Nejsem rozhazovačný a nemám rád předražená moderní řešení čehokoliv. Život a řada zkušeností mě však přesvědčily, že v jistém směru nemá smysl šetřit a nákup levných věcí nemusí být vždy výhrou.
Jistý díl nedůvěry jsem proto pojal i v diskutované oblasti, kdy nejlevnější pozorovací přístroje atakovaly hranici patnácti tisíc korun. Výsledkem byl test dvou přístrojů v dané cenové relaci, které mohou čtenáři vyhledat v archivu našeho časopisu (ročník 2020 a 2021).
V druhém z uvedených příspěvků jsem se navíc pokusil porovnat dva přístroje s odlišnými parametry, jejichž cena se navzájem výrazně lišila a na autentických záběrech jsem čtenářům ukázal, co můžeme v dané oblasti očekávat při zdvojnásobení pořizovacích nákladů.
Čas samozřejmě pokročil a s ním došlo k dalšímu technickému vývoji, který je zejména v případě elektroniky velmi rychlý. V dobách, kdy jsem se ještě živil v oblasti IT platilo, že výkon se zdvojnásobil každých osmnáct měsíců. Jinými slovy – za rok a půl jste za stejné peníze sehnali dvakrát výkonnější počítač, telefon nebo fotoaparát.
Protože nepředpokládám, že by se v daném směru něco radikálně změnilo, napadlo mě poohlédnout se i v oblasti loveckých termovizí, kamže se za stejnou dobu posunula kategorie pozorovacích monokulárů v cenové relaci kolem měsíční průměrné mzdy, kterou jsem ještě ochoten považovat za přístupnou širšímu okruhu zájemců. Podobně cenově posazený přístroj s průměrem vstupního objektivu 15 mm dnes koneckonců vlastním a pravidelně používám.
K vyzkoušení mi byl zástupci firmy ThermVisia zapůjčen přístroj ThermTec Cyclops315, který daným cenovým představám odpovídá. Necítím se být kovaný v posuzování technických detailů elektroniky ani nedisponuji odpovídajícím vybavením. Jak je ale mým zvykem, podívám se na daný výrobek očima (a rukama) standardního myslivce, který by o případné koupi zauvažoval. Zařízení se pokusím představit tak, jak jej v praxi vnímám, a co jsem s ním schopen (samozřejmě subjektivně při konkrétních zrakových dispozicích) dokázat. Zájemce o technické detaily pak odkážu na odpovídající webové stránky.
Přístroj je vzhledem k mým zvyklostem poněkud robustnější (hmotnost 470 g, délka 19 cm). Uvedené parametry jsou však v mezích „stravitelnosti“ a při zavěšení na popruh kolem krku nebo na zápěstí (pletené šňůry odlišných délek jsou součástí balení) příliš nepřekáží. Lehké komplikace mohou nastat pouze v případě souběžného nošení s pozorovacím dalekohledem. Vzhledem k rozměrům je však možné přístroj zavěšený na krku zastrčit do některé objemnější kapsy na lovecké vestě nebo kabátu.
Na přístroji mne po vybalení zaujal výraznější, lehce vystouplý objektiv s průměrem čočky 15 mm. Jako velmi dobrá vlastnost je zde možnost doostření obrazu pootáčením prstencem objektivu, který jde snadno, lehce a plynule, disponuje přitom i určitou tuhostí, která zabraňuje rozostření během běžné manipulace. Optika však má slušnou hloubku ostrosti a po primárním nastavení můžeme na prstenec v běžném provozu víceméně zapomenout.
K objektivu je připojena pryžová krytka na krátkém závěsu. Je dobré zmínit, že na přístroj s čočku 15 mm se širokým zorným polem a ostřením do dálky jsem narazil právě jen u typu ThermTec Cyclops.
