné parohy a štěstím se celý chvěji.
Konečně rozřezávám svírák na levé straně a baterkou si svítím na stoličky, hledám P 3 a M 1 a utvrzuji se, že je to jelen starší 12 let, asi 14 roků. Před střelením jsem odhadoval 15 roků. Jelen byl úplně vyříjen už 17. září. Nakonec hledám umístění střel. První rána vysoká komora šikmo pod páteří, proto ten prudký pád. Druhá rána trochu vzadu na ledviny. Třetí rána ustřelila srdeční aortu.
Při dohasínající baterce jelena vyvrhuji, odřezávám hlavu a jdu tichým a již klidným lesem domů.
Jaké bylo doma překvapení nelze popsat. Bylo již 21 hodin, když jsem dorazil domů. Otevřít přišla Alena a hned vykřikla.
Tys střelil toho ohromnýho jelena! a už volala
Mamko, honem se pojď podívat. On střelil toho velikýho!
To bylo potom ještě plno vykládání, kolikrát ještě byl složen za ten večer...
Je to můj životní jelen a po změření jsem napočítal 220 b. CIC, věk jsem poopravil na 13 roků a určitě ještě mohl 2 až 3 roky žít a dávat nadějné potomstvo.
Přikládám foto a novinové útržky pro památku budoucím.
Jinak jsem v roku 1972 lovil málo, dva kusy holé a dva špičáky, jednoho srnce. Jsem však tolik spokojen, bodejž by ne!
Hodnoty jelení trofeje naměřené na výstavě Země živitelka České Budějovice 1976.
Délka lodyh (P/L) 102,5 cm /104,5 cm
Délka očníků(P/L) 39,2 cm / 42,0 cm
Délka opěráků (P/L) 42,6 cm / 40,8 cm
Obvody růží (P/L) 24,5 cm / 24,7 cm
Obvod spodní (P/L) 17,0 cm / 16,6 cm
Počet výsad (P/L) 9/8
Hmotnost 9,13 kg
Přirážkové body - barva 1,75 b.
Rozloha 102,0 cm
Perlení 1,75 b.
Hroty výsad 2,00 b.
Nadočník 2,00 b.
Koruna 8,5 b.
CELKEM BODY CIC
218,79 b. CIC
Dne 17. září 2016 byla lokalita na vrcholu Slunečné stráně, kde byl v roce 1972 uloven rekordní jelen, opět středem pozornosti. Na upomínku lovu rekordního jelena a jeho lovce zde skupina přátel myslivosti odhalila za zvuků lesních rohů pamětní plaketu vytvořenou akademickým sochařem Otmarem Olivou. Na plaketě je text: V těchto místech 17.9.1972 ulovil polesný Milan Kubíček (1927-2008) rekordního jelena osmnácteráka 218,79 bodů CIC. Věnují přátelé lesů, hor a myslivosti.
Slavnostního odhalení se zúčastnili i syn, vnuk a dva pravnuci polesného Kubíčka, tedy další tři generace dosluhujících, současných a budoucích lesníků. Správce LS Hanušovice, předseda poradního sboru jelení oblasti Kralický Sněžník, autor těchto řádků a iniciátor celé akce a další přátelé.