Před čtyřmi lety jsem se poprvé setkal s Milošem Maluchou a výsledkem byl článek Obora Janovská dolina v Myslivosti 9/2018. Vzpomínky na jedinečné prostředí mě za ním přivedly znovu. První dotaz byl na stavu porostů po kůrovcové kalamitě. Nebyl jsem však jediný, kdo obdivoval obnovu porostů mladými obrůstajícími smrčky.
Přirozená obnova obory a nálet dřevin – smrků, modřínů a všech listnáčů je plně dostatečná. Nemuselo by se dosazovat. Stav neokousaných porostů vyvolává paradoxní představu, že v oboře je skutečně málo zvěře.
Nicméně rozlišme oboru ryze loveckou a oboru pro chov zvěře. Je-li počet zvěře v oboře už maximální, popř. by se neměl dál zvedat, nebo, což je horší, stav zvěř v oboře je ve větší míře, než by bylo dobré, uvidíme mez nebo kraj lesa jakoby zastřihnutý ve výšce dvou metrů. Jak se toto v oborách začne objevovat, tak je v oboře zvěře víc, než je vhodné. Ale zjištění takového stavu přichází pozdě a už nic nestačíte zachytit nebo zastavit a poškození už zůstává a zhoršuje se.
Faktem je, že i taková místa tu jsou, ale ve většině porostů se s narušením okusem nesetkáváme. Přirozený nálet stromů je významný faktor obnovy a přispívá ke neporušeným porostům mladých smrků bez okusů v terminálech. I když – samozřejmě – jsou místa kde něco „kousnuté“ je, ovšem v zanedbatelném výskytu.
Snažíte se udržovat a také máte porosty v ideálním stavu, je to v souvislosti s počty zvěře?
Máme kmenový stav 100 kusů jelení zvěře a držíme pro naše poměry ideální počet do 120 až 150 kusů před lovem. Pak musíme těch 40 až 50 kusů, tedy 10 až 20 jelenů plus holou odlovit, abychom se zase přiblížili ke sto kusům. To je zásadně důležité, protože jinak se početní stavy vymknou z rukou a najednou máte 200 až 250 kusů. Pak se nepodaří takový přírůstek odlovit. V oboře naší členitosti a velikosti není snadné takové stavy udržovat a o obtížnosti můžeme říkat – se skřípěním zubů. My chceme mít loveckou oboru. Rozhodně ne takovou, kde po zaklepání na kbelík „něco“ přiběhne – u nás je to naopak. Když zaklepete na kbelík, neuvidíte vůbec nic.
Pane Malucho, vozil jste mě po oboře přes dvě hodiny. Viděli jsme jednoho zajíce, srnce a jednu srnu. Doopravdy tu máte jeleny?
O pohybu a ostražitosti zvěře v oboře máme několik podobných zkušeností: přijde-li návštěvník před lovem s přáním prohlédnout si oboru a vidět zvěř, vozím jej několik hodin ve čtyřkolce a to přitom vím, kde by se zvěř měla zdržovat přes den. Za tři hodiny s trochou štěstí uvidíme obvykle jednu laň nebo koloucha a návštěvník nabude dojmu, že projíždí oborou bez zvěře. To mě ovšem naplňuje uspokojením. Jsem rád, že jsme dosáhli stavu, kdy se naše obora blíží přírodním podmínkám, kde při průjezdu honitbou zvěř nezahlédnete, stačí se ale skrýt nebo poodejít.
A skutečný lov?
Lovci z minulého roku konstatovali, že lovit zde je náročnější než ve volné přírodě. Zvěř je opatrná a ostražitá a lov je rok od roku náročnější a těžší. Měl jsem lovce, který měl ze Slovenska střelených 36 jelenů, tedy skutečně lovec zapálený, hodný tohoto pojmu a po třech dnech prakticky nedosáhl úspěchu, byl lehce nazlobený a:
„…být na Slovensku, tak už mám nejmíň jednoho jelena…“
Obvykle mi 90 % skutečných lovců řekne:
„Já nerad střílím v oboře, chci lovit ve volnosti, obora není pro skutečný lov.“ Pár takových mě navštívilo.
