ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Termovize Cyclops315 a Senopex DOT A3 po půl roce

Myslivost 3/2023, str. 56  Josef Drmota
Obecnější úvaha o volbě a způsobu použití v praktickém lovu
 
V následujícím příspěvku bych se rád vrátil k dvojici termovizních zařízení představených v podzimních číslech časopisu Myslivost. Na náš trh je v loňském roce přinesla coby novinku firma ThermVisia, s.ro., provozovatel eshopu Tenolix.cz. Konkrétně se jednalo o pozorovací monokulár ThermTec Cyclops315 a zaměřovací přístroj Senopex DOT A3.
Díky vstřícnosti zástupců uvedené firmy jsem si je měl možnost nejen „osahat“ v průběhu předchozího léta, ale zejména důkladněji otestovat v následujících měsících. O prakticky získané zkušenosti bych se proto rád podělil s ostatními čtenáři, jak jsem koneckonců v předchozích článcích slíbil. Připojím rovněž několik konkrétních zážitků a krátkou úvahu na téma využití termovizí v současné myslivosti, která se zformovala v průběhu užívání.
 
Stručná charakteristika přístrojů
 
Jen pro připomenutí a kompletaci celé problematiky na tomto místě velmi stručně shrnu základní charakteristiky přístrojů. Zájemce o detaily, popis ovládání, výkon a možnosti použití si dovolím odkázat na zářiové, resp. prosincové číslo Myslivosti.

senopex_35.jpg

Cyclops-315-V2.jpg

Obě zařízení patří vzhledem k ceně i parametrům spíše do dolní části startovního pole dostupných termovizí. Přesto dokáží odvést velmi solidní službu. Objektiv Cyclops315 má průměr 15 mm a optické zvětšení 1,4x. Senopex DOT A3 disponuje objektivem 35 mm a optický zoomem 3,5x. Jádro obou přístrojů má rozměr 384*288 s roztečí pixelu 12 mikrometrů.
Volba uvedených parametrů byla zcela záměrná. Cílem uživatelských testů totiž bylo vyzkoušení právě daného segmentu trhu v podmínkách lesní honitby. Z toho jednoznačně vyplývala očekávání – obeznávání zvěře a střelba na vzdálenost obvykle do vzdálenosti maximálně 150 metrů. Důležitá byla rovněž cenová relace odpovídající dostupnosti pro velkou část našich myslivců.
Výše uvedený dosah zařízení odpovídá především požadavkům na praktický lov a může se někomu zdát na první pohled jako ne zcela oslnivý. Vždyť od podobné investice většina očekává mnohem víc. Osobně jsem v tomto směru nebyl původně výjimkou. Nicméně po získaných zkušenostech a zralé úvaze musím opětovně vznést otázku, jak daleko jsem schopen střílet za ideálních podmínek ve dne při použití klasické optiky a jaké detaily jsem ve dne schopen rozeznat na vzdálenost dvojnásobnou?
Zamyslím-li se nad danými souvislostmi, musím střízlivě konstatovat, že se zjištění pro den a noc až tak dramaticky neliší a uvedené termovize opravdu vyhoví velkému počtu uživatelů.
Detekce a rozpoznání zvěře je u nich samozřejmě výrazně delší než uvedených sto padesát metrů. Ve volném terénu zaregistrujeme pomocí Cyclops315 srnčí zvěř, v ideálních podmínkách i zajíce, kolem 600 metrů a podle chování odhadneme, o jakou zvěř se jedná. S pomocí Senopex DOT A3 pak na tuto vzdálenost potvrdíme předpoklad bez jakýchkoliv pochybností, protože nám odhalí i hrubý obrys těla. Jeden konkrétní příklad s přesným určením vzdálenosti připojuji na konci příspěvku.
 
Proč používat dva přístroje naráz?
 