Okulár je vybaven měkkou pryžovou očnicí, která umožňuje snadné pozorování. Displej přístroje je možné vyladit pro různé dioptrické vady zraku pomocí bočně postaveného točítka. Zde se hned zkraje objevila snad jediná komplikace, kdy jsem nebyl schopen zaostřit drobné stavové ikony na svoje oko. Kolečko se otáčelo pouze v rozsahu zhruba devadesáti stupňů, dále již došlo k záseku, což pro moje stárnoucí oči vyžadující brýle na čtení nestačilo. V rámci konzultace se zástupci firmy jsem byl ujištěn, že se u některých přístrojů jedná o standardní záležitost, kdy je kolečko jemně aretované z výroby a nemám se strachovat „zabrat“. Skutečně. Kolečko povolilo a obraz se rázem prokreslil. Na straně opačné shledáme tuto tuhost následně jako výhodnou, protože zaostření pevně „drží“ v nastavené pozici.
Tělo přístroje je lahvovitého tvaru, pogumované, neklouže v ruce a dobře se drží i v rukavici. Ovládací prvky se nacházejí na horní linii a sestávají z dvojice tlačítek mezi kterými je umístěný výrazný joystick. Přední tlačítko slouží k vypnutí/zapnutí přístroje, které se realizuje podržením po dobu asi 4 vteřin. Jako velmi výhodná se jeví možnost rychlého dvojkliku, který zapnutý přístroj uvede do režimu spánku, resp. vypíná displej, čímž výrazně šetříme energii. U uspání a následného probuzení jsem ocenil chytře řešené pomalé rozsvěcení, kdy se displej prostupně „probouzí“ a obraz vás hned „nepraští“ do očí.
Zadní tlačítko (z pohledu uživatele to bližší) slouží k pořízení fotografie scény (jednoduchý stisk) nebo videozáznamu (kratší podržení aktivuje/deaktivuje funkci videokamery). Zde připojím jen drobnou výtku vzhledem k velikosti předního on/off tlačítka, které není vystouplé, evidentně z důvodu eliminování nechtěné aktivace. Při uspaném přístroji a potřebě jeho rychlého oživení přejíždíme občas poněkud zmateně po vrchní linii ve snaze odpovídající místo lokalizovat. Je to ale otázka cviku a určitého času.
Uprostřed uložený joystick je naproti tomu velmi výrazný a jeho nahmatání není problémem. Provedení (podoba vystouplého válečku překrytého jemnou pryžovým cylindrem s přehrnutými ohraji) mne však příliš neoslovilo a mám lehké obavy o jeho životnost. Rovněž posuny v základních směrech jsem nebyl schopen v některých okamžicích bez jistého soustředění provést rychle a citlivě, jak situace občas vyžadovala. Osobně bych proto zřejmě uvítal přiměřeně velká směrová tlačítka v podobě šipky.
Ku cti tohoto ovládacího prvku však musím konstatovat, že chod nevyžadoval na jedné straně přílišný tlak a k nechtěné aktivaci jednotlivých funkcí došlo jen výjimečně. Opět to bude zřejmě o cviku a není vše stvořeno pro moje prsty...
Při pohybu joysticku vlevo se zapíná inteligentní dálkoměr (viz. dále), pohybem napravo se přepínají jednotlivé barevné režimy (black, white, green, red, violet, gold), pohybem vpřed ve směru od uživatele dochází k plynulému zvětšení hodnoty digitálního zoomu (viz. dále) a vzad k jeho zmenšení. Dvojitým stiskem tlačítka joysticku vstupuje uživatel do menu, v němž může nastavit různé parametry zobrazení, upravit jas, kontrast, zapnout funkci GPS, přenos pomocí Bluetooth, PIP (obraz v obraze) a provést další úkony a nastavení.