Říkám „Nemusíš lovit – přijeď se podívat.“ A my jsme několik hodin oborou projížděli, potenciální lovci uznali, že nejezdí oborou, ale oplocenou honitbou s konstatováním:
„To je něco zcela jiného, než jsem si představoval, to má úroveň, – sem přijedu na jelena.“
Všechny lovce, kteří k nám mají přijet, musím upozornit, že na lov, aby něco ulovili, potřebují minimálně tři dny, raději čtyři nebo pět dnů. Pokud lovec přijede na jeden den, má naději na úspěch velice malou. Vloni tu bylo na jelena třináct lovců, ulovili jsme sedm jelenů, šest lovců odjelo bez jelena. Z těch šesti byli dva nebo tři na dva dny – opravdu jsem fakt chtěl, aby měli úspěch, snažil se lovce k jelenům přivést. Ano, viděli na dálku, že z lesa za šera vyšel jelen, další přišel s laněmi, ale laně jelena hlídaly. Lovec se pohnul a laně na 300 m okamžitě reagovaly na pohyb. Lovci odjeli zklamaní. Nebyli tu ani tu dobu, co jsem chtěl, aby tu byli.
Úspěch mělo ze třinácti jen sedm lidí – to svědčí o tom, že není jednoduché tady lovit. Jistě, že jsem lovcům úspěch přál, ale na druhé straně jsem je upozorňoval, že tady není lov jednoduchý. Snažili jsme se maximálně, mnohokrát popojeli, šoulali, zase jsme na dálku zvěř jen viděli. Laně jsou skutečně velmi obezřetné a jelena, i když má jen dvě nebo tři laně, skutečně hlídají.
Je to úplně jiné, než to známe u srnčí zvěře, ke které se dostanete třeba na 30 metrů. Laně jsou maximálně obezřetné. Přijde skupina, jelen má třeba dvanáct laní – to tak bývá a pozorujete je z dálky dalekohledem: jedna laň vlevo, jedna vpravo, celou dobu laně stojí a rozhlíží se. Ostatní se pasou a ty dvě jen hlídají. To je až neuvěřitelné, jedna bekne a všechno jde okamžitě pryč. Mluvím samozřejmě o období říje, jinak jeleni chodí sami.
Teď nedávno jsem náhodou viděl skupinu jelenů, která za šera mířila k napajedlu, bylo jich kolem dvaceti, byli tam zajímaví velcí jeleni i špičáci. Víceméně vidláci i šesteráci.
Neviděli jsme při projížďce ani špičáky…
Špičáky máme jen výjimečně, i na tom prvním paroží, kdy nasadí vidláka i šesteráka. Nedávno jsem dva takové špičáky viděl, troufám si odhadnout délku špic nejméně 70 cm. Podstatnější než délka je ale síla pučnic. Není to jen z mé zkušenosti, můj známý rakouský chovatel z Grazu jednoznačně preferuje obvod před délkou. U nás považujeme za mez chovnosti délku 20 cm, podstatné ale je, jaká je síla dole. Pokud jelen má délku 30 cm a paroh je tenký jak malíček, tak z něj nikdy nic nebude, i když má délku 30 cm. Když ale bude mít jen délku 20 cm a dole bude mít obvod 18 cm, to je jelen do chovu. Ostatně, stačí se podívat na shozy, jsou shozy špičáků s obvodem i přes 20 cm a shozy nebyly velké. Naše selekce je proto u špičáků zaměřena na délku pod 40 cm, ale musí být opravdu tenký, a střílíme i když má 50 cm délky.
Genetika nebo prostředí?
Z rozhovoru s Ing. Matúšem Rajským mi vyplývá, že pokud chcete dosáhnout kvalitního chovu, genetika s prostředím musí do sebe zapadnout. Jedno bez druhého nejde. Podstatná je úživnost luk, doplněná přirozenými a botanicky bohatými přírodními porosty dřevin i bylin.
Genetika je velmi důležitá a z převážné většiny ji předávají laně, což si málokdo uvědomuje. Velikost jelena je podstatná a důležitá, ale laně přenáší požadované vlastnosti z více než 50 %.