Hloubavý čtenář si zajisté položí otázku, proč představuji dva přístroje naráz. Důvod je jednoduchý. Dobře vím, že někteří myslivci disponují pouze jedním kvalitním zaměřovacím zařízením, které používají jako monokulár, a teprve po obeznání zvěře jej připojí ke zbrani pomocí některé vhodné rychloupínací montáže (schwenk, veawer,…). Je to samozřejmě jedna z možností, nicméně si při svojí šikovnosti nedovedu dost dobře představit rychlou manipulaci vyžadující určitou precizi ve špatných světelných podmínkách, víceméně „po hmatu, bez možnosti přesvědčit se o pevnosti a přesnosti spojení. Od kolegů znám i několik případů vysloveně minuté nebo postřelené zvěře způsobené uvedeným postupem.
Stejně tak mi nepřijde jako dostatečně komfortní (a nejen komfortní) operativní průběžné sledování okolí pomocí zařízení umístěného na zbrani. Podobných nocí jsem si kdysi užil dost a dost při použití běžnějšího digitálního zaměřovače, ke kterému jsem si nakonec stejně pořídil pozorovací termovizní monokulár.
Jsme-li bez jakéhokoliv zařízení v noci v lese v podstatě slepí, jsme s jediným zařízením na zbrani poloslepí. Z toho důvodu považuji proto za naprosto samozřejmé mít v rukou jednoduché a skladné zařízení pro soustavné použití, přičemž kulovnici se zaměřovačem beru do rukou teprve v okamžiku, kdy to situace vyžaduje.
V souvislosti s tím bych se přiklonil k dříve publikovanému názoru jiného autora, s nímž se plně ztotožňuji. Velmi výstižně poznamenal, že chceme-li v dané kombinaci ušetřit, pořiďme si levnější základní přístroj pro rychlé obeznání okolí a investujme více do kvalitního zaměřovače. Osobně se mi podobná kombinace rovněž osvědčila.
Zaměřovací zařízení s větším optickým zoomem a větším rozlišením jsem bral vždy do rukou v okamžiku, kdy jsem věděl, že se „něco děje“ a mnohdy jsem se teprve s jeho pomocí přesvědčil, o co se vlastně jedná. Nemuselo přitom jít přímo o pohled zakončení výstřelem, ale často jen o pouhé upřesnění situace ve větší vzdálenosti, rozpoznání větších detailů apod.
Pravdou je i to, že během některých vycházek jsem „velkou“ termovizi na zbrani ani nezapnul.
Posuzovaná dvojice zařízení podobným představám plně vyhovuje. Jejich kombinace má v praxi pouze jediný aspekt, na který si musíme zvyknout. Je jím rychlý přechod od pozorovacího zvětšení 1,4x na střelecké 3,5x. Zejména u pohybující se zvěře je to trochu problém a propátrání odpovídajícího výřezu původní scény nám někdy chvíli trvá…
 
Specifika termo zobrazení
 
Myslivci, který si na použití termo zařízení poprvé zvyká, přináší nová situace potřebu jistého přizpůsobení se a přemýšlení, jak se zařízením optimálně pracovat. Termo obraz se v každém případě výrazně liší od klasické optiky.
V první řadě se jedná nejen o kvalitu, ale zejména o charakter výstupního obrazu. Ten v mnohém připomíná displej počítačové hry, z něhož výrazně vystupují teplá těla zvěře, která jsou na ostatních prvcích okolí velmi dobře patrná. Záleží samozřejmě na počasí. Vysoká vlhkost vzduchu a malé teplotní rozdíly mezi předměty (stromy, pařezy, tráva,…) a pozadím vytváří jednolitou šedivou scénu, v níž jsou i překážky ve výhledu málo patrné. Mnohem lepší je jasné počasí a nižší teploty, kdy jsou i ostatní prvky okolí výrazněji ohraničené.
V souvislosti s překážkami je třeba dát dobrý pozor, aby byl obrys zvěře při míření opravdu jasný a čistý. Zvěř stojící za trsem trávy, ojedinělými nebo řidšími větvemi je pořád dobře patrná, nicméně se obraz může lehce rozplývat či šednout. Tehdy je vhodné počkat na pohyb a nestřílet zbrkle.
Máme-li určité zrakové indispozice, uvědomme si také, že displej zaměřovače není ve skutečnosti až tak velký, jak bychom potřebovali. Rovněž obraz zvěře nemá úplně ostré okraje a umístění záměrné osnovy nemusí být až tak precizní. V daném ohledu nepomůže ani digitální zoom (PIP), který sice cíl zvětší, nicméně jeho okraje výrazněji „rozkostičkuje.
 