Jedinou skutečnou výhradu vznesu směrem k výše zmíněné funkci inteligentního dálkoměru, který má podle údajů výrobce automaticky detekovat předmět zájmu pozorovatele (zvěř) a určit její vzdálenost. Ta věc funguje skutečně na základě vlastní inteligence a pouze v případě ideální detekce celého kusu zvěře. Z hlediska hodnocení bude nejlépe, když si vše vyzkouší uživatel sám. V každém případě bych chtěl upozornit, že se jedná o dálkoměr poměrový, který dává opravdu jen hrubý odhad vzdálenosti. Na straně opačné, osobně u podobného zařízení v dané cenové relaci dálkoměr ani neočekávám. Kdyby tomu tak bylo, vyberu si přístroj s integrovaným dálkoměrem laserovým.
Z hlediska zoomu obrazu disponuje Cyclops315 plynulým zvětšením až do úrovně 6x. Fajn, ale digitální zoom jsem nikdy „nepobral“ ani u fotoaparátů. Nedosáhneme jím v tomto případě (jádro 384*288 pixelů, 12 mikrometrů) nic víc, než zhrubnutí obrazového zrna až nad rozumnou mez. Zamyslím-li se nad primárním určením termo přístroje, tedy detekcí zdroje tepla, tak nějak u něj digitální zvětšení ani nepotřebuji. Mám-li skutečnou potřebu zvětšovat a zvětšovat, musím si připlatit za zoom optický, případně za přístroj s kvalitnějším jádrem, kde zvětšení pixelu nebude vypadat až tak dramaticky.
Napájení přístroje zajištuje integrovaný zdroj, který se dobíjí připojením klasické nabíječky mobilního telefonu přes USB rozhraní (přístroj má dnes již standardní C konektor). Udávaná doba výdrže zdroje je až 12 hodin. Přestože jsem tuto hodnotu přímo netestoval, nemám nejmenší důvod o rámcové hodnotě pochybovat. Se zařízením jsem nachodil desítky vycházek a zdroj mě nikdy nenechal na holičkách. V porovnání s mojí původní termovizí mi spíš přišlo neuvěřitelné, jak málo jsem byl nucen dobíjet.
Snad jen pro doplnění – Cyclops315 obsahuje integrovanou SD kartu, na kterou ukládá pořízené fotografie i videa. Stáhnout si je můžeme po propojení termovize s klasickým PC. Detekce přístroje je rychlá a zařízení se chová jako externí disk. Z hlediska kapacity 16 GB jsem opět neshledal problém ani při skutečně četném pořizování záznamů, protože krátké jednominutové video zabírá asi 15 MB a statický snímek pouhých 100 kB.
Praktické použití termovize
Každého potenciálního uživatele bude samozřejmě na prvním místě zajímat zkušenost s nasazením přístroje v praxi. V tomto směru předem zdůrazňuji, že jsem měl testovací zařízení k dispozici během letních měsíců, kdy v naší původně čistě lesní, dnes téměř čistě pasekové, honitbě příliš černé zvěře není. Spíš zde není téměř žádná. Jako porovnávací vzorek jsem si proto s dovolení zvolil zvěř srnčí a zajíce. Zejména srnčí je velmi dobrým příkladem, protože svojí hmotností a tepelným vyzařováním odpovídá zhruba odrostlému seleti. Se zvěří mohutnější by proto neměl být nejmenší problém.
Na tomto místě jen drobná poznámka k termovizím obecně. Jejich primárním určením je samozřejmě odhalení zvěře v nočních hodinách. Stejně dobře jsou ale použitelné během hodin denních. Jak jsem již poznamenal, moje stárnoucí oko není schopné na „první dobrou“ obeznat slecha srny nad lánem pšenice. Při soumraku nebo pokročilejším svítání už rychle neodhalím ani kus srnčí zvěře v zarostlé pasece nebo vysoké trávě. A právě zde dokáže termovize skvěle napomoci a nasměrovat daným směrem pozornost.