Z našeho pohledu na prostředí - na kmenový stav 100 jelenů máme z celkové výměry 340 ha 150 hektarů luk. Zvyšovat jejich úživnost není jednoduché a mnoho lidí nepovažuje jejich zlepšování za podstatné. Naší metodou je vláčení kombinované s přísevem. Máme technicky vyspělý stroj, který je toho schopen a spojuje přisévání s provzdušněním porostu a vytrháním staré trávy, aby tráva začala růst brzo a co nejrychleji.
Přiséváme jetel, lupinu i další pícniny, které jsou v porostu velmi přínosné a tím podstatně zvyšujeme bílkovinnou hodnotu porostu i celkovou úživnost luk. Vápnění je poněkud problematické vzhledem k našemu ekologickému typu hospodaření. Nicméně půdy vyšších poloh či horské půdy jsou vždy kyselé a pro nás je mezí nutnosti pro vápnění výskyt mechu.
Provzdušnění půdy na jaře i na podzim je velmi účinné opatření s jedinečným účinkem. Výsledkem je vysoký podíl jetele plazivého v porostech.
Kromě luk máme tři políčka v oboře, pěstujeme kukuřici, směsky a topinambury. Odplotíme koncem září těsně po říji a je vidět, že kukuřice má významný vliv na zlepšení kondice zvěře po říji. Zájem jelenů o kukuřici a hlavně o topinambury znamená nutnost vybudovat skutečně odolné oplocení. Jeleni udělají všechno proto, aby se na porost dostali…
Staré pravidlo říká, že na 1 ha pastvin či luk se „vejdou“ dvě velké dobytčí jednotky á 500 kg. Vy ale máte louky v zátěži podle kmenového stavu poloviční, i před lovy s rezervou celé třetiny…
Tedy k loukám a sklizni sena. Asi 800 balíků sena a senáže sečeme na 100 nebo 140 ha luk, a to je tam přitom přes 150 ks zvěře před lovem, a sklízíme pořád stejné množství sena. Takže, ne, že jeleni louky spasou, ale kromě pastvy máme ještě 800 balíků sena a senáže, tedy 8 až 9 balíků průměrně na hektar, což je výnos, jako by zvěř nebyla. Na loukách je zřejmé, že z vysokých trav si zvěř vybere nižší patro trávy a hlavně jetel. Na zimu pak máme plnou, řekl bych až luxusní zásobu živinově i dieteticky vynikajícího objemu.
Pojďme ale k trofejím…
Máme fotoknihu s významnými trofejemi včetně naší zatím NEJ trofeje, která má 258 b. CIC. Z posledních tří let máme trofeje s hodnotou 243, 244, 246 b. CIC, nad 240 bodů se dostáváme každý rok.
Nepodaří se nám bohužel posbírat všechny shozy, hlavně pro aktivitu sběračů přes plot, kteří nás připraví o zhruba čtvrtinu shozů. Z letošních shozů u 3 až 4 nejlepších jelenů mi to opravdu nedalo a přebodoval jsem si čtyři shozy s průměrnou rozlohou a všechny byly nad 240 b. CIC. To budou letos jeleni, kteří by měli dosáhnout minimální bodové hranice 250 b. CIC. Z pohledu hodnocení kategorie „zlatých jelenů,“ tedy hranice 210 bodů, tak takových shozů jsme měli 15 až 18 párů a očekáváme na loveckou sezonu takových 15 až 20 jelenů, k tomu jelenů s významných trofejemi nad 230 b. CIC bude určitě 8 až 10. Jedná se přitom vždy o pravidelné trofeje, žádné jeleny typu Nový Zéland, kde je výsad na lodyze, kolik budete chtít… Máme tu jelena evropského nebo karpatského typu, který má očník, nadočník, opěrák a korunu. Žádné boční, zadní výsady. Pokud by se objevil, jde první pryč.
A oficiální bodování trofejí ulovených?
Jsem oficiálním budovatelem paroží jelení zvěře a paroží vůbec, mám certifikát hodnocení SCI – Amerického safari klubu. Mohu jít do rekordní knihy Safari klubu, nabodovat a hned to tam poslat a dostat, protože mám k tomu přístupové kódy, takže boduji. A proč to říkám - trofeje, které se uloví u nás si sám přeboduji, ale pak je nechám bodovat zvlášť komisi. Naposled mi Ing. Jeniš bodoval s lidmi z mezinárodní nebo národní hodnotitelské komise, aby skutečně někdo neřekl, že jsem si „něco nabodoval.“ Nenabodoval, dokonce to dopadlo tak, že když jsem si nechal nabodovat poslední jeleny, u každého toho jelena se mě ptali, kolik jsem nabodoval. Pak jsem si přijel pro výsledky bodování, kde jsem měl 242 b. CIC komise hodnotila 244,5 b. CIC, oni všem dali víc – a to mě předem upozorňovali, že budou přísní, abych nebyl překvapený. Takže nakonec moje překvapení bylo, že sám jsem nabodoval méně než komise, protože jsem bodoval opravdu střízlivě, raději jsem ubíral, než přidával.
Mimořádné trofeje ale souvisí s mohutností a hmotností jelení zvěře?
Živé hmotnosti nám v průměru stouply, v dodávkách trofejových jelenů, kteří se vloni ulovili, bylo pět zlatých a zrovna v loňském roce se neulovili největší jeleni, protože říje v loňském byla špatná. To z toho důvodu, že počasí v době říje nestálo za nic, jeden den pršelo, druhý den svítilo slunce, třetí den foukal vítr, a tak se to točilo pořád. Prostě nebylo stálé počasí. Jelenům nevadí déšť, vůbec ne, ale musí týden pršet a je to v pořádku – oni troubí. V momentě, kdy jeden den prší, druhý svítí slunce a třetí den fouká vítr a je zataženo, tak se pořád přibržďují a neříjí naplno. Troufám si říci, že loňská říje jela tak na 40 %. Byla doslova mizerná a o to bylo těžší ulovit právě staré silné jeleny.
Laik má vyčtené, že pro ideální říje je nejlepší chladné ráno s mlhami a během dne se otepluje…
Může být i teplé počasí, ale stálé. Pravda je, že chladno nebo zima je ale pro jeleny lepší.
A hmotnosti jelenů?
Hmotnost bývala v průměru 170 až 210 kg po vyvržení a bez hlavy, tedy na dodávku. Teď bych řekl, že hmotnost se zvedla na spodní hranici 180 kg a horní až na 225 kg. Těžko říkat přesná čísla, ale za poslední roky můžeme připustit navýšení hmotnosti o 5 až 8 %. Zvedla se nám průměrově i hmotnost paroží.
Už máme vypozorované jak se u jelenů nad 210 b. CIC meziročně hmotnost paroží zvyšuje, a to podle páru shozů v minulém roce. Když pak v dalším roce najdeme pár, který je od stejného jelena, což vesměs lze poznat, protože oni opravdu mají zásadní architekturu paroží každoročně stejnou. Někdy se zkrátí některá výsada, ale tvar paroží, hlavně růže, očníky, nadočníky i opěráky jsou stejné. Takže když máme dva páry, z každého roku jiný, máme zkušenost, že od hmotnosti trofeje zlatého jelena 9 kg a víc nám jeleni přibírají meziročně 1 až 1,5 kg na hmotě paroží, a to do deseti let. Pak dál už to nedokážeme tak přesně posoudit.
Další zkušenost je, že pokud jsme nakupovali zvěř a dovezeme třeba tříletého jelena, který je téměř „bronzový,“ v dalším roce nasadí o poznání menší trofej. Změna prostředí, doprava i další stresy se na jelenovi podepisují celý rok než se plně aklimatizuje.
Všechny nalezené shozy vážíme a porovnáváme. Shozy si fotografujeme. Tvar paroží a výsady jsou s drobnými rozdíly stejné, malé rozdíly jsou vždy, ale většinou konkrétního jelena poznáme. Shozy nejsou jen hodnota finanční, byť jsou to docela významné peníze třeba na krmení, ale mnohem větší hodnota shozů spočívá v tom, že je dokážeme porovnat se shozy z minulých let a na nich vidíme, co příští rok budeme lovit.
A co příkrmy? Jak je to ve vašich podmínkách s přírozenou úživností?
Začínáme přikrmovat v říjnu, po říji. U laní končíme s krmením v březnu, u jelenů při růstu paroží končíme v květnu. Naše krmení nepovažuji za nic složitého ani zvláštního. Co se týče jádra, zkrmujeme ječmen, kukuřici a malý podíl ovsa a při parožení v březnu, dubnu a květnu krmíme hrách. Ale to je skutečně všechno. Minerální krmivo odebíráme poslední dva roky od firmy Mikrop, kdy minerální doplňky přidáváme přímo do jádra, byť ve velice malé míře. Máme od Mikropu minerální přípravky pro slaniska, v sypké konzistenci, tedy krmnou sůl s přídavky dalších potřebných minerálních látek. Kromě toho kombinujeme s doplňky i kusovou sůl z polského dolu Wieliczka. Nechali jsme si provést analýzu parožní hmoty a výsledek ukazoval na dostatek i správný poměr obsažených makro i mikroprvků. Letošní odběr byl asi 400 kg, tedy jednu paletu. Poslední roky bychom snad mohli přidávat víc, ale naše výživa stojí skutečně na kvalitní a dostatečné pastvě, senu a senážích.
Mám správné informace? Jelenci? V Česku? A u vás?
Ano, před třemi lety jsme koupili několik jelenců viržinských, máme je v aklimatizační obůrce. Velmi dobře se jim daří, v letošním roce máme čtyři mláďata, už jsou odrostlá. I dospělí jeleni už zmohutněli. Podařilo se nám z Německa koupit jelena původem z Finska, odkud si chovatel si dovezl laň s kolouchem. Laň mu uhynula a samotného koloucha sice odchoval na lahvi jako krotkého, ale po třech letech neměl v jeho chovu perspektivu, tak jelenec skončil zde. Vzhledem k tomu, že byl prokazatelně z volné finské přírody, bylo to skutečně významné pro oživení krve a hlavně zamezení příbuzenské plemenitby. Je to dnes velký jelen s dominantním postavením a zřejmě i osobním šarmem, neboť holá mu dávala přednost před ostatními samci. Úspěšně holou pokryl a je znát, že všechna mláďata jsou po něm. A rychle rostou.
Původně jsem chtěl jelence vypustit do obory, ale po poradě s panem Volným z Fryčovic mi bylo doporučeno, že není vhodné pouštět je do obory mezi jeleny, protože je to zvěř, která by měla stres z ostatních jelenů. I když nejsem zcela přesvědčen, že by jelenci nepřežili, počkám do dalšího roku a pak pravděpodobně část vypustím a podle jejich reakce se rozhodnu. Počkám ještě na další mláďata a uvidíme i vzhledem k investicím a spoustě chovatelské práce.
Pane Malucho, co říci na závěr?
Obora Janovská dolina od svého založení úspěšně chová evropský a karpatský typ jelena v ideálních přírodních podmínkách. Jejich způsob života odpovídá přirozenému chování jelení zvěře ve volné přírodě, vynikají ostražitostí.
Stromy a keře tvoří husté a zapojené porosty, které jsou zvěří potravně využívány, ale beze stop poškození. Kůrovcová kalamita se obory dotkla jen minimálně, dnes už neznatelně. Louky jsou silnou stránkou obory a jejich krmná hodnota je cílevědomě zvyšována, významný přínos mají i políčka. Úživnost obory zásadním způsobem přispívá k realizaci genetického základu, výsledkem je mohutná zvěř s impozantní trofejemi a vysokým bodovým hodnocením. Vždy máme i velmi dobré příchovky.
Zahájili jsme dosud úspěšný pokus o chov jelence viržinského, který v příštím roce pravděpodobně opustí aklimatizační obůrku a věřím, že se adaptuje v našem prostředí.
Lov v Janovské oboře je vrcholný zážitek, ale úspěch prožijí jen lovci s plným a časově neomezeným nasazením. Odměnou je kromě samotného prožitku v jedinečném přírodním prostředí mohutná a pravidelná trofej s vysokým bodovým hodnocením.