K výše uvedené poznámce ohledně režimu PIP. Jedná se o funkci „obraz v obraze, kdy se nám v horní části displeje zobrazí malý zvětšený výřez okolí záměrného bodu. V celkové kompozici působí zprvu poněkud rušivě, zakrývá část scény a po výstřelu neumožňuje dobře kontrolovat prostor nástřelu. Musíme si na jeho použití proto chvíli zvykat. Nicméně mohu jeho aktivaci při střelbě nad zhruba padesát metrů vždy doporučit a finální zamíření na něm vždy korigovat. Postačuje k tomu jediný krátký stisk odpovídajícího tlačítka. V drtivé většině případů přitom používám pouze dvojnásobný optický zoom, který odpovídá výslednému zvětšení 7x.
 
V souvislosti s tím stojí za zmínku volba vhodného zobrazovacího režimu, barvy a typu záměrné osnovy. Snad nejlépe vyznívá pro celkové vykreslení detailů režim „black hot, tedy zobrazení teplých odstínů černou barvou na bílém pozadí. Scéna v tom případě velmi připomíná noční lov v zasněžené krajině. Má ovšem jeden malý háček – poměrně rychle unavuje pozorovací oko. Z uvedeného důvodu jsem si pro klasické obeznávání situace nastavil u monokuláru „white hot, tedy inverzní volbu, kterou jsem jistou dobu používal i pro zaměřovač v kombinaci s červeným křížem.
V případě zaměřovače jsem však brzy zjistil, že nejsem při dané kombinaci schopen určit přesněji obrys zvěře, což se mi minimálně v jednom případě vymstilo, a jak jsem doma zjistil po přehrání uložené scény na velkém monitoru, sele jsem vyloženě podstřelil, přestože bych na místě přísahal na dobré umístění zásahu.
Z několika pokusů mi nakonec jako optimální nastavení vyšlo barevné schéma „equator, které je méně agresívní verzí „black hot“ a nitkový kříž žluté barvy. Je to ale samozřejmě otázka preference konkrétního uživatele, protože Senopex DOT A3 poskytuje několik desítek vzájemných kombinací.
 
Dobře vím, že city a pocity se s regulérní recenzí příliš nesnášejí, nicméně si alespoň dva neodpustím. Za prvé se jedná o to, že celý proces pro mne nabývá do jisté míry charakter již zmíněné počítačové hry. V realitě to znamená, že jsem během výstřelu jaksi odtržen od podstaty kroku, který hodlám učinit. Při použití klasické optiky jsem mnohem více vtažen do souvislostí a pociťuji mnohem větší zodpovědnost za to, že se chystám usmrtit živého tvora. Se všemi vnitřními důsledky.
Druhý pocit, který zde získávám, je inklinování ke střelbě na větší vzdálenost, než na jakou se za normálních podmínek cítím. Je to zřejmě dáno jemností zobrazení digitálního kříže, který je opravdu tenký, a jeho výrazným kontrastem na pozadí temného, byť ne zcela ostře ohraničeného cíle. Obecně je také v případě terma obtížnější odhad vzdálenosti zvěře v neznámém prostředí i odhad velikosti samostatně stojících kusů. Jsou to zkrátka daně za lov v noci a myslivci by se k němu měli z hlediska morálky odpovídajícím způsobem postavit…
 
Další souvislosti
 
Při půlročním používání termo přístrojů jsem měl samozřejmě dostatek prostoru pro přemýšlení nad jejich klady i zápory. Přestože první reakce bývá, jak jsem si ověřil, u většiny uživatelů na úrovni nadšení, je potřeba každé nadšení krotit. V těchto mezích bych se proto pokusil učinit několik shrnutí a úvah.
 