Stejně tak se mi termovize osvědčila během ranních příchodů do míst čekání. Blížíme-li se zavčas, ještě „za šírání“ k zarostlé pasece nebo louce, můžeme se pouze domnívat, zda se v ní nachází zvěř, která nás odběhnutím zradí. Termovize nám tuto skutečnost odhalí ihned, umožní nám případě zůstat stát na místě a vyčkat svítání, které ukáže, s kým „máme tu čest“. I když možná nejde o kus, na který jsme se těšili, nezradíme si alespoň celou další čekanou.
Na červencové šoulačce, na kterou jsem se vydal na okraje pasek po nočním dešti, jsem skutečně spolehlivě obeznal devět kusů srnčí zvěře. K některým kusům jsem přišoulal až na třicet metrů. Bylo chladnější ráno, zvěř nebyla příliš v pohybu, chovala se klidně, neodskakovala, nanejvýš pomalu odcházela. Schválně jsem si udělal drobnou rekapitulaci. Bez termopřístroje bych v trávě, starčeku a netykavkách, které mi místa sahaly až přes výši pasu, o sedmi z nich vůbec nevěděl, maximálně až v okamžiku zrazení.
Během dne, zejména během horkého letního počasí je potřeba počítat s jistými omezeními. V nočních, především skutečně chladných hodinách, je rozdíl v teplotě těla zvěře a okolí velmi výrazný a přístroj nás upozorní po prvním pohledu na displej. V letních jasných dnech, kdy jsou předměty velmi rozehřáté, se obvykle neliší vyzařování těl zvěře od obrazu vystouplých skalisek, kamenů, holých ploch a pařezů v lesních pasekách, které často v dané oblasti i „světelně vedou“. Zde jsou výhody termovize v mnohém potlačeny.
Po setmění je pak zajímavé sledovat, jak předměty ztrácejí teplo a jak se scéna začíná z hlediska vyzařování měnit. Termovize také výrazně vítězí během vlhkých rán s oparem a mlhou. Scéna je tehdy jednolitá, šedivá, a právě tepelné vyzařování živých těl z ní výrazně vystupuje. V podobném počasí bez problémů uvidíme i drobné lesní živočichy – hlodavce a zpěvné ptáky.
Stejně tak neočekávejme, že se nám pomocí podobného přístroje podaří zvěř skutečně obeznat ve smyslu mysliveckém. Ne. Přístroj nám zvěř pouze detekuje, tedy odhalí její přítomnost a ve dne musíme sáhnout po klasické optice. Již odhad samotné velikosti je v termo obraze otázkou zkušenosti a možnosti porovnat například dva souběžně stojící kusy, zvěř a pařez nebo jiný terénní prvek. Rovněž rozeznání pohlaví není snadné, protože trofej, coby kost vyzařuje jen málo tepla a spíše ji tušíme, než abychom viděli opravdové detaily. Zde se opět uplatní mnohem více zkušenost, schopnost odhadnou pohlaví z obrysu těla, způsob pohybu, nesení hlavy apod.
V souvislosti s tím ještě jedna srdcová poznámka. To, co jsem uvedl v předchozích odstavcích neznamená, že se mi přístroj houpá na krku neustále. Ani omylem. Jsem myslivec klasické výchovy, klasického pojetí a jsem na to patřičně hrdý. Pohled na přicházející zvěř skly dobré optiky patří mezi nejkrásnější zážitky a sebelepší elektronika jej nemůže nikdy nahradit. Takže termovizi beru do ruky jen tehdy, když už není jinak zbytí. Poznámkami ohledně obeznávání zvěře jsem chtěl pouze zkompletovat svoje postřehy pro ostatní potenciální uživatele a ukázat, co podobné zařízení dokáže.
