Již v minulém čísle jsme se věnovali problematice aportu. Někteří majitelé loveckých psů mají dojem, že aportování je vrozené a že pokud pes sám od sebe aportuje, není třeba ho nic učit. Pravda je složitější. Vrozená chuť k aportu – tedy spíše kořistnický pud – je pro nácvik aportu důležitý, jinak je ale aport cvik jako každý jiný, a jde naučit i psa, který sám od sebe sklony něco nosit v mordě nejeví.
Jak ale na to? Někteří psi neradi nosí věci, které se přestaly hýbat, takže se budou honit za míčkem nebo dummíkem, který letí vzduchem nebo poskakuje po zemi, ale ztratí zájem, když se zastaví. Někteří psi aportují několikrát, pak je to přestane bavit a odejdou. Jak takové psy přimět k pěknému aportu? Poměrně jednoduše: cvik, kterému budeme říkat aport a který ve výsledku bude vypadat tak, že pes na náš povel vyběhne, najde kus zvěře, vezme ho, přinese a předá, rozkouskujeme do jednotlivých kroků, které budeme cvičit samostatně a postupně stěžovat – a ve výsledku je spojíme dohromady a budeme dále procvičovat jako celek.
1. Sebekontrola
Učíme psa soustředit se na aport, vnímat, kam padá nebo kterým směrem. Prvním krokem je tedy naučit psa, aby si na povel okamžitě sedl a nehýbal se (a nevydával zvuky), dokud nedostane jiný povel – a to i pokud před ním budete házet balonek nebo aporty. Začínejte na pár vteřinách a nehybném stání u psa, postupně cvik ztěžujte tak dlouho, dokud nebudete schopni s jistotou házet věci před sebe, mezi sebe a psa a časem také kolem psa. Až budete mít psa pod kontrolou, přidejte k házení předmětů také výstřel, ze začátku zdálky, postupně se propracujete ke střílení vedle psa.
Pokud budete postupovat krok po kroku a psa utvrzovat ve správném chování (klid a ticho), budete mít psa, který na zkouškách a potom v praxi nebude vybíhat bez povelu, nebude obtěžovat okolí kňučením a nebude vybíhat za probíhající zvěří nebo jinými rušivými prvky, přesto ale bude vnímat a čekat na povel, aby vyrazil do akce.
Pokud plánujete štěně, sebekontrolu můžete učit od prvních dnů, kdy si ho přivezete domů. Dobrým začátkem je nácvik trpělivosti v době krmení. Tedy štěně učíme sedět a k misce s jídlem ho vypouštíme až na povel (ideálně povel vpřed, tím si kromě kontroly připravujeme i vysílání). Začínáme tak, že štěně přidržíme za hrudník, pokládáme misku, opakujeme povel sedni, čekej, krátce vyčkáme a s povelem vpřed a rukou směrem k misce psa vypustíme. Časem bude štěně samo čekat na povel a my budeme schopni ruku od psa odtáhnout a on zůstane stát na místě. S postupem času prodlužujte dobu, po kterou necháte štěně čekat.
Kromě krmení existuje celá řada každodenních scénářů, které nabízejí příležitost naučit psa trpělivosti. Například vypouštění psa z kotce, přepravky nebo kufru auta je vhodnou příležitostí, jak psa naučit čekat, dokud nedostane povel.
Pokud už štěně nebo mladý pes tento povel zvládá, můžeme zavést další povel – stůj. Postavte se mezi psa a misku s krmivem, řekněte nový povel – stůj – a pak známý povel sedni, čekej. Povel zesilte rukou namířenou dlaní proti psovi. Pokud pes vyběhne, vraťte ho na místo a uvolněte jej až po úspěšném sedni, čekej. Jakmile jste si jisti, že pes je při výše uvedených cvicích zcela klidný, je čas zavést několik rozptýlení – začněte cvičit v nových prostředích, tedy z domu se přesuňte na zahradu a pak, když pes zvládá cvik tam, někam na louku, k lesu, kamkoliv vás napadne. Při výcviku v novém prostředí se vraťte k úplným základům a postupně přitvrzujte. K povelu stůj (slovo a zdvižená ruka) postupně přidávejte hvizd na píšťalku a prodlužujte vzdálenost, na kterou pes reaguje.
2. Vyslání do směru
Druhým prvkem, který budete potřebovat pro výsledný správný aport, je vybíhání do směru, kterým psovi ukážete a kde bude jednou hledat aport. Zde využijete povel stůj, který učíte při cvičení sebekontroly. Opět využijeme misky s krmením – postavíme ji do určité vzdálenosti a s povelem vpřed k ní psa pošleme. Postupně vzdálenost prodlužujeme, až nám pes na vpřed vybíhá několik metrů. Používáme i více misek – uprostřed a do stran a tak pomocí zvládnutého povelu stůj a ukázání na pravou nebo levou misku můžeme učit i „navigaci“ do stran. Zde opět začínáme s vysíláním do strany na pár kroků a vzdálenost prodlužujeme, výsledek může vypadat tak, že psa vyšleme dopředu a pak mu ukážeme do strany. Takto si připravujeme půdu na vysílání pro aport i v době, kdy pes ještě aport nezvládá. K povelu vpřed postupně přidáme gesto – tedy ukázání do žádoucího směru, slovní povel postupně můžeme odbourávat.
3. Úchop
Prvním krokem v aportování je fáze držení aportu. Zde je důležité, aby pes činku, atrapu a později zvěř na povel aport držel klidně, bez překusování a žvýkání a pustil ji až na povel. Tento cvik, stejně jako všechny ostatní kroky, se cvičí v klidu, odměňujeme klidné, pevné držení, pokud pes s aportem „kraví“, odebereme ho a zábava alias trénink končí. Postupně psovi podáváme aport v různých výškách, cvičíme, dokud pes aport nevezme a nedrží, aniž byste ho k tomu museli nutit. Vždy odebírejte aport s povelem pusť. Pokud pes bere aport z ruky v jakékoliv pozici, začněte mu ho pokládat na zem – ze začátku nikdy aport nehážeme, nechceme psa rozdivočit, naopak chceme klidnou a soustředěnou práci. Pokud pes zvládne aport ze země, vyměníme atrapy za zvěř. Jestliže je povel dobře zažitý, pes rychle přechod zvládne. Začneme ale opět braním aportu z ruky.
4. Přivolání
Přiběhne váš pes na přivolání? A zvládne to i s předmětem v mordě? Přivolání opět trénujte hned na začátku, štěně se velmi rychle naučí své jméno, později spojené s píšťalkou a pak už jen samotný hvizd, přiběhnutí odměníte mazlením, hrou, pamlskem atd. Přivolání opět musí být zautomatizované tak, aby pes přiběhl v jakékoliv situaci, tj. již pro štěně musíte být tím nejzajímavějším na světě. Až se vaše štěně dostane do puberty, možná budete muset vytáhnout jiný kalibr – už nebude stačit pomazlení, ale třeba hra s míčkem, pamlsek vyšší hodnoty nebo třeba přetahovadlo. Buďte kreativní a psa občas překvapte odměnou, kterou nečekal, budete pro něj ještě zajímavější.
5. Předávka
Už od štěněte učte, že odměna přijde, když přiběhne a posadí se před vás. Když zvládne držení aportu, učte ho předávat ve správné pozici – tedy uprostřed před vámi. Ze začátku si ho směrujte do správné pozice pomocí rukou s pamlskem, opravujte vždy pozici tak, aby pes seděl hezky rovně. Pokud bude sedět příliš daleko a křivě, ukročte si a psa srovnejte. Časem přijde na to, že správná pozice je rovně před pánem.
Co dál?
Trénujte jednotlivé prvky zvlášť a postupně je spojujte. Chtějte po psovi, pokud již zvládá úchop aportu, aby vám ho předával vsedě před vámi. Pokud již zvládá sebrat aport ze země, zkuste ho pro něj vysílat pomocí povelu vpřed. Při návratu pak vyžadujte předsednutí a pouštění na povel. Nenechávejte psa pro aport vybíhat bez povelu. Naopak několikrát zkuste i variantu, že psa posadíte u nohy, odhodíte aport a pak si pro něj dojdete sami, tím vyzkoušíte, zda pes opravdu zvládá sebekontrolu tak, jak potřebujeme. Cvičení ve fázi spojování prvků dohromady můžeme ztížit i tím, že do terénu před psa umístíme více aportů a pomocí povelů vpřed a stůj a píšťalky psa směřujeme na jeden konkrétní. Pozor, nesnažte se ale o spojování prvků, které pes nemá ještě upevněné, riskujeme tím, že přestane dělat i ty kousky skládačky, které již uměl. Naopak spojením přesně zažitých, stoprocentně upevněných mezikroků docílíme pevného a spolehlivého aportu.
Lucie KOLOUCHOVÁ