Termo přístroje mají obrovskou výhodu v tom, že v podstatě nepodléhají vnějším vlivům – mlha, srážky, přirozené světlo apod. – i když výsledný obraz je jimi do jisté míry ovlivněn. Výhodou i nevýhodou zároveň je to, že vidí přes méně hustou vegetaci a drobné překážky, které mohou způsobit fatální problém během výstřelu.
 
Jako obrovské plus vidím možnost pořízení obrazového záznamu, který je důležitý zejména v okamžiku samotného výstřelu (aktivace záznamu je u Senopex DOT A3 primitivní, opět postačuje jeden stisk tlačítka). Ten plně oceníme nikoliv v roli archivního záběru z lovu, ale jako účinný nástroj vyhodnocení zásahu v okamžiku, kdy nám zvěř odejde z nástřelu. Stažení záznamu do počítače je naprosto jednoduché (pomocí přiloženého kabelu s USB koncovkou). Na velkém monitoru si pak můžeme pomocí volně dostupného software nejen přehrát celý děj, ale především jej zpomalit a rozfázovat. Nebývá pak problém poměrně přesně určit nástřel i kam, případně zda vůbec byla zvěř zasažena. Podle toho následně organizujeme další dosled.
 
Použití terma je vyčítáno především to, že vnáší ruch do nočních hodin a že zvěř nemá klid ani v této fázi dne. Ano, souhlasím, že využívání podobného zařízení může být po pár zkušenostech opravdu nakažlivé a může někoho motivovat k zvýšené noční aktivitě na úkor dalších návštěv honitby během dne. Lidé jsou různí a různí jsou i myslivci. Ti opravdoví, ne z hlediska počtu hodin v honitbě a výstřelů, ale především z hlediska vnitřního přesvědčení a přístupu, však podobnou pomůcku nezneužijí a pochopí, kde jsou rozumné hranice.
 
V dalším textu si dovolím na dané téma uvést drobnou statistiku. Prosím, aby se nad ní vnímaví čtenáři zamysleli. Nevedu si žádné dlouhodobé přehledy vycházek, deníky, ani nic podobného. Nicméně se domnívám, že během používání termovize se můj pobyt v honitbě v „temné“ části dne ve skutečnosti zkrátil zhruba na polovinu. Proč? Protože je s nimi efektivita pozorování i lovu černé zvěře a lišek výrazně vyšší.
Není to kontraproduktivní tvrzení. Mám-li jako hospodář představu kolik bych asi měl za daný rok ulovit, co je potřeba ulovit, a kde už musím „přibrzdit, nemohu dané věci zneužít. Dokážu-li výše naznačenou hranici naplnit s polovičním časem v honitbě, nepřináší to do ní ve skutečnosti mnohem více klidu? Odpověď nechť hledají rozumně uvažující kolegové sami…
 
Co jsem si také během práce s termovizemi uvědomil, je větší klid a rozvaha během vlastního lovu, resp. střelby. Termovize a podmínky, v nichž ji používáme, nejsou předurčeny k rychlým, neuváženým ranám. Samotné zařízení má svoje limity (probuzení z klidového režimu, doostření,…), které zaberou sice čas v řádu pouhých vteřin, nicméně neumožňují obvykle „strhnout pušku z ramene a hodit ránu. Specifikum noci navíc nabádá k většímu přemýšlení, respektování bezpečnostních zásad a pečlivosti při zamíření. To vše bych vyzdvihl jako plus jejich použití.
 