Použití Cyclopes315
Ale u ke konkrétním zjištěním ohledně testovaného přístroje. Pokrok se za daných 1,5 roku opravdu posunul, a to o pořádný kus cesty. S Cyclopes315 dokážeme rozpoznat přítomnost srnčí zvěř a relativně snadno určit, že se jedná skutečně o srnčí na vzdálenost kolem 400 metrů. Zajíce rozpoznáme na vzdálenost zhruba poloviční. I daleko za uvedené hodnoty se nám za chladnějšího počasí a terénu bez vyšší vegetace zdroje tepla ukazují jako drobné svítící body a můžeme podle pohybu a chování odhadovat, o jaký druh se jedná, i když nám detaily splývají. Někomu se uvedené hodnoty zdají možná málo a chtěl by víc. Položme si ale v tom případě otázku, co jsme schopni na 400 m v případě srnčí zvěře zjistit za plného světla i při použití optiky s běžným zvětšením.
Zajímavou zkušenost jsem učinil během ojedinělého setkání s tlupou černé zvěře, která se pod krytem houštiny snažila dostat k pšeničnému poli. Ve vzdálenosti asi 40 metrů jsem prasata zřetelně slyšel pochrochtávat a kvičet. Termovize mi odhalila jejich přítomnost za krajní řadou smrků a svěšených větví. Digitální zaměřovač však neměl šanci vidět víc než jednolitou masu kmenů a jehličí, od nichž se odrážely vlny přísvitu. Stejně pak dopadl i můj zrak po rozsvícení výkonné svítilny. Jedině termo dokázalo pozici zvěře odhalit.
Naštěstí jsem je ale neměl nainstalované na zbrani. Kdoví, jak by případný výstřel do spleti vegetace dopadl. Drobné překážky prostě pro termovizi neexistují. Tenhle fakt bychom měli mít vždy na mysli a na jeho základě k použití přístrojů přistupovat.
Závěrem
Závěrem se ještě vrátím k původní myšlence, tedy porovnání, kam se termovizní pozorovací přístroje v cenové relaci průměrné měsíční mzdy posunuly za necelé dva roky. Vycházím přitom z vlastní původně pořízené termovize s průměrem objektivu 15 mm.
Za porovnatelné peníze dostaneme dnes výrazně kvalitnější obrazový výstup a delší dosah přístroje. Z hlediska koncového uživatele oceníme zejména větší rozměr zobrazovacího displeje (1024x768 pixelů oproti původním 720x520). Svoji roli určitě sehrává i objektiv s možností manuálního ostření.
U nového přístroje můžeme využít navíc rozsáhlejší barevnou škálu obrazového výstupu a některé další funkce (obraz v obraze, GPS, zobrazení času aj).
Původní přístroj mi za cenu jedné měsíční průměrné mzdy poskytl velmi dobré služby do úrovně myslivecké vzdálenosti, tudíž z hlediska praktické myslivosti dostatečné. Za podobných podmínek se dnes již posuneme z hlediska vzdálenosti opravdu výrazně. Tam, kde jsme před dvěma lety váhali s určením zvěře, jsme si dnes téměř jisti a váháme dnes o nějakých dvě stě metrů dál. O kvalitě zobrazení na displeji ani nemluvě.
Kdo by se poohlížel po přístroji s vyšší detekci, tak výrobce modelů Cyclops, značka ThermTec má v nabídce i přístroje s větší čočkou (25, 35 a 50 mm) a s vyšším jádrem (i 640x512px). Mnou testovaný přístroj je opravdu základním modelem.
Přemýšlíte-li nad pořízením přístroje v dané cenové relaci, myslím, že v současné době již neprohloupíte a věřím, že například s Cyclopes315 budete spokojeni. Na straně opačné, vydržíte-li ještě jednu sezónu bez termovize, a máte-li například pochyby, zda vám příští rok „klapne“ nájemní smlouva, jsem si téměř jistý, že za stejné peníze se opět posunete v možnostech o kus dál. Pokud nám tedy do té doby nezbaští penízky inflace! Takže osobně bych příliš neotálel a sám trošku váhám, zda svůj původní přístroj, své vybavení, neupgradovat…
Josef DRMOTA