Praktické zkušenosti
 
V prosincovém čísle Myslivosti vyšla recenze věnovaná použití uvedených termovizí během období po skončení žní a lovu lišek. V té době se u nás černá zvěř téměř nezdržuje. Čtenářům jsem proto přislíbil zpracovat následně několik zážitků s touto zvěří, k jejímuž lovu je zařízení především určeno.
 
První zkušenost jsem učinil koncem září na posečeném poli. Jeho okrajem se táhla travnatá cesta, na které jsem delší dobu popocházel a sledoval okolní život. Několik desítek kusů srnčí zvěře, pár zajíců a nakonec toulavá kočka. Seděla mezi řádky a nehnutě číhala na myši. Když jsem se k ní pokusil přišoulat, ukázala, jaké má i dlouhodobě domestikované zvíře v terénu smysly.
Bylo krátce po 22. hodině a já se rozhodl vrátit domů. Už jsem dokonce vypnul přístroje a vykročil, když ke mně dorazily zvuky lámaného strniště a výraznější šustění. Znovuoživená technika ukázala tlupu černé se dvěma hrubšími kusy a asi šesti selaty, jak se pomalu přesouvá protějším rozhraním mezi polem a přilehlou loukou. Kdyby zvěř vydržela v pohybu daným směrem, dostala by se ke mně nanejvýš na nějakých 200 metrů.
Vítr nevál zcela ideálně, ale kdyby se mi podařilo přejít pole v kolmém směru, dostal bych se černé přímo do cesty. Po překonání asi dvou třetin vytyčené trasy se tlupa vydala z okraje louky do pole, směrem šikmo nade mne. Postavil jsem si proto pirštok a čekal. Bachyně jasně určovaly směr vzhůru svahem. Ke střelbě jsem se stále nemohl odhodlat, a proto jsem zkusil zamyškovat na rty.
Tlupa zarazila, vedoucí bachyně krátce zajistila a pak se otočila zpět po svahu. Vedla ostatní opět mírně šikmo, tentokrát se však blížili. Pohyb už nebyl kompaktní a původní jednolitý „vláček“ se potrhal. Tu a tam tlupa zastavila a znovu jistila. Když se uprostřed skupiny osamostatnilo sele napadající na zadní běh, měl jsem se Senopexem i první skutečný lovecký zážitek…
 
V následujících týdnech do konce roku jsem absolvoval zhruba 25 vycházek. Předesílám, že vyrážím vždy nejdéle hodinu po setmění a pobyt venku nikdy neprotáhnu přes dvě hodiny čistého času. Nepobíhám po honitbě, nepřejíždím autem a cíleně zvěř nehledám. K čekané využívám posedy i obyčejnou sedačku, kterou si přinesu na zádech. Čekanou a případné kratší přešoulání vždy směřuji do blízkosti plodonosných stromů (dub, buk), k používaným přechodům, na louky a do blízkosti houštin, kde černá zaléhá.
Během těchto vycházek jsem se s černou setkal zhruba patnáctkrát. Často se jednalo jen o letmá pozorování, kdy jednotlivé kusy, dvojice nebo tlupy přetáhly poblíž, pod úkrytem svěšených větví nebo za krajními stromky.
Ulovil jsem celkem pět kusů, v dalším, dříve popsaném případě jsem neuspěl. Navíc jsem několikrát záměrně nestřílel z těch důvodů, že jsem si nebyl zcela jist vzdáleností či vegetací v dráze střely. Střílet jsem mohl, ale z pocitových důvodů jsem tak neučinil.
K tomu musím připočítat dvě ulovené lišky. Ani jeden kus černé nebyl uloven na klasickém vnadišti. Jen pro doplnění uvedu, že počet černé ulovené v daném období na vnadištích (jaké je počasí všichni víme) v rámci celé honitby byl nula. Provedu-li lehkou a samozřejmě přibližnou statistiku, pak jsem na jedno pozorování černé potřeboval zhruba 2,5 hodiny pobytu v honitbě. Na šanci ke střelbě to byl čas zhruba dvojnásobný.
 
Porovnám-li výsledky s několika předchozími roky, kdy jsem používal digitální přístroje, troufnu si odhadnout, že můj pobyt v honitbě se zkrátil zhruba na polovinu času a úspěšnost pozorování černé zvěře vzrostla dvakrát (otázkou je samozřejmě počet zvěře v honitbě, ale během posledních deseti let nezaznamenáváme žádné výrazné odchylky v pobytových znacích ani v počtu celkem ulovených kusů).
Osobně mohu potvrdit, že díky termovizím se mi zvýšila úspěšnost odstřelu černé, ale především počet pozorování, samozřejmě procentuálně vzhledem k počtu vynaložených hodin. Důvod je jednoznačný – o velké části pozorované zvěře (zhruba o polovině) bych totiž bez termovize vůbec nevěděl! Závěry z uvedeného nechť si samozřejmě učiní opět každý sám…
 
Jen pro dokreslení zobrazovacích možností popisovaných zařízení připojím jednu stručnou příhodu. Při návratu z čekané jsem na okraji postkůrovcové holiny o velikosti patnáct hektarů obeznal pozorovacím přístrojem tlupu černé zvěře (asi deset kusů) na vzdušnou vzdálenost přes pět set metrů (ověřeno na mapy.cz). Na tom, že se jedná o černou, jsem usuzoval podle mohutnosti, rozestavení a pohybu zvěře. Po aktivaci zaměřovacího přístroje jsem si předpoklad bez nejmenších pochybností potvrdil. Vzhledem k silnějšímu příhodnému větru se mi k tlupě podařilo přišoulat zrychleným krokem na asi osmdesát metrů a jedno sele úspěšně ulovit.
 
Závěrem
 
Mám-li nyní zhodnotit souběžné půlroční používání zařízení Cyclops315 a Senopex DOT A3 v našich konkrétních podmínkách, nenacházím v jejich kombinaci, a pocitově i výsledcích daného období, chybu. Ostatním myslivcům je tudíž mohu pouze doporučit, samozřejmě s ohledem na výkon a uživatelský komfort, který v rámci dané cenové kategorie poskytují.
O dostupných konkurenčních zařízeních mám samozřejmě rámcovou představu a některá jsem měl možnost vyzkoušet. Dobře vím, že bych dokázal pro konkrétní podmínky lesní honitby najít i jinou vhodnou kombinaci. Zde však popisuji pouze výrobky, které prošly delší dobu mýma vlastníma rukama a představuji je na základě konkrétních zkušeností. Konečné řešení a volbu ponechávám na každém jednotlivém myslivci a nic nikomu nevnucuji. Lehké zamyšlení nad celkovou filosofií i souvislostmi použití termovizí v současné myslivecké praxi nechť je prosím chápáno jako drobná pomyslná „třešnička na dortu.
Termovize je věc, která přinesla do našich honiteb doslova revoluci. Bohužel, nejen v kladném slova smyslu. Dokázala totiž velmi dobře oddělit skutečné myslivce od pouhých lovců. Je to nástroj dobrý. Ovšem pouze pro opravdové myslivce, kteří dokáží jeho výhod smysluplně využít k redukci přemnožené černé zvěře a lišek a všude tam, kde to skutečně vyžaduje ochrana hospodářsky pěstovaných kultur. V rukou člověka nezodpovědného dokáže napáchat spoustu škod, koneckonců jako mnoho dalších vynálezů. V dané souvislosti si dovolím zakončit dnešní příspěvek parafrází citace z římského práva: Zneužití věci není důvodem k jejímu zákazu. Nebo jejímu plošnému zatracování…
Josef DRMOTA

Zpracování